Pavel Buršík
25.10.2016
CETA (Comprehensive Economic and Trade Agreement, Komplexní hospodářská a obchodní úmluva) je rozsáhlá obchodní úmluva mezi Evropskou unií a Kanadou, jejíž důsledky budou v případě přijetí dalekosáhlé. Úmluva je v současnosti na počátku schvalovacího (ratifikačního) procesu.
CETA je předobrazem ještě větší, ambicióznější a nebezpečnější dohody. Tou je TTIP, neboli Transatlantická obchodní a investiční úmluva (Transtatlantic trade and investment partnership). Díky uniklému textu1 CETA si dokážeme poučeně představit, jak bude vypadat úmluva TTIP mezi Spojenými státy a Evropskou unií. V případě TTIP totiž nemůžeme analyzovat text dohody či výstupy jednání, ty jsou v režimu utajení a skryty před zraky evropské i americké veřejnosti. Ostatně stejný osud měl mít i vyjednaný text úmluvy CETA, nebýt jeho leaku, tedy úniku do médií. Ovšem ani neplánované zveřejnění nepřimělo Evropskou komisi či kanadskou vládu k veřejnému projednávání textu. Jednoduše se chovaly, jako kdyby se nic nestalo. Evropsko-kanadská úmluva CETA je poněkud ve stínu úmluvy TTIP vyjednávané se Spojenými státy. CETA ale nepochybně představuje určitý test ochoty evropských zákonodárců a veřejnosti souhlasit s takovýmto typem obřích investičních úmluv. Pokud bude CETA přijeta, tak předpřipraví půdy pro ratifikaci TTIP. Naopak odmítnutí úmluvy CETA nejspíše zároveň pohřbí i TTIP. Protesty proti úmluvám TTIP a CETA představují v současnosti největší celoevropské občanské hnutí. Evropskou občanskou iniciativu podepsalo přes 3,3 milionů občanů Evropské unie a demonstrací proti TTIP v západoevropských městech se účastní statisíce lidí.
Tato stručná analýza má za cíl seznámit čtenáře s nejdůležitějšími aspekty úmluvy CETA. V zásadě všechny v této analýze vyslovené obavy spojené s CETA se vztahují také na úmluvu TTIP mezi EU a USA. Pro zájemce o úplnou a komplexní analýzu si dovolíme odkázat na studii2 kanadského Canadian Centre for Policy Alternatives (CCPA), z níž jsme taky částečně čerpali.
Proces vyjednávání
CETA je jednou z největších investičních úmluv, které kdy Evropská unie vyjednávala. Bohužel však zcela mimo zraky občanů a jejich zástupců a mimo demokratickou diskuzi a kontrolu. Zcela poprvé bude například využit systém „negativních seznamů.“ To znamená, že úmluva obsahuje výčet služeb či zboží, na které se její právní režim nedopadá. Dříve uzavírané smlouvy užívaly opačný postup: vyjmenovávaly, na které oblasti a odvětví se vztahují. Tato zdánlivá maličkost znamená, že CETA se vztahuje na všechno, pokud není náhodou řečeno jinak, a činí z ní z ní tak s jen malou nadsázkou „superúmluvu.“
Dosud vyjednaný text úmluvy ještě možná dojde určitých úprav. Ty se však budou týkat spíše jen terminologie a drobných právnických nuancí. Podstatné již bylo dohodnuto a hlavní kola vyjednávání byla uzavřena. Bez včasného a průběžného veřejného a demokratického projednávání tak budou europoslanci, zástupci vlád a potenciálně i národní zákonodárci postaveni před volbu: ber, anebo nech být. To znamená, že nebudou moci jakkoliv zasáhnout do předložených více než 1600 stran úmluvy zásadního hospodářského významu, na jejímž přijímání se nemohli jakkoliv podílet a proces jejího vyjednávání jim byl zatajován. Zvolení zástupci se tak ocitnou pod enormním tlakem, aby přijali více než pět let vyjednávanou dohodu, ač třeba budou mít problém s řadou jejích ustanovení.
