Luděk Prokop
28. 11. 2016
Úvodem předesílám, že bulvární informace ze života celebrit mne nezajímají vůbec a ocenění v soutěži o zlatého slavíka velice okrajově. Pozornost co se toho týče, může jistou měrou probudit, vstanou-li noví bojovníci, v daném případě proti lidem, odesílajícím hlasy do zmíněné soutěže. Potažmo proti skupině, která se provinila tím, že obdržela tolik hlasů, že skončila dvakrát na druhém místě, ve dvou kategoriích dané soutěže. O skupině, z komentářů v médiích se dozvídám, že šíří zlo.
V rozhořčeném komentáři zpěváka Radka Bongy, umístěného v soutěži za inkriminovanou skupinou Ortel, mimo jiné – je uvedeno cituji:“…Protože skupina Ortel přišla na podium a na košilích měli tyto lebky. Na tom podiu stáli především proto, že jej podpořili „obyčejní lidé,“ kteří mají tu drzost ještě tvrdit, že jejich Ortel není rasistický a v žádném případě nepodporuje nacismus. A pak si přijde Ortel s umrlčími lebkami na košilích a dá celému národu tímto symbolem najevo, jakým směrem smýšlí. Jsem zarmoucen faktem, že tomuto zjevnému propagování nacismu nejen přihlížel celý sál, ale většina dokonce tleskala“….
Jsem přesvědčen, že obyčejní lidé mohou podporovat toho, koho si sami přejí podpořit, nikoli toho, koho si přejí podpořit ryzí demokraté, aniž by to mělo být vydáváno za drzost. Nejsem nikterak nadšen z lebek na košilích, ale nemohu sdílet názor, že je tím dáváno národu najevo, jakým směrem nositelé smýšlí. A přestože mě osobně symboly s lebkami iritují, neumím se nad tím nějak rozhořčovat. Když už se rozhořčený Banga neopomněl zmínit se o jeho dědečkovi z koncentráku, dovoluji se zmínit, že moji dědové byli v koncentráku oba. Jak ze strany otce, tak z matčiny strany. Z Buchenwaldu se děda vrátil po šesti letech pobytu, z matčiny strany se děda nevrátil. Banga se ptá, jak je možné, že evidentní projev nacismu byl nejen tolerován, ale že byl naprosto přehlídnut.
V případě podstatně zjevnějších, až masových projevů nacismu na Ukrajině, projevů, provázených brutálním násilím odbytým u nás takřka nepovšimnutým výrokem zvláštního velvyslance České republiky pro otázky energetické bezpečnosti, Václava Bartušky, ve znění: „Pokud se jim postavíte rychle čelem, jako to udělali třeba v Oděse, kde je prostě upálili, nebo v Dněpropetrovsku, kde je prostě zabili a pohřbili u silnice, tak máte klid…“ Jsem si kladl podobnou otázku – jak je možné, že evidentní projevy nacismu jsou u nás nejen tolerovány, a nejen naprosto přehlíženy ale dokonce i schvalovány, ba co vice, i sankce na podporu fašismu vyhlašovány. Takže všeho s mírou pane Bango, Šmíde, madame Pazderková a pánové Tuno a také Petře Štolbo. Nepůsobí to vůbec věrohodně, když na to samé, podle směru „vánku“ – jednou prd a jindy hrk.
Nechci si skupinu Ortel nijak idealizovat. Její zástupce se ptal, zdali jejich kritikové vůbec znají jejich texty. Já je neznám, takže si netroufám je posuzovat, ani kladně, ani záporně. Jenom, při vědomí, jak je u nás pravda všemožně a všude (čest výjimkám) usilovně zadupávána, mě napadá, zda to není právě pravdivost textů této skupiny, která jí přinesla tolik hlasů drzých, obyčejných lidí a tolik nevraživosti ze strany těch, kterým pravda smrdí. Může být, že lebky na košilích jim pouze připomněly, jejich naprostou netečnost a shovívavost v případě pochodňových průvodů, vyvěšování nacistických symbolů a nošení nacistických insignií na oděvech v masovém měřítku na Ukrajině – a nyní, v náhlém demokratickém osvícení a prozření, počali statečně až hrdinně, vystupovat proti nacismu a jeho symbolům. Tak nevím, jestli to má být přičteno skupině Ortel k tíži, nebo naopak.
