S velkým ohlasem se setkalo udělení ceny v Chrámu Krista Spasitele „Člověk roku – 2016“ Ing. Zdeňku Zbytkovi, prezidentu společnosti „Klub Rusko“ za upevňování společenských a kulturních styků mezi Českou republikou a Ruskou federací. Ve svém krátkém projevu laureát mj. uvedl: „ Chci ubezpečit, že občané Česka a Slovenska se v dobrém chovají k Rusku a k jeho občanům, váží si ruského národa, tradic a ruského jazyka.“ Je to podruhé, kdy se této ruské pocty dostalo občanu České republiky.Po našem setkání v Praze požádaly Internetové noviny Rukojmi.cz Ing Zdeňka Zbytka o rozhovor:
Byl to silný pocit. Ceny se udělovaly již po čtyřiadvacáté tituly. Zakladateli prémie jsou Ruský biografický institut a Institut ekonomických strategií. Na výběru a udělení ceny nominovaným se podílí nejenom Expertní rada prémie – ale také nejširší ruská i zahraniční veřejnost. Mezi zvolenými jsou představitelé všech sfér života – politiky a mezinárodních vztahů, průmyslu i medicíny, kultury i náboženství, vědy a vzdělání. Letošní ceremoniál byl věnován 75. výročí vítězství nad fašismem v boji o Moskvu v roce 1941.
Ocitl jste se v atmosféře velkých osobností…
Mezi laureáty letošního prestižního vyznamenání: „Člověk roku – 2016“ byly přední politici – nedávno zesnulý vůdce Kubánské revoluce a „člověk století“ a osobnost věčné slávy Fidel Castro, ruský prezident Vladimír Putin za zásluhy o upevnění pozice ruské státnosti, prezident Republiky Kazachstán Nursultan Nazarbajev za vynikající výsledky v mezinárodní politice a v upevnění Euroasijského spojenectví.Cena byla udělena i nejvyššímu představiteli Čínské lidové republiky, předsedovi Státní rady Si Ťin – pchingovi za rozvoj strategického partnerství mezi Ruskem a Čínou. Vysoké pocty se dostalo i Patriarchovi Moskevskému a celé Rusi Kirillovi za vynikající vklad a uchování rozvoje duchovních i kulturních zásad ruské společnosti, Prezidentu Akademie věd Ruska Vladimír Fortovovi¨, ruskému hudebnímu skladateli Vjačeslavu Arťjomovi za přínos světové hudební kultuře, hlavnímmu kardiochirurgovi Ruska Leo Bokerijovi za rozvoj kardiochirurgie v RF a za provedení unikálních operací srdce, spisovateli Alexandru Zvjagincevovi za vědecko historické výzkumy a za dokumentární filmy o Norimberské procesu. Titul obdržel například i prezident moskevského obchodního domu „Biblio – Globus“ Boris Jeseňkin, národní umělec Ruska Nikolaj Burljajev za přínos k rozvoji současného filmového umění, filmový režisér Nikita Michalkov za vynikající umělecký přínos a osvětovou práci. Cenu získal v roce 2014 i exprezident Česka Václav Klaus; je rovněž na seznamu Biografickeho institutu v roce 2014… V témže roce dostal i cenu Jegora Gajdara…
Při předávání ceny Člověk roku 2014…
Člověk roku 2016…
Váš vztah k Rusku i k Sovětskému svazu a jeho občanům trvá již desítky let. Co můžete na toto téma dodat?
