Národ nedělí prezident, nýbrž již od počátku havlisté!

Avatar
Původní autoři

Jiří Jaroš Nickelli
2.11.2016  České národní listy

Když čtu všechny ty rozbory nejrůznějších akademiků, analytiků, politologů,sociologů, politiků,medialistů, neziskových koryfejů na téma rozkolu či rozdělení občanstva naší republiky, nestačím se divit. Někdy dokonce mívám dojem, že jsem v jiné zemi – v zemi okupovaného protektorátu III. říše, pod jejíž záhubnou ochranou jsme setrvávali celých šest let. 


Jindy zas tyto expertízy ve mně vyvolávají dojem, jakoby ještě stále neskončil poúnorový stav bezmezné oddanosti velkému generalissimu (který nás ovšem, budiž po právu řečeno, zachránil při životech, včetně dnešních analytiků a jejich potomků). O rozdělení společnosti prezidentem to tvrdí například svorně sociolog pan Přibáň, nebo europolitik pan Rouček, a řada dalších učenců a politiků.

Než k věci samé.

Naši analytikové a učenci svorně tvrdí, že náš president Zeman prý tvrdě rozděluje společnost a národ a z tohoto politického extrému prý žije. Mám za to, a mohu klidně použít jen zdravý selský rozum, že tato tvrzení jsou na hony vzdálena historické pravdě.

Vždyť řada z nás starších si dobře pamatuje celý vývoj republiky jak před převratem, tak i po převratu, který dostal účelový název “sametová revoluce”,ačkoli řečeno s Voltairem nebyl ani revolucí ani sametem. Podle mne to byl obyčejný garniturní mocenský převrat s předáním moci od jedné vládnoucí třídy třídě jiné (a nyní mne prosím nekritizujte vy, odpůrci třídního dělení, když se dnes neustále žvaní podle anglosaského modelu o “střední třídě”, bité seshora i zdola. A přitom ta “střední třída” neexistuje, a jde o spojení moderního proletariátu s maloburžoasií. Pouze se to nesmí vyslovit, protože to nekorektně páchne politikům a akademikům!) Pravda, změnil se režim i dokonce podstata společenského řádu. Drtivá většina, která toužila zcela idealisticky po socialismu s lidskou tváří, dostala kapitalismus s mírně nelidskou tváří. A tento převrat, který nebyl revolucí, nýbrž návratem k předchozí společenské formě, se udál pod vlajkou “lidských práv a zejména demokracie”, protože otevřené slovo “kapitalismus” bylo tehdy politicko nekorektní. K těmto sloganům, pod nimž se tehdy bojovalo o změnu starého režimu v novorežim, ovšem musím přidat ještě jeden, který byl podstatný pro další vývoj, a pod nímž se rozvinul i vrchol permanentní krize státu od roku 89 – a to slogan “pluralita”! To bylo to slovo, pod kterým bojovali studenti 17.listopadu v době,kdy prvotní význam svátku Mezinárodního dne studentstva – totiž boj proti fašismu – byl dávno odvržen jako zastaralý muzejní exponát, nevhodný pro svou dobu. Což je patrné dodnes na názvu státního stvátku k hanbě republiky a k celosvětové ostudě z toho plynoucí. Takto tehdy revoluční praporečníci žádali lidská práva, demokracii a pluralitu. V jejich čele byl “světoznámý, charismatický, zlorežimem persekvovaný” Václav Havel, z něhož světová média, velmoci a společenští koryfejové Západu stvořili idol moderního revolucionáře demokracie, jakýsi myšlený protipól Che Guevary (který ovšem za své ideály neváhal bojovat fyzicky i padnout). A tento idol listopadového převratu roku 89 veškerým svým jednáním a projevem poprvé rozdělil národ napříč dosavadním tradičním dělením.

První rozpolcení národa. Havlovy “staré a nové struktury”

Jaké že to bylo dělení za doby socialismu (dnes zvané dobou “totality”, přičemž nešlo o totalitu, nýbrž o autoritativní režim)? Bylo to dělení na komunisty a nestraníky. Bylo to dělení jasné a přímočaré.

Nové dělení Havlovo bylo jiné. Rozdělilo národ na “staré struktury” a “nové struktury”. Pan president Havel toto dělení ornamentoval slogany o “temných nitkách starých mafií”, “o slušovických starých strukturách” apod. A toto dělení bylo přijato jako politický a společenský kánon, – pamatuji, jak se lidé v Brně zdravili na ulicích “jak se máš, stará strukturo?”, převrátilo dosavadní poměry a nastolilo nejen politický, ale i celospolečenský chaos, o jakém se “ani socijálistům nesnilo”. A z něhož se naše republika nedostala dodnes. Do “starých struktur” byli vedle exponentů starorežimu – komunistických funkcionářů, kteří neodpadli od strany, estébáků, vojáků socialistické armády, pohraničníků, milic, atd. sem byli zařazeni i úspěšní novozemědělci typu slušovických pracovníků, mnozí vědci, kteří jen rozvíjeli obor, inteligence, jež sloužila státu za starorežimu atd., a též některé kádry stran a organizací Národní fronty – zejména lidovců, svazarmovců, a v minimální míře socialistů, které starorežim na rozdíl od lidovců (až na výjimky lidoveckých rebelů) považoval za skutečnou opozici, a za jejich legitimace se profesně trestalo! Nyní všichni spadli do pytle starých struktur – tam byli zařazeni i ti, kdož se neztotožnili s nově nastolenou eklektickou ideologií havlismu – tzv. “nepolitickou politikou občanské společnosti”, byť to bývali oponenti a persekvovaní starorežimu!! Připomeňme jen pro přesnost, že od této ideologie se tehdy manifestně distancovala i první politická strana novorežimu – Klausova ODS! A to na rozdíl od Občanského hnutí, věrného havlismu. Toto bylo první polistopadové rozdělení naší společnosti s výsledky, jež napáchaly nedozírné morální i fyzické škody na množství lidí a podle některých pamětníků vedlo i k sebevraždám…

