To je hyenismus, který média dělají, a bohužel ministr Herman k tomu velice napomáhá, protože používá Bradyho jako svůj štít,říká režisér Jiří Svoboda…

Jiří Svoboda – rozhovor
26. 10. 2016    Parlamentní listy
 

„Miloš Zeman není loutkou, která je někým manipulována, a to lidé cítí,“ říká režisér Jiří Svoboda.  Podle jeho slov nyní politici litují, že změnili volbu prezidenta na přímou, protože by o hlavě státu chtěli rozhodovat sami. Svoboda tvrdí, že všichni politikaří, jen ministr Andrej Babiš má jasnou představu o řízení státu. Ostatní se veřejně ukazují, ale vize směřování země nevidí. Jen řízení se děje instrukcemi z Bruselu.

V jaké atmosféře a v jakém stavu naše země spěje k letošnímu 28. říjnu? Dějí se v poslední době věci, které ji mohou ohrozit, nebo které naopak slibují posun směrem k lepšímu? V jakém stavu naše politika spěje do roku nejdůležitějších voleb?

Velký problém je, že vlastně nemáme politické lídry. S výjimkou Babiše, který bezesporu nějakou představu řízení státu má, tak ostatní politikaří a jsou hlavně rádi, že jsou ve funkcích, ve kterých jednou usedli. Třeba u sociální demokracie. Pokud si to dohledáte zpátky, Sobotka řekl, že pokud volby dopadnou pro sociální demokracii špatně, tak dá svoji funkci k dispozici. Volby špatně dopadly, a nic k dispozici nedal. Komunisti špatně dopadli a Filip je rád, že je místopředsedou Sněmovny. Co si o těch lidech máme myslet? Mají velké platy a rádi se veřejně ukazují, ale že bych viděl nějakou vizi, kam ten stát směřuje, krom řízení se instrukcemi z Bruselu, tak nic takového nevidím.

Zůstaly nám ještě nějaké naše tradice? Václava Havla čím dál více kritizují; když se mladší generace zeptáme na rok 1968, už téměř nevědí, oč jde. Starší obyvatelé vzpomínají na socialismus. Kromě zahrádkaření, sportu a svátků, napadají vás nějaké tradice a hodnoty, které umíme společně sdílet a sejít se u nich bez ohledu na politický názor?

Ale tak zcela jistě jsou to různá rodinná setkání tam, kde se to uchovává – jako oslavy narozenin. Lidé se sejdou a popovídají si. Existují hospody, kde se lidé scházejí a kde si mají o čem povídat krom toho, že mají mobily. Třeba tradiční jsou vodáci, party lidí, kterým nejde jen o to něco vyhrát jako medaili, za kterou je sto tisíc dolarů, ale baví je být spolu.
 

Chystá se český majdan. V pátek k něčemu dojde. Jsou placeni z ciziny…

Co si myslíte o sporu ohledně ocenění Jiřího Bradyho, kdy jeho synovec Daniel Herman tvrdí, že Řád TGM strýci nebude udělen kvůli postoji synovce k dalajlámovi? Prezident Miloš Zeman to odmítá.

Víte, já těžko mohu soudit záležitost ocenění pana Bradyho, nicméně je samozřejmě velmi politování hodné, jak se s tím starým člověkem zachází. Ve svých letech je protahován nejrůznějšími médii a ustavičně je vlastně používán k rozdráždění veřejného mínění. To je hyenismus, který média dělají, a bohužel ministr Herman k tomu velice napomáhá, protože používá Bradyho jako svůj štít. Jinak existuje mnoho lidí, kteří by si zasloužili ocenění, a nedostali ho. Například můj dědeček byl za okupace vězněn, byl odsouzen za vlastizradu a zemřel v káznici. Dostal od prezidenta Beneše válečný kříž prvního stupně a také by zasloužil ocenění. Shodou okolností se zabýval buddhismem a napsal o tom několik knížek. Určitě by šel na schůzku s dalajlámou. Výběr je široký a napadla by nás spousta jmen, například Eva Erbenová, která prošla Terezínem, Osvětimí, pochodem smrti a týdny se skrývala v nějakém doupěti, které jí vykopali solidární lidé na venkově. Nyní žije v Izraeli a má širokou publicistickou činnost. Nemohu to posoudit, zda má Brady štěstí, že má za synovce ministra, který to navrhuje. Já nejsem ministrem, tak to u dědečka nemohu prosazovat, ale jistě by si to zasloužil. A mnoho dalších také.

