Jenom aby z toho pan Brady nakonec neměl smrt

Avatar
Původní autoři

Jiří Baťa
25. 10. 2016
Nemyslím to nijak ve zlém, ale přece, vždyť 88 letý pan Jiří Brady si z Kanady údajně přijel pro jedno státní vyznamenání, které jak se ukázalo či ukazuje, v onen sváteční den 28. října zřejmě nedostane. Nemá smysl opakovat, co všechno se skrývá za těmito nechutnými „hrátkami“, faktem však je, že se to všechno nějak zvrtlo a není nikoho, kdy by celou kauzu „Brady“ věrohodně vysvětlil. A kolem udělení-neudělení vyznamenání je ve společnosti stále větší humbuk.


Jak se ale ukazuje, všechno zlé je k něčemu dobré. Jakkoli si ještě může pan Brady rozpačitě mumlat ono Buriánovo známé „…daj-li mi medaili, či nedaj-li mi medaili“, než se naděje , bude mít těch medailí možná hned několik. Za to vše může pražská kavárna a pravdoláskařská obec. Na truc prezidentu Miloši Zemanovi, kterého mají za největšího arcilotra, který prý panu Bradymu odmítl udělit státní vyznamenání jako odplatu za to, že jeho povedený, či spíše falešný synovec, alias ministr kultury Herman setkal s Dalajlámou. Jak již výše řečeno, pravdu zatím nikdo nevyřknul, zůstává u toho „prý“ nebo „údajně“.

Jak se ovšem dalo očekávat, nejen pražští kavárenští dobroserové, dobromilové, pravdoláskaři, havloidi, sluníčkáři a jiní dobrotvůrci se ovšem rozhodli, že to „jen tak nenechají“ a ze zmíněného „zemantrucu“ se rozhodli pana Bradyho ocenit z vlastní iniciativy. Olomoucká univerzita zase hodlá panu Bradymu udělit a předat nějakou akademickou medaili, pražská primátorka Krnáčová má zase panu Bradymu udělit a předat symbolický klíč hlavního města, o případném čestném občanství strýčka z Toronta bude v úterý také jednat brněnská městská rada… Nelze vůbec vyloučit, že se najdou i další řiťolezci a důvody, kterými se budou chtít ve vzdoru vůči prezidentu Zemanovi nějak zviditelnit a nějakou tu heraldickou symboliku uznání panu Bradymu také ještě přidají.

Z tohoto pohledu je pan Jiří Brady na roztrhání. Přijel si pro údajně jedno vyznamenání a možná si jich bude odvážet s nadsázkou, plný kufr. Možná byl připraven na jedno slavnostní převzetí vyznamenání na Pražském hradě, teď bude nejspíše pentlovat mezi jednotlivými iniciátory, aby od nich sbíral jedno ocenění za druhým. Unese tíhu nenadálé popularity? Ale ruku na srdce: opravdu si takové široce publikované oceněním zaslouží? Má být oceněn či vyznamenán, ale za co? Za to, že jako židovský chlapec byl deportován do koncentračního tábora? Kolik takových bylo a kolik z nich dostalo metál? A co jeho sestra Hanka, která nepřežila? Apropó, čím se zasloužil o Československo či Českou republiku, když od r. 1949 trvale v republice nežije? V čem je spatřována nějaká morální hodnota jeho ocenění pro nějaké vyznamenání?

Domnívám se, že všechno spočívá ve skutečnosti, že humbuk kolem pana Brady byl předem naplánován, byla vyvolána antizemanovská hysterie, aby se krysy pražské kavárny mohly vrhnout na Zemanovu kost a hlodat a hlodat. Jak jinak si totiž vysvětlit úpění slepice Němcové: „Miloš Zeman vede od chvíle svého zvolení kampaň proti polovině české populace a ta vrcholí obludným jednáním v těchto dnech. Jestli je pan Daniel Hůlka pro odkaz a paměť našeho národa důležitější než pan Brady, tak si z toho musím zoufat.“ Já dodávám, že by si spíš měla jít hodit „smyčku“, protože něco tak debilního se tak často neslyší.

Jak píše Břetislav Olšer (zde) , existují desítky významnějších židů, kteří by si státní vyznamenání zasloužili víc než Brady. Např. Peter Bachrach z Izraele, který nejenže přežil holocaust, ale byl také přímý účastník bojů při osvobozování Československa. Dostal sice loňského roku obsílku, že má dostat státní vyznamenání, ale nakonec na něho nezbylo. Asi neměl toho potřebného synovce ve vládě.

Holokaust přežil také dnes 87 letý Yehuda Bacon, ostravský Žid, který prošel útrapami Terezína, Osvětimi i Mauthausenu, dnes žije v domku na okraji Jeruzaléma, nedaleko rezidence izraelských prezidentů. Pokud právě nepřednáší v New Yorku, Londýně, Paříži nebo Curychu, tráví klidné chvíle ve svém jeruzalémském ateliéru. Své obrazy vystavuje v nejslavnějších galeriích, muzeum holocaustu Yad Vašem nevyjímaje. A všude tam, kam přijde a kde vystavuje své obrazy, hovoří rovněž o holocaustu.

Vedle těchto dvou osobností lze nalézt (pokud to bude někdo chtít) desítky, možná stovky holocaust přeživších lidí, ale kdo o ně projevuje zájem, když nemají příbuzného na nejvyšších místech? Jejich osud nikoho nezajímá, nejsou to „antizemanovské karty“ do hry pravdoláskařů. Nicméně, tito lidé chtějí občanům kázat o cti, morálce, o odkazu a o paměti národa. A co jejich vlastní čest, morálka, etika, vlastenectví? Promiňte velebnosti, je mi z toho na blití!