Jako sůl…

Marek Řezanka
14. 11. 2016
Při pohledu na soudobé politické dění doma i v zahraničí se mi stále vybavuje hlavní motiv pohádky „Sůl nad zlato“. Tam totiž král povolá své tři dcery, aby mu každá sdělila, jak ho má ráda, jako by nevěděl, jak to zjistit jinak. Potom se stává zcela irelevantním, jak se všechny tři dcery ke králi do té doby chovaly – a jediné, na čem záleží, je jejich imiganice a rétorická schopnost – a co více – dovednost králi sdělit přesně to, co chce slyšet.

Stačí říkat očekávané?

V podobném duchu mi připadá, že se vede „debata“ kolem „západních hodnot“. Za jejich obránce jsou pokládáni ti, kteří uvedou, co se od nich očekává – a již se jejich slova nepoměřují s jejich činy.

Jak jinak mohou být různými „myšlenkovými tanky“ (think-tanks) oslavováni politici jako Merkelová, Hollande, Clintonová, Albrightová a jim podobní?

V jednom ze svých rozhovorů pro Parlamentní listy jsem uvedl:

„Pokud máme komukoli cokoli uvěřit – jedno, zda obhajobu lidských práv, humanity, anebo třeba satirické polohy – nesmí jít o postoje selektivní. Pokud například tvrdíme, že nám vadí nenávist, musí nám vadit i v případě, že je namířena proti paní Baborové či panu Ransdorfovi. Kolik mediálních hus kejhalo o jeho „zřejmé vině“ daleko před objasněním celé kauzy – aby po honu všechny tyto husy mlčely, jako by se nic nestalo? Přitom se ukazuje, že celá štvanice neměla oporu v realitě.

Dnes se na nás z obrazovky culí tak leda Jan Kraus, který nám vylíčí „zloducha“ Zemana v nejotřesnějších barvách, aby M. Albrightové líbal ruce a amerického velvyslance Schapira ujišťoval, že u něho vždy najde pomocnou ruku. To není politická satira – to je politický satyr, který je pohoršen ruskou a čínskou totalitou, ale Thaci v Kosovu mu nevadí stejně jako ti, kdo mají na svědomí zničení Libye či Iráku“ (Více viz zde).
Clintonová: Napadneme Írán…

Dnes se mnozí předhánějí v tom, kdo se ostřeji opře do Trumpa jako do „fašisty“ a „největší hrozby demokracie“. Kde tito lidé byli, když dne 3. července 2015 Hillary Clintonová prohlásila: „Chci, aby Iránci věděli, že jakmile se stanu prezidentkou, Írán napadneme…a byli bychom schopni všechny Iránce vyhladit.“

Toto mi stačilo, abych sám za sebe usoudil, koho rozhodně za prezidenta USA nechci. Ať už bude D. Trump jakýkoli – a objektivně nemáme mnoho důvodů k jásotu – Írán napadnout nehodlá.

Donald Trump říká i po volbách srozumitelně: „Můj pohled na situaci v Sýrii se velmi odlišuje od názoru mnoha jiných lidí. Podle mě, pokud bojujete proti Sýrii, když ta bojuje s IS, tak pomáháte IS… Rusko je syrským spojencem a teď ještě Írán, který se díky nám stává ještě silnějším a bohatším, se rovněž stal spojencem Sýrie.“

Jistě, toto se určitým válkychtivým kruhům nebude líbit – a budou se snažit v tomto ohledu pana Trumpa „zpracovat“. Varovně znějí například slova paní Albrightové: „Pokud Trump potvrdí svá slova o Ukrajině z předvolební kampaně, bude to hrozné, řekla. Nevíme, zda bude provádět na postu prezidenta to, o čem hovořil v průběhu předvolební kampaně. Nemá cenu panikařit, protože nevíme, co se stane.”

Co s panem Trumpem?

Že by se zbrojní lobby a nadnárodní a vlivné finanční skupiny vzdaly svých cílů, očekávat opravdu nelze. Možných scénářů je hned několik: 1) Pokusí se Trumpa znemožnit a časem odvolat, a to jak zdola, s pomocí demonstrací, tak shora, na základě „práva“, 2) Zkusí Trumpa získat na svou stranu, 3) budou stát v pozadí komplotu, na jehož konci bude Trump násilně odstraněn – a po něm nastoupí klasický republikánský jestřáb, například Mike Pence, 4) Budou usilovat o vyvolání světové války za B. Obamy, aby s tímto stavem již D. Trump nic nezmohl – a pouze si vyjedl jeho následky.

Sociální otázku volby neřešily

Jsem první, kdo si uvědomuje, že Trump nepředstavuje spásu pro sociálně slabé, pro „nepotřebné“ tohoto systému, pro všechny, koho tento systém hází přes palubu. Sociální konflikt v USA se za jeho vlády podle mě nevyřeší, ale naopak ještě prohloubí – a frustrace lidí ještě naroste.

