14.10.2016 překlad NWOO
V rozhovoru pro francouzskou televizi TF1 z 11. října ve městě Kovrov ve Vladimirské oblasti odpovídá prezident Ruské federace na otázky o důvodech jeho zrušené návštěvy Francie, o situaci v syrské válce, nutnosti humanitární podpory Aleppa a problematické spolupráci s Američany při boji proti teroristickým skupinám.
V. Putin: Kde jste se tu vzali? Tohle je malé provinční městečko. Nyní ať se přijede v Rusku do kterékoli vesnice, jsou tam Francouzi. Ale to je velmi dobře, nás to těší.
M. Scott (jak bylo přeloženo): Pane prezidente, mohl byste nám objasnit, proč nepojedete do Paříže?
V. Putin: To je jednoduché. Předpokládalo se, že v Paříži slavnostně otevřeme nově postavené ruské nábožensko-kulturní centrum. Ale zdá se, že to není ten nejvhodnější moment pro oficiální událost tohoto druhu s ohledem na naše, mírně řečeno „nepochopení“ toho, co se děje v Sýrii a především okolo Aleppa. Ale mimochodem – i co se týče tohoto tématu jsme vždy otevření k jakýmkoli konzultacím a dialogu.
M. Scott: A právě to chtěli i Francouzi – využít tuto možnost k posouzení situace v Sýrii, ale vy jste z téže příčiny tuto návštěvu odmítl.
V. Putin: Víte, my jsme ji neodmítli, nám prostě řekli, že hlavní příčina, důvod mé cesty do Paříže – a zejména otevření toho kulturně-náboženského centra – jsou nyní nevhodné. Ale pokud je hlavní důvod mé cesty do Paříže nevhodný, pak si jistě najdeme jinou příležitost setkat se a pohovořit o Sýrii jindy. Nemáme žádná omezení v této otázce, jsme k dialogu otevření. Prostě nám dali na vědomí, že nyní není ta nejvhodnější doba na podobnou akci, toť vše. My jsme nebyli ti, kdo to odmítli.
M. Scott: Mnozí západní představitelé, včetně Kerryho, Ayraulta, dokonce i François Hollande použili ostrou rétoriku na adresu Ruska z důvodu bombardování Aleppa, jehož cílem se stávají i civilní objekty jako například nemocnice. Někteří to dokonce zmiňují v takových termínech jako „válečné zločiny“. Co na to odpovíte?
V. Putin. Řekl bych na to, že to je politická rétorika, která nemá větší význam a nebere ohled na reálie této země. A já vám teď řeknu proč. Jsem hluboce přesvědčen, že za situaci, která nastala v regionu jako celku a v Sýrii obzvlášť, nesou odpovědnost především naši západní partneři a v první řadě samozřejmě USA a jejich spojenci, zajisté včetně vedoucích evropských států.
Připomeňme si jak nadšeně všichni podporovali „arabské jaro“. No a co nyní, kde je ten optimismus? Připomeňme si, čím byly Líbye nebo Irák do té doby, než jejich státy nebo státní struktury byly rozvráceny silami různých západních partnerů.
I když to třeba nebyly příkladné demokracie v současném chápání. Bylo však možné a asi i nutné ovlivňovat změny struktury obyvatelstva, struktury státu, struktury moci, samotné povahy moci. Ale rozhodně tam nebyly žádné příznaky terorismu. Z těchto území nepřicházela hrozba ani pro Paříž, ani pro Azurové pobřeží Francie, ani pro Belgii, ani pro Rusko, ani pro Spojené státy.
Nyní to však zdroje teroristické hrozby jsou. Náš cíl spočívá v tom, aby něco takového nebylo dopuštěno i na území Sýrie.
Tuším vaši otázku týkající se běženců. Chtěl jste se na to zeptat? Pokud ne, stejně odpovím. Vzpomeňme si, že problém běženců vznikl dlouho před tím, jak Rusko začalo realizovat své úsilí o uklidnění a stabilizaci situace v Sýrii. Masový odchod lidí z těchto obrovských území Blízkého východu a také z Afriky a z Afghánistánu začal dlouho před naším aktivním vstupem do Sýrie.
