Ke komentáři Václava Klause mladšího, po titulkem, „Nestačí, že vládneme, chceme ovládat celou společnost“. (Aby nezůstal nepovšimnut.)

Avatar
Původní autoři

Luděk Prokop
1. 11. 2016
K tomuto psaní mne inspiroval komentář Václava Klause mladšího po titulkem „Nestačí, že vládneme, chceme ovládat celou společnost“. Článek, pokud z toho vzejde, nemohu v titulku nazývat polemikou, možná diskuzí. Nejde totiž o žádný spor s daným komentářem, s jehož obsahem plně souhlasím. Hodlám tento komentář Václava Klause mladšího, pouze doplnit některými připomínkami, s tím, že kvalita komentáře rozhodně stojí za širší pozornost.


Úvodem cituji z úvodu komentáře Václava Klause mladšího: „Český národ bojuje přes tisíc let o udržení a často o samotné přežití. Střídaly se doby temné i velkolepé. Desetitisíce Čechů položily v tomto boji život. Od Přemyslovců až po dnešek. Osmadvacátý říjen je (tedy měl by být) symbolem. Jeden den v roce, kdy si uvědomujeme, že jsme společný „kmen“. Hned 29. se do sebe zase můžeme všichni s vervou pustit, ale 28. by se měli vzpomenout TGM, legionáři, prezident Beneš, naši vojáci na východní i západní frontě a možná i dál do minulosti. Zkrátka historie a kultura, která nás spojuje. Nikoli rozděluje. „No tak ne, evidentně. Bohužel.“.

Poslední větu citovaného odstavce komentáře si dovolím doplnit a rozšířit vlastním komentářem – na místo hledání a zdůraznění toho, co nás spojuje je tomu v našich poměrech, přesně naopak. V situaci a poměrech ovlivněných a prosycených negací, sprostotou, neúctou k našemu státu, neúctou podepřenou nenávistí k našemu prezidentovi. Je tomu evidentně naopak.


Václav Klaus mladší dále uvádí: „ V přímém přenosu jsme teď mohli sledovat převádění městského elektorátu Topky pod novou značku KDU-ČSL a STAN. Tihle lidé jsou na převody ODA-Unie svobody-čtyřkoalice-TOP- zvyklí a probíhá to poněkolikáté“. Já bych vzhledem k dění kolem medaile, spíše než o převádění psal o předvádění se, a sice ve velice trapném až křečovitém úsilí, navázat na atmosféru listopadu 1989.

Václav Klaus mladší dále v dalším odstavci , ob odstavec jeho komentáře, pokračuje:Každoročně, když se venku ochladí – přichází pokus o revoluci. Jednou se to jmenuje Sarajevo, jednou televizní krize, jednou „studenti nesměli na Albertov“, jednou strýc Brady. Ale vesměs vidíme stále stejné lidi, kteří nám už 19 let něco „vysoce morálního“ vzrušeně sdělují z obrazovky. Patos, snaha o rozvášnění davů, overkill.

K tomu chci připomenout, že ne snad až každý rok, nicméně nápadně často v nepodařených patetických dramatech končících jako trapná komedie s nepodařeným koncem, vystupuje v nějaké přední roli, vždy morálně rozohněný revolucionář Jan Ruml. Pozdější, (po řadě studijních pokusů, konečně) – plzeňský právník. V takzvaném „Sarajevu“ v roli hlavní, v televizní krizi provázené spacákovým hrdinstvím v jedné z hlavních rolí. Dlužno dodat, že tyto herecké role byly opakovaně oceněny „voličskou přízní“. Nicméně Jan Ruml nepoučen, opětovně vystupuje na hereckém pódiu, aby jako vždy, v revolučním zápalu, místo volebních preferencí několikrát prošvihnutých, tentokrát a v dané situaci dal v sázku obrázek svojí právní kvalifikace z Plzně. Jako permanentní revolucionář nemusející se ohlížet na dané a platné právní aspekty věci, musí na sebe upozornit. Jednou natíráním tanku – symbolu osvobození ČR, růžovou barvou, jindy spacákovým hrdinstvím. A nyní vystoupil na jevišti, veřejně a emotivně s přáním, zbavit přímo voleného prezidenta funkce.

Václav Klaus mladší v komentáři Nestačí, že vládneme, chceme ovládat celou společnost“, dále uvádí Vždy, když se po čase emoce uklidní, vidíme, že sami protagonisté získali maličko něco jiného, než asi původně chtěli. Po Sarajevu získali Zemana, pak zase Špidlu nebo Babiše“.