Současně je ale třeba si přiznat – a je to tristní účet amerických prezidentských voleb – že sociální otázka se v nich neřešila. H. Clintonová neměla žádný zázračný recept – a voliči si to uvědomovali.

Morální problém?

Ti, kdo podporovali H. Clintonovou, bagatelizovali její aféry, že jde jen o jakési „morální problémy“, které blednou před Trumpovým „fašismem“.

Při pohledu na následující fakta nemám pocit, že bych hleděl na nějaký čistě morální problém. Ne, připadá mi, že hledím na něco naprosto úděsného, co lze jenom stěží přebít něčím ještě horším:

Berta Cáceresová, aktivistka v Hondurasu, byla zavražděna. Tato indiánská eko-aktivistka stála v čele fronty proti ničení pralesa v Hondurasu a proti developerským plánům. Americké korporace jsou obviněny z toho, že najímaly v letech 1990-2004 eskadry smrti k vraždám nepohodlných aktivistů a odborářů v Kolumbii.

Současná kandidátka na prezidentku Spojených států a bývalá ministryně zahraničí ve vládě Baracka Obamy, Hillary Clintonová se v roce 2009 významně podílela na zákulisní podpoře svržení demokraticky zvoleného prezidenta Hondurasu Manuela Zelayi. Levicový politik byl během převratu obviněn z porušení ústavy, svévolně zbaven prezidentské funkce a donucen opustit zemi. V Hondurasu následně zavládl teroristický režim, který si vyžádal desítky a stovky obětí politických vražd. Mezi zavražděné přibyla 3. března 2016 i Berta Cáceresová, aktivistka za práva místní domorodé komunity Lenků a světoznámá bojovnice za obranu životního prostředí, která odmítala komerční těžbu dřeva, umístěné americké vojenské základny i stavbu přehrad narušujících tradiční zdroje obživy místních lidí. V roce 2014 Cáceresová ostře kritizovala Clintonovou za roli, kterou sehrála v honduraském puči.

Aféry jedné ženy

Dne 1. srpna 2016 byl na vrcholu hory v Pensylvánii nalezen publicista a údajný konspirátor Victor Thorn s prostřelenou hlavou. Byl to nejhlasitější kritik Hillary Clintonové z řad současných novinářů.

Vincent Foster měl vypovídat před kongresem ohledně záznamů, které Clintonová odmítla předat. 21. Července 1993 byl nalezen s prostřelenou hlavou v parku ve Washingonu. Podle svědků v době nálezu neměl v ruce zbraň, ale později se tam objevila. Případ provázelo mnoho nejasností, ale policie ho nakonec uzavřela jako sebevraždu.

Jaké že aféry s H. Clintnovou souvisejí?:

Whitewater
Nejnákladnější byla aféra Whitewater, v jejímž rámci Rayův tým zkoumal kromě jiného podezření, že Clinton jako tehdejší guvernér Arkansasu a jeho žena získali v 80. letech podvodem peníze v rámci činnosti realitní kanceláře tohoto jména. Ray nakonec manžele Clintonovy v září 2002 od podezření v této věci kvůli nedostatku přesvědčivých důkazů očistil – vyšetřování ale přišlo na 42 milionů dolarů.

Travelgate
Na dva miliony dolarů vyšla aféra Travelgate, v níž Clinton v prvním roce své vlády čelil obvinění, že jeho manželka nechala propustit zaměstnance Bílého domu, kteří se starali o dopravu novinářů provázejících prezidenta. Propuštění pracovníci měli být nahrazeni cestovní kanceláří z Little Rocku, kde Clinton působil jako guvernér státu Arkansas.

Podezřelé úmrtí
O něco levnější bylo vyšetřování podezřelého úmrtí přítele bývalé první dámy Vincenta Fostera, které bylo uzavřeno jako sebevražda – za 1,8 milionu dolarů.

Podsouvat mi, že bych zastával názory a ideologii P. Hájka vskutku nejde: zde. Přesto si ale myslím, že bychom neměli jen tak mávnout nad seznamem 83 jmen na Pritiproudu, kde jsou popsána záhadná úmrtí osob, jež překážely H. Clintonové v její politické kariéře.

Filegate
Aféra Filegate, ze které vyplynulo, že Bílý dům si v letech 1993-1994 vyžádal bezdůvodně od FBI důvěrné složky nejméně čtyř stovek republikánů, stála 1,83 milionu dolarů.

