Putinovo ultimátum

Avatar
Původní autoři

Rostislav Iščenko

6. 12. 2016     zdroj
USA dostaly na výběr: buď realizovat své hrozby a zahájit jadernou válku, nebo se smířit s faktem, že svět již není unipolární a začít se začleňovat do nového formátu. Nevíme, co Washington zvolí. V americkém politickém establishmentu je dostatečný počet ideologizovaných neadekvátů, připravených shořet v jaderném ohni s celým lidstvem, jenom aby nemuseli přiznat konec světové hegemonie USA, která byla tak krátká, nesmyslná a zločinecká. 


Po vydání výnosu prezidenta Ruské federace o pozastavení plnění Ruskem dohody s USA o likvidaci plutonia pro vojenské účely a předložení příslušného návrhu zákona Státní dumě začaly v médiích spory o tom, zda to souvisí s přetržením dohody o Sýrii. Dalším kamenem úrazu byla otázka, proč prý, když Rusko vědělo, že Spojené státy neplní svou část dohody, reagovalo teprve po několika letech. Tímto činem Rusko vážně narušilo mezinárodní prestiž USA, když ukázalo celému světu, že Ameriku je možné bít její vlastní zbraní a nic za to nebude. Bumerang se vrátil. S touto dynamikou a směrem vývoje událostí můžeme vidět stovky představitelů americké elity na lavici obžalovaných v Haagu nejen za našeho života, ale dříve, než si příští americký prezident odsedí v Bílém domě první čtyřleté funkčního období.

Někteří odborníci v oblasti atomové fyziky tvrdí, že dohoda byla objektivně pro Rusko výhodná. Možná. Nejsem expert v této oblasti a je pro mě obtížné říci, nakolik jsou objektivní. Zejména proto, že výhoda z hlediska jaderného odvětví může být nevýhodná z hlediska zajištění bezpečnosti.

I když se domnívám, že nějaké zvláštní problémy s bezpečností nebyly. Rusko mělo dostatečný jaderný arzenál pro uskutečnění smrtelného úderu na USA. To uznával i Washington. Pro výrobu nových hlavic byl také dostatek materiálu. V případě výměny totální jaderných úderů by výroba další šarže bojových hlavic již nebyla potřebná. A i fyzicky by to bylo neuskutečnitelné. Problém by spočíval ve fyzickém zachování zbytků civilizace alespoň na úrovni doby kamenné.

Pokud jde o syrskou problematiku, není to poprvé, co USA, a nejen v Sýrii, uzavírají dohody, maří jejich plnění, opět uzavírají. Formát reakce Ruska je zjevně nesrovnatelný s veřejným odmítnutím Washingtonu spolupracovat, což stejně nebylo.

Myslím, že proto, abychom pochopili rozsah toho, co se stalo, je třeba věnovat pozornost skutečnosti, že Putin nejen vyvedl Rusko z příslušné smlouvy. Oznámil i možnost návratu k její realizaci. Ale opatřil to určitými podmínkami.

Podívejme se na tyto podmínky: zrušení všech sankcí USA proti RF, vyplacení náhrad nejen za ztráty v důsledku amerických sankcí, ale i ruských protisankcí, zrušení zákona Magnitského, výrazné snížení americké vojenské přítomnosti ve východní Evropě, zřeknutí se politiky konfrontace s Moskvou. Pro definici podstaty Putinových požadavků se hodí pouze jedno slovo – ultimátum.

Co si pamatuji, naposled Washingtonu vznesla ultimátum Velká Británie v souvislosti s incidentem s lodí Trent. Bylo to v roce 1861 během občanské války v USA. Dokonce tehdy, ve velmi těžkých podmínkách pro sebe, Amerika souhlasila pouze s částečným uspokojením britských požadavků.

Je třeba poznamenat, že britské požadavky v roce 1861 neobsahovaly pro USA nic ponižujícího. Ve skutečnosti kapitán lodi amerického námořnictva z vlastního podnětu porušil mezinárodní právo, zatkl lidi na neutrálním (britském) plavidle, fakticky vztáhl ruku na suverenitu Velké Británie a málem vyprovokoval válku. A to se Amerika distancovala od činu kapitána a když osvobodila zatčené, odmítla se omluvit.

Nyní Putin nepožaduje jakési omluvy a propuštění několika zatčených, ale změnu celé americké politiky, a dokonce i náhrady, vzniklé v důsledku jednání, jež bylo oficiálně schváleno orgány USA. To je nesplnitelný, ponižující požadavek. Ve skutečnosti je to požadavek úplné a bezpodmínečné kapitulace v hybridní válce, kterou Washington vůbec nepovažuje za nenávratně prohranou. A ještě k tomu vyplacení kontribucí a reparací.

Něco podobného po USA požadovala pouze britská koruna před koncem války za nezávislost, když byly ještě odbojnými poddanými krále Jiřího III. V posledních sto letech si nikdo neuměl ani představit, že by bylo možné s Washingtonem mluvit tímto tónem.

Tak tedy, první závěr. Putin záměrně a demonstrativně ponížil USA tím, že předvedl, že je s nimi možné hovořit ještě tvrději, než jsou ony zvyklé hovořit z celým zbytkem světa.