Takové praktiky by nešlo považovat za přípustné ani v případě, že by se úmluva zaměřovala jen na tradiční témata obchodu a investic. Hlavním důvodem jejího uzavření ale nejsou cla či jiné tarifní překážky, ta už jsou v současnosti velmi nízká. To ostatně platí i ve vztahu k USA. Hlavním cílem má být odstraňování „netarifních bariér obchodu,“ tedy především rozdílů v legislativě a regulatorice.
Přestože Evropská komise a kanadská vláda považují vyjednávání za uzavřené, mnoho občanů na obou stranách Atlantiku vznáší závažné výhrady. Úmluva obsahuje doložku tzv. ISDS, mechanismu investičních arbitráží, který umožňuje investorům popohnat státy před arbitrážní tribunál rozhodců na základě přijetí nové regulace či rozhodnutí soudu. Proti zahrnutí ISDS do úmluvy protestují také mnozí europoslanci a členové národních parlamentů.
Největší kanadské provincie jsou znepokojeny fiskálními dopady rozšíření patentové ochrany léčiv. To bude znamenat vzrůst veřejných výdajů na zdravotní péči a více peněz pro dominantní farmaceutické společnosti. Snad největší obavy však panují ohledně snižování standardů v oblasti potravin, chemikálií a spotřebitelských a pracovních práv.
Této úmluvě jde prostě o mnohem víc, než jen o obchod. Pokud by EU a Kanada chtěly jen snížit cla či zamezit zavedení kvót, nevyjednávaly by pět let v utajení mnohasetstránkovou dohodu, ale vydali by se mnohem snazší cestou. CETA ovlivní mnoho oblastí jen vzdáleně spojených s obchodem: práva investorů, práva duševního vlastnictví, zadávání veřejných zakázek, podporu lokálních produktů, finanční regulace, možnost přijímat zákony ve veřejném zájmu, přechodný pobyt pracovníků a mnohé další.
Díky úniku a následně zveřejnění 3 textu úmluvy CETA, jejíž jednotlivá pravidla a ustanovení jsou velmi alarmující a ohrožující evropské standardy života a demokratického přijímání zákonů, si můžeme udělat obrázek o tom, co nás v ještě ve větším měřítku čeká v případě přijetí TTIP. Americká pravidla jsou v porovnání s těmi kanadskými ještě rozdílnější od evropských a obecně mnohem méně chrání přírodu, spotřebitele a zaměstnance. USA mají také větší vyjednávací sílu než Kanada a snaží se tlačit na snížení úrovně ochrany poskytované právem Evropské unie a jejích členských států
Investiční arbitráže a ochrana investic
Součástí CETA je kapitola o ochraně investorů a zavedení mechanismu ISDS. Česká republika se umisťuje na předních příčkách zemí nejvíce postižených investičními arbitrážemi. Roku 2013 byla dokonce třetí nejžalovanější zemí a daňové poplatníky již prohrané arbitráže stály miliardy korun. A právě mechanismus soukromých investičních arbitráží (ISDS) má být součástí úmluvy CETA. Státy i Evropská unie tak budou zásadně omezeny ve své suverénní pravomoci na základě demokratické legitimity přijímat legislativu ve veřejném zájmu. Vždy se bude ve vzduchu vznášet (často důvodná) obava, že investor regulaci napadne před soukromým arbitrážním panelem. ISDS je celosvětově kontroverzní kvůli napadání legislativy chránící životní prostředí, zdraví a jiné veřejné zájmy. Na základě tohoto kontroverzního mechanismu tak například v současnosti tabákové společnosti žalují státy za regulaci prodeje cigaret. Slovensko je žalováno za neumožnění těžby mastku. ČR za regulaci hazardu. Na základě podobné dřívější dohody, severoamerické NAFTA, zaplatila již Kanada investorům 170 milionu dolarů a je žalována o několik dalších miliard. Bývalý kanadský zaměstnanec tamějšího ministerstva financí se vyjádřil, že pokaždé, když se pracovalo na přijetí nových zákonů chránících přírodu, tak se jim na ministerstvo začaly valit výhružné dopisy z drahých newyorských a washingtonských advokátních kanceláří.
