Petr Vavruška 7. 12. 2016
Nesmíme jen trpně přihlížet vnucování stokrát stejných a prázdných prezidentských kandidátů či ambiciozních umělců, žijících ze stokráte opakovaných falešných frází o pravdě a lásce a zaklínající se „jejich“ demokracií, kteří za 25 let nic pozitivního této zemi nepřinesli a již nepřinesou. V dnešní vyhrocené politické situaci, kdy jde doslova o Evropu, potřebujeme prezidenta respektovaného v zahraničí a zřetelně prosazujícího zájmy ČR. Navrhněme si takové kandidáty sami a prezentujme je v „Akademii prezidentských kandidátů“.
V září 2016 jsem publikoval dvojčlánek „Český výbor pro vyšetřování neamerické činnosti“, který se zamýšlí nad funkcí a financováním stávajících a nově zřizovaných státních i nestátních organizací, inspirovaných letitou praxí přátelského zahraničí. Cílem je prý odstranění vlivu informační války na státní aparát a nevědomou českou veřejnost, ze strany nezpochybnitelného nepřítele – Ruska. Tomu má zamezit zejména Chovancovo „Ministerstvo pravdy“.
www.novarepublika.cz/2016/09/cesky-vybor-pro-vysetrovani-neamericke.html 1.díl www.novarepublika.cz/2016/09/cesky-vybor-pro-vysetrovani-neamericke_16.html 2.díl
Další dvojčlánek Česká mediální nudapláž, reaguje na doporučení, aby se prý občané smířili s tím že budoucí česko-americké vztahy budou stále více utvářeny jinými hráči, než jsou vlády. To ztvrzuje i řada militantních prohlášení jako „politoložky“ Šiklové: „lepší mýlit se s USA, než mít pravdu s Ruskem“, varující kam až lze „pravdu“ generovanou mainstreamem posunout. Alternativní média nemají bohužel prostředky na vyvracení lží uplácených námezdních politiků a publicistů. V článcích jsem navrhl cca 18 adeptů na titul „Mediální naháč“ a tento zástup jsem hodlal ještě dále rozšířit. Časy se ale mění doslova ze dne na den a musím volit jiné priority.
www.novarepublika.cz/2016/10/ceska-medialni-nudaplaz.html 1.díl www.novarepublika.cz/2016/10/ceska-medialni-nudaplaz-ii.html#comment-form 2.díl
Je paradoxní že stačí, když Trump jen naznačí, že už nechce vést vojenské intervence způsobující jen chaos a destrukci a že se chce férově dohodnout s Ruskem, tak je rázem označován Evropským vedením a maistreamem za riziko pro světový mír. To platí v plné míře i u nás, kdy váleční štváči typu gen. Pavla, Langšádlové, Štětiny, Gabala, Klvani a mnohých dalších, kteří si založili svoji kariéru na té nejprimitivnější rusofobii. A nás formou „Ministerstva pravdy“ hodlají přesvědčovat, že pro ČR je mnohem větším nebezpečím Rusko než islámský exodus do EU a stále přilévají olej do doutnajícího jaderného konfliktu mezi USA a Ruskem. Ti omezenci nechápou, že se čeká pouze na první provokaci a že se mohou stát spoluviníky katastrofy, podobně jako prezident Havel, který tehdy z bezpečí Pražského hradu vyzýval USA k napadení Iráku. Lživá záminka pak odstartovala celosvětový terorismus a dlouhý řetězec současných genocid s miliony mrtvých, které nemají řešení. Dnes už ale nejsme v závětří a hrozí nám jaderná válka, která by vymazala Evropu z mapy během 10 minut! Ale i Američani by jásali tak cca 15 minut. Pak by již žádné řešení pro celý svět nebylo třeba….
Proto musíme doufat v určitou normalizaci vztahů mezi USA a Ruskem. Jediné, jak tomu můžeme napomoci, na rozdíl od „mediálních naháčů“ v ČR i ve světě, kterým začnou vysychat finanční zdroje, je vytváření klimatu dorozumění v duchu bonmotu prezidenta Zemana „chci být přítelem ruského, amerického i čínského prezidenta“. I srbský prezident Nikolić prohlašuje, že Zeman je přítel jeho země. K tomu potenciální rusofobní prezidentský kandidát Petr Kolář uštěpačně dodává „Možná se v Praze dočkáme summitu Putin – Trump organizovaného Zemanem“. Ptám se, nebylo by skvělé pane Koláři, kdyby se Praha stala místem pro akce sbližující Rusko a Západ? Jste skvělý prognostik – prvním krokem je, že se právě prezidenti ČR a USA dohodli na oboustranné návštěvě v dubnu 2017!
