Pár poznámek k výroční ostudě 28. října 2016 – a k jejím alternativám

Avatar
Původní autoři

Petr Kužvart 
27.10.2016  zasláno redakci

Chtěl bych navzdory trapnosti, jež vrcholí show Jana Krause v televizi, zdůraznit několik mediálním mainstreamem zamlčovaných a hodně závažných souvislostí.
Tak především je nebetyčný rozdíl mezi našimi stále ubývajícími veterány z domácího i zahraničního odboje z doby II. světové války, kteří utíkali přes hranice zcela dobrovolně a do naprosté nejistoty, někteří přes Polsko, jiní třebas až přes Balkán a Blízký východ, aby se mohli zapojit dobrovolně do boje za zničený a momentálně neexistující stát – a dnešními českými žoldáky, kteří jsou vysíláni do míst válečných krizí vesměs rozpoutaných Západem ve jménu jeho sobeckých a přízemních zájmů! Co tam jedou dělat? Pochopitelně, podporovat své „spojence“, zajišťující v těch zemích zájmy svých vlád, zabalené do násilí, teroru, ničení a smrti pro tolik místních lidí! Co nám udělali??

Je také obrovský rozdíl mezi dnešními měšťáckými establišmenťáky, havlovskými pohrobky, pražskou kavárnou-pakárnou, mefistofelskými katolickými politikáři a pseudoideology na jedné straně a lidmi, kteří šli do ilegality podzemního protinacistického hnutí odporu – vojenského i civilního na straně druhé!

A tito domácí i zahraniční dobrovolníci z dob války platili za své záslužné aktivity často cenu nejvyšší. Pokud neskončili v mučírnách Gestapa a na popravištích Třetí říše, pokud nebyli zabiti v bojích nad Evropou, Atlantikem, v severní Africe nebo v Tichomoří – prakticky na všech tehdejších bojištích světové války – pak často končili v mučírnách Reicinovy zpravodajské služby, v hradčanském “domečku”, na stalinistických popravištích, v lágrech a v uranových dolech. Chrabří lidé pokrytí slávou bitev, prachem bojišť z celého světa, ti, kteří vybojovali obnovení Československé republiky a riskovali zcela dobrovolně a bez nároků na odměny, výsady, metály nebo žold úplně vše !

Proti nim jsou dnešní zahraniční mise České armády trapnou ubohostí. Nebývají ale pouhou formalitou. Po dlouhou dobu byla v Afghánistánu nasazena s minimální publicitou naše speciální jednotka pro zvláštní operace, zahrnující průzkum, likvidaci protivníků, tvrdé výslechy zajatců a podobně. Všechny prasárny protipartyzánského boje! Důvodně se o tom prakticky nepsalo a nemluvilo! A když, tak plaché a nekonrétní zmínky. Naši placení profesionálové pomáhali pacifikovat nevybíravými metodami cizí svobodymilovný národ, který nás nijak neohrožoval a na kterém si v průběhu dvou-tří staletí právem vylámaly zuby všechny koloniální a postkoloniální mocnosti (Angličané, Sověti, Amíci + jejich poslušná čeládka z NATO), jež udělaly tu chybu, že se rozhodly svobodomyslné afghánské horské kmeny ovládnout a podrobit svému panství!

Přitom již na obraně Luhanské a Donbaské lidové republiky (jež vznikly na základě jednoznačného výsledku širokého lidového hlasování a tedy naprosto legálně a legitimně zjara 2014 odtržením od fašisty a NATO ovládané Ukrajiny) se účastnili i dobrovolníci z Čech a Slovenska, Vzpomínám si, že jeden mladý Čech dokonce tehdy mluvil do médií a následně v boji padl.

Nyní máme prvé informace, že Interbrigády o síle 500 – 600 bojovníků z celého světa včetně střední Evropy bojují za svobodný a nezávislý Kurdistán v Sýrii, že tam bojují vedle kurdských mužů a dívek i dívky a mladé ženy z celého světa ! Hle, to jsou ti, kdo by měli být dekorováni a jimž by měla být vzdávána povinná úcta nejen veřejností, ale i oficiálními místy a médii, pokud za něco stojí. Ale oni nestojí zjevně za nic. A jak to v Bartolomějských elegiích už dávno vyzpíval Jaroslav Hutka: „… že lež se platí řády a pravda špínou stok, to znáš, jenomže tady, už za hovno je rok …“. To je přesné i dneska.