Jak jste tedy vnímal návštěvu dalajlámy a diskuzi, která u toho vznikla? Politizuje česká společnost příliš takové návštěvy?

Je nepříjemné, že dalajláma nevystupuje jako duchovní vůdce pro meditující občany. On vystupuje vlastně jako člověk v exilu, který si přeje odtržení určité části země, kde by se rád stal tím nejvyšším představitelem. Myslím si, že jdou duchovní hodnoty jaksi stranou. Navíc, proč nám radí, zda přijímat uprchlíky, nebo ne? Jistě, kdo s ním chce meditovat, ať medituje, ale nevím, jestli je to vhodné pro ministra vlády, která má určité hospodářské cíle a určité ekonomické vazby. Proč se dalajláma stýká především s politiky? Notabene ministr Herman není praktikující buddhista. Valná většina lidí by nedokázala popsat, co je to Tibet. Prezident Havel ho sem zval jako jakéhosi exota. Snad Hermanovi křivdím, jestli s ním meditoval, jistě mi promine. Pokud s ním ale řešil otázky politického rázu, pak je to nemístné, protože dalajláma není reprezentantem žádného státu.

Jaký je váš názor na stanovisko Mariana Jurečky, Petra Gazdíka a dalších, kteří odmítají přijít na státní oslavu 28. října a místo toho hodlají uspořádat vlastní akci na Staroměstském náměstí? Jde stále o vyjádření názoru, nebo to směřuje k rozdělování společnosti? Když už ani slavit neumíme spolu…

Já to chápu jako testy nějakého českého majdanu. Jestli se sjede dost lidí, jak ti lidé budou vytrvalí, k jakým věcem tam dojde. To se koneckonců opakuje a bylo to zde už v době házení vajíček na prezidenty čtyř států sedmnáctého listopadu, což si myslím, že v civilizované zemi není zcela korektní. A jestli nechtějí přijít na Hrad, kam dostali pozvání, tak nepřijdou. Gazdík mi tam chybět nebude, a ani další ne, je to jejich věc. Když dostanete pozvání na představení do divadla, tak to neznamená, že tam musíte jít. Oslavy dvacátého osmého října mají symbolickou podobu a každý stát má nějaké výročí, kdy slaví. Američané Den nezávislosti, Francouzi pád Bastily, je to symbolický akt týkající se založení státní existence, která předtím neexistovala. Pokud se sejdou jinde, obejde se to bez excesů a bude to opravdu oslava, a ne jen záminka k vyvolání nálad proti prezidentovi, tak ano.

Prezident Miloš Zeman je stále součástí mnoha debat i kritik. Část veřejnosti ho považuje za hrubiána a jeho vystupování za vulgární, jiní ho označují za ruského agenta a člověka, který rozděluje společnost. Jiná část ho zase vidí jako lidového prezidenta, který je upřímný a za svými názory si stojí bez ohledu na elity. Někoho, kdo Českou republiku chrání před islámem. Do které skupiny na základě posledních Zemanových kroků řadíte sebe?

Bezpochyby vyjádření prezidenta – konkrétně například, co řekl Merkelové, že je nevhodné pozvat si někoho do bytu na večeři a potom, když ti lidé přijdou, tak je rozdat sousedům do jejich bytů – je správné a jeho politika je protiváhou ostatních politiků. Několikrát jsem se ptal, když jsem byl konfrontován s otázkou migrantů: Kolik už jich máš doma? Máš velkou vilu a kolik jsi jich přijal? Nepřijali nikoho, všichni dělají gesta na cizí účet. Názory prezidenta Zemana nejsou výjimkou. Koneckonců nejvyšší duchovní katolická autorita v zemi, za niž považuji kardinála Duku, se také k věci vyjádřila v podobném duchu jako prezident. Proto dělat konfrontaci způsobem, jakým to dělá profesor Halík, je nemístné. Ať si říká svůj názor, ale ať do toho nevtahuje další lidi a nevnucuje, co si myslí on. To Zeman nedělá. On je právě ochoten podle svého rozumu a přesvědčení jít i do sporu s elitami, ale řekl bych i s politiky a různými neziskovými společnostmi, které jsou placené ze zahraničí. Zeman tomu nepodléhá a to je jistě třeba ocenit.

