18. 10. 2016 zdroj
Asi desetiletého chlapce popadnou uprostřed noci muži, pevně ho sváží snopy obilí a ty zapálí. Chlapec křičí bolestí a muži udržují živou pochodeň v kruhu, dokud chlapec neskoná v příšerných mukách. Ti muži jsou Ukrajinci a chlapce zabili jen proto, že je Polák.
Tak vypadá jeden z nejsilnějších momentů filmu Volyň, který se začal promítat v polských kinech. Místní kritici ho označují za jeden z nejlepších historických snímků. Tak příznivých recenzí se ovšem od Ukrajinců nedočká, napsala stanice BBC na svém ukrajinském webu.
O filmu o etnických čistkách z dob 2. světové války, během kterých zahynuly desítky tisíc lidí, se začalo hovořit dlouho před premiérou. Historici obou zemí dosud nedokázali dospět ke společnému pohledu na události ve Volyni v roce 1943. Letos jim »pomohli« politici: polský Sejm podle ČTK označil tehdejší události za genocidu spáchanou ukrajinskými nacionalisty.
Sotva se dá divit, že řada polských i ukrajinských expertů se obávala, že film Wojciecha Smarzowského ještě zhorší vztahy mezi oběma státy. »Smarzowski je proslulý uměním zobrazovat temné dno lidské duše, ponurost, beznaděj, nenávist a podlost,« napsala jedna z kritiček. Na zářijovém festivalu v Gdyni, kde se film promítal poprvé, někteří diváci vybíhali ze sálu, když se na plátně objevily naturalistické scény vraždění a mučení.
Film začíná scénou ze svatby mladé Polky s ukrajinským vrstevníkem: zpívá se dvojjazyčně a všichni si skvěle rozumí. Pak vypukne válka, do vsi vtrhnou Sověti, Němci – a začíná peklo. Bandy Ukrajinské povstalecké armády (UPA; banderovců) za podpory místních Ukrajinců přepadají polské vsi a Poláci sahají ke kruté odvetě. Ve víru smrti a nenávisti se nevěsta Zosia snaží zachránit sebe a své děti.
Umění není učebnice?
Smarzowski se radil s historiky, nicméně říká, že film je uměleckým dílem, a ne učebnicí dějepisu. Omlouvá to řadu (údajných) historických nepřesností?
Například v jedné z nejsilnějších scén ukrajinský kněz světí sekyry, srpy, vidle a kosy, se kterými se chystají vraždit polské sousedy. Záběry vypadají úžasně, ale jeden z polských znalců volyňské tragédie Grzegorz Motyka připouští, že podobná svědectví nejsou. Anebo »bandy UPA« vypadají ve filmu jako mnohem větší zlo než nacisté a zejména Sověti. Chybí i širší historické souvislosti a vysvětlení, co vedlo k tomu, čemu na Ukrajině říkají volyňská tragédie a v Polsku genocida.
Volyň z úvodu filmu je idylické místo, kde Ukrajinci, Poláci a Židé žijí v míru a bez problémů. Jestli něco pobuřuje, tak že prý Poláci dostali lepší půdu, jak tvrdí Ukrajinci při popíjení. Stačí to ke zrození vlny nenávisti s desetitisíci mrtvých? Divák si má zjevně myslet, že ano.
Je Volyň protiukrajinským filmem? To si Smarzowski určitě nepřál. Přiznává, že hledal mezi Ukrajinci spoluautora, ale nikdo nereagoval. »Několika skvělým ukrajinským hercům nabídli role. Když si je přečetli, tak odmítli s tím, že je to opravdová škola nenávisti,« napsala polská verze časopisu Newsweek. V důsledku část banderovců hovoří s výrazným polským přízvukem.
Až na výjimky se Ukrajinci zobrazují stereotypně, občas jako karikatury. Až na pár postav vypadají jako odlidštěný dav, který vraždí Poláky, radostně vítá všechny nové vládce a křičí »Sláva Ukrajině, sláva hrdinům!« Nešlo se obejít bez scén, které působí až groteskně? ptají se recenzenti.
Film má být mostem
Režisér tvrdí, že film pomůže ke smíření. »Snímek má být mostem, a ne zdí. Za čas film přispěje k očištění vztahů,« tvrdí. Volyň podle něj není proti Ukrajincům, ale proti nacionalismu.
Režisér uspořádal předpremiéru pro ukrajinské diplomaty. Reakce byla chladná. Ukrajinský velvyslanec ve Varšavě Andrij Deščycja prohlásil, že film nevystihuje dění ve Volyni a že nejspíše poslouží k rozněcování nenávisti mezi Ukrajinci a Poláky »třetí silou«, čímž (tendenčně) mínil Rusko.
Ukrajinští komentátoři určitě nazvou Volyň další polskou ranou do zad zemi, která vede hybridní válku s Ruskem. Sotva akceptují jako omluvu, že Smarzowski začal na filmu pracovat ještě v roce 2012.
Známý polský kněz Tadeusz Isaakowicz-Zaleski po jednom promítání Volyně prohlásil, že heslo »Sláva Ukrajině!« zní jako »Heil Hitler!« Vzhledem k viděnému na to měl právo, ale zní to prý jako voda na mlýn Kremlu. »Co s tím má Rusko společného? Jsou to naše dějiny – naše a vaše. Musíme znát pravdu, tak sem netahejte Rusko,« zní ovšem logická reakce diváků Volyně. »Desítky let jsme dělali vše, aby si Ukrajinci o nás proboha nemysleli nic špatného, abychom je neranili. Nosili jsme je na rukou, vyhýbali jsme se všemu bolestnému. Kvůli Rusku. Tento film nám pomáhá z toho vyrůst a jinak se podívat na nás a naše priority,« prohlásil publicista Piotr Skwiecinski.
Příliš černo-bílé?
Podle ukrajinského historika Jaroslava Hrycaka se to nejhorší, co se mohlo v ukrajinsko-polských vztazích stát, už stalo, a tak škoda není nijak kritická. Jinou věcí je, jak Volyň ovlivní situaci Ukrajinců žijících v Polsku. »Film mě zklamal. Je to černobílý obrázek, ve kterém jsou Ukrajinci příliš černí a Poláci příliš bílí,« říká učitelka Katarzyna, která jako jedna z mála diváků byla po premiéře ochotná hovořit s ukrajinským novinářem. Má ve třídě i pár ukrajinských žáků a chtěla udělat třídní výlet do kina. Teď připouští, že to není nejlepší nápad…
(rom)
