Putinovské přízraky Alexandra Mitrofanova

Avatar
Původní autoři

Jiří Paroubek
3. 9. 2016      VašeVěc
Alexandr Mitrofanov bývá sám sebou i některými neználky či všeználky pasován do role velkého znalce poměrů v české sociální demokracii. To je do jisté míry pravda, protože mu mnoho slabých mozků rádo poskytuje informace a drby o dění v ČSSD. Je ovšem potřeba vidět a uvědomovat si, že pan Mitrofanov nemá žádný zájem na úspěších ČSSD. Není to přítel této strany. 


Nedávno jsem v souvislosti s novinářkou Procházkovou, a mohl bych přidat i některá další jména novinářů, připomínal knihu jednoho z bývalých předních německých vydavatelů, ve které hovořil o vlivu amerických zpravodajských služeb na novinářskou obec v Německu.

Myslím totiž, že zmíněná kniha do značné míry platí i pro české poměry. A nejde jen o novináře, ale i o politiky, jako je například Alexandr Vondra nebo řada představitelů státního zastupitelství a z policie.

Současným poznávacím znakem těchto „lidí pod vlivem“ je silný antiputinismus, přecházející do protiruské fobie. Prostě rusožroutství.

A právě mezi rusožroutské novináře patří i Mitrofanov. To prokázal i ve svém středečním (38. 8.) článku v Právu pod názvem „Oranžový papiňák“, kde nejprve velebí předsedu ČSSD a současného premiéra Sobotku, aby posléze přešel k morální decimaci politiků jiných.

Panu Mitrofanovovi silně pije krev Miloš Zeman. Ve zmíněném článku píše Mitrofanov zcela otevřeně o využití prezidenta kremelskou propagandou, když pro „prokázání“ vztahu Zemana a Kremlu používá prezidentův výrok o přípustnosti referenda o vystoupení České republiky z EU a NATO.

Ve stejném odstavci šlehl i poslance Tejce, jenž prý v rozporu se Sobotkovým stanoviskem prohlásil: „Toto vystoupení umožňuje vládní návrh ústavního zákona o ústavním referendu.“

Dalším skrytým agentem je podle Mitrofanova Zdeněk Škromach. Ten si dovolil sdílet text o údajných podvodech českých průzkumů veřejného mínění z webu Aeronet, který je podle Mirofanova „zaměřen proti liberální demokracii“.
Nikdy jsem nic z tvorby Aeronetu nečetl, ale napadat bodrého Škromacha, kterého bych možná kritizoval spíš za návrh mokrého zákona ve prospěch cyklistů než za jeho sdílení textu o podvodech v českých průzkumech veřejného mínění, je absurdní. Já si myslím, a dlouhodobě to také píšu ve svých článcích, že české průzkumy veřejného mínění, až na několik málo výjimek čestně jednajících agentur, jsou vesměs cinknuté anebo nekvalifikované. Nevidím nic divného na tom, že je Zdeněk Škromach nebo web Aeronet kritizují.

Nositeli ruského jména a známému rusožroutovi silně vadí také Michal Hašek. Ten prý sdílel konspiraci téhož webu, aby pak okázale uvítal gang Noční vlci, který Mitrofanov považuje za „součást represivního aparátu proti ruským demokratům“.
Nevím, zda jsou Noční vlci gang. Pokud jde o gangstery, měl jsem jejich představu vždy živenou americkými filmy, zejména z chicagského prostředí 30. let, kde šlo o lidi, kteří měli boty obložené bílými dečkami a v ruce drželi samopaly či jiné zbraňové instrumenty… Ty tu a tam také s úspěchem použili. Nevím, jaké represe vůči ruskému obyvatelstvu Noční vlci páchají, ale spíše je to stejný blábol jako celý text Alexandra Mitrofanova.

Další Haškův prohřešek prý spočívá v tom, že se údajně nechal vyfotit u „Leninovy pamětní desky v Kazani“. No, nevím, zda se nechal, či nechal vyfotit u pamětní desky Lenina v Kazani, ale podezírat Haška z kryptokomunismu je stupidní.
Myslím, že by se majitel, šéfredaktor a vydavatel Práva v jedné osobě měl zamyslet nad duševním zdravím Alexandra Mitrofanova, protože výroky podobného typu, jaké předvedl v citovaném článku, nemohou pomoci ani těm, kdo po něm podobné psaní chtějí. Mám k Zemanovi mnoho výhrad, nějaké výhrady mám i k hejtmanu Haškovi, Jeronýmu Tejcovi či Zdeňku Škromachovi, ale hysterickému psaní o nich coby skrytých agentech Ruska opravdu holdovat nehodlám. Pokud bude Právo tímto způsobem pokračovat dál, přestanu ho prostě kupovat…

Možná jsem to měl udělat už v červnu 2010, kdy mně pánové z Práva sdělili, že už nikdy v budoucnu nebudou mít zájem o zveřejnění mých článků. A tento bojkot mých článků (a zaslal jsem jim jich ke zveřejnění za šest let desítky) velmi důsledně dodnes dodržují. Zřejmě v zájmu rozvoje české demokracie.