Pro velké korporace tak bude ustanoven zvláštní systém vymáhání nároků, který bude stát mimo běžný systém soudnictví a fakticky nad ním. Ačkoliv se podle úmluvy musí jednat o investora z druhé strany, není těžké to obejít a v současnosti se tomu tak děje na základě jiných smluv o ochraně investic. V současnosti není nic jednoduššího než si zřídit dceřinou společnost v požadované destinaci či tam formálně přesunout své sídlo.
Neexistuje přitom žádný přesvědčivý racionální důvod pro využívání mechanismu investičních arbitráží. Evropské státy i Kanada jsou vyspělé demokratické země. Ač může vůči jejich soudnictví zaznívat řada výhrad, tak představují v současnosti nejlepší justiční systémy na světě. Tyto justiční systémy jsou také na rozdíl od investičních arbitráží veřejné, řídí se zákony, mají demokraticky odvozenou legitimitu, mnohostupňové systémy přezkumu a v neposlední řadě jsou přístupné pro všechny, nikoliv jen pro úzkou skupinu velkých zahraničních korporací. Investor může svá práva i bez mechanismu ISDS bránit u soustavy obecných národních soudů, Ústavního soudu, Evropského soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva. Za nezákonné rozhodnutí může stát popohnat k nezávislému soudu a získat nápravu a odškodnění.
Kapitola věnující se finančním službám zbrzdí regulátory chránící spotřebitele a celkovou stabilitu finančního systému. Investoři budou mít možnost žalovat stát za zavedení takových regulací a bude jen na vůli zahraničních rozhodců, zda bude stát odsouzen k platbě vysokého odškodnění.
Veřejné zakázky
Kanadské korporace mají na evropský trh veřejných zakázek přístup již nyní, a to za nediskriminujících podmínek. To samé platí v opačném gardu. Na základě úmluvy CETA však nebudou moci brát v potaz kupříkladu to, zda se potraviny vypěstovaly v jejich regionu, anebo převážely přes půl světa.
Veřejné zakázky – tedy nákupy všemožného zboží a služeb z veřejných prostředků – mohou být důležitých nástrojem hospodářského rozvoje, zvláště pokud jsou používány k podpoře širších politických cílů, jakým je například přechod k zelené energii. Tyto nákupy tvoří zásadní část veřejných rozpočtů. Podle Světové obchodní organizace tvoří nákupy a zakázky z veřejných rozpočtů mezi 10 – 15 % hrubého domácího produktu rozvinutých zemí. Stát a samosprávy jsou tak největším nákupčím zboží a služeb v ekonomice. Zároveň se jedná o veřejné prostředky a občané a jejich zástupci by měli mít právo mluvit do nakládání se svými daněmi. V případě ratifikace úmluvy CETA však o toto své právo fakticky přijmou.
Podmínky pro zadávání veřejných zakázek v Kanadě i Evropské unii jsou už v současnosti velmi liberální. S kanadskými firmami přítomnými na evropském trhu musí být podle směrnic EU zacházeno stejně jako s evropskými firmami. Je tedy poněkud zavádějící tvrdit, že přijetí úmluvy CETA otevře evropským a kanadským firmám mnoho nových příležitostí, protože už v současnosti jim v zásadě nic nebrání, aby se ucházely o veřejné zakázky. Skutečným cílem CETA tak není nediskriminující přístup k veřejným zakázkám, protože ten je již realitou, ale bezpodmínečný a neomezený přístup, což je však něco docela jiného.
Do budoucna tak veřejné zakázky nebude možné používat jako nástroj k dosahování určitých společenských cílů, jakými jsou tvorba pracovních míst anebo podpora místních farmářů. U větších zakázek nesmí být požadován minimální podíl místních pracovníků nebo zdrojů. Tyto podmínky nepochybně ohrozí programy zaměřené na podporu nákupu lokálních produktů, mimo jiné pro školy, nemocnice a další veřejné instituce. Stát, obce a další veřejnoprávní subjekty budou mít zakázány upřednostňovat místních produkty a producenty. Obec tak například nebude moci upřednostnit místního zemědělce před zámořskou firmou vozící jídlo z druhého konce světa. Tato pravidla jsou absolutní a budou se vztahovat na evropské i kanadské firmy. Tady tedy vidíme, co ve skutečnosti znamená bezpodmínečný a neomezený přístup oproti přístupu „jen“ nediskriminačnímu. Neexistují přitom žádné důvěryhodné důkazy, které by potvrzovaly významný negativní dopad podpory lokálních produktů na globální obchod. CETA také požaduje, aby byl vytvořen proces, skrze něj se mohou firmy soudit, pokud budou mít pocit, že výše naplněné požadavky nebyly naplněny – investiční arbitráže.
