Víme, kde jsou peníze

Nelze se proto divit, že vidí Evropu jako území děvek a ubohých kastrátů, kteří se neumí postarat ani o svoje ženy a pracují na to, aby se bohabojní muslimové měli dobře a mohli šířit svoji víru, i násilím. Dokladem je neúspěšnost integrace muslimů ve Francii, Švédsku, Dánsku i Německu, především mladé druhé a třetí generace narozené v Evropě. V posledních dvou zemích už v podstatě legalizují islámské pedofily, takže mohou čekat ve školách těhotné čtrnáctileté manželky jako výsledek islámského multikulturalismu.

Z hlediska technologického vývoje 4. průmyslové revoluce bude poptávka po pracovních silách klesat až o 40%, a jestli může něco zachránit planetu před ekologickou katastrofou, tak je to radikální snížení počtu lidí. Globalisté a trockisté v EU dělají pravý opak. Začít bychom mohli klidně v Evropě, kde je více, než 20 milionů vlastních nezaměstnaných, kteří na rozdíl od ilegálních migrantů chtějí pracovat, ovládají jazyk, znají zákony a většinou mají školní i odborné znalosti. Pro ně všemožné výhody nejsou.

Takzvané neomarxisty vidím jako trockisty z několika důvodů. Marx především nikdy nepropagoval míchání ras a novodobé globalistické otrokářství. Současní takzvaní neomarxisté byli v opozici i proti Sovětskému svazu, který se opíral o marxismus. Západní takzvaní neomarxisté se opírají, mimo jiné, o názory Sergeje Uljanova, utajovaného bratra V. I. Lenina. Ten žil nejprve řadu let s Trockým v Mexiku, poté v Bagdádu a nakonec na Kubě, kde roku 1965 zemřel. Je tvůrcem názoru, že poslední nadějí komunismu je islám. Napsal několik knih, které jsou u nás prakticky neznámé. O rozvoj jeho islamistických vizí v kombinaci s idejemi Coudenhove Kalergiho se postarali především levicoví myslitelé ve Francii. Jeden z nejvýznamnějších, původně komunista Roger Garaudy nakonec přestoupil na islám a poté se pod novým jménem Ragaa věnoval kritice evropské společnosti a civilizace. Vysloužil si za to řadu vysokých ocenění a vyznamenání v islámských zemích. Ideologie rasistického protibělošského a protievropského multikulturalismu na bázi afrikanizace a islámu tedy není jen dílem německo-japonského míšence a dědičně zatíženého narkomana Coudenhove Kalergiho z dvacátých let minulého století a později amerického ideologa Thomase Barnetta z let osmdesátých, ale rovněž trockisty Sergeje Uljanova a jeho následovníků, především ve Francii.

Evropští trockisté jsou v současné době vykonavateli vůle amerických globalistů, kteří se opírají především o názory Thomase Barnetta, který doporučuje dovézt každý rok do Evropy 1,5 milionu černochů a křížením s Evropankami vytvořit světle hnědou rasu s inteligencí dostačující na práci v továrnách a zemědělství, ale nedostatečně kreativní k odporu vůči otrokářským globalistům.

Obecně lze konstatovat, že většina současných migrantů nepřináší nic pozitivního, natož nějaké obohacení. Nanejvýš posilují paralelní uzavřené islámské komunity v řadě západoevropských zemí, které jsou základnami islámského terorismu. Proto lze navrhnou jejich umístění na ostrovech mimo evropskou pevninu. Na ostrovech by ilegálové dostali základní ubytování v táborech, základní stravu a lékařské ošetření, a to na náklady mateřských zemí.

V případě islámských zemí by jim měla pomoci především Saúdská Arábie, na niž by měl civilizovaný svět vyvinout patřičný nátlak. Mohla by tak využívat svoje peníze dané Alláhem lépe, než na podporu islámského terorismu. Od roku 1980 toto ropné království investovalo na export islámu 80 miliard dolarů.

Mateřské země, které jsou ve válce, by si ilegály po jejím ukončení odvezly. V případě, že se tam neválčí, odvezly by si je hned. Ilegál by měl mít automaticky zakázáno doživotně žádat o asyl, pracovní pobyt, nebo občanství v EU, protože vědomě porušil zákony EU ilegálním vstupem na území unie! V případě, že by mateřské země na svoje občany neplatily, požádaly by EU a USA (s Tureckem a Saúdskou Arábií, hlavními tvůrci takzvané uprchlické krize) o půjčku MMF, nebo jinou globalistickou finanční instituci, která podporuje multikulturalismus a islámskou invazi. Ta by si mohla dluh od mateřských zemí ilegálů vymoci. K tomu by mohly dopomoci i mezinárodní sankce proti takovým neplatičům.

Pokud by peníze na humanitární pomoc mimo Evropu dále chyběly, existuje v rámci EU vydatný zdroj. Kupříkladu stačí snížit o 60% i více platy a důchody desítek tisíc všemožných byrokratů a dalších příživníků v EU, počínaje eurokomisaři, Junckerem a Schultzem s jejich 29 000 EUR měsíčně. Ani tak Juncker nebude muset pít krabicové víno. Naprostá většina z nich přece nadšeně prosazuje pomoc všemožným takzvaným uprchlíkům, takže se jistě rádi vzdají části svého nezaslouženého luxusu. Je to slušná hromádka miliard EUR a představme si to z hlediska všech zemí EU a mimounijních zemí, které s EU spolupracují, včetně plateb.

Rovněž by se mohly na polovinu i méně snížit náklady na domácí servis ve prospěch byrokratů EU z jednotlivých zemí a náklady na tisíce služebních cest do Bruselu. Jen reprezentace jednoho z každých 17 krajů naší republiky a pobyt jednoho reprezentanta kraje v Bruselu stojí ročně přes 600 milionů korun. (v rámci volební kampaně se člověk leccos dozví) Taková reprezentace by se mohla zrušit, protože jen plní kapsy protekčním partajníkům a kasy jejich partají.

Pokud by peníze dále chyběly, stačí zastavit podporu protinárodním politickým neziskovkám a minimalizovat peníze směřující do EU na různé multikulturní a ekologické projekty, počínaje solární a řepkovou zlodějinou. V neposlední řadě zastavit penězotoky do korupčních černých děr Kosovo a Ukrajina, kde je podpora z EU stejně rozkradena bez jakéhokoli pozitivního efektu. O výpalném Turecku nemá smysl se vůbec bavit.

Rovněž naše platby do OSN dlouhodobě postrádají jakýkoli smysl a efekt s výjimkou bobtnajících kont protekčních diplomatů v New Yorku, kteří jen posluhují globalistům. Nedávno dostali nápad, že by evropské země měly přijmout 10% všech migrantů ve světě. Když k tomu připočteme jejich Strategii udržitelného rozvoje, z níž vychází protinárodní strategie 2030 naší současné vlády, můžeme OSN hodnotit jako nebezpečný a nepřátelský subjekt, do nějž nemá smysl cpát peníze. Uvedené zdroje by bohatě pokryly nejen humanitární pomoc skutečným uprchlíkům, ale ještě by se mohly využít k podpoře evropských, u nás českých, rodin a jejich dětí.