Marek Řezanka
1. 11. 2016
Pomalu se nám blíží výročí dne boje studentstva proti fašismu, tedy 17. listopadu – a spolu s tím se vyostřuje mediální tlak na prezidenta Zemana.
Naposledy měl prý tento „notorický lhář“ a „autoritář“ vyhrožovat ministrovi Hermanovi a patrně udělat celé zemi „nesmírnou ostudu v zahraničí“.
Tři otázky pro manistream
Zkusme se na chvíli oprostit od mediální masáže, pokusme se odložit debaty, co je v současnosti pro Tibet a jeho občany nejlepší a kdo co pro tyto lidi skutečně dělá – a zaměřme se na strohý pohled na události těchto dnů v České republice.
Faktem je, že vláda ČR má svůj jasně deklarovaný postoj k územní celistvosti Číny. Postoj, kterým se prezentuje v zahraničí. Stejně tak je faktem, že se snaží s Čínou posilovat ekonomické vazby, což je vzhledem k ekonomickému postavení Číny ve světě pochopitelný krok. Žijeme v multipolárním světě a zájmem ČR a jejích občanů je nebýt závislý na jediné velmoci – navíc zasažené krizí.
Mainstreamová média vytvářejí obraz chudáka pana ministra, který hájí ty „správné hodnoty“ a zloducha Zemana, který potlačuje jeho svobodu slova a poškozuje jméno naší republiky ve světě.
Není tomu náhodou poněkud jinak?
Všem těm, kdo nyní stojí v pevném šiku za ministrem Hermanem, bych položil následující otázky:
1) Určuje zahraniční politiku vlády ČR ministr kultury?
2) Je právem ministra kultury v oblasti zahraniční politiky vystupovat proti stanovisku celé vlády?
3) Pokud na předchozí dvě otázky platí negativní odpověď, nedopouští se ministr svým jednáním hrubého selhání, z něhož by měly být vyvozeny patřičné následky? Není to náhodou ministr Herman, kdo poškozuje v zahraničí jméno vlády ČR i celé České republiky?
To ale mainstreamová média nezajímá. Hlavní je se opět pokusit vystavit M. Zemanovi červenou kartu.
Pomocná ruka Halíkova?
Před časem se v Kulturních novinách objevila stať, která na pádných argumentech dokumentovala, že Tomáš Halík je představitelem „elit“, u nichž lidský obsah plně neodpovídá jejich proklamovanému obalu. I tyto „elity“ jsou vinny rozdělením naší společnosti a rozdmýcháváním vášní v ní, tedy tím, z čeho obviňují výhradně své politické protivníky. Proto ani profesor Halík, ani kdokoli, komu zatím pomáhal do prezidentského křesla, není pro většinu naší společnosti přijatelný. A to především pro svou nekonzistentnost s podstatou západních hodnot, o nichž jsme toho od osobností typu profesora Halíka už tolik slyšeli zde.
Pan Halík jistě zná následující text: Kán. 285 § 3: Duchovním je zakázáno přijmout veřejné úřady, jejichž obsahem je účast na výkonu světské moci (Ecclesiae Catholicae Universae Lex). Pokud by snad chtěl mávnout čarovným proutkem a na chvíli se tvářit, že duchovním není, bude krajně nedůvěryhodným, protože buď někým je, anebo ne. Tomáš Halík také vylučuje, že by kdy řekl, že je v Česku málo moudrých lidí, a že proto nebude kandidovat. „Svůj národ miluji a ctím, pracuji pro něj s plným nasazením a snažím se ho důstojně reprezentovat na mezinárodním poli.“ Možná by si pan Halík měl schovávat vlastní rozhovory, aby věděl, co řekl. Potom by totiž zjistil, že pronesl následující: „Kdybych nyní kandidoval, pravděpodobně bych získal hlasy lidí rozumně uvažujících a vzdělaných. Ale ti dnes nepředstavují většinu. Abych získal většinu, tak bych asi musel říkat věci, které jsou populistické a které odporují mému svědomí a rozumu.“
Obviňuje sice pana prezidenta z nepravdy, ale současně se usvědčuje, že pravdu neříká sám – a že slova Miloše Zemana měla ukotvení ve faktech. Faktem je, že nám všem pan Halík vzkázal, že „rozumně uvažující lidé v ČR nepředstavují většinu“ a že se této většině nehodlá podbízet. Jinými slovy, že ho národ není hoden zde.