Je nepochybně možné používat inovativní způsoby zadávání veřejných zakázek, které zajistí rozumné a transparentní nakládání s veřejnými prostředky, a zároveň směřovat veřejné nákupy k dodavatelům, kteří nejvíce přispívají k cílům, jako jsou sociální inkluze, rozvoj místní ekonomiky, ochrana životního prostředí, tvorba pracovních míst a úcta k lidským právům. Při zvažování celkových přínosu navrhované úpravy veřejných zakázek je třeba brát v úvahu benefity plynoucí ze vzniku nových pracovních míst, zvýšeného výběru daní, příležitostí pro dříve marginalizované skupiny a zlepšení stavu životního prostředí. Takové počítání je přesnější než pouhé přijetí nejnižší nabídky bez zvážení dopadu na místní ekonomiku a komunitu.
Veřejné služby
CETA představuje hned v několika aspektech výzvu také pro poskytování veřejných služeb. Posiluje privatizační a deregulační tendence v této oblasti. Privatizace služeb podle úmluvy CETA totiž musí být nezvratným procesem. To znamená, že pokud k privatizaci jednou dojde, tento proces již nesmí být zvrácen a veřejné služby již navždy musí zůstat v soukromých rukou, byť by se to ukázalo v rozporu s veřejných zájmem a demokratickou vůlí. Nejednoznačné formulace stran výjimek pro veřejné služby, které se objevily v dohodách o volném obchodu NAFTA a GATS, se přenesly také do úmluvy CETA. Ta však jde dále než dvě zmíněné dohody a dotýká se více oblastí.
Poprvé je v obchodní úmluvě, jejíž stranou je Evropská unie, využita top-down struktura. To znamená, že výchozí pozicí je pokrytí všech sektorů ekonomiky, pokud jim není výslovně udělena výjimka. Charakter CETA, označovaný jako list it or lose it, tedy uveď to v seznamu, nebo o to přijď, je nebezpečným hazardem s veřejnými službami.
Součástí CETA je tak zvaný ráčnový mechanismus. To znamená, že ochrana stávajícího stavu veřejných služeb, které si strany výslovně vyhradily v Dodatku I, může být změněna pouze směrem k větší liberalizaci a privatizaci. Tento mechanismus představuje obzvláštní riziko pro veřejné služby, které jsou reformované přes opětovnou majetkovou účast státu nebo samospráv. CETA ohrožuje právo občanů demokraticky si vybrat, které služby by měly být zajišťovány státem, a znemožňuje jim jejich názor časem změnit. Úmluva také vyzbrojuje korporace mechanismem arbitrážních žalob proti státu (ISDS), který jim umožňuje požadovat kompenzaci mimo jiného v případě, když se vláda rozhodne poskytovat nové služby prostřednictvím veřejného sektoru nebo se pokusí zvrátit privatizaci. Hrozby popohnáním státu k arbitráži u smluv podobných CETA mnohé státy odradily od poskytování veřejných služeb.
Regulace
Úmluva CETA zavede smluvní strany do neprozkoumaných vod plných hrozeb pro jejich právo regulovat ekonomiku ve veřejném zájmu. CETA ukládá vládám nové povinnosti, které jdou daleko za požadavky tradičních obchodních úmluv na nediskriminující zacházení se zahraničními a domácími korporacemi. Kapitola 14 CETA Domestic Regulation (Vnitrostátní regulace) aplikuje omezení vnitrostátních regulací nejen na služby, ale také na „pořizování jakékoliv jiné ekonomické aktivity“ (!) S těmito široce formulovanými omezeními nediskriminačních pravidel zasahuje CETA do oblastí, které nejsou spojeny s obchodem, a diktuje vládám specifická kritéria, která regulace musí dodržet.
