V Praze, Washingtonu, Vídni, v Kyjevu a jinde si připomínají nedožité osmdesátiny Václava Havla, zvaného „ptydepe“; proč však ne též v Riádu či Bělehradu…?

Břetislav Olšer

4.10.2016   Rukojmí
V Praze se na Václavském náměstí chystá velká trachtace, zazní i sestřih Havlových projevů, kdoví, zda v nich bude též tento: ” Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků a vykořisťovat v nich lidi. Byly to všechno lži…” řekl srdceryvně.

Návštěvníky divadelních scén ve Washingtonu, Kyjevě a v mnoha jiných městech, kromě Bělehradu, zase udělá šťatnými inscenování Havlových abstraktních her; nutná bude i nová funkce pro diváky – vystoupí znalec, který musí dokázat, že ony Havlovy “císařovy šaty” autorovi náramně sluší… Ano, a bude vysvětování i pro další lži o sametu. Pokrytec Havel za něj vděčil komunistickému parlamentu a Mariánu Čalfovi…. Jak to bylo, politická pohádko, s Čalfou, Havlem a Čeřovským…?

Z disidenta a komunistického pragmatika se stali spojenci. Aby byl soudruh Čalfa “in”, začal si dokonce oblékat po havlovsky svetr, zatímco Havel se učil nosit nóbl oblek s krátkými nohavicemi a ještě se kasal: “Mravní řád musí být východiskem…” Zapřísahal se: “Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramaturga…”

Před sedmadvaceti roky na Václavském náměstí v Praze… Snímek Břetislav Olšer

Třeba na Václavském náměstí zazní i Havlova slova o jeho humanitárním pojetí bombardování v duchu jeho fráze o mravním řádu, co musí být východiskem: “Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, který nikdo nemůže popřít: nálety, bomby, ty nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů. Ale na základě své osobní zkušenosti jsem stejně silně přesvědčen, že jen čas dovolí objektivně zhodnotit to, co se děje v těchto dnech v Jugoslávii a dopad na NATO…” Václav Havel – humanitární bombardování…

https://www.youtube.com/watch?v=R1em2JwTcXE

http://rucka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=232283

Snímky Břetislava Olšera z návštěvy Václava Havla v Ostravě…

V Kyjevě už loni pořádali Rok Václava Havla na Ukrajině. Je za tím dobrovolnický tým, kterému vévodil Břetislav Rychlík a České centrum v Kyjevě s ukrajinským Národním dramatickým divadlem Ivana Franka. Havlovu “Asanaci” tam inscenoval právě Rychlík, který je přesvědčen, že “Ukrajinci Havlovi rozumí”. Přesto prý musí “občas vydat spoustu sil”, aby vysvětlil hercům, mnohdy i národním umělcům, proč Havel použil zrovna tu či jinou metaforu v té či jiné situaci…

Tedy i již vyřčený fakt, že ukrajinští herci údajně Havlovým textů rozumějí… Těm textům z jeho absurdních her, založených “na konfrontaci umělosti a přirozenosti. Umělý svět je zde budován na umělém jazyku Havlem nazvaného „ptydepe“, jenž má zajistit štěstí vyloučením emocionality, nepřesností či mnohoznačnosti….” Copak asi může být na tomto ptydepe umělém světu nesrozumitelné a nepochopitelné…? Není však hrdina jako hrdina… http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Rad-bych-pootocil-Havlovu-svatozar-o-bezbrannem-az-naivnim-obcankovi-Karel-Srp-promluvil-349876

http://www.paratdnes.cz/2016/05/Srazte-ruku-agresora-dokud-je-cas-Uzasne-pripomenuti-armadniho-generala-Ludvika-Svobod.html

Výše zmíněná Rychlíkova rychlá poznámka o “chápáními Havlových abstraktních dramat” mi připomněla můj kanadský zážitek, který může být zároveň považován i za kanadský žertík nechtěného. Dne 25. července 1988 byl totiž členům Nového divadla v Torontu napsán v Praze dopis Václavem Havlem, jehož hru “Pokoušení” torontští Čechoslováci právě studovali.