Kdy se to stalo? To znamená, na co Putin opravdu reagoval? Ve skutečnosti si přece nemyslel, že USA budou plnit ujednání Kerry-Lavrova k Sýrii a přece ho to nerozladilo? Že Washington léta nedodržuje smlouvu o plutoniu, to bylo Rusku také známo, ale Moskva z toho těžila důležitou výhodu pro své jaderné odvětví, když se stala téměř globálním monopolistou a zjevně se nenervovala technologickou zaostalostí USA, která jim neumožňovala zpracovávat plutonium pro vojenské účely tak, jak to bylo stanoveno ve smlouvě.

Tvrdá a téměř okamžitá reakce Ruska následovala po prohlášení mluvčího ministerstva zahraničí USA, že Rusko může začít posílat ze Sýrie v pytlích těla svých vojáků, že tam začne ztrácet letadla a že v ruských městech mohou začít teroristické útoky.

Kromě toho bezprostředně po prohlášení ministerstva zahraničí následovalo prohlášení Pentagonu o připravenosti zasadit Rusku preventivní jaderný úder. Ministerstvo zahraničí Ruska také oznámilo, že Moskva ví o záměru USA zahájit vzdušnou válku proti syrským vládním silám, což znamená, že i proti ruskému kontingentu, umístěném v Sýrii legitimně.

Co ještě bylo na pozadí Putinova ultimáta?

Cvičení protivzdušné obrany/protiraketové obrany a strategických raketových sil k odražení jaderného útoku na Rusko a provedení odvetného vstřícného úderu. A rovněž cvičení ministerstva pro mimořádné události (zahrnující až 40 milionů ruských občanů), vyhlášené na nejbližší dny, k ověření připravenosti objektů a struktur civilní obrany k jaderné válce a k dodatečnému informování občanů o formátu akce v hodině “X”.

Když to dáme všechno dohromady, vidíme, že USA již dlouho Rusko neformálně strašily jaderným konfliktem a Moskva pravidelně naznačovala, že je připravena na takový zvrat událostí a že nehodlá ustupovat.

Avšak na konci Obamovy vlády, když si navíc nebyli naprosto jistí vítězstvím Hillary Clintonové v prezidentských volbách, se jestřábi ve Washingtonu rozhodli opět zvýšit sázku. Přičemž dospěli k velmi nebezpečné hranici, kdy konflikt začal vstupovat do stádia vlastního vývoje. V této fázi by jaderný Armagedon mohl začít v důsledku jakékoli náhody, včetně neadekvátnosti některého z vyšších důstojníků Pentagonu nebo úředníků administrativy Bílého domu.

V tomto okamžiku se Moskva chopila iniciativy a zvýšila sázku, ale převedením protistání do jiné roviny. Na rozdíl od Ameriky Rusko nezačalo hrozit válkou. Jen ukázalo možnosti tvrdé politické a ekonomické odezvy, která bude schopná, v případě dalšího pochybení USA, realizovat Obamův sen naopak – roztrhat na cucky ekonomiku a finanční systém Washingtonu.

Tímto činem Rusko také vážně narušilo mezinárodní prestiž USA, když ukázalo celému světu, že Ameriku je možné bít její vlastní zbraní a nic za to nebude. Bumerang se vrátil. S touto dynamikou a směrem vývoje událostí můžeme vidět stovky představitelů americké elity na lavici obžalovaných v Haagu nejen za našeho života, ale dříve, než si příští americký prezident odsedí v Bílém domě první čtyřleté funkčního období.

USA dostaly na výběr: buď realizovat své hrozby a zahájit jadernou válku, nebo se smířit s faktem, že svět již není unipolární a začít se začleňovat do nového formátu.

Nevíme, co Washington zvolí. V americkém politickém establishmentu je dostatečný počet ideologizovaných neadekvátů, připravených shořet v jaderném ohni s celým lidstvem, jenom aby nepřiznali konec světové hegemonie USA, která byla tak krátká, nesmyslná a zločinecká. Ale volbu bude muset učinit. Protože čím déle bude Washington předstírat, že se nic nestalo, tím větší počet jeho vazalů (nazývaných spojenci, ale již dlouhou dobu tížených svou závislostí) bude hrubě a nedvousmyslně ignorovat americké ambice a přecházet na stranu nové perspektivní světové síly.

Na konci se mohou USA dočkat toho okamžiku, kdy dokonce postavení jednoho z center multipolárního světa pro ně bude nedostupné. Nejen Afričané, Asiaté a obyvatelé Latinské Ameriky, ale také Evropané se ochotně pomstí bývalému hegemonovi za svá minulá ponížení. A ti vůbec nejsou tak lidští a mírumilovní, jako je Rusko.

No a nakonec je Putinovo ultimátum odpovědí všem těm, kteří se rozhořčeně ptali, proč se už v roce 2014 ruské tanky nezmocnily Kyjeva, Lvova, Varšavy a Paříže a v čem spočívá Putinův plán.

Mohu jen zopakovat to, co jsem tehdy napsal. Pokud se chystáte jít do konfrontace se světovým hegemonem, musíte si být jisti, že budete schopni odpovědět na jakékoliv jeho akce. Ekonomika, armáda, společnost, státní a administrativní struktury – vše musí být připraveno. Pokud není plná připravenost, je třeba získat čas a pěstovat svaly.

Nyní je vše připraveno a karty jsou vyloženy na stůl. Uvidíme, čím USA odpoví. Ale geopolitická realita již nebude jako dříve. Svět se už změnil. USA byla veřejně hozena rukavice a ony se neodvážily ji hned zvednout.


Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová