Jaroslav Bašta
24.říjen 2016 První zprávy
Ono vlastně jde o docela logické počínání světových státníků – když už se léta válčí, je zapotřebí čas o času mluvit o míru. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.
Protože cílem každého ozbrojeného konfliktu je už od nepaměti mír, nikoli vítězství, musíme tyto mírové summity sledovat s větší pozorností než zprávy z bojišť. Právě uplynulý týden na ně byl docela bohatý.
Informace, které tato jednání přinesla mě nenaplňují optimistickým očekáváním, spíše obavami o naší budoucnost. Už proto, že konfliktů neustále přibývá a naděje na jejich vyřešení je stále více nedostatkovým zbožím. Mluvilo se o válce na východní Ukrajině, v Sýrii, Iráku a trochu i o Jemenu.
V Berlíně se sešla po více než roce Normandská čtyřka (prezidenti Hollande, Putin, Porošenko a německá kancléřka Merkelová), aby posoudila plnění Minských dohod 2, tedy příměří a možné ukončení války na Ukrajině. Všichni museli konstatovat, že za ten rok nedošlo k pozitivnímu vývoji, neboť žádná ze znepřátelených stran své závazky neplní. A ukrajinský prezident za to sklidil kritiku od všech zúčastněných. Pak jej poslali za dveře a ve třech jednali o válce v Sýrii.
Vysvětlení tohoto počínání lze najít ve snaze ukrajinské strany změnit formát rozhovorů, tak aby se do nich mohli zapojit představitelé Spojených států. Ovšem americké stanovisko (prezentované ministerstvem zahraničních věcí) trvá na tom, že je třeba donutit Ruskou federaci, aby splnila své závazky vyplývající z Minských dohod. Rusko však smluvní stranou není, což představitelé USA mají za zlé Německu a Francii. Proto Porošenkův požadavek vyústil v tak negativní až urážlivou reakci ostatních účastníků mírových rozhovorů. Znepokojivý moment v této souvislosti představuje fakt, že ruský a ukrajinský prezident si na rozdíl od loňského jednání Normandské čtyřky v Paříži, tentokrát v Berlíně nepodali ruku. To cosi o vývoji rusko- ukrajinských vztahů vypovídá.
Co si řekla „Normandská trojka“ o válce v Sýrii, se neví, ovšem ve vzduchu již pár týdnů poletují silná slova, která nás mají přesvědčit, že když dva dělají totéž, není to totéž. Masivní americké bombardování iráckého Mosulu je přece oním pověstným humanitárním bombardováním, kdežto stejné počínání ruského letectva v syrském Aleppu je masakrováním civilního obyvatelstva (a ozbrojené demokratické opozice), za něž je třeba na Ruskou federaci uvalit další sankce. Zatím mezi velmocemi (ale i dalšími státy zúčastněnými v konfliktu – Tureckem a Irákem) létají jen obvinění a urážky, ale obava z toho, že by časem mohly dostat hmotnější podobu, přetrvává. Kde jinde než v politice platí ono biblické „A slovo tělem učiněno jest.“?
A na válku se začala připravovat i česká politická reprezentace, když v tomto týdnu ministr vnitra Chovanec oznámil vytvoření útvaru pro boj s ruskou propagandou. Na svém facebookovém profilu na to velmi případně reagoval bývalý politický vězeň Milan Daniel, který vzpomenul na výrok jednoho plzeňského prokurátora o tom, že „existuje dvojí pravda. Ta kladná, kterou máme my, a pak ta záporná, kterou mají nepřátelé.“Zaznělo to v roce 1972 ve věznici na Borech v rámci školení organizovaného Socialistickou akademií pro odsouzené ve výkonu trestu. Povinnou účast na těchto školeních jsem tehdy bral jako zostření trestu, protože tehdejší lektory mám dodnes zafixovány jako etalony ideologické blbosti.
Ani v současnosti se neubráním tomu, abych si o některých lidech v duchu říkal: „ty bys taky mohl přednášet na Borech o dvojí pravdě.“ Samozřejmě jsem do této kategorie už dávno zařadil celý spolek Evropské hodnoty, ovšem po dnešním týdnu se dalšími čestnými přednášejícími stali páni generálové Pavel a Bečvář.
Leč dosti ironie, vytvoření ministerstva propagandy dokazuje, že to s tou válkou opravdu myslejí vážně.