Miloš Zeman o sobě říká, že spojuje českou společnost. Ale bude jeho spojení platit, i když se zmírní problém s imigranty? Mohou se vzdělanější voliči pod tlakem odtrhnout od Zemana? Nebo ho už neopustí a budou ho bránit před právě „pražskou kavárnou“?
Nemyslím si, že jediným tématem jeho prezidentství jsou migranti. On má celou řadu jiných témat a chová se jako představitel suverénní země. To jak ve vztahu k Rusku, tak ve vztahu k Číně. Není loutkou, která je někým manipulována, a to lidé cítí. Samozřejmě, že dnes političtí představitelé litují toho, že změnili volbu na volbu všelidového hlasování, protože oni by byli nejraději, kdyby o tom rozhodovali sami a uzavírali nad tím různé kšefty. Ovšem s Václavem Klausem to také bylo obtížné, on nebyl tak důrazný, přeci jenom se na rozdíl od Zemana choval akademicky, což Zeman nedělá. Přitom je velice vzdělaný a mnozí to nevědí, má i obrovskou paměť a můžete s ním mluvit na jakékoliv téma. On není buran, jak ho mnozí vnímají, ale kdo z těch lidí, kteří to říkají, využívají eufemismy? Zeman často mluví napřímo, a nikoliv v nějakých jinotajích.

Často je kritizována mládež. Uvádí se, že vzdělanost mladé generace klesá. Cítíte to podobně? A jak je na tom naše země po stránce kulturní? Umíme v životě zužitkovávat naše kulturní hodnoty, nebo se návštěvy divadel či galerií stávají jen věcí nadšenců, zatímco národ sedí u televize a videí na internetu?

Vy jste vlastně položila otázku a v mnohém si sama odpověděla. Pravda je, že jsem po roce devadesát učil na Filmové akademii múzických umění v Praze až do roku dva tisíce čtyři, kdy jsem odešel, a musím říci, že už v devadesátých letech byl velice zřejmý sešup obecné vzdělanosti, která pro režiséry byla a měla být charakteristická. Dříve jsme zkoušeli z otázek, které nám nepřipadaly dramaticky nezodpověditelné pro člověka, který chce studovat na umělecké škole. Třeba otázku, kdo napsal Proměnu. V roce devadesát pět bych se už neodvážil takovou otázku položit.

V tom byl nejlepší profesor Vávra, který zkoušel: „Řekněte nám charakteristické znaky romantismu.“ A nechal toho uchazeče o studium, který nic nevěděl, mluvit deset minut hlouposti. Pak řekl: „Pane kolego, do teď jste povídal hlouposti. Já zopakuji otázku. Řekněte základní znaky romantismu.“ Ten sešup vzdělanosti je jistě markantní. Protože dodnes učím, tak vím, že velkou motivaci k poznání nacházíte vlastně jen u malého procenta studentů. Zbytek touží projít a mít titul, což je zcela odlišné od doby, kdy jsem já v šedesátých letech studoval na Filmové akademii múzických umění v Praze. Tam byli profesoři jako Milan Kundera, každá přednáška byla nabitá a nebylo místo. Nebo profesor Dvořák, který přednášel dějiny výtvarného umění. Každá přednáška plná, to se radikálně změnilo.