 Clintonová je pevně spojena s válečnými zločiny v Libyi a s rozvrácením této země: „Vrcholní představitelé Pentagonu a významný demokrat v Kongresu nevěřili ministryni zahraničí Hillary Rodham Clintonové v jejím tažení do války v Libyi v roce 2011 natolik, že otevřeli vlastní diplomatické kanály s Kaddáfího režimem ve snaze zastavit eskalaci krize, vyplývá z tajných nahrávek objevených v Tripolisu,“ píše list. „Nahrávky neupravených konverzací amerických činitelů se synem plukovníka Kaddáfího a jedním z nejvyšších libyjských představitelů, obsahují kritiku, že paní Clintonová trpí tunelovým viděním a vede USA do zbytečné války, aniž by přitom odpovídajícím způsobem brala do úvahy obavy zpravodajské komunity“ (Více viz: http://www.literarky.cz/blogy/tereza-spencerova/19244-libye-soukroma-valka-hillary-clintonove).

Jde o demokracii a lidská práva?

Z rádoby české levice potom zaznívá posměšný hlas: „Na tu krev neustále upozorňují někteří naši mysliví levičáci. Je v jejich očích nesmírně důležitá pro zdůraznění Hillarininy nevolitelnosti z hlediska vyššího principu mravního.“

Tady přece nejde o nějaký vyšší mravní princip – tady jde o základní demokratické hodnoty a jejich obranu. Ti, kdo se ohánějí bojem proti fašismu, jsou ochotni podpořit političku, která aktivně podporuje režimy, jež mají k fašismu blízko (právě např. v Latinské Americe) a která spoluzodpovídá za nejtěžší válečné zločiny. Toto je jednoduše neobhajitelné.

Odpůrcům Clintonové bylo podsouváno, že prý je zřejmé, že s Trumpem by do USA přišel fašismus a že fašismus vždy vede k válce.

Jak (ne)vypadá nástup fašismu…

Kdyby toto řekl prezident Zeman, jistě by se našli hned ti, kdo by řvali, jak lže. Za prvé totiž: U Trumpa není vůbec jasné, zda by byl náchylný k fašismu. Kde má své „černé košile“? Kde je jakýkoli důkaz, že by ovlivňoval soudy a potlačoval opozici? Kde jsou unesení a zavraždění odpůrci tohoto muže? Nemá své Matteotti spíše Clintonová (samozřejmě jen v rovině podezřelých úmrtí bez důkazů)? Trump neovládá americká média. Ta jsou ovládána několika nadnárodními korporacemi.

„V USA nyní existuje pouze šest největších společností vlastnících mainstreamová média: Comcast, Time Warner Inc, News Corp., The Walt Disney Co., Viacom Inc. a CBS Corporation. – data jsou z roku 2014. Srovnejme to s osmdesátými lety, kdy byla americká média vlastněná až padesátkou různých korporací.“ (Více viz http://www.literarky.cz/civilizace/89-civilizace/22093-u-skoro-nikdo-mediim-nevi).

Krom toho není pravdou, že by každý fašismus vedl k válce. Pinochetův režim byl vysoce odporný, ale ve světě neválčil. Stejně tak válku nevyvolal Pilsudského režim. Dalším příkladem by bylo Salazarovo Portugalsko.

Třebaže mám k P. C. Robertsovi výhrady z leva, kladně hodnotím jeho kritiku „volného trhu“ jako utopii a stejně tak souzním s jeho názorem, že největší hrozbou pro současný svět je právě Clintonová. I proto jsem přišel s tímto textem: http://www.halonoviny.cz/articles/view/44193673.

Jsem přesvědčen, že není možné hájit Clintonovou s tím, že si vyrobíme mýtus o fašistickém Trumpovi. Nikdo v tuto chvíli nedokáže říci, co Trump udělá – ale rozhodně nikdo nemůže tvrdit, že Trump je v současnosti fašistou. Není jím.

Pokud se již někdo chce zabývat možností fašizace americké společnosti, měl by zejména rozebrat, kam se dostala od 11. 9. 2001 do současnosti. Stačí si připomenout slova již zmíněného Robertse: „FBI učí své protiteroristické agenty, že „mainstreamoví“ američtí muslimové nejspíš sympatizují s teroristy, že Prorok Mohamed byl „vůdce sekty“ a že islámská praxe věnovat se dobročinnosti není ničím víc než „mechanismem financování boje“. Ve školícím zařízení FBI v Quanticu ve Virginii se agentům ukazují schémata, z nichž vyplývá, že čím „zbožnější“ je muslim, tím jsou jeho sklony k „násilí“ pravděpodobnější. V instruktážní prezentaci FBI se dodává, že tyto zničující tendence nelze usměrnit: V rámci muslimského práva je „jakákoli válka proti nevěřícím ospravedlněná“ a „zklidnění situace je neuskutečnitelné, pakliže bude Korán i nadále považován za Alláhovo slovo“. Chvilku se nad tím zamyslete. Žádná muslimská země Spojené státy nenapadla. Podle oficiálních zpráv byli únosci z 11. září původem převážně za Saúdské Arábie a nejednali jménem žádné muslimské vlády. Přesto americká vláda rozpoutala válku proti třem muslimským zemím – Afghánistánu, Iráku a Libyi – a angažuje se ve vojenských operacích proti údajným teroristům ve třech dalších islámských státech – Pákistánu, Jemenu a Somálsku… Spojené státy se rozhodly vést válku proti Iráku na základě úmyslných lží a neexistujících „zbraních hromadného ničení“ a podvržených snímků „hřibovitých mračen“ z pokusných výbuchů neexistujícího jaderného programu… Čím se to liší od prohlášení Adolfa Hitlera, že „včera v noci polské oddíly překročily hranice a napadly Německo?“ (P. C. Roberts, s. 78-79).