To co ale opravdu dosud nemá řešení a s čím se budeme muset my na našem kontinentu v blízké budoucnosti potýkat, definoval na summitu Evropská vize v Lisabonu nový šéf OSN António Guterres, portugalský politik působící dosud jako Vysoký komisař OSN pro uprchlíky. Podle něho je v současné době na útěku 19,5 milionu uprchlíků ve 33 zemích, a existuje i dalších 38 200 000 vnitřně vysídlených osob.” Cituji jeho vysoce alarmující prohlášení: „Migrace je nevyhnutelná a nezastaví se. A představa, že její správa je záležitostí národní suverenity, je extrémně omezená. Evropské národy nemají žádné právo kontrolovat své hranice, naopak musí převzít ty záplavy nejchudších lidí světa. Musíme Evropany přesvědčit, že migrace je nevyhnutelná a že jsou to právě multietnické společnosti, které jsou multikulturní a multi-náboženské, kdo tvoří bohatství.“ A Guterres trvá na tom, že každý národ EU musí být nucen „se podílet na břemeni“ masové migrace. K tomu dojde formou „vypracování legálních migračních příležitostí jako jediného způsobu boje proti zločinným sítím, dnes migranty přivážející“. Na zákonodárce a tvůrce evropských politických rozhodnutí naléhal, aby upřednostnili „hodnoty“ před respektem k přáním voličů. To i když ví, že to s veřejným míněním odmítajícím přesvědčení příchozích, že Evropa je dar od Alláha, nebude vůbec snadné…
Už dnes je zřejmé, že se vyděračskému tlaku států, kteří jsou přímými spoluviníky současné humanitární krize postihující EU, neubráníme. Nepomůže nám jen tupé odmítání kvót ani servilita námezdních politiků a pisálků exibujících na uprchlické krizi. Takové ignorujme. EU nepochybně uvalí sankce, které nás na vzniku krize nezúčastněné, budou chtít trestat. Jsem přesvědčen, že v ČR lze nalézt politiky s mezinárodním renomé, kteří se přestanou ohýbat v roli lokajů. Kteří rezolutně ale distinguovaně poukáží na skutečné viníky, na jejich materiální i morální zodpovědnost před světem a navrhnou i smysluplné angažmá ČR v této krizi i v reformách EU /o tom příště/.
Pozn. red. I.D. Redakce se neztotožňuje s úsilím autora hledat bez zřejmého důvodu náhradu za prezidenta Miloše Zemana.
Začněme u volby prezidenta. Nečekejme ani na rozhodnutí opakované kandidatury Miloše Zemana, které může být ovlivněno skutečnou nebo ziscenovanou aférou, či jeho zdravotním stavem. Musíme být připraveni i na jiné alternativy. Náš kandidát musí mít přirozenou autoritu podloženou širokým rozhledem a praxí, dnes zejména s důrazem na mezinárodní právo, umět reálné vize i zájmy republiky komunikovat v diplomacii, ve styku s nejširší veřejností i s médii. V době, kdy např. Švýcarsko pořádá cvičení simulující zásahy v případě rozpadu EU, musí být schopen reagovat ve prospěch republiky, na politická zemětřesení v Evropě i ve světě… Předkládám 3 první návrhy. Aplikujme můj oblíbený brainstorming – mobilizujme mozky. Zvažujte, dejte si práci a podobnou formou s ověřenými informacemi, navrhujte další kandidáty ze skutečných osobností. Třeba již v diskusi k tomuto článku. A např. z pokračování „Akademie prezidentských kandidátů II“ již vytvořme platformu pro jejich trvalejší prezentaci. Pokládejme jim nové otázky, a pokusme se některé z nich oslovit. Zmíněná „Akademie“ se může stát zdrojem schopných lidí, vybíraných mimo nepočetné stranické aparáty a to nejen pro volbu prezidenta.
PaedDr Hynek Kmoníček 1962.
Je znám jako mediálně obratný a na veřejnosti často vystupující kariérní diplomat, který se nevyhýbá složitějším a citlivým případům. Vystudoval arabistiku, znalec islámské teologie. Zaměřuje se na tu část diplomacie, která generuje nové obchodní příležitosti jak v EU, tak na nových neevropských trzích. Říká, že je potřeba, aby si ČR přestala dávat vlastní branky a vrátila se k tomu, co umí. V každé zemi, kde zatím působil, se podařilo do asi dvou let obchodní výměnu s Českem takřka zdvojnásobit. Kromě toho, že dokonale ovládá několik světových jazyků byl též již zmíněným velvyslancem ČR při OSN v New Yorku a mezi r. 2006 – 2009 pak velvyslancem ČR v Indii, Bangladéši, Nepálu, na Maledivách na Srí Lance a v Austrálii. Podívejme se ve stručnosti na jeho názory:
Dřívější dvojpolární svět se rozpadem Sovětů stal světem jednopolárním, americkým, kde se zdálo, že už nebude nic překvapivého. „Kromě USA a státu-nestátu nazvaného Evropská unie vznikají další centra moci, která spolu ekonomicky, ale i bezpečnostně budou soutěžit. Namísto toho, abychom měli dva velké imperiální celky, nám vzniká pět, šest, sedm, regionálních center moci. „Z vědomí vlastní velikosti a geopolitického pohledu můžeme být v mnohapolárním světě součástí jen jednoho regionálního centra, což je v našem případě EU, i když ani ta neví do čeho se změnit
My musíme vzít na vědomí, že „Euroatlantický prostor ztrácí konkurenceschopnost; demografické výhody a veškerá skutečná ekonomická moc nám přešla do Asie z atlantického do pacifického prostoru. To nám vytváří nové a nové příležitosti, jak si dát vlastní branky. Stále nechápeme, že jde o nezadržitelný proces. Nechceme skončit v bezvýznamnosti.. Problém také je, že moc národního státu se pomalu zmenšuje. Roční obraty mnoha korporací s neindetifikovatelným vedením jsou vyšší váhové kategorie než jakýchkoliv ze 194 států OSN. A my zatím nevíme, co v budoucnu národní státy nahradí. Kdybychom měli definovaný český národní zájem, což nemáme, měli bychom odpověď na důvod, proč máme tento stát. A jako takové by se to odrazilo ve školních učebnicích a všichni by věděli, že odpověď je právě to. Základem musí být přežití hry velmocí, udržení bezpečnosti a naší vlastní existence..
Migrační krize – celosvětový trend směřuje k multikulturnosti a my brzděně též. Myslím si, že gros lidí, kteří přišli po dálnici do Německa, není pro asimilaci u nás tento způsob použitelný. Jsme po tisíci letech relativně majoritně monokulturní stát a takových je na světě poměrně málo. Dnes ale u nás žije už kolem 430 tis. cizinců.“ Jsme typičtí tím, že se jim tu žije dobře, mají nás rádi a my je také. S nimi nemáme problémy a naší největší komunitě, což jsou Ukrajinci, neříkáme migranti. A to jsou ti, které potřebujeme na našich pracovních místech, které nedokážeme obsadit. A oni jsou rádi, že neskončí v ukrajinské armádě. Tudíž neběžíme do Bruselu, že bychom je chtěli přerozdělit.
Největším nebezpečím jsou nadnárodní, nebo nestátní aktéři. Třeba al-Káida nebo IS. Rozleptání evropského míru není analytiky považováno za ruský strategický záměr. Evropské spory přece dříve nebo později končily válkou a v ní Rusko obvykle získávalo území a ztrácelo lidi, peníze a schopnost vlastní změny. Naše dějiny jsou samozřejmě poučením, že Rusko nelze podcenit a vždycky bude součástí našich rovnic. A stejně nejde podcenit ani Německo, Polsko, Maďarsko. S nimi všemi jsme měli násilné konflikty od r. 1918, a přesto některé z nich nejsou ani maličkou součástí naší bezpečnostní obsese!!
Naše budoucnost je podle Kmoníčka dobrá. Podceňovaným vkladem do budoucnosti je, kromě jiného, že jsme prý ve statistikách uváděni zhruba na 6. místě nejbezpečnějších zemí na světě. Pokud to udržíme, stáváme se bezpečným ostrůvkem, do kterého se najednou stěhují Francouzi, Italové, Španělé a další. Pro porovnání se stačí podívat na západ od nás a bezpečnostní situaci zhoršenou i migrační krizí.
Stanislav Motl 1952 Ústí nad Orlicí
Vystudoval střední ekonomickou školu, posléze Fakultu žurnalistiky UK v Praze. Jako novinář působil 10 let na počátku 70. let v regionálních novinách. Později byl reportérem v časopisech Svět v obrazech, Signál, Reflex. Znám je zejména knihami s historickou tematikou, které se převážně týkají období 2.SVV. Od r. 1995 byl jedním z reportérů investigativního pořadu Na vlastní oči televize Nova. Od r. 2010 připravuje v ČRo 2 svůj autorský pořad s názvem Stopy, fakta, tajemství[1], který dostal i tv podobu.
V minulosti byl reportérem v několika válečných konfliktech. Věnuje se pedagogické a přednáškové činnosti. Editor souhrnného díla Jiřího Muchy (vyšlo v nakladatelství Eminent). Je autorem 17 knih a scénářů k filmovým dokumentům např.: Živý mrtvý, Ozvěny lidické noci, Sláva a prokletí Lídy Baarové, Mraky nad Barrandovem, Nacisté pod ochranou. Je nositelem celosvětové ceny The AIB International Media Excellence Awards. Toto ocenění udělované v Londýně, které je považováno za rozhlasového Oskara, získal v letech 2010 a opakovaně v roce 2011. V ČR obdržel mimo jiné hlavní cenu festivalu česko-německo-židovské kultury Devět bran (2003) a hlavní cenu E. E. Kische (2011). Disponuje platným lustrační osvědčení č.ID-16384/1-016/1-LU-91, vydaným MV v r. 1995. Od r. 1994 sám odhalil 15 válečných zločinců. To navzdory v r. 1990 zrušené „komunistické“ vládní komise pro stíhání nacistických zločinců, i přes desítky zdokumentovaných a „poztrácených“ případů.
V práci je celoživotní nesmírně pracovitý sólista. Sám si hledá v archívech, věci důkladně analyzuje a sám po nich jde. K tomu vlastní obrovský archív. V současnosti intenzívně přednáší doma i v zahraničí. Zlézal hory, potápěl se v mořích, procestoval svět. Největší dobrodružství nalezl nakonec v archivech.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Stanislav_Motl
PaedDr Eva Filipi 1943
Světově respektovaná česká diplomatka, Je vdaná a má jednu dceru. Hovoří anglicky, arabsky, turecky, francouzsky a německy. V letech 1962-7 vystudovala obor Blízkovýchodní studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Svému oboru se pak věnovala i při zahraničních pobytech v letech 1967 a 1979 na Bourghiba institutu cizích jazyků na Univerzitě v Tunisu a v r. 1968 na německé Univerzitě v Münsteru. V r. 1981 úspěšně složila rigorózní zkoušku na FF UK v Praze a získala titul PhDr. Kariéru začínala v r,1968 jako novinářka se specializací na česko-arabské vztahy. Mezi lety 1969-72 působila jako výzkumný pracovník na Orientálním institutu ČSAV. Následně se opět vrátila k novinařině a v letech 1972 až 1981 byla novinářkou se specializací na česko-arabské vztahy v ČTK. Po odchodu z ČSTK se živila až do r. 1991 jako překladatelka a tlumočnice na volné noze, zároveň publikovala.
Od r. 1991 pracuje pro MZV. Byla chargé d’affaires v Iráku1991 až 1996. V letech 1997 až 2002 zastávala pozici mimořádné a zplnomocněné velvyslankyně ČR v Libanonu. Následně se na dva roky vrátila domů a v letech 2002-4 byla ředitelkou Odboru Blízkého východu a severní Afriky na MZV ČR. Její třetí diplomatickou misí byla v letech 2004-10 funkce mimořádné velvyslankyně ČR v Turecku. V r. 2010 stala mimořádnou a zplnomocněnou velvyslankyní ČR v Syrské arabské republice, Na začátku r. 2015 vstoupil v platnost služební zákon, podle kterého měli ke konci roku 2015 skončit ve funkci velvyslanci, kteří již dosáhli 70 let. To se mělo upravit novelou. Tu však do konce r. 2015 nestihli schválit, a tak Filipi od 1.1. 2016 pracuje na dohodu o provedení práce . V r. 2016 obdržela Medaili za zásluhy I. stupně.
Evy Filipi zůstala navzdory trvajícímu konfliktu jako jeden z mála diplomatů přímo v Damašku Ambasádu totiž zavřela z obav teroristických útoků,celá řada států. Má exkluzivní postavení a už čtvrtým rokem zastupuje nejen zájmy občanů EU, ale i USA.. Když se Američané či Britové ocitnou v Sýrii v úzkých, jejich blízcí i vlády spoléhají na její pomoc. Je mimořádně inteligentní, umí jazyky a zná lidi. Jako žena je také lépe přijímána. Na tomto místě zmítaném brutálním konfliktem je nenahraditelná. Kombinace odvahy, osobních kvalit a aktuálního postavení i ve vztahu k Washingtonu z ní činí výjimečnou osobnost.
S médii Eva Filipi, s poukazem na citlivost současné situace v Sýrii, v poslední době prakticky nehovoří. Nicméně – přesně jako málokdo, dokáže identifikovat zdejší informační válku: „Krizová situace v Sýrii trvá už nějakou dobu a vedla mne až k postoji – co nevidím, tomu nevěřím. Těch informací je tolik, a tak konfliktních, že musíte mluvit s jednotlivými aktéry. Jak s opozicí, tak s těmi, kdo jsou v dnešním establishmentu. A pak k tomu musíte dodat svůj cit. Když už ten region hodně znáte, dokážete vytušit, co by asi bylo blíže pravdě a co ne“. A skromě dodává: „Cítím to tak, že mohu udělat něco pro Evropu, něco pro naši zemi.“ /Poznámka autora – zhlédněte následující video a zkuste pochopit, proč poslanec a „křesťan“ Gabal z KDÚ navrhuje naši ambasádu v Sýrii zrušit./