Naši hrdinové nám zůstanou, oficiálové se ani nepokusí nám je ukrást – leda tak kriminalizovat! Samozřejmě, až nazraje čas – až Amíci dosáhnou v Sýrii svých pochybných cílů, tak se pokusí dosavadní spojence dehonestovat, potlačit, kriminalizovat, uvěznit nebo povraždit. Pak bude správná chvíle, aby státy NATO i Britského commonwealthu začaly naostro s protikurdskou i proti-interbrigadistickou akcí.

Přitom v Rojavě probíhá praktický experiment ve smyslu, že „jiný svět je možný“. Tedy že lepší svět se dá vybojovat i uhájit proti všem darebáckým mocnostem tohoto světa. A navíc tu probíhá neuvěřitelná akce ve prospěch radikální ženské emancipace – na Blízkém východě nemající obdoby (bojují tam sekulární dívčí kurdské milice YPJ), leda tak v jednotkách Hagannah ve druhé polovině 40. let v Palestině. Tehdy šlo o sionistvícké úsilí o vytvoření sociálně spravedlivého Izraele, navzdory Arabům i britské svěřenecké správě. Tam šlo tehdy rovněž o svobodu, sebeurčení i socialismus a bojovaly tam i ženy a dívky.

Nevím, co ten důchodce z Kanady hraje za hru, spíše je s ním špinavá hra hrána. Přijel si sem nalákán kdo ví kým pro náhradní medaile, když mu kdosi volal (a musel to být nutně Hrad?? Tomu pánovi je 88 let a pokud vím, v diplomacii ČR ani ČSR nikdy nepracoval, odkud má znát oficiální protokol a rozeznávat, s kým to zrovna telefonuje?) a jeho povedený synoveček mu jistě vysvětlil, co by se hodilo, aby udělal.

Lidí, kteří přežili Osvětim jsem znal víc, včetně neuvěřitelného Władysława Bartoszewského, postkomunistického ministra zahraničí, historika okupace Varšavy, politického vězně 40.-50 let, předtím přeživšího Osvětim a poté iternovaného Jaruzelským v rámci „stannu wojennego“, ale i řadu dalších. Někteří se vyznamenali v odboji, jako třeba nedávno zesnulý francouzský Žid a odbojář Stéphane Hessel (pamatujete jeho manifest „Rozhořčete se!“?).

A ostatně: jako obdivovatel židovského národa dobře vím, že ti nejlepší Židé ať v Izraeli nebo v diaspoře, tvrdě vystupují proti vnitřní i zahraniční politice dnešního Izraele. Kde tehdy i od té doby byl Hermanův strýček? Že přednášel o holocaustu? Takových byla a je celá řada. On sám je ročník mého otce, za okupace byl ve věku školáka a středoškoláka a do likvidačního soukolí se podle všeho dostal tak pozdě, že ho již zlikvidovat nestačili. Naštěstí. Žádné tvrzení, že by se účastnil povstání v ghettech či vyhlazovacích táborech, nic neobvyklého, žádná účast v hnutí odporu. Byl to prostě židovský mladík, který měl štěstí  – na rozdíl od mnoha jiných. Proč mu nedat metál? Ale proč ho nedat jiným?

Celá ta protizemanovská intrika má neuvěřitelné vlastnosti. Herman se vydělal (chtěně a v hrubém rozporu s vládní politikou – to je na odvolání z funkce!), tu svou sračku dobře rozmazal, pak z ní uformoval bič a teď jím práská kde kdo. Včetně mefistofelského Halíka, včetně Dany Němcové, mladého Dienstbiera, včetně všech těch ódeesáků, topáků a dalších, co by se měli plazit kanalizací a vůbec raději nevylézat na denní světlo. Dokonce i Drábová, dokonce se hledají noví ochotní kandidáti na Zemanovu funkci – rektor UK Drahoš a další. Zase se objevují ti, kdo jsou přesvědčeni, že právě jim stromy do nebe porostou, jako pan Horáček. Hanba je všechny fackuje a jim je to jedno! Dobře si nyní zapamatujme, kdo a co. Kdo práská Hermanovým bičem, kdo je posera a bojí se jasně vymezit, kdo raději mlčí jak zařezaný. Příští volební rok se to zúročí!