“Zpráva, že chcete uvést mou hru, mne samozřejmě velice potěšila. Budu vám držet palce, aby to dopadlo přinejmenším tak dobře, jako v anglickém Royal Shakespeare Company (a nikoliv tak špatně jako ve Vídni). Vaše milé pozvání ovšem, bohužel, přijmout nemohu; tam by mne snad pustili, ale určitě by mne nevpustili zpátky. A to riskovat nechci…”

V Torontu pak jeho “Pokoušení” uvedlo Nové divadlo ve světové premiéře v češtině. A co říkal na dramata Václava Havla režisér Pavel Král? “Je to můj názor, ale myslím si, že Havel není světový dramatik. Až jeho politicko-disidentská sláva pomine, jeho hry se už moc hrát nebudou. Možná, že se ale pletu. Snad až skončí svoji prezidentskou éru, že teprve napíše něco fantastického, protože má určitě spoustu zážitků…”

A co dodal herec Bohuš Máca…? “Když jsem se učil jeho roli, musel jsem se to našprtat úplně nazpaměť. Když napíše něco Hubač, je to lidské a ty jeho věty vám doslova samy lezou z úst. U Havla ne. Někdy jsem u něho musel hledat ve slovníku, co které slovo znamená. Babičky, co k nám chodí do divadla, nám říkaly: Co to má znamenat? Tomu nerozumíme. Nevíme, o co šlo…” Škoda že se Václav Havel nepochlapil v Novém divadle v Torontu…

A pokračujme v popisu činů Václava Havla. V květnu 1997 vyšla v The New York Times reportáž Paula Bermana o Václavu Havlovi na téma dvou jeho zásadních pochybení, kdy “skočil na špek” Václavu Junkovi, jenž s ním směnil Chemapol za Lucernu, 200 milionů a svoji špatnou pověst za Havlův morální kredit. A poté zase učinil filantropa z bezohledného likvidátora důlní společnosti OKD, jejíchž desetitisíce horníků a jejich rodin přivedl na mizinu… http://www.rukojmi.cz/clanky/1754-je-to-dvacet-let-kdy-americky-spisovatel-paul-berman-odhalil-pravdu-lasku-a-lzi-s-nenavisti-v-zivote-vaclava-havla

Nejdříve přišel na řadu Chemapol, jenž byl v 90. letech mocnou tuzemskou firmou s výhradním právem na dovoz nafty. Po roce 1992 jej ovládl Václav Junek a jeho společnost Proventa; měl nejširší politickou podporu, mimo jiné poslanci ČSSD bezplatně využívali čipové karty na čerpání pohonných hmot a to mu nestačilo, takže od Václava Havla ještě koupil část Lucerny. Poté byl tímto podporovatelem humanitárního bombardování Srbska očištěn jako agent tajných služeb, aby mohl privatizovat Chemapol a pomocí úvěrů udržovat v chodu chemické podniky, obchodníka se zbraněmi Omnipol a další stovku firem, mezi jiným dovážel i lehké topné oleje. Císařovy nové šaty aneb Když se bajky při nekrologu opakují…

Těžko dnes spekulovat, když hlavní protagonista již není mezi námi, co si tehdy Havel myslel, nebo nemyslel, ale všem tady bylo jasné, že Chemapol tím jen řešil rodinné spory u Havlů. Lucerna nikdy nebyla strategicko-ekonomickým zájmem Chemapolu. Jak pravil jeden z vrcholových manažerů Chemapolu: “Už když jsme Lucernu od Havla kupovali, věděli jsme, že ji zanedlouho prodáme nejspíše jeho švagrové. Václav Junek viděl jen velkou výhodu; tím, že Havlovi s Lucernou pomůžeme, změní prezident i další vlivní politici pohled na Chemapol, na který se všichni dívali skrz prsty jako na nějakou estébáckou organizaci…” Spory kolem Chemapolu a Lucerny se prostě staly příkladem morálního marasmu společnosti… http://www.rukojmi.cz/clanky/1716-vaclav-havel-v-torontu-pak-zase-v-riadu-a-nakonec-rok-vaclava-havla-v-kyjeve-kde-lituji-ze-nevedeli-nic-o-jeho-sexualnich-avantýrách