Zmínila jste, že lidé nechodí tolik do divadel, ale dávají přednost televizi. Ona se divadla v mnohém právě přizpůsobují pokleslému vkusu publika. U velkých divadel přicházejí exibitivní osobnosti, které si zakládají na tom, že vezmou klasický text – počínaje Shakespearem nebo českou klasikou – a herce nechají jezdit na kole či koloběžce a na hlavu jim dají hrnec. Chtějí ukázat, že s tím Shakespearem umí pořádně zatočit. To vidím jako nedostatky a kulturní deficit v oblasti jak divadel, tak ale především četby. Problém je, možná jsem trochu staromilský, že četba neznamená něco jako wikipedie nebo google. Četba znamená souvislý text; a to je něco jiného, než když si najdete na otázku nějakou odpověď na wiki, která je výtahem, a ještě ne vždy autorizovaným. Mladí lidé čtou sporadicky, to nikdo nepopře.

Ministr Andrej Babiš tvrdí, že hospodářství naší země vzkvétá, vidíte to okolo sebe? Máme se lépe, máme ještě věřit, že „bude líp“? Měli bychom se obávat dalších ekonomických problémů?

Ona i ekonomika se globalizovala. To znamená, že i autonomní vývoj nějaké země je nemožný. Jestliže zkrachuje berlínská banka, která má, jak víme, velké problém s likviditou, bude to mít dopad na všechny země eurozóny. Nepochybně pokud zkrachují banky v Itálii, bude to mít dopad na naši ekonomiku. Tyto věci mají dnes obrovskou sílu, která je domácím hospodářstvím neovlivnitelná. Když se podíváte na roční schodky státního rozpočtu za ministra Kalouska a za Babiše, budete překvapená, jak lehké je kázat vodu a pít víno. Rozpočtové schodky za Kalouska byly obrovské a vůbec nebyl připraven na krizi v roce dva tisíce osm. Naopak říkal, že to krásně pokračuje.

Na rozdíl od něj dokázal Babiš vybudovat velkou firmu a koneckonců o tom kapitalismus je, že lidé dokáží z ničeho či ze skromných začátků vybudovat velké prosperující firmy. Je racionální v přístupu ke státnímu rozpočtu. Je otázka, zda se udrží růst hrubého domácího produktu. Lidé jsou spíše skeptičtí vzhledem k politickému vývoji a zpravodajství se nepodílejí na tom, že budou mít pozitivnější pocit než včera. Vidíme, že se modernizuje republika, že došlo k velkému pokroku v infrastruktuře, takže až na tu část, kterou tvoří nezaměstnaní a až na problém velmi rozevřených nůžek mezi klesající takzvanou střední třídou a těmi nejbohatšími, lidé tolik důvodů ke stížnosti nemají. Oni spíše mají, jak říkával Havel, blbou náladu. Ale i Havel vyvolával konflikty s Klausem a tím, jaký vytvářel vztah mezi Čechy a Slováky. Blbá nálada u lidí nevychází z prázdných peněženek, ale vychází z politického klimatu, co jim média zprostředkují. Samozřejmě špatné zprávy jsou pro média živnou záležitostí. Když se díváte na to, co probíhá nyní ve Francii v přístavu, kde likvidují obrovské přistěhovalecké centrum, taková představa jistě nemůže být důvodem k radosti, ale obava, že by se něco takového stalo u nás, je zcestná.

Spíše obava z vývoje dění v Sýrii, kde se mohou střetnout nukleární velmoci a skončí celá civilizace i s dalajlámou. Svět, který stojí na penězích, se tváří, že stojí na hodnotách, ale on stojí na hodnotách peněz. Takže, jsou poslanci, kteří se scházejí s dalajlámou, meditující mniši? Nejsou. Oni si zvyšují platy z veřejných rozpočtů. Jako Schwarzenberg a jeho obchody s Bakalou nejsou podnětem k tomu, abychom všichni meditovali o duchovních a morálních hodnotách, ale je vidět, že i tito lidé uvažují především o tom, jak si zvýšit peníze. Jakým způsobem obchodovat v rámci privatizace, aby to bylo výhodné. Kauza Bakala je otevřeným vředem na ekonomickém vývoji republiky a ti, kdo se do jeho podpory zapletli také politicky, nemohou o duchovních a morálních hodnotách mluvit vůbec. A pokud o nich mluví, tak vědí, že lžou, jako když tiskne. Hlavně, ať ty oslavy osmadvacátého října dopadnou důstojně, abychom vůči světu nevypadali jako země Švejka.