Lze tedy tomuto člověku, který se ohání pravdou, ale prokazatelně ji vždy neříká, věřit, když se dušuje: „Ministr Herman mluví pravdu, mohu na svou čest dosvědčit, že poté, co s prezidentem hovořil, mi popsal tento rozhovor, včetně Zemanova nátlaku a vyhrůžky přesně tak, jak o tom nyní hovoří v médiích a já jsem mu poděkoval za jeho odvahu řídit se vlastním svědomím. Doufám, že stejnou odvahu projeví nyní i přímí svědci toho rozhovoru“ zde?
Ach ta pravda…
Stejně tak není důvěryhodným ani pan Herman, který před časem tvrdil že: „Já jsem panu prezidentovi říkal, že se zúčastním toho setkání v Norimberku a že ho informuji o tom. A pan prezident mi před svědky říkal ano, oni ty stanovy upravili, nejsou tam žádné problémy, takže naprosto v klidu. Takže to, co pan mluvčí Ovčáček říká, je spíš jeho úhel pohledu než úhel pohledu pana prezidenta. Přímo do očí, přímo před svědky, mi pan prezident řekl něco úplně jiného, než co prezentuje pan Ovčáček“ zde.
Chceme-li slyšet všechny strany konfliktu, zde je vyjádření prezidenta Zemana: „S panem ministrem Hermanem jsme na toto téma mluvili asi dvacet vteřin, když jsem ho míjel ve frontě a teď už ani nevím při jaké příležitosti. On mi říkal, že jede do Německa na Sudetoněmecké dny a já jsem odpověděl, že sudetoněmecký spolek tím, že změnil svoje stanovy, se stal neškodným krajanským spolkem, a to bylo všechno.
Absurditu tohoto tvrzení lze prokázat velmi jednoduše. Já nemám panu ministru Hermanovi co schvalovat, to schvaluje česká vláda v čele s premiérem Sobotkou.
Tak ať ty svědky uvede. Trvám na tom, že můj vztah k landsmanšaftu se poněkud změnil tím, že vyškrtli ze stanov ony dvě známé části, to znamená restituční nároky a právo na návrat. Mimochodem každý občan Evropské unie se může jako jednotlivec, nikoli jako nacionální entita, kdekoli ve členské zemi EU usídlit, pokud si tam zakoupí pole a dům.
Jinak jsem, a to jsem panu ministrovi neříkal, to mě pak až napadlo jako komentář, sděloval, že by bylo dobré, aby se stýkal krajanský spolek s krajanským spolkem. Takže když je například Klub českého pohraničí jako krajanský spolek českých dosídlenců Sudet, tak proč by oni nejezdili do Norimberka a proč by například sudetští Němci nejezdili do Ústí nad Labem“ zde.
Ať již si myslíme o tom, kde leží pravda, cokoli, faktem je, že cestu ministra kultury hlava státu neposvěcuje.
Stejně tak je důležité si uvědomit, kdo (ne)formuluje zahraniční politiku země. Připomeňme si ostatně slova B. Sobotky: „Prioritou je zahraniční politika, kterou určuje vláda a ministerstvo zahraničí” zde. Tuto drobnost přehlédli i všichni rudokaretníci, kteří, pokud kritizují M. Zemana za zahraniční politiku ČR, pláčou na nesprávném hrobě. Možná se jim nechtěně podaří odstavit B. Sobotku. Co se jim již podařilo dokonale, že se znemožnil pan Horáček jako možný kandidát na prezidenta. Nejenže už je jedna ruka se všemi těmi, o nichž si naoko udržoval odstup, ale navíc prokázal, že se neorientuje v zahraniční politice a není pro funkci prezidenta republiky způsobilý. Stejně jako pan Herman, který zcela propadá v umění diplomacie. Ani jeden z nich nemá vizi – a oba se toliko profilují jako protizemanovští kandidáti. To je ale žalostně málo.
To, co bylo v případě Hermanovy cesty za panem Posseltem podstatné, je, že opět obešel stanovisko vlád obou zemí (ČR i Německa) a otevíral téma, které už je oběma státy uzavřené – navíc jednal jako ministr se zájmovou organizací, jež se neshoduje se stanoviskem německé vlády.
Nemohu si pomoci. Na základě zde uvedených argumentů panu Hermanovi ani panu Halíkovi nevěřím. Představují pro mě simulakra, která pouze zvyšují tlaky ve společnosti zde či zde. Oba zcela evidentně v minulosti nemluvili pravdu – a tím pádem ji nemusí říkat ani nyní.
