Babička z Jevíčka věří všemu

Avatar
Původní autoři

Zdeněk Hrabica
28. 12. 2016
Televizní moderátorka Zuzana Tvarůžková v rozhovoru pro ČT mezi vánočními a novoročními svátky s Milanem Uhdem se netajila svými sympatiemi k interwievovanému. To konečně patří k profesi skutečného novináře a pro diváky je to většinou i  docela sympatické. Moderátorka nechala Milana Uhdeho na rozdíl od jiných vypovídat o všem, co měl na srdci a na jazyku. Až na dva jistě přikazané imperativy, ke kterým Milana Uhdeho vyzvala – aby se vyjádřil k památce Václava Havla a ke škodlivosti ruské propagandy vůči Česku. 


V prvním případě Milan Uhde ocenil Havlovu odvahu, statečnost, chladnokrevnost, když vzpomenul, že neváhal i za cenu života šířit svou pravdu (což se jistě ne vždy Milanu Uhdemu dařilo) a nepokrytě dal najevo, aniž přiznal, kam na to chodí, jak zavilá je současná ruská propaganda. Jak je destrukční a prolhaná. V prvním případě vyzvedl Havlovu statečnost a pravdomluvnost, vycházející ze zásady – padni komu padni. Připomněl i chystanou obnovenou premiéru své divadelní hry v níž i on znovu po pravdě a otevřeně odkrývá na jednom příběhu zlotřilost, jak Karel Marx počal levobočka a ze šlamastyky mu pomohl dostat se starý mládenec Bedřich Engels. Ten vzal Marxovu kolizi zcela na sebe. A pokud jde o tu zpropadenou ruskou propagandu, nenechal na ní dramatik a spisovatel pírko suché. Označil ji za lživou, agresivní, zcestnou a odpornou.

Nevím, kde tento dramatik a po listopadu 1989 vrcholný ústavní činitel dneska kde a jak žije. Jenom si pamatuji, že jsme kdysi spolu chodili do lidové jídelny, do bufáče v Paláci Lucerna na levný gáblík a na polévku. Paní uklízečka se mne občas ptala po jeho odchodu, zda může zbylé jídlo po „Špejblovi“ , jak ho nechutně pojmenovávala, dojíst. Nechával jsem to na ní.

Nyní jsem očividně poznal, že žije zcela jinde a jinak než většina z nás.

Včera znovu promluvil v Havaně nevlastní bratr Fidela Castra a zopakoval jeho závěť, aby se po odchodu Fidela ze života nic na Kubě nepojmenovávalo jeho jménem – ani náměstí, ani ulice, ani letiště, ani nábřeží a kdovíco ještě. Kvůli jeho zemitému odporu ke kultu osobnosti.

Uhde velikost Václava Havla znovu ještě více podtrhl – a jak si vzpomínám šéfredaktorka v jedné redakci často podtrhovala, že „ každá babička z Jevíčka věří všemu, co říká televize“, uvěří i tomuto sdělení Milana Uhdeho.

Konečně něco o tom všichni víme a nakonec jsme oba i vrstevníky. Bylo nám letos každému po francouzsku 4 x 20 let.

A Milanu Uhdemu moc chybí, jak nám sdělil z obrazovky, také vzpomenutý statečný a hrdinný, také vrstevník. Jeho nedožitého výročí bylo připomenuto u nás – po česku, nikoliv po kubánsku, po castrovsku.

Pozn. red NR (I.D.) Milan Uhde  jako mladík “dovedl volat sláva, onomu prsu, které více mléka dává”:

Do bitev půjde před řadami

MILAN UHDE
(14. 3. 1953)

Jedenáct hodin s věže Víta
odlétlo jako černý pták.
Je po naději, neprocitá…
A opět slzou vlhne zrak.

Jak smutně zní teď cimbál polí,
neskřípou kola ve vískách.
Slunce své zlato skoupě drolí,
klarinet větru nepíská,

sestřička sedí nakloněná…
Tu tíhu chvíle sotva znáš.
Při drahém zvuku jeho jména
palčivě bolí dětský pláč.

Jak bych šel nyní Prahou potmě
a večer voní po kvítí.
Pohlédnu na Hrad: v Jeho okně
už zhasli, zhasli, nesvítí

a černý večer přelaskavý
bdí jako matka u syna.
Ověnčen kvítím první slávy
hospodář tiše usíná,

jak lehá otec ustaraný.
A pevně stojí jeho lid.
Do bitev půjde Gottwald s námi,
vzbudí ho těžká vůně lip.

Do bitev půjde před řadami.