Evropská unie si v mnoha citlivých oblastech nevyjednala výjimku pro uplatnění těchto pravidel. Členské státy a kanadské provincie zmiňují problémy, které jim přinese top-down struktura úmluvy. Kvůli top-down struktuře budou muset vlády co nejpřesněji předvídat, který každý jeden z jejich předpisů by mohl být napadnutelný před arbitráží. A to vše přes složitost a novost ustanovení CETA. Budoucí vlády budou zásadně omezeny v možnosti přijímat nové předpisy podle svého uvážení a na základě demokratického procesu, pokud na danou oblast nebylo při vyjednávání CETA pamatováno výjimkou a nebyla tak vyjmuta z působnosti kapitoly 14. Tvrzení, že právo regulovat bylo úmluvou CETA dostatečně ochráněno, je neobhajitelné vzhledem ke slabosti ochrany regulace výjimek v úmluvě a také v kontextu dřívějších rozhodnutí arbitrážních tribunálů o limitech práva regulovat.
CETA ukládá vládám v Evropě a Kanadě nové závazky, který omezují jejich schopnost přijímat legislativu. Některý typy nediskriminujících regulací jsou úmluvou zakázány, ač se nevážou k obchodu. CETA státům ukládá povinnost poskytnout korporacím co nejjednodušší licenční proceduru a nesmí být neúměrně zatěžovány nebo zdržovány jejich aktivity. Skrze takový rozhodovací proces však bude veřejný zájem obětován zisku korporací ve stavebnictví, těžařství a dalších ekonomických aktivitách, které často vyvolávají odpor veřejnosti. Vyjednávači také ve většině případů selhali ve vyjednání výjimek pro statky kulturní hodnoty.
CETA obsahuje proces regulatorní kooperace, který vládám dále sváže ruce, jelikož po nich požaduje, aby jakoukoliv novou legislativu s dopadem na obchod nejprve projednala se zahraničními vládami a investory. Tento proces bude zastřešen novým tělesem – Fórem regulatorní kooperace (Regulatory Cooperation Forum), jehož parametry jsou formulovány jen vágně a zdá se být otevřeno přímému vlivu korporátních lobbistů.
Práva z duševního vlastnictví
CETA přináší prodloužení doby patentové ochrany pro léky. Tím se zvýší náklady pro veřejné rozpočty a sníží se finanční dostupnost léčby. Podle studie Canadian Centre for Policy Alternatives z roku 2013 by plná implementace úmluvy CETA prodloužila délku patentové ochrany léčiv o více než rok. To by znamenalo výrazné zdražení veřejných nákladů na zdravotnictví, podle studie ve výši 7 % částky v současnosti vydávané na patentované léky.
Zahrnutí autorských a příbuzných práv do mezinárodních obchodních úmluv je velmi neobvyklé. Pro Kanadu je to první taková dohoda po více než 20 letech, poslední dohodou upravující autorská a patentová práva byla pro ni severoamerická NAFTA. CETA se tak vydává ve šlépějích nechvalně známé úmluvy ACTA, která byla Evropským parlamentem pod tlakem veřejnosti zamítnuta.
Na autorská a patentová práva se bude vztahovat arbitrážní doložka, stejně jako na další oblasti zahrnuté v úmluvě CETA. Pokud se tedy stát či Evropská unie v budoucnu rozhodnou modernizovat současnou zastaralou a digitálnímu věku nedostačující právní úpravu, mohou očekávat řadu žalob od investorů.
Obchod, cla a přeprava
CETA má odstranit takřka všechny cla. A to nikoliv pouze cla současná, ale i případná cla budoucí. CETA tedy státy připravuje o možnost kdykoliv v budoucnu za v současnosti nepředvídatelných okolností zavést cla, např. na ochranu rozvíjejícího se, krizí postiženého, anebo strategicky důležitého odvětví.
Cla mezi EU a Kanadou na většinu zboží jsou už v současnosti velmi nízká anebo byla zcela odstraněna. Průměrná celní zátěž uplatňovaná na evropské exporty do Kanady je 3,5 %, opačně je to 2,2 %. Jedná se tak o historická minima, o řád nižší, než byla výše cel ještě před několika desetiletími. Ekonomické zisky z odstranění cel tak budou minimální. Odstranění cel však přesto bude mít své vítěze a poražené. Některá odvětví v Evropě se stanou méně konkurenceschopnými, což se projeví restrukturalizací provázenou zvýšenou nezaměstnaností a nároky na sociální systém.
