napsal/přeložil Geo
9.10. 2016 Eurasia 24
Globální mediální mašinérie v pátek 7. října spustila další vlnu obvinění Ruska z narušení vzdušného prostoru jiné země jeho stíhacími letouny. Tentokrát – a opět – šlo o Finsko. Ve skutečnosti tato akce informační války proti Rusku zakrývala něco, o čem média mlčí: další krok Američanů v jejich snaze „vlomit se“ do neutrální země a získat výhodnou pozici pro agresi vůči Rusku.
Řada médií u nás převzala informaci šířenou „světovými agenturami“. Finský ministr obrany Jussi Niinistö nařkl Rusko, že vzdušný prostor Finska dvakrát narušily nad Baltským mořem stíhačky Su-27 ruského letectva. Podle sdělení o „dvou vážných incidentech“ se „ruské letouny ve finském vzdušném prostoru pohybovaly minutu a pronikly do hloubky jednoho kilometru“.
Mainstreamová média neopomněla propagandisticky konstatovat, že „stížnosti baltských států na provokační lety ruských vojenských letadel nejsou výjimečné“, když k podobnému obvinění se přidalo alianční Estonsko.
Rusko znovu jakékoliv narušení finského vzdušného prostoru ihned vyvrátilo: „Trasa letu procházela nad neutrálními vodami v souladu s letovým plánem. Ani jeden z ruských strojů se od vymezené trasy neodchýlil,“ uvedlo ruské ministerstvo obrany.
Proč přišla další vlna obvinění Ruska z narušení finského vzdušného prostoru právě 7. října? Možná odpověď se ukrývá zde na stránkách finského ministerstva obrany. Právě v tento den – nenápadně a zcela mimo „zájem“ médií – podepsali v Helsinkách představitelé amerického a finského ministerstva obrany dohodu – prohlášení o záměru posílení vojenské spolupráce.
Dohoda je napohled nenápadným, ale ve skutečnosti velmi významným posunem k možnosti uskutečnit americkou agresi s využitím finského území – a Finsko tím současně dále zpochybňuje svoji neutralitu a narušuje formální status quo.
Dokument mimo jiné říká, že „silné obranné vztahy mezi Spojenými státy a Finskem jsou pilířem stability v regionu Baltského moře a severní Evropy“ nebo že „řešení celého spektra globálních a regionálních bezpečnostních výzev vyžaduje blízkou obrannou a vojenskou spolupráci a partnerství mezi oběma zeměmi“.
Dohoda je evidentně namířena proti Rusku a předpokládá – bez dalšího zveřejněného upřesnění – „rozšíření obranných kapacit, připravenosti a interoperability“ či „prozkoumání možnosti dalšího rozšíření obranné spolupráce Finska s NATO“.
Vtahování Finska do NATO je citlivou záležitostí nejen v Rusku, ale i v samotném Finsku. Publicita podepsání uvedené dohody proto byla zcela nežádoucí – na její obhajobu byl pro všechny případy připraven scénář „agresivního jednání Ruska“ v podobě údajného narušení vzdušného prostoru Finska.