Do pražské Lucerny svolalo Kuratorium pro výchovu mládeže na15. prosince 1943 “protibolševickou manifestaci”. V hledišti zasedli vedleEmanuela Moravce a předsedy vlády Jaroslava Krejčího SS-Obersturm-bannführer Ferdinand Fischer (vlevo z pohledu zepředu) a vedoucí kulturně-politického oddělení SS-Sturmbannführer Martin Wolf (vpravo), dáleza kancelář státního prezidenta kabinetní šéf dr. Popelka a politický referent doc. dr. Kliment. Foto: archiv Lukáše Beera.

Dalším byznysmenem, jemuž Havel naletěl, byl Zdeněk Bakala, který věděl, že má velmi pošramocenou pověst lží kolem privatizace OKD za směšnou cenu, když stát prostřednictvím tehdejšího ministra financí Sobotky připravil o miliardy, pak se zaměřil na 44 tisíc hornických bytů, na nichž získal další stovky milionů korun. http://www.rukojmi.cz/clanky/271-co-predchazelo-bakalove-zlodejne-s-hornickymi-byty-aneb-pamatuje-si-sobotka-sveho-kostlivce-ve-skrini-z-roku-2004

Proto si chtěl napravit svoji pověst, ale opět jako Junek potřeboval vlivné politiky, aby z něho udělali miliardářského filantropa z Forbesu. Napřed tedy v roce 2010 vložil 28 milionů Kč do ODS, TOP 09 a VV, v nichž viděl politickou budoucnost. Když se s nimi napálil, byl na řadě “morální” politik a prezident Václav Havel. Přestože už v té chvíli v OKD dluh 17 miliard, začal se točit kolem Havlovy knihovny a investovat do posmrtného pomníku vězně svědomí a jeho laviček, kus za bratru tři sta tisíc.

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Bretislav-Olser-Tak-mame-novy-byznys-se-jmenem-Vaclava-Havla-408647

Co by na nynější reakci Saúdské Arábie na překlad Rushdieho Satanských veršů do češtiny říkal velký milovník a přítel Saúdů Václav Havel, který v roce 2001 navštívil Václav Havel Saúdskou Arábii a při této příležitosti si ohřál svoji polívčičku; byla podepsána dohoda o zřízení vyslanectví Saúdské Arábie v Praze. To bylo otevřeno v roce 2002. Česko s královstvím spolupracuje v oblasti politické, školské, vědecké, kulturní a obchodní. V Praze se mezi lety 1999–2000 uskutečnila výstava s názvem Saúdskoarabské kulturní dědictví a v roce 2011 byla Saúdská Arábie čestným hostem a hlavním tématem veletrhu Svět knihy.

V roce 2011 byla podepsána Dohoda o vzájemné ochraně a podpoře investic. Dovezl jsem si z Káhiry z českého velvyslanectví vzácný suvenýr; brožurku, v níž byl arabský překlad hry Václava Havla “The Memorandum – Vyrozumění”. Tato další absurdní hra je založena na konfrontaci umělosti a přirozenosti. A tato knížka Memorandum byla k mání mezi turistickými průvodci v předsálí velvyslancovy pracovny…Možná to s tím nesouvisí, možná ano, ale faktem zůstává, že většina z 19 atentátníků z 11. září 2001 pocházela ze Saúdské Arábie…

Nyní se muslimové chlubí svou nejnovější produkcí; Havlovou esejí “Moc bezmocných”. Náklad tisíc výtisků o české zkušenosti se sametovou revolucí půjde i do Saúdské Arábie. Nakladatelství al-Arabí ji míní vydat do celého arabského světa. Vystavila ji i na veletrhu v Maroku, Ománu, Abú Zabí… Jako podpora tamních arabských revolucí? Ano, je tam asi málo mrtvých, je třeba je ještě víc rozeštvat. Prostě vývoz revoluce po česky.

