Adam Mikulášek
10.11. 2016 Rukojmí
A vidím v tom velkou naději i pro Evropu, protože prohra Clintonové, reprezentující „současné pořádky“, ukáže i našim pseudoelitám, že povyšovat se nad „prostý lid“ se tvrdě nevyplácí.Nechci tu hodnotit, jak se bude Donald Trump chovat jako prezident, ani jeho některé „úlety“ (já mám pro výstřední lidi větší porozumění než pro konformní suchary…), vlastně tady z mého pohledu nejde konkrétně o Trumpa, mám ovšem, přiznám se, obrovskou radost, že v zatím stále nejmocnější a demokratické zemi na světě zvítězil takový kandidát na prezidenta, který si nic nedělá z politické korektnosti a z neomarxistického nálepkování typu „fašista, sexista, xenofob…“, ale naopak obyčejným lidem ukazuje, že se „sluníčkovým“ nátlakem, zesměšňováním a ostouzením nenechá
zastrašit.
Pevně věřím, že to může pozitivně působit i na nezanedbatelnou část politiků či intelektuálů v evropských zemích, zvlášť když tomu předcházelo vítězství odchodu Británie z EU v referendu či velmi těsný výsledek zrušené prezidentské volby v Rakousku… a další konzervativní posuny u „západní“ veřejnosti. Budou si, chtěj, nechtěj, muset přiznat, že agresivní štvavou rétorikou ve stylu – „ovar“, „čtvrtá cenová“, „zaprdění Čecháčci“, „Referendum je nebezpečné, protože lidi jsou hloupí…“, „Lezení do zadnice Číně a Rusku v žádném případě, ale totéž lezení do zadnice Německu či USA je to nejlepší pro naši zemi…“ atd., atd. – nejen že nepřesvědčí většinu běžných lidí o své „pravdě“, ale naopak ještě zvýší popularitu těch lidí a myšlenek, proti nimž agresivně štvou.
Stejně tak jim bude muset „docvaknout“, že otevřená snaha o cenzuru internetu s krycím názvem „boj proti ruské propagandě“, přímá vyjednávání vysokých politiků s majiteli sociálních sítí o tom, co by se mělo mazat, místo aby to řešily zákony a nezávislé soudy v dotyčných zemích…, nepouštění „nepohodlných“ osob do médií, zjm. těch veřejnoprávních, manipulace předvolebními průzkumy a další podobné praktiky… jen usvědčí aktéry těchto zhůvěřilostí z pokrytectví, neboť na jedné straně se hlásí k hodnotám jako lidská práva, liberální demokracie, rovnost všech lidí…, ale ve skutečnosti místo demokracie (vlády lidu) prosazují jakousi verzi platónské sofokracie (vlády moudrých), protože se bojí přímého rozhodování občanů v referendech, porušují lidská práva, zjm. svobodu projevu, poněvadž chtějí omezovat veřejné projevy, které jsou kritické k EU či USA, a naopak straní některým aspektům ruské politiky, porušují tzv. právní stát, resp. Vládu zákona tím, že „na vlastní pěst“ jednají s velkými soukromými internetovými společnostmi o tom, co se může a co nemůže psát (dle principu právního státu by toto měly určovat zákony a o jejich případném porušení by měly rozhodovat nezávislé soudy), zkrátka řečeno – zpronevěřují se principům a hodnotám, kterých mají „plnou pusu“, a dokonce se snaží působit jako jejich ochránci před „populisty“, kteří tyto hodnoty chtějí „zbourat“.
Už si nebudou moci namlouvat, že lidé jsou skutečně tak „hloupí“, že jim jejich řeči ve stylu „káže vodu, pije víno“ budou naivně „baštit“. Budou se muset rozhodnout mezi vládou lidu a vládou „elit“, mezi svobodou projevu a „náhubky“ (ze strachu, aby nenarostl tlak po zásadní změně společensko-politických pořádků), mezi skutečným prosazováním lidských práv a mezi vytvářením nových nerovností, privilegií a účelovým vykládáním pravidel ve stylu „dvojího metru“, jinak riskují, že je časem většina veřejnosti „prokoukne“ a bude je právem považovat v lepším případě za kašpary či naivky, v horším případě za vědomé lháře, manipulátory a prospěcháře.
Tak věřme, že snad již konečně nastal čas kolektivního „vystřízlivění“, ať už v Evropě či Americe, že končí doba sociálních inženýrů, „mesiášů“ a „tvůrců nového člověka“ a začíná doba rozšiřování skutečné demokracie, kde na prvním místě je zájem občanů, nikoli zájem hrstky mocných a bohatých, případně různých patolízalů a „stavitelů vzdušných zámků“.