Druhé rozpolcení národa – následek rozpolcení společné republiky

Druhé rozpolcení českého národa nastalo s rozbitím společného státu (podjatí politologové tvrdí, že šlo o pokojné a diplomatická rozdělení, a ještě se nestydí dávat to za vzor zahraničí!). Rozbití společného státu i podle historického výroku pana V. Mečiara inicioval “nikoli pan Klaus ani on, ale pan Havel” , a to rozpoutáním tzv. pomlčkové války a zrušením zbrojovek na Slovensku, které připravilo o existenci tisíce Slováků. Ti to panu Havlovi dodnes nezapomněli… Toto rozbití ČSFR bylo provedeno bez celostátního referenda a bez plebiscitu obou národů. Správně je uvedeno ve Sborníku Živé hodnoty Masarykova Československa, vydaném v Brně – “Nás občanů se nikdo neptal!”. Stejným autokratickým způsobem byly národy obou nových republiky vmanévrovány do paktu NATO, když předtím vůdce převratu Havel se veřejně dušoval, že nikdy do nového vojenského paktu nevstoupíme! Bylo ovšem zapotřebí válčit proti nebohé Jugoslávii a trasovat bombardéry přes kolaborantské Česko… Dodnes existuje velká skupina občanů, považujících se stále za Čechoslováky, kteří v obou republikách rozbití společného státu nikdy neodpustí….

Třetí rozpolcení národa – dva tábory přímé volby prezidenta

Vůbec nejmarkantnější rozpolcení národa nastalo při první přímé volbě prezidenta České republiky poté, co do konečného kola volby vstoupili dva protikandidáty, kteří se stali doslova inkarnáty dvou veřejně znepřátelených táborů občanstva – na jedné straně tábor pana knížete, na druhé straně mnohem větší tábor pana Zemana. Již samotné označení těchto táborů jakoby symbolizovalo základní rozpor mezi občany – na jedné straně symbol kutého feudalismu, monarchismu, kníže, na druhé straně symbol husitského demokratismu, Zeman. Tento rozpor trvá dodnes a vedl k jednomu s nejšílenějších ataků tzv. elit, prager kavárníků, sudetistů, klerikálů a podobných skupin, na samu demokratickou podstatu přímé volby hlavy státu, když dnes dokonce vystoupil senátor s návrhem zrušit funkci presidenta republiky. Již tehdy, dávno před dnešní krizí republiky, rozpoutali právě tito elitáři pod svým praporečníkem knížetem, a jeho služebníkem panem Kalouskem, starým renegátem lidovců, hotové mediální a propagační peklo, doslova exorcismus proti panu Zemanovi a jeho příznivcům. Příznivci kandidáta Zemana byli od počátku označeni jako “staří, nevzdělaní, pologramotní, závistivci, bolševici” a já nevím, jakými ještě “superlativy”, v podstatě nadávkami. Nejhorší charakteristiky pak na adresu tohoto tábora občanů vyslovil pan režisér Mencl, pokud se pamatuji, když prohlašoval, že pana Zeman volí “nevolníci, kteří vždycky zradí”, zatímco pan kníže je představitelem “kulturní noblesy”. Pak se objevil slogan, který urazil spoustu slušných občanů – “paneláková lůza” – což také občany, kteří se živí poctivou prací pro stát, spravedlivě naštvalo. Ostatně toto byla ukázka jasného sociálního rasismu. Finito.

Tudíž sociologové tvrdící, že president Zeman prý žije z jím zaviněného rozpolcení národa, se buďto katastrofálně mýlí a snad by měli vrátit své diplomy, anebo účelově tvrdí profesní nepravdy, což je horší případ. Protože jsme právě dokázali, že rozpolcení národa na nepřátelské tábory nezavinil prezident, jenž se stal majákem pro statisíce voličů širokých vrstev národa, nýbrž elitáři se svým reprezentantem knížetem, kteří nastolili jakýsi kánon arbitrů elegantiae společnosti bez mandátu většiny občanstva, a tudíž jako společenští usurpátoři pořádků a mravů. Poté, co dopadli volebním fiaskem, vyvolávají neustále nové a nové majdany a jiné kontrarevoluce proti manifestně jimi nenáviděnému presidentu. I kauza pana Bradyho, zneužitého jako zástupný symbol v útoku na prezidenta Zemana, je toho školským příkladem. Když to tak bude pokračovat dál, zadělává se v Česku na občanskou válku. A jejími viníky nebudou příznivci a volitelé prezidenta Zemana.

Dr.Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I