V malém odbočení si k tomu dovoluji připojit, že v tom výčtu původně nechtěného, opomněl zmínit jednu ze záležitostí kardinálních, a sice vznik opoziční smlouvy. A protože ve volbách dopadla dělba mandátů: ČSSD 74, ODS 63, KDU-ČSL 20 a US 19 a Jan Ruml jako vůdce US, takže bez jeho 19 mandátů nemohla vzniknout koalice ani ta – ani ta. Těžko hádat, co vlastně tehdy Ruml chtěl. Bez těch 19 mandátů nemohla vzniknout ani koalice ČSSD, KDU-ČSL plus US (a to se Miloš Zeman zříkal místa předsedy vlády pro Luxe), ani koalice ODS, KDU-ČSL plus US. No a přesně za těchto okolností vznikla Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice, uzavřená mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou stranou  
V politickém chaosu po „Sarajevu“, v němž byl Ruml jedním z protagonistů, vznikla Unie svobody – US a Demokratická unie  DEU. V prosinci 2001 se Unie svobody spojila s Demokratickou unií, čímž vznikla US-DEU. V řadě hokusu pokusů existovala v tom období jakási, dnes již neexistující ODA (a někdejší asi předseda, téměř zapomenutý politik, Kalvoda, je dnes jedním z aktérů kroměřížské výzvy na odvolání prezidenta – jak typické), stejně tak vznikla a rozpadla se následně čtyřkoalice ODA, US, DEU,KDU-ČSL, aby po času ODA, US a DEU zmizely z politické scény. Aby jejich někdejší političtí představitelé se dnes mohli snažiti o návrat a z politického z mrtvých vstání, přes sérii kampaní proti našemu prezidentovi, za svobodu a demokracii bez demokratických zásad a opět bez jakýchkoli pravidel.  

Tihle hoši brojící proti prezidentovi, jakoby nejraději žili v neustálém chaosu. Žádný pořádek, žádný řád a žádné zákony. Slučování a rozvrat, vznikání a zanikání. Odsuny do politického ztracena a návraty přes kampaně a všelijaké pseudorevoluce. Ať to všechno stojí, co to stojí. Z cizího krev neteče. Nic si nenalhávejme. Takovému počínání je demokracie na překážku, takže na její obranu a v jejím jménu, je nezbytné ji dříve či později likvidovat.
Václav Klaus mladší v jeho komentáři: „Mně jsou tyhle kampaně protivný, jedna jako druhá. Ale letos je to horší ve dvou bodech. Zaprvé nevkusem. Skoro hlavním hrdinou „oslav 28. 10.“ je lidovecký ministr Herman, známý svým opakovaným bratřením se na sudetoněmeckých srazech. Tedy s lidmi, pro něž byl 28. říjen tragédií, na kterou reagovali povstáním, a z celé té hrůzy a české krutovlády je osvobodil až Henlein, K. H. Frank a především sám vůdce. Ještě mnohem nevkusnější mi přijde fakt, že revoluce na ulicích dělá přece normálně prostý lid, že. To je snad normální. U nás je to tam ale samej ministr, náměstek předsedy Sněmovny a další velké šarže. Vládnoucí věrchuška. Státní televize to taky oslavně vše celý týden vysílá. Takže lidi, co nám vládnou (třeba odhlasovali inkluzi do škol a zákaz šunkofleků do škol) a ve Sněmovně vyhrávají jedno hlasování za druhým – se jaksi pod patronátem velkých médií – teď ještě pateticky obracejí k davu, aby vládli ještě víc.
Dlužno dodat bez zásad, bez pravidel a bez zákonů.
Pro odlehčení poznámka z komentáře Václava Klause ml.: Ani samotnýho Bartošku, který vyzval k revoluci, neklidu a stávkám – současná vláda (ani ty předešlé) moc netýrá v těch Varech, ne?Neodpustím si škodolibý dovětek. Je on ten Bartoška narcis, nebo ne?
 Závěry komentáře Václava Klause mladšího dle mého soudu nezaslouží vynechat či vypustit:
Ale závěr s prominutím na vážnější notečku: Tady se opakovaně útočí na lidi, co si myslí něco jiného. Srazit vše, co ještě nehraje stejnou písničku. Zadupat a zesměšnit.


Další z revolucionářů, kněz Halík, zaútočil v Lidových novinách na arcibiskupa Duku (který šel na Hrad), kde jeho postoj přirovnal k Pacem in terris (církevní kolaboranti s tehdy vládnoucí KSČ).

Tak se s dovolením občansky vyjádřím. Dominik Duka byl komunisty vězněn. A ten druhý pán dělal za bolševika co? Připomeňte mi. Někde na ministerstvu průmyslu?
Myslím, že jeden z těch pánů silně spoléhá na to, že ten jejich bůh (a boží soud) neexistuje.



A já si dovoluji na závěr shrnout. Mají snad náš život vést, usměrňovat a řídit akce aktérů typu natírání tanku, symbolu osvobození našeho státu na růžovo, typu spacákové revoluce, či rozvratu politické strany – Sarajevo, s návazným generálním podílem na vzniku opoziční smlouvy a s následným pliváním na smlouvu vzniklou jedinečnou zásluhou onoho plivajícího exota, plus výzvy k odstranění prezidenta nehledící na zákony, včetně Ústavy ČR­­? Stojí za to lidem angažovat se za vládu? Za vládu těch, kteří vládnou a to jen z toho důvodu, a jen proto, aby mohli vládnout ještě víc a snáz?