Ondřej Kosina
8.12.2016 Vaše věc
Dvě ostře sledovaná hlasování – rakouské prezidentské volby a italské referendum o změně ústavy – jsou za námi. V Rakousku de facto zvítězili stoupenci současné podoby EU a eurooptimisté, jejichž postoje zosobňuje zelený politik Alexander van der Bellen, v Itálii naopak slaví odpůrci elit, eurofilních politiků z tradičních stran (jmenovitě premiéra Renziho) a euroskeptici, které personifikuje předseda Hnutí pěti hvězd Beppe Grillo.
Změna ústavy tak při hlasování nehrála až takovou roli, spíše šlo o vystavení účtu nepopulárnímu předsedovi vlády. Vzhledem k minimálním pravomocem, kterými disponuje rakouský prezident, je pro budoucí vývoj EU daleko důležitější italský plebiscit.
Občané se v referendu měli vyjádřit k plánovanému zjednodušení politického systému, které by umožnilo rychleji schvalovat zákony a sestavovat stabilnější vlády. Od konce druhé světové války totiž italský kabinet vydržel v úřadu průměrně rok a čtvrt. Sociálně demokratický premiér Matteo Renzi chtěl omezit pravomoci regionálních administrativ a Senátu, jenž má v systému stejnou sílu jako Poslanecká sněmovna, což vede často k patové situaci, neboť senátoři mohou blokovat zákony i svrhnout vládu. Posílení stability politického systému však Renziho odpůrci interpretovali jako pokus o koncentraci moci v jeho rukou a celé hlasování se tak nakonec změnilo v plebiscit o osobě samotného premiéra. Tomu lidé vyčítají nejen napojení na velkopodnikatelské kruhy a lobbisty, ale i slabý hospodářský růst a vysokou nezaměstnanost (11,4 % podle údajů z jara letošního roku). K tomu je třeba přičíst současnou atmosféru v Evropě i v Americe, kde jsou tradiční politici establishmentu vnímáni poměrně negativně.
Odmítnutí Renziho reforem, který s hlasováním spojil svou premiérskou funkci, je tak vítězstvím antisystémových stran v čele s euroskeptickým Hnutím pěti hvězd, jež aspiruje na prvenství v příštích parlamentních volbách a premiérský post s programem odchodu z eurozóny a návratu k liře. Předčasné volby však zatím nejsou na pořadu dne, protože prezident může sestavením kabinetu pověřit buď opět Renziho nebo jiného politika Demokratické strany, který zemi dovede k řádným volbám v roce 2018.
Podle průzkumů preferencí z 2. – 3. prosince jsou šance dvou největších stran v zemi velmi vyrovnané. Levostředová proevropská Demokratická strana (PD) by získala 30,9 % hlasů, zatímco antisystémové a antiglobalistické Hnutí pěti hvězd (M5S) prosazující přímou demokracii má podporu 30 % respondentů, což je v rozmezí statistické chyby. Na třetím místě by skončila euroskeptická, antiimigrantská a separatistická Liga severu (LN) s 12,9 % hlasů. Berlusconiho liberálně konzervativní Forza Italia (Itálie vpřed), kdysi nejsilnější strana v zemi, disponuje pouze 11,4 % hlasů. Ostatní tři menší formace zaostávají s velkým odstupem – nacionalistické uskupení Bratři Itálie (FdI) oslovilo 4,4 % respondentů, křesťansko-demokratická Lidová oblast (AP) 3,7 % a sociálně ekologická Italská levice (SI) má 3,5 % podporovatelů.
Italské referendum je mnohými komentátory interpretováno jako „ne“ Renzimu, nikoliv „ne“ Evropě. Nicméně jeho výsledky silně povzbudily euroskeptická uskupení napříč Evropou. Vysoká zadluženost a nezdravý bankovní sektor mohou vést k hluboké finanční krizi Itálie, jejíž řešení už by pro EU nebylo zdaleka tak snadné jako v případě Řecka. Případný odchod Itálie z eurozóny by tak ohrozil samotnou existenci měnové unie. Nezapomínejme, že dosud byla Itálie v nejužším integračním jádru a patří k šestce zakládajících států Evropských společenství.
