Kroky ČSSD na cestě k cíli – „konečná bez vracečky“ – lze pouze zdržovat nikoli zastavit.

Avatar
Původní autoři

Luděk Prokop
22. 11. 2016
Miloš Zeman v čele ČSSD, vytáhl stranu z politického přízemí, nejen do vyšších pater ale až do patra nejvyššího. Aby se stal nechtěným hrobařem strany tím, že se zasadil o instalování V. Špidly na své místo, do funkce předsedy strany. Před návratem strany pod vedením V. Špidly, z vyšších pater zpět do přízemí, zachránilo stranu zmatečné dění ve vrcholových funkcích, v jehož závěru se ujal role zachránce před pádem do politického přízemí, Jiří Paroubek. 

Aby po zdaru záchranných prací, následoval v hrobařském omylu M. Zemana, kdy pro nic a za nic opustil post předsedy strany. Budiž mu připsáno k dobru, že na další devastaci strany, žádným doporučováním kohokoli za svého nástupce, ani umetáním cesty komukoli na post předsedy strany, se již nepodílel.

Nový předseda, pozdější premiér Bohuslav Sobotka, sice s horším volebním výsledkem, než byl výsledek za Jiřího Paroubka, který Paroubka přiměl rezignovat na předsednický post, názorně svým počínáním Jiřího Paroubka školí. Ve věci, jak se to v našich poměrech má správně dělat. A sice, držet se dosaženého postu zuby nehty. Bez ohledu k čemukoli a na cokoli, při usilovné snaze svádět a svést veškeré vlastní nezdary na jiné – a udržovat všechny ostatní u víry, ve vidinu zářných zítřků s budoucími vítězstvími. 

Kdo je na začátku konce?…  

Na počátku stabilizace pozice předsedy strany podařilo se zvítězit nad vnitrostranickým pučem, vedeným v podobě legálního rozhodnutí předsednictva strany, „o převzetí odpovědnosti předsedou, za značný volební propad předvolebních preferencí“. Vítězstvím bylo dosaženo očištění vrcholových stranických pozic od opozičníků a nevídaného upevnění kýžené jednoty strany.

Dlužno dodat, že výše uvedené vítězství nad „vnitrostranickým pučem“, bylo provázeno rozšiřováním zaručených zvěstí, vehementně šířených z lidového domu do všech místních organizací, zvěstí o tom, že prezident Miloš Zeman hodlá rozvrátit a zničit stranu ČSSD. Domnívám se, že tyto zvěsti jsou a budou udržovány při životě, až do hořkého konce strany, hořkého konce, který nynější předseda jasnozřivě předpokládá i s jasným viníkem, Milošem Zemanem, až se tak stane.

Takže abychom měli předem jasno. Konec strany, její rozvrat a zničení, nenastane zásluhou podpory ukrajinského fašismu se zviditelněním strany, kuriózně hrdinskými návrhy na přitvrzení hospodářských sankcí proti Rusku, (bez ohledu na možné dopady na naši ekonomiku). Nenastane zásluhou koalice s lidovci, kterou byly totálně zmařeny předvolební sliby ve věci revize církevních restitucí. Nenastane zásluhou výměny ministrů, bez výměny ministra Hermana, ani po jeho drzém prohřešku proti vládní dohodě ohledně Dalajlámy. Bez výměny ministra Hermana, ani po jeho skandálním, republiku ponižujícím vystupování na sjezdu Sudeťáků. Konec strany, jejího rozvratu a zničení, nenastane ani zásluhou neakceptovatelné pokory premiéra, předsedy strany, před Bělobrádkem, veřejně, okatě suverénně házejícího na doporučení premiéra bobek. Nikoli.

Že by směli mluvit pouze kandidáti na předsedu strany?

Konec strany, její rozvrat a zničení, nenastane ani zásluhou lavírování a mlžení premiéra, předsedy strany, v otázce imigrace, kdy jinak doma, před občany a jinak před soudružkou Merkelovou.
Konec strany, její rozvrat a zničení nastane součtem všech výše uváděných záležitostí, především ale, až straničtí kariéristi, věrní Bohuslavovi Sobotkovi pochopí, že vidina zářných zítřků s budoucími vítězstvími a naplněnými kariérami je falešná a propadá se vniveč. Ani pak již nenapraví a nepřelžou všechno, co již bylo poškozeno.

Aby toho nebylo málo, tak premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka vyzval v rozhovoru pro Seznam Zprávy své vnitrostranické kritiky, aby se mu postavili tváří v tvář na jarním sjezdu strany, kde sociální demokraté budou vybírat nového šéfa své strany. To vše pod přiléhavým titulkem „Sobotka vyzval rebely na souboj: Kandidujte proti mně, nebo mlčte“ Jak tomu mají rozumět čtenáři, takové demokracii ve straně, která slovo demokracie má ve svém názvu? Že by směli mluvit pouze kandidáti na předsedu strany? Tak to je dost síla soudruzi!
Ano, takovou míru sebevědomí, může mít člověk, který vždy zná kdo, za jaký neúspěch může, a nikdy ne on sám. Takovou míru sebevědomí, po jasném vítězství nad vnitrostranickým pučem, může oprávněně mít. Zvláště pak, když ve značném předstihu, jasnozřivě předvídal a zřejmě i nadále předvídá, budoucí rozvrat a zničení ČSSD, kdy v tom on opět bude bez viny, kdy za viníka předem a v náležitém předstihu označuje Miloše Zemana.

A vsadil bych boty, že pokud se náhodou stane, že na sjezdu bude zvolen někdo jiný (což při znalosti poměrů v ČSSD nelze předpokládat), pak budou za neúspěchy vinni delegáti sjezdu.