Havel však netrpěl pouze patologií šiřitele revolucí politických, ale i těch sexuálních, jak můžeme dnes číst v knížce jeho přítele… „Záliba, se kterou své ženě Olze vyprávěl o svých milostných úspěších, a když byl později ve vězení, posílání jejím prostřednictvím něžných vzkazů a básniček ne jedné, ale rovnou dvěma jiným ženám, hraničí s nepochopitelností,“ komentuje Havlovo chování Žantovský. Výsledkem byl prý poměrně komplikovaný prezidentský program s falešnými položkami. „Již v prvních dvou Havlových funkčních obdobích se na jeho denním programu objevovala řada neexistujících postav s ptačími jmény jako profesor Slavík, velvyslanec Skřivan či pan Vrabec,“ prozrazuje krycí jména exprezidentových milenek.

Po premiéře Žebrácké opery v roce 1975 se sblížil s Janou Tůmovou, která byla přes den prodavačkou, večer šatnářkou v pražské Redutě a o víkendu amatérskou herečkou. Olga aférku zřejmě tolerovala. Havel ale v tu dobu udržoval vážnější vášnivý vztah i s Annou Kohoutovou. Večer 28. května 1979 před svým zatčením se sblížil s manželkou písničkáře Jana Vodňanského (73) Jitkou, která byla psychoterapeutka. Když se po čtyřech letech vrátil z vězení, pospíchal přímo k ní. Vodňanskou dokonce představil přátelům jako svou druhou partnerku.

„V roce 1984 přišla Jitka do jiného stavu. Napsala Olze dopis, kde ji o situaci informovala, a vysvětlila, jak moc jejího muže miluje. Havel se od Olgy vrátil se vzkazem, že se odmítá rozvést, ale navrhuje ménage a trois (soužití ve třech),“ prozradil Žantovský v knize s tím, že Jitka se nakonec rozhodla pro potrat… V čem hledat Havlovu posedlost ženami? Zřejmě chtěl dokázat, že není po svém strýci Miloši homosexuálem…Byl Miloš Havel homosexuál, kolaborant či zachránce českého filmu?

Jeho sexualita zaznívá nyní i ze záhrobí. Pussy Riot, jež zhanobily křepčením a sprostou písní pravoslavný chrám Krista Spasitele a dostaly Cenu Václava Havla za kreativní disent. Je neuvěřitelné, za co všechno si mohou dnešní rozverné dívky vysloužit novinářské a jiné kreativně vypocené ceny…? Tak se znovu podívejme, copak jsou to za květinky – Pussy Riot… Ovšem, každý začátek je těžký, v mešitě by dopadly mnohem mnohem hůř… http://urod.ru/news/6207/

Teď Pussy Riot “vysouložily”, jinak Fuck you”, jak se říká na americkém ministerstvu zahraničí, i s americkými politiky… Foto: Reuters http://www.rukojmi.cz/clanky/878-kdypak-vyzpovida-tvaruzkova-v-koline-pussy-riot-protestujici-tam-proti-sexualnimu-nasili

Jak se vidno zříti, kolem Václava Havla se točil svět sexu jako Měsíc kolem Země, i jeho několikátá manželka se měla k světu…
https://www.youtube.com/watch?v=QWcSFCmgx_g

Inu, oslav se jistě zúčastní také hlavní sponzor Havlovy knihovny Zdeněk Bakala, jehož charita činí v oblasti OKD miliardy zisku a přes sto tisíc horníků na dlažbě, což dá jistě patřičný zvuk vzpomínce na Václava Havla, aby tak jeho další pravda a láska opět zvítězily nad lží a nenávistí…

PS: Dodnes není rozhodnuto o tom, jestli Cibulka ohrozil státní tajemství, čehož se mohl podle právních expertů dopustit tím, že před dvěma lety zveřejnil v Necenzurovaných novinách seznamy spolupracovníků Státní bezpečnosti. U soudu pak veřejně zaznělo z úst Petra Cibulky: „Vašku, jsi prase, jsi prase, jsi hovado!“ Ze znění trestného činu hanobení republiky bylo poté nejprve od 19. května 1994 vypuštěno hanobení státních orgánů a od 1. ledna 1998 byl tento trestný čin Havlem zrušen definitivně… Proč asi, aneb Kdopak asi byl za zveřejněním Cibulkových seznamů…?