V zemi importovaných upírů

Avatar
Původní autoři

Josef Votípka
22. 9. 2016   FB profil autora

Zahraniční firmy si stěžují na nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Intuitivně jsem vycítil, že tam nikdo nechce otročit za mrzký peníz a zkracovat si tak aktivní život. Abych si své pocity ověřil, odepsal jsem do japonských firem a dostal pozvání k pohovoru na pozici inženýr kvality.
Oblékl jsem si oblek od Blažka, nastartoval vůz a vyrazil na periférii. V inzerátu bylo zdůrazněno velké parkoviště. Přijel jsem do areálu, vpravo za závorou ochranka a vlevo velké parkoviště bez závory a dopravních značek. Vjel jsem tedy doleva a zaparkoval.

Na parkovišti jsem uviděl skupinku mladých lidí. Byli takoví šedí, zachmuření bez energie, připomínali mi přízraky z hororů, kterým upíři vysáli krev. Poté jsem se ochranky zeptal, kde je recepce a zamířil tam.

Po cestě k recepci jsem se zastavoval u stromků, které tam sázeli japonští manažeři, což prozradily cedulky před stromky. Mé rozjímání přerušila ochranka, která na mě řvala, že tam recepce není, že musím jinam. Zařval jsem že mám čas a prohlížím si stromky.

Recepce byla velice stroze zařízená a ponurá, ačkoli v ní převládala bílá barva. Co upoutalo byly vystavené výrobky na polici a obří hesla a zásady japonského zakladatele. Neustálé zlepšování, týmová práce, poctivost, atd…

Ačkoli jsem přišel včas, na slečnu personalistku jsem čekal skoro čtvrt hodiny po dohodnutém termínu schůzky. Přišla v legračním firemním oblečku (avšak s úžasným dekoltem) s popelavým bezkrevným mužem s bílou hlavou, který byl rovněž oblečen ve firemním oblečku, včetně kecek a čepičky s kšiltem. Ten muž, jak jsem pochopil, by mi měl dělat šéfa.

Představili jsme se a přesunuli do kóje určené pro pohovory. Nejprve jsem vypověděl o sobě, pak se mě zeptali, co si myslím, že obnáší pozice, o kterou se ucházím. Tak jsem odpověděl podle inzerátu. Načež se ozval pán v legračním firemním oblečku a vysvětlil mi, že toto je fabrika, kde není prostor pro kreativitu a zlepšování, jen se plní příkazy, specifikace, předpisy, instrukce a výsledky se zaznamenávají. Opáčil jsem zněním inzerátu a že jsem jiné info o pozici neměl.

Pak se mě slečna personální zeptala, proč chci u nich pracovat. Řekl jsem něco o zájmu po dokonalosti, zlepšování, technice, uplatnění znalostí a zkušeností. Další dotaz byl, proč si myslím, že by mě měla firma chtít. Řekl jsem, že si vůbec nemyslím, že by mě měla firma chtít, že to záleží na ní.

Pak se mě zeptala, jakou chci mzdu. Řekl jsem nadprůměrnou a problém s tím neměla. Pak jsem se mohl ptát já. Dozvěděl jsem se, že jde o smlouvu na dobu určitou, práci na dvě směny-ale neví od kdy do kdy, nevěděl to ani pán ve firemním oblečku (slečna mi pak e-majlem poslala, že se pracuje 06:45-14:00 a 14:30-22:45). V závěru se slečna personalistka vyjádřila, že už asi 2. kolo dělat nebudou a že mi pošle návrh mzdy, atd…

Šel jsem z fabriky k parkovišti, potkával vycházející, pomalu pohybující se bezkrevné a šedivé přízraky, když ponurý obraz importované japonské dokonalosti rozřízl ostrý hlas pracovníka ochranky: Kam jdete!!?”. Odtušil jsem, že k autu. “To nemůžete, to je parkoviště pro zaměstnance!!!”, drtil importovanou japonskou posvátnost levný “sekuriťák” a já mu za to byl vděčen…

… navrácen do skutečného života, vyladěn a v naprostém klidu, jsem mu svatosvatě odpřísáhl, že svůj vůz již na parkovišti pro zaměstnance nezaparkuji…

A co vy, moji FB přátelé? Šli byste do zahraniční fabriky, kdybyste nemuseli?