30. 10. 2016, Petr Ďoubalík
Písnička a projekt “Žít”, video, překlad
Písnička je úplně nová, na youtube se objevila 28. 10. 2016, tedy v den, kdy naši “umělci” trénovali svrhávání prezidenta. Moc bych si přál mít u nás raději umělce, kteří ve svátek republiky vytvoří něco krásného. Nebo umělce, kteří když zjistí, že o jejich umění nikdo nestojí, že nic krásného neumějí, odejdou raději dělat něco jiného, kloudného, třeba i k lopatě, případně zmizí v tichosti zdechnout do houští. Skládat se na jejich platy se mi nezdá býti dobrým nápadem.
U písničky “Žít” je na youtube připsáno:
Písnička o naději a víře, která dává sílu. V projektu vystupuje 27 umělců, projekt vyzývá k pomoci všem, kteří se octli ve složité situaci, aby nikdo nebyl se svým problémem a trápením sám. Mělo by to být víc než píseň a klip. Byl vytvořen web (ЖИТЬ.РФ), na kterém může každý člověk napsat o své zkušenosti s překonáváním těžkostí, i o tom, jak našel znova smysl života.
hudba: I. Matvijenko, slova: V. Seleznjov, I. Matvijenko, A. Šaganov, D. Pollyjeva, Timati
Překlad:
Jak je možné vzít život, jak je možné zhasnout, jak je možné vzít matku dítěti, kterému je 5 let? Ne, ne, ne. Ne, ne, ne.
Člověk nemůže vědět, jak dlouho bude žít, ale může vybírat, jak ten čas bude žít, žít, žít…
…jak naučit se ve světě spokojeně žít, umět milovat, umět odpouštět a až do konce se celý oddat, do konce se oddat.
Žít, žít, žít! Jak naučit se normálně žít, s lidmi blízkými na zemi, společně snít, společně milovat a každého okamžiku si vážit.
Jak je možno odpustit nepříteli, jak nepřekročit mez, jak udržet slzy v hrudi, vidět úsvit před sebou? Doufat a věřit. Včerejší den nejde vrátit, to je budoucího života základ. Předat, uchránit, odpustit. Naše děti tady ještě mají žít, žít, žít, žít…žít s tebou.
A léta po nebi krouží, a v záři se zvedne země. Žít, žít, žít… s tebou.
Jak se naučit na světě žít? V objetí ranní záře, jen milovat, jen snít, srdcem svým tento svět zahřívat.
Rap:
Pamatuji se na mých 17, hudba se rychle měnila, tehdy v můj úspěch nikdo nevěřil, ale navzdory tomu jsem se uměl zdvihnout. Pamatuji, jak všichni křičeli “jsi mimo”, učení, práce, to je k ničemu, jen diplom GRU (rozvědka) to je jediný stimul…
U mě bylo vše jinak. Vyhodili mě ze školy, doma s tím nesouhlasili, tehdy mi řekl jeden známý, že nejbohatší v zemi je z dětského domova.
Já měl diagnózu, byl v nemocnici, díval se jim do očí, přímo do tváře, schopností nula, ale přání žít, ne pár let, minimum 30… Minimum 30, minimum 100, žádná “jestli”, žádná “ne”, mne kotva táhne ke dnu, čas vše měnit, vše rozhodnuto…
Já udělal sebe, v čem ty jsi horší? Ty můžeš také, nejsi horší, svýma rukama, měnit život, spolu s námi… žít, žít, žít… nám s tebou…
Žít, žít, žít… nám s tebou, jak naučit se prostě žít… nebojovat, nezabíjet, lidí si vážit, normálně žít.
překlad: Ďouba a NV
Pro případné zájemce jsou zde další informace o projektu:
