Luděk Prokop
20. 11. 2016
V první řadě zdá se být důvodem „nebeského klidu“ ono, (pro neklidné umělce a natěšené majitele budíků) – nešťastné rozhodnutí prezidenta, nezúčastnit se oficiálních oslav a strávit oslavy při soukromém programu, na zámku v Lánech. A v tomto punktu by bylo možné, ne-li žádoucí napadnout prezidenta, že poněkud zákeřně opustil vehementně mu připisované, blíže „nespecifikované konání“, kterým jindy permanentně rozděluje národ.
V případě jeho účasti na oficiálních oslavách, by nepochybně k opětovnému rozdělování národa došlo. Možná jen na klidnou a neklidnou část. Může být, že klidná část by byla nakažena neklidem části neklidné, což by mohlo opět vyústit v rozdělení na dvě části proti sobě nesmiřitelně stojící.
A tak se stalo, že národ, takřka bez vážnějších střetů dvou částí, proti sobě rozdělených naším prezidentem, absolvoval listopadové oslavy poměrně v klidu. Umělci vyvolávané týdny neklidu se smrskli zhruba na polovičku požadované doby. Navíc mnozí vlastníci budíků nechali své budíky doma, aby budíkové zvonění k „opětovnému probuzení národa“, na pokyn Babety z růžové zahrady, statečně snaživě nahradili vyluzováním „crrrrr“ vlastními ústy.
No prostě, týdny neklidu se proměnily ve finální týden do poklidných a nevídaných výše zmíněných taškařic. Buďme tomu rádi a zásluhu na poklidném, (vzdor neklidným umělcům), průběhu listopadových oslav, přičtěme rozumnému rozhodnutí našeho prezidenta, strávit oslavy při soukromém programu v Lánech.
Vztek odpůrců klidného průběhu oslav se nějak projevit musel. Někteří vzteklejší odpůrci Miloše Zemana, co by internetoví diskutéři, vyjádřili v diskuzích hrubě vulgárním slovníkem, ventilování frustrace nad klidným průběhem zklamání, že konspirační úvahy o chystaném pražském majdanu, se ani vzdáleně nenaplnily. Jistě se najde i řada dalších, kdo pocítili hluboké zklamání nad tím, že trapná hesla ke svržení Zemana, při vehementním úsilí působícím, jakoby šlo skutečně o jakousi přípravu na český Majdan, vyústily vniveč. Závěrem dlužno připomenout „generálku“ pod názvem “medaile Bradymu”, s výzvami k týdnům neklidu. A to všechno, s výjimkou ostudné pachuti po výzvách umělců, vyšumělo do ztracena. O nákladech na přípravu se stavěním pódiových tribun, plus „náhrady umělcům“ raději pomlčme a o to, kdo to všechno bude platit, se raději nezajímejme.