Cílem úmluvy CETA je zajistit neomezený přístup do kanadské a evropské ekonomiky investorům z druhé strany Atlantiku. Odstraňuje proto cla, ale neobsahuje jakékoliv další nástroje či opatření, které by podpořily zaměstnanost nebo podpořily lokální a regionální rozvoj. Ve skutečnosti řada pravidel úmluvy aktivně odstraňuje možnosti vlád podporovat tvorbu pracovních míst a rozvoj místní ekonomiky. V důsledku toho úmluva upevňuje podřízenost zaměstnanosti a místního hospodářského rozvoje mezinárodním investičním strategiím soukromého sektoru.
Zemědělství a potravinová soběstačnost
Rozšíření patentové ochrany pro nadnárodní společnosti šlechtící a prodávající osivo zvýší zemědělcům cenu osiva a sníží jejich soběstačnost. CETA také ohrožuje potravinovou soběstačnost. Prudce se zvyšuje pravděpodobnost, že programy samospráv na nákup lokálních potravin budou považovány za porušení pravidel o veřejných zakázkách.
CETA sice neotevře trh pro export geneticky modifikovaných plodin (GMO), ale ustanovení o regulatorní spolupráci vytvoří nové kanály pro tlak na oslabení evropských standardů potravinové bezpečnosti. CETA také například povede k výraznému zvýšení dovozu vepřového a hovězího z Kanady do Evropy.
Práce
CETA vybavuje korporace novými právy dočasně přemisťovat určité kategorie pracovníků přes hranice. Toto uvolnění pohybu osob se však dotkne jen velmi úzké skupiny kvalifikovaných profesionálů.
Ačkoliv se CETA o právech pracovníků zmiňuje, nezahrnuje žádný mechanismus, který by umožnil vynutit si respektování těchto práv. Kanada neratifikovala dvě zásadní úmluvy Mezinárodní organizace práce (ILO). Jsou to úmluvy zajišťující pracovníkům právo na sdružování a kolektivní vyjednávání a omezující práci mladistvých. Kanada také neratifikovala úmluvu o právech migrujících pracovníků.
Kapitola úmluvy CETA věnující se obchodu a práci se verbálně hlásí k prospěšné roli, kterou důstojná práce a vysoké pracovní standardy hrají v moderních ekonomikách. Ačkoliv takovéto ujištění zní nadějně, úmluva nenastavuje efektivní mechanismus, kterým by se těchto cílů dosahovalo. Bohužel se tak jedná jen o prázdnou proklamaci. V neposlední řadě budou práva pracovníků vždy ohrožena možností zahraničního investora zažalovat stát za zvýšení pracovních standardů, kupříkladu minimální mzdy či délky dovolené. Investor pak může tvrdit, že byla touto legislativou poškozena jeho investice a došlo tak k nepřímému vyvlastnění.
Udržitelný rozvoj a ochrana životní prostředí
CETA by měla dopad na životní prostředí především v důsledku:
- zahrnutí arbitrážní doložky ISDS;
- liberalizaci obchodu se zbožím a službami;
- deregulaci pravidel pro veřejné zakázky, což bude mít dopad na schopnost vlád a samospráv chránit životní prostředí, podporovat zachování přírodních zdrojů a využívat zadávání zelených veřejných zakázek jako prostředku k dosahování environmentálních cílů.
Mechanismus arbitráží ISDS a další deregulační pravidla v úmluvě CETA ohrožují současnou a budoucí environmentální legislativu. CETA obsahuje kapitolu o udržitelném rozvoji, ale stejně jako v případě ustanovení o pracovním právu jsou zde obsažené teze nevymahatelné. CETA zachází s vodou (kromě několika výjimek) jako s jakoukoliv další obchodovatelnou komoditou a s dodávkami vody jako s jakoukoliv jinou službou. Na základě veřejného tlaku Unie a Kanada trochu ustoupily a do Dodatku II úmluvy zahrnuly možnost znovuzavedení veřejného monopolu na sběr, čištění a distribuci vody. Zahraniční investoři však mohou takový krok snadno napadnout žalobou k arbitrážnímu tribunálu jako nerovné a nespravedlivé zacházení a jako formu vyvlastnění. CETA tak neposkytuje adekvátní ochranu jednomu z univerzálních práv: přístupu k dostupné, veřejně distribuované a čisté vodě.
 |
| Parlamenty? Kdo potřebuje parlamenty? |
Přínosy úmluvy CETA?