Jakákoli obvinění Ruska z toho, že údajně zavinilo problém běženců, jsou absolutně nepodložená. Naším cílem je naopak to, aby byly vytvořeny podmínky k návratu těchto lidí k rodným krbům.
A nyní k humanitární situaci vzniklé kolem Aleppa. Cožpak jsme zapomněli, jak americké letectvo bombardovalo v Afghánistánu nemocnici, kde zahynuli také (pracovníci organizace) Lékaři bez hranic? Celé svatby po stovkách lidí likvidovali v Afghánistánu. A nyní v Jemenu, co se tam stalo: jedním úderem na pohřební obřad bylo zabito 170 lidí a dalších 500 zraněno.
V kterémkoli místě, kde probíhají boje, bohužel hynou a strádají naprosto neviní lidé. Ale my nemůžeme dovolit teroristům schovávat se za ně jako za živým štítem a nemůžeme dovolit vydírat celý svět, když někoho zajmou, zabijí, odříznou hlavu.
Pokud chceme dovést svůj boj s terorismem do konce, je nutné s nimi bojovat, ne s nimi jednat, neuhýbat a neustupovat zpět.
M. Scott: Pane prezidente, problém je v tom, že Francouzi nechápou, proč bombardujete ty, koho nazýváte teroristy. Vždyť nás napadl ISIL, ale isilovci v Aleppu nejsou. Zejména tohle Francouzi nechápou.
V. Putin: To vám vysvětlím. V Aleppu situaci kontroluje jiná teroristická organizace – Džabchat-an-Nusra, která se vždy prohlašovala za křídlo Al-Kajdy a je na seznamu teroristických organizací OSN.
Co nás stále trápí a zároveň překvapuje, je to, že naši partneři, včetně amerických, po celou dobu se nějak snaží dostat ji za rámec těchto teroristických organizací. A já vám řeknu proč. Zdá se mi, že naši partneři stále znova a znova našlapují na tytéž hrábě. Chtějí používat bojový potenciál těchto teroristických organizací a radikálů k dosažení svých politických cílů, v tomto případě k boji s prezidentem Assadem a jeho vládou, a přitom nechápou, že se jim nikdy nepodaří postavit ty (bojovníky) „do pozoru“ a donutit je žít podle civilizovaných pravidel, pokud jednou zvítězí.
Nejednou jsme se dohodli s Američany, že oddělí Džabchat-en-Nusru a takové jako Džabchat-an-Nusra, organizace takzvané zdravé části opozice i v Aleppu. Oni s námi souhlasili, že je to třeba udělat. A nejen to, domlouvali jsme se i na určitých termínech, ale nic nebylo po celé měsíce splněno.
Zrovna nedávno jsme se dohodli na tom, že vyhlásíme příměří – den D, jak říkají naši američtí přátelé. Trval jsem na tom, aby nejprve řešili úkol oddělení Džabchat-an-Nusry a dalších teroristů od zdravé části opozice a teprve potom ať vyhlásí příměří.
Ale Američané trvali na tom, že nejprve je třeba vyhlásit příměří a teprve potom že oddělí teroristy od neteroristů. Nakonec jsme jim v tom ustoupili, souhlasili s tím a 12. září byl vyhlášen den klidu, zastavení bojů. A 16. září americké letectvo bombardovala syrskou armádu. Zahynulo 80 lidí.
V tutéž dobu, ihned po bombardování ISIL – zde už to byl ISIL – přešel v tomto úseku do útoku. Naši američtí kolegové nám pak řekli, že to byl chybný úder. Pravda však je, že v důsledku této chyby zahynulo 80 lidí. To zaprvé. A zadruhé: asi také jen „náhodou“ přešel ISIL hned po těchto úderech do útoku.
V tutéž dobu na nižší úrovni, na operativní, jeden z amerických vojáků přímo řekl, že tento úder připravovali několik dní. Jak se mohli zmýlit, když to připravovali několik dní?
Tak byly naše dohody o příměří zmařeny. Kdo je zmařil? My snad? Ne.
M. Scott: Už se začíná hovořit o návratu studené války, ale existuje minimálně jeden Američan, kterému se líbíte – je to Donald Trump. Jaký je váš vztah k němu, líbí se vám?
