Jsme na cestě k novému Mnichovu. To je důvod k oslavě Dne německé jednoty?

Avatar
Původní autoři

J. Skalský
2.12.20165  České národní listy
 

Když se začalo mluvit o sjednocení Německa, postavil se francouzský prezident F. Mitterrand i M. Thatcherová, britská premiérka, důrazně proti těmto představám. M. Gorbačov přesto prosadil své, bez ohledu na Francouze a Angličany. Již v předstihu jednal o svém zamyšleném kroku s některými německými činiteli, dokonce i s F. J. Straussem. Sjednocení vlastně proběhlo tak, že Západní Německo spolklo východní NDR, někteří východní Němci mluvili o anexi. Tak bylo Německo sjednoceno. Gorbačov se stal čestným Němcem roku. Německo rázem zmohutnělo.

Gerbačov možná měl dobré úmysly, ale naplňoval je tak, že jeho mnohé praktické kroky představovaly nebezpečí pro budoucnost. Zásadně se nezdržoval uzavíráním mezinárodních smluv. Po strejcovsky se domluvil s některými německými politiky, pochybnostmi Francie a Anglie se vážně nezabýval, s Američany jednal opět jen ústně. Byl si jist, že dobře udělal. Brzy jsme se přesvědčili, že se hluboce mýlil. Když se v nedávných letech Gorbačov dovolával toho, že NATO, jak se údajně ústně domluvil se západními státníky, se nebude dále šířit na východ, zjistil, že ho nikdo neposlouchá. Dokonce jeho tvrzení o nešíření NATO na východ bral Západ s lehkostí sobě vlastní. Bylo, nebylo! NATO je dnes na ruských hranicích. Čas jasně ukázal, že Gorbačov se mýlil. Měli pravdu M. Thetcherová a F. Mitterrand. Bycha honit je již dávno pozdě. Gorbačov se svou lehkomyslností, s níž dělal mezinárodní politiku, pohořel a ohrozil Evropu a dokonce i svou vlast, Rusko. Tam se šíří hlasy, že Gorbačov by měl být postaven před soud a souzen. Buďme realisty. Situace je taková, jaká je, a jen síla a moc Ruska může zastavit agresivní kroky NATO. Nebo to bude Trump, který novou mezinárodní politikou situaci alespoň zmírní?

A jaký zájem mohla mít ČR na sjednocení Německa? Snad byl jeden tady byl. Představitelé Německa nám od 70. let minulého století slibovali, mezi nimi byl W. Brand a později H.- D. Genscher, že jakmile se Německo sjednotí, zaplatí nám reparace. To se nestalo. Právě naopak Němci po sjednocení s námi o reparacích odmítali a odmítají mluvit. Od vzniku jednotného německého státu byl naopak cítit jeho rostoucí tlak i u nás. Po listopadu 1989 mu vyšel vstříc V. Havel a jeho učedníci. Dokonce se svého času mluvilo i o tom, že Německo stálo v pozadí dezintegrace České a Slovenské federativní republiky.

Vždy, když Německo zesílilo, měl s ním český stát problémy. Němci byli agresivní. Pudově je to táhlo dále na Východ. Drang nach Osten se tomu říkalo a dosud říká. Historie o tom přináší mnohá svědectví. Němci se k nám válečně vypravili někdy i více než jedenkrát za rok. Museli jsme s nimi bojovat. Hájit své. Když Německo bylo slabší, zvláště když mělo své vlastní vnitřní problémy, germánský tlak na nás někdy i přestával. Mohli jsme si oddechnout. A tak se vztahy mezi námi a Němci pohybovaly jako na houpačce. Německá politika se však snad vždy řídila zásadou, že na hranicích Německa by neměl existovat žádný silný stát. Německá politika pronikání na východ potřebovala prostupné hranice a vlídné a přístupné politiky, slabší a maximálně vstřícné nejen v sousedních státech. K tomu Němci pracovali a u nás byli a jsou celkem úspěšní, zatím.