Žádný hrdina, rošťák…
Jsem znepokojen snahami určitých skupin obyvatelstva o destabilizaci politické situaci v zemi. Nelze přehlížet pokusy o prohlubování příkopů v naší společnosti a nedemokratické úsilí o sesazení demokraticky zvolené hlavy státu na základě lživých a ničím nepodložených argumentů. Ministr Herman se zachoval jako neloajální zaměstnanec, který nerespektuje stanovisko vlády, jíž je součástí. Takoví zaměstnanci jsou běžně propouštěni. Jak je tedy možné, že premiér nekoná, třebaže je za vládu zodpovědný? Jak je vůbec možné, že je prezident napadán za zahraniční politiku vlády? Vláda totiž formuje zahraniční politiku – nikoli prezident, jak jsem již demonstroval i na slovech premiéra Sobotky. Ten nepovoluje ani nezakazuje ministrům jejich cesty (narážíme na cestu ministra Hermana na sjezd pana Posselta) a neformuluje koncepci zahraniční politiky. Ministr Herman jednoduše sabotuje zahraniční politiku celé vlády (bohužel s podporou některých ministrů za ANO) – a tím poškozuje dobré jméno České republiky – a co hůře, zájmy občanů ČR.
Je proto na místě žádat rezignaci ministra Hermana, neboť nevidím ve vládě slabší článek, než právě tohoto ministra. Sklenář, který odmítá pracovat se sklem, nemůže být sklenářem. Podle stejné logiky není možné, aby byl ministrem člověk, který odmítá respektovat stanovisko vlády. To není hrdina, to je sabotér.
Varuji před eskalací nálad ve společnosti s blížícím se výročím 17. listopadu a nabádám občany k obezřetnosti, aby se nenechali vyprovokovat k nějakým scénářům podobným ukrajinskému Majdanu. Současně vyzývám k zodpovědnosti premiéra Sobotku, který již natolik lavíruje ve svých prohlášeních, že je pro mnohé občany zcela nečitelným a nedůvěryhodným (není jasné, zda kvóty podporuje či ne, zda se chce sbližovat s KSČM a jít doleva, nebo s Piráty a TOP09 a odklonit se od levice, zda stojí za postojem vlády k Číně, nebo si chce hrát s panem Hermanem na partyzána, atp.).
Současně upozorňuji na dlouhodobé selhání médií, kde třešinkou na pomyslném dortu byl pořad J. Krause, kam si pozvala pana Hermana (Show Jana Krause). Nezapomínejme, že před časem v tomtéž pořadu Kraus vyjádřil svou podporu panu Schapiro, který hrubě selhal v roli vyslance USA a zasahoval do vnitřních záležitostí ČR, což mu nepřísluší.
Ukažme všem těmto snahám o rozeštvání naší společnosti červenou kartu. Ukažme akademické a kulturní frontě její ubohost v celé nahotě, kterou podtrhují bezobsažný pan Horáček a zcela nezodpovědný pan Herman. Tito lidé nejsou ani symbolem pravdy, ani lásky. Jejich výroky jsou často s pravdou neztotožnitelné – a z jejich slov ukapává nenávist. Nenávist vůči současné hlavě státu i většině občanů ČR.
Nechtějme politiky, kteří nám lžou a jednají v rozporu s našimi zájmy. Bojujme proti snahám zavléci nás do světového konfliktu, který by postihl nás, občany. Nemlčme.
Když dva dělají totéž…
Pan prezident Zeman byl obviněn (bez důkazů), že údajně panu Hermanovi vyhrožoval. Nikdo ze svědků, na něž se pan Herman odvolával, toto nepotvrdil. Stojí tak tvrzení proti tvrzení. V tomto kontextu je směšné, pokud někdo věří panu Hermanovi ohledně chování pana Zemana, ale již nevěří prohlášení pana Zaorálka (ano, to je ten pán zodpovědný za zahraniční politiku ČR), že pan Herman porušil slib (třebaže ne písemný): zde.
Hlavně hrrr na Zemana
Je zřejmé, že je zde snaha určitých kruhů vyvolat znovu rudokaretní hysterii s tím, že nejprve kydal hnůj do 28. 10. 2016, a vše potom směřuje k 17. listopadu. Na tento den pak vyjdou do ulic nejen rudokaretníci, ale budou zde i demonstrace lidí zcela jiného smýšlení (a možná někdo bude usilovat o střet těchto protichůdně vymezených skupin). Je snad záměrem vyprovokovat střety a ze všeho obvinit Zemana? Pokud ano, je to hazard s občany naší země a já osobně před ním varuji.
Jsem přesvědčen, že ministr Herman profesně pochybil a měl by rezignovat. Stejně tak jsem přesvědčen, že pan Halík a jemu podobní cíleně štvou občany naší země proti sobě.
Protestujme proti těmto snahám a zjevným manipulacím. Už proto, že v dnešní době by studentstvo nemuselo stát v boji proti fašismu na té straně, kterou si 17. listopadu připomínáme.