V. Putin: Poslyšte, nám se líbí všichni. Amerika je skvělá země, Američané – velmi zajímavý, sympatický, talentovaný národ. Je to velký národ, velká země.
Koho zvolí, s tím budeme pracovat. Ale samozřejmě je snazší spolupracovat s těmi, kdo chtějí pracovat s námi. Pokud Trump říká „chci pracovat s Ruskem“, pak to můžeme jedině uvítat. Jen je třeba, aby ta práce byla oboustranně poctivá.
Ale vraťme se k Aleppu, hovořím o nezbytnosti uskutečnění humanitárních konvojů. Všichni nás ujišťují, že je to nutné udělat. Ale nás není třeba ujišťovat, i my si to myslíme, myslíme si, že je nutné organizovat humanitární konvoj. Ale jak to udělat? Je tam jen jedna silnice, po které mohou jezdit konvoje: z jedné strany tam stojí bojovníci a z druhé – jednotky syrské armády. Víme o provokaci, o úderu na jednu z těch kolon a nám je přesně známo, že to udělala jedna z teroristických skupin.
Říkáme: pojďte, odvedeme bojovníky z jedné strany a syrskou armádu z druhé, uvolníme tu silnici, umožníme bezpečný průjezd po této cestě pro humanitární konvoje.
Všichni s námi souhlasí, ba co víc, píší to i do určitých dokumentů, ale potom se nic neděje, nikdo ze strany našich partnerů nic nedělá. Buď ony bojovníky odvést nechtějí, nebo to udělat nemohou – já nevím.
A teď přijde exotická nabídka. Překvapím vás i vaše diváky. Navrhli nám totiž, aby naše vzdušné síly, vojáci ruské armády, se na tuto silnici postavili a zajistili její bezpečnost. A naši vojáci, lidé odvážní a rozhodní, ke mně přišli a řekli: ano, dobře, jsme připraveni.
Řekl jsem jim: ne, uděláme to jedině spolu s Američany, navrhněte jim to. Navrhli, a oni to okamžitě odmítli. Postavit se tam nechtějí a odvést bojové jednotky těch opozičních, teroristických taky nechtějí. Tak co s tím máme dělat?
Potřebujeme prostě zvýšit úroveň důvěry jeden k druhému a chápat, že tyto hrozby jsou obecné, a jedině budeme-li pracovat společně, můžeme je eliminovat.
S francouzskými speciálními službami máme velmi dobré vztahy. Skutečně pracují jakoby na jedné vlně – naši specialisté na boj s terorismem, francouzští i z některých dalších evropských zemí. Ale tak tomu není vždy.
Když například pošleme našim americkým partnerům nějakou informaci, často není žádná reakce. Před časem jsem poslali informaci o bratrech Carnajevových. První list jsme poslali – nic, druhý list jsme poslali – přišla odpověď: to není vaše věc, jsou to už občané USA, sami se s tím vypořádáme.
A výsledek? Teroristický útok v USA. Není to snad příklad toho, že ignorováním spolupráce v této velmi citlivé sféře dochází ke zbytečným ztrátám?
Je třeba se nezabývat politickou rétorikou, ale hledat východ ze situace, jaká nastala v Sýrii. Jak z toho ven? Možnost je jen jedna: je nutné přesvědčit všechny strany zúčastněné v tomto konfliktu jít cestou politického urovnání.
My jsme se dohodli s prezidentem Assadem. Souhlasil s přijetím nové ústavy a na jejím základě provést volby. Ale nějak se nedaří o tom přesvědčit kohokoli dalšího.
Pokud obyvatelé nebudou za prezidenta Assada hlasovat, znamená to, že dojde k výměně demokratickým způsobem, ne pomocí ozbrojeného vměšování z vnějšku, ale pod přísnou mezinárodní kontrolou, kontrolou OSN. Nechápu, koho to může neuspokojovat, je to přece demokratický způsob řešení otázky moci.
Ale my neztrácíme optimismus a doufáme, že se nám podaří ujistit všechny naše kolegy a partnery o tom, že jen toto je jediný způsob řešení problému.