Vlády M. Topolánka, P. Nečase a následně i vláda B. Sobotky, po domluvách z Bavorska, intervenci, nebo intervencích(?) A. Merkelové, nastoupily proněmeckou cestu, jíž se sobotkovci dodnes drží. Tzv. strategický dialog mezi ČR a SRN, který nyní probíhá, nás má dovést, jak říkáme my, do německého chomoutu. Současně se zřejmě od nás očekává, že se vyrovnáme s tzv. sudetskými Němci, které jsme, jak říkají oni, okradli a vyhnali. Sudety prohlásil premiér Sobotka za naše spojence. Co jsou však za spojence, když jejich programové cíle se v řadě bodů blíží nebo jsou dokonce téměř totožné s těm henleinovskými? Henleinovci s podporou hitlerovského Německa rozbili Československou republiku, ukradli nám pohraničí, vyhnali naše lidi z jejich domovů. Ve službách nacismu se henleinovci podíleli na vykrádání, ničení republiky a také i na vyvražďování našeho národa. Proto jsme je na základě rozhodnutí Postupimské dohody přesídlili do Německa, ostatně jak sami již dříve chtěli.

Zažili jsme mnichovskou katastrofu. Při vzpomínkách na ni, na zradu, která ji umožnila, pláčeme, smutníme. Ale cožpak si neuvědomujeme, že naplnění cílů tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), znamená nový Mnichov? Stačí si přečíst programové body SL. Přesto však některé „české“ politické strany, KDU, TOP 09, ODS, Zelení, část ANO, ČSSD, jakoby ztratily soudnost. Jejich činnost někdy přímo vzbuzuje dojem, že primární jsou pro ně „sudetské“ a německé cíle a teprve potom cítí k ČR jakousi mírnou loajalitu. Nastoupili jsme cestu k novému Mnichovu. Je nutné se zastavit, zásadně přehodnotit dosavadní orientaci a vrátit se k tradičním spojeneckým svazkům. Němci mezi naše spojence, a sudeti již vůbec ne, nepatřili a podle své politiky vůči nám ani dodnes k nim nepatří.

Naši “spojenci”, lépe řečeno spojenci předsedy vlády, B. Sobotky, a snad i většiny jeho ministrů, nikoliv tedy naši, spolu se svými patrony, různými ochránci, prostě s přáteli „sudetoněmecké věci“, se na naši adresu již dlouhodobě a často vyslovují hrubě urážlivě. Ostatně posuďte sami. Na 66. sjezdu SL, který se konal v květnu 2015 promluvil i Horst Seehofer. Jak o nás mluvil, nejlépe vystihuje několik vět z jeho projevu.

„70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti. Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností. Krátce po válce přijely první vlaky ze sudet do Bavorska. Náhodní ztroskotanci, bez bytu, bez práce, domov jim byl ukraden. Ale přinesli věci, které jim nemohli vzít: podnikatelské dovednosti, odvahu a tvůrčí sílu. A především: Vzali jim domov, ale ne jejich identitu, ne jejich hrdost…” 

A tento pán mluví o přátelství mezi Bavoráky a Čechy. Jeden druhého haní a ten pohaněný musí sklonit hlavu. Skutečně musí? Musí držet krok a mlčet? To je nějaké přátelství nebo smiřování?

Na témže sjezdu, kdy nám do „duše“ promluvil pan H. Seehofer, k nám byl i B. Posselt mírnější. Obvinil nás jen z válečných zločinů, přestože jindy bývá vůči nám mnohem útočnější. Rakouští landsmani se sešlí v září 2015 na Dni vlasti v Klosterneurburgu. A tam „sněmovali” pod mottem „Dne vlasti 2015: Před 100 lety genocida Arménů – před 70 lety sudetských Němců“. Takže z nás udělali genocidní zločince. Pod tím mottem vystupovali i někteří rakouští ústavní činitelé. Žádný z nich se neohradil. Snad zbývá dodat, že na uvedených akcích sudetů byli i naši diplomaté. Myslíte, že protestovali? Nikoliv. Mlčeli, protestního hlásku nevydali. Na některých podobných akcích dokonce popřáli hodně zdaru, nechť se dílo podaří. Je samozřejmě, že spíše bychom čekali námitky od Čechů zde přítomných. Ale i ti mlčeli. Neřekli jediného slova na obranu republiky, našeho národa, na obranu pravdy.

Věděli o tomto „spojeneckém a přátelském jednání“ alespoň někteří z těch, co dorazili na německé velvyslanectví? Proč tolik Čechů na německém velvyslanectví slavilo Den německé jednoty? Proč tam promluvil druhý nejvyšší ústavní činitel ČR, pan Štěch? Co takováto sláva, s hojnou českou účastí, měla znamenat, jaké poselství našemu národu měla přinést? Vždyť nešlo ani o kulaté jubileum. Tedy co nám Němci, sudeti a jejich čeští přátelé oslavami Dne německé jednoty v Praze chtěli říci?

J. Skalský