Rasismus a sociální problémy jdou ruku v ruce
Stejně tak neobstojí, pokud se budeme tvářit, že dnešní USA jsou humanistické – a bídák rasista Trump to změní. Nezapomínejme, že nyní byl v prezidentském křesle „černý muž“ – a sociální napětí i rasismus eskalují, čehož smutným svědectvím je též následující soudní rozhodnutí: zde.

Je zřejmé, že neobstojí zjednodušení a nálepkování obsažené v tvrzení, že Trumpa volili „bílí hloupí muži“. Mezi jeho voliči byli zastoupeni všichni – a hlas žen – i těch nejvzdělanějších – byl nezanedbatelný. Pro mnohé to jistě nebyla volba snadná – a měla mnoho „ale“. Ovšem každý komentátor by si měl položit otázku, proč pro tyto lidi byla H. Clintonová nevolitelnou.

Smutný obrázek aktivismu

Nemůžeme rovněž přehlížet, že s Trumpem nejspíše padá velmi nebezpečná smlouva TTIP, jejíž obsah byl bedlivě střežen před námi všemi, abychom náhodou neviděli její vysoce asociální rozměr. Pokud TTIP padne, nestane se tak díky levicovému aktivismu, ale právě kvůli osobě D. Trumpa a jeho zvolení – což je svým způsobem velice tristní výpověď o schopnostech a možnostech našeho aktivismu. Je to nakonec obdobná situace, jež nastala v souvislosti s možným radarem v Brdech. Ani tam nešlo o výhru aktivismu, ale o rozhodnutí amerického prezidenta, tenkrát B. Obamy.

Nešlo volit válku…

Že tedy zrazuji levici, když jsem se stavěl proti H. Clintonové? Ať si do mě pseudolevice tepe, ale ať nejdříve vyvrátí zde nastolené argumenty. Podle mě totiž není nic horšího, než nahnat lidi na jatka světové války – navíc jaderné. Ale je možné, že „humanisté“, kteří by dál bombardovali a vyhlašovali bezletové zóny nad Sýrií, aby pak se mohli dojímat nad každým příchozím do Evropy, to zkrátka vidí a cítí jinak. Třeba je pro ně „padnutí za císaře pána“ nejvyšší čest. Potom by ale tuto hodnotu neměli vnucovat nám ostatním – a sami by měli jít příkladem.

Z tohoto důvodu jsem také mj. napsal, co je podle mě třeba udělat, aby světový chaos neeskaloval ve finální krvavý celosvětový konflikt:

„Říci jasné »ne« volbě Hillary Clintonové jako hlavy USA, protože ona je spojena s těmi nejhoršími válečnými zločiny, a na rozdíl od Donalda Trumpa má krev na rukou (čímž netvrdím, že Trump je dobrá volba). Všímejme si kromě osob též nadnárodních korporací a vlivných finančních organizací. To ony využívají politických figurek k tahům, kdy pěšáky, kteří padnou jako první, se stáváme my občané. Promlouvat k občanům USA, Ruska, Ukrajiny, Sýrie s tím, že my válku nechceme – a nechceme podporovat ty, kdo nás do války tlačí (což nejsou v současné chvíli ani Putin ani Asad ani Trump)“ – viz zde.

Předlohou pro pohádku byla tragédie
Nezapomínejme, že předlohou pro pohádku „Sůl nad zlato“ je tragédie „Král Lear“.

„Myslím, že ztratíme dva roky, než Trump podnikne poznávací zájezd po světě, který nezná”, běduje pan šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker. Těžko vzpomenout na člověka s menším rozhledem, než byl G. W. Bush, který bezprecedentně napadl Irák – a jehož působení dodnes přináší mrtvé a utrpení.

Naše pozornost má patřit systému…

Jinými slovy – neslibujme si od pana Trumpa spasení – spasitel to není. Ale současně si nenechme namluvit, že je to další Hitler (jistě, hned po panu Putinovi) a démon. To, co by nás mělo trápit nejvíce, je stávající systém, který přináší řadu zásadních problémů – aniž má na ně jakékoli jiné řešení než válku a masakry.