Proponenti úmluvy hovoří o tom, že přijetí této obchodní a investiční dohody mezi Kanadou a Evropskou unií pomůže nastartovat ekonomiku a vytvoří desítky tisíc pracovních míst. S těmito předpoklady pracuje studie financovaná vládou Kanady a EU, jejímž cílem je zahájit přesvědčovací kampaň o prospěšnosti CETA. Ekonomické modelování přínosů úmluvy je však založeno na nerealistických předpokladech a nebere v potaz nezaměstnanost, obchodní deficity, mezinárodní toky kapitálu a vývoj kurzů měn, tedy ignoruje mnoho ekonomických problémů a výzev reálného světa. K tomu ekonom Jim Stanford dodává:
Tvůrci modelu museli zajít hodně daleko a stavět na řadě za vlasy přitažených předpokladů, aby podpořili své predikce. Předpokládají, že neviditelné a nespecifikované netarifní bariéry budou CETA zcela odstraněny. Předpokládají také, že kanadští poskytovatelé služeb budou v Evropě podnikat ve stejné míře, jako v současnosti podnikají evropské firmy. V neposlední řadě predikují, že velká část podílu z nového zisku půjde do úspor, které budou následně investovány jako nový kapitál. Jen samotný tento poslední předpoklad je odpovědný za polovinu z modelem předvídaného ekonomického růstu. Vzhledem k současné situaci předlužených spotřebitelů a korporátních „mrtvých peněz“ je však tento předpoklad naprosto bizarní.
Propagátoři CETA také často a rádi vyjadřují předpokládaný ekonomický prospěch modelovým rozpočítáním do peněženek občanů, tj. tvrdí, o kolik se díky CETA zvýší příjem průměrné domácnosti. Mlčí ale v otázce toho, jakým způsobem úmluva zprostředkuje čisté zisky zaměstnancům a malým a středním podnikatelům. Při současném růstu příjmové nerovnosti zůstává většina nových zisků v nejbohatších domácnostech. Jinými slovy řečeno, pokud CETA přinese alespoň určité ekonomické benefity, tak ty pravděpodobně nedoputují do většiny evropských a kanadských domácností, ale budou znamenat přínos jen pro velké korporace a nejbohatší příjmovou skupinu obyvatel.
Důkladné a realistické posouzení možných dopadů CETA se bude muset vedle striktně ekonomických otázek vypořádat také se sociálními, zdravotními a environmentálními náklady spojenými s omezením možností regulace a destrukcí budoucnosti veřejných služeb. Tedy se všemi dopady, které CETA v případě svého přijetí přinese.
Závěr
Cesta k odmítnutí úmluvy TTIP vede nepochybně přes odmítnutí úmluvy CETA. CETA obsahuje všechny nejproblematičtější aspekty, které jsou kritizovány v případě úmluvy se Spojenými státy. Mechanismus investičních arbitráží velkých korporací proti státu. Oslabování veřejných služeb. Rozšiřování práv duševního vlastnictví. Ohrožení evropských standardů bezpečnosti. Zákaz lokalizace veřejných zakázek. A v neposlední řadě celý utajovaný a nedemokratický systém vyjednávání. Ač úmluvy CETA a TTIP v případě svého přijetí budou znamenat největší systémové změny za desetiletí, jsou vyjednávány zcela mimo demokratickou diskuzi a kontrolu a veřejnost o nich ví jen velmi málo. Alespoň malá změna tohoto neutěšeného stavu informovanosti byla hlavních cílem předkládané analýzy.
1 Dostupný na: http://www.tagesschau.de/wirtschaft/ceta-dokument-101.pdf
2 Dostupná na: https://www.policyalternatives.ca/publications/reports/making-sense-ceta
3 http://trade.ec.europa.eu/doclib/docs/2014/september/tradoc_152806.pdf
