První diváci o „28 Panfilovcích“: „Tento film je nutno ukazovat všem, kdo chtějí napadnout Rusko.“

Avatar
Původní autoři

Anna Sotnikovová
27. 11. 2016   
Zdroj
 Film natočený za národní (lidové) peníze vítají plné sály a nadšené reakce diváků. Ti, kdo před několika měsíci rozpoutali diskusi o tom, že čin 28 Panfilovců neodpovídá historické pravdě, nahráli na smeč tvůrcům filmu a jeho divákům. Díky této kritice získala hrdinská oběť Panfilovců, bránících Moskvu v r. 1941, nebývalou diváckou podporu. Už v den uvedení filmu do kin nabral plné sály – za první den diváci utratili za vstupné 38 milionů rublů, což je rekord poslední doby pro tzv. vlastenecký film. Ovšem tvůrci předvédají 150 milionů za prvních pět dní. To jsou suchá čísla, ale daleko důležitější je reakce samotných diváků.

Slyšeli jste v poslední době, že by na konci ruského filmu sál tleskal po celou dobu uvádění titulků na plátně? A tady se to odehrává v každém kině. I titulky jsou nezvyklé: na plátně se několik minut uvádějí příjmení těch, kteří obětovali své peníze, aby připomněli hrdinský čin vojáků Rudé armády. Občané Ruské federace sebrali 30 milionů rublů, 30 milionů věnovalo Ministerstvo kultury RF a 10 milionů Ministerstvo kultury Kazachstánu. Dále redaktoři Komsomolské pravdy uvádějí reakce diváků, kteří chodí na film v celých rodinách, berou s sebou děti, a dospělé děti rodiče.

Za všechny uveďme názor Julie Kapitanovové, bývalé redaktorky Komsomolky z Nižního Novgorodu. Julie říká, že film je špinavou, surovou, strašnou pravdou o válce beze známky romantiky. Jako suchá svodka Sovětského informbyra, tj. informační kanceláře. Vzpomíná na poválečné filmy, patriotické, silné, s jasnými kladnými i zápornými hrdiny. Byly – jak říká – filmy své doby. Vnímala je silně emocionálně, ale cítila při nich nadhled nad válkou.

Zatímco v „Panfilovcích“ se ocitla v okopu. Až do morku kostí cítila, co to je uvědomit si, že jí zbývá několik minut života. Protože nám došly patrony, granáty, před námi jen strop zemljanky, za okamžik se objeví tvář nepřítele a v rukách jen zákopnická lopatka. Tam není místa pro patos. Tam jen žertují prostí mužikové, kteří všechno chápou a jen konají svoji práci – bojují. „Teď se dozvědí, jak se s Rusy spojit.“ „Ale já jsem Kazach!“ „Ty jsi hlupák? Copak Kazach není Rus?“

Všem, kteří chtějí poznat další názory Rusů na film i historii „kauzy“ Panfilovci, doporučuji kliknout na http://oper.ru/news/read.php?t=1051618347. Je tam neobyčejně zajímavá diskuse k tomuto fenoménu.

Text přeložila a upravila Alena Mikulášková.