Uznávám Rusko a jeho občany pro jejich upřímnost, hezký vztah k nám Čechům a Slovákům, kvůli úžasné kultuře, vzdělanosti a historii, která nás za posledních sto let velmi spojuje. Vše bylo umocněno mým studiem na Vojenské Akademii Generálního štábu SSSR v letech 1986-1988, kdy jsem mohl Sovětský svaz, zejména pak Rusko a jeho občany daleko blíže a lépe poznat. Poté co jsem byl prvním civilním ministrem obrany ČSFR Lubošem Dobrovským již 30. září 1991 z Čs. Armády bezdůvodně propuštěn (oficiálně z reorganizačních důvodů, fakticky však z politických důvodů), byť jsem měl tři vojenské vysokoškolské diplomy a bohatou praxi, to mi ale bylo v civilu k ničemu. Musel jsem se něčím začít živit a živit svoji rodinu a tak jsem začal hned podnikat zejména v exportu českého zboží do rusky mluvících zemí- do Ruska, ale i do Běloruska, Moldávie, na Ukrajinu a v současnosti velmi aktivně i do Kazachstánu. Dnes jsem panu Dobrovskému velmi vděčen, že mě tenkrát z Armády vyhodil a musím mu za to dodatečně znovu poděkovat! Sám odejít do civilního prostředí po čtvrt století služby vlasti bych odvahu asi neměl! https://www.youtube.com/watch?v=Dm9m87U_3O0
Vzhledem k velmi dobré znalosti ruštiny a řadě známých ze studií Vojenské Akademii Generálního štábu SSSR (má v Rusku a post sovětských zemích tu nejvyšší prestiž) podnikáte v Rusku od roku 1992, kdy máte v Moskvě od roku i obchodní zastoupení…
Dnes patřím asi k jedněm z nejstarších českých podnikatelů, kteří podnikají v Rusku téměř již čtvrt století. Za ta léta jsem procestoval řadu postsovětských republik (Rusko, Bělorusko, Moldávii, Ukrajinu, Gruzii, Kazachstán, Tadžikistán, chystám se do Ázerbajdžánu a Kyrgyzie), navštívil jsem okolo třiceti největších měst a regionů v čele s Moskvou, Sankt-Petersburgem, Jekaterinburgem, Irkutskem, Tulou, Lipeckem, Krasnojarskem, Minskem, Brestem, Kyjevem, Astanou, Almaty, Tbilisi, Kišiněvem, Lvovem, Užgorodem, Mukačevem, Oděsou a Krymem, dobral jsme se až do zamrzlého Jakutska, za polární kruh do Narjan Maru, do Soči, týden plaval na lodi na Bajkalu atd. atd. atd., bylo by to na jeden velký cestopisný film či román…
Jaký základ mělo a má Vaše podnikáni v Rusku a zmíněných zemích?
Od roku 1994 jsem se zabýval nejprve zejména exportem českého spotřebního zboží a v posledních patnácti letech pak i exportem českých technologií. Nejprve to byl export kancelářských potřeb v čele s tužkami Kooh-I-Noor či mazacími gumami a pravítky Gama, později to byly náhradní díly na československé lokomotivy ČS a ČME, trolejbusy Škoda, autobusy SOR, pak následovala výstavba paroplynové elektrárny, dodávky plynových kotelen, mini pivovaru a dalších technologií pro energetiku. A částečně podnikám i v turistice, když vlastním u Lipna rodinný hotel Kilián. V letech 1996-2004 jsem souběžně působil i jako poradce vedení ŠKODA Auto, a.s. pro hledání místa pro budoucí výrobní závod VW- ŠKODA v Rusku. Dnes má ŠKODA Auto v Rusku v rámci koncernu Volkswagen dva závody, v Kaluze a v Nižním Novgorodu, vyrábí zde ročně okolo 50 tisíc automobilů Škoda-Fabia, Rapid, Octávia a Yeti.
Co Vám tato bohatá podnikatelská práce dala?
Byla to vynikající škola života poznat jak se cíleně a plánovitě pracuje v nadnárodním koncernu Volkswagen. Jsem velmi rád, že jsem se mohl podílet na tomto úspěšném německo- česko- ruském strategickém hospodářském projektu a poznal takové špičkové odborníky automobilového průmyslu jako jsou Vratislav Kulhánek, Detlev Wittig, Luboš Kopecký, Zdeněk Patočka a další. Dnes k nim patří například i pan Mojmír Čapka – majitel vele úspěšného závodu BRISK Tábor, který ročně prodá okolo 25 milionu zapalovacích svíček značky BRISK právě v Rusku! V říjnu tohoto roku jsem mu v Toglijati pomáhal otevřít dceřiný závod BRISK RUS, který za pouhé dva měsíce již v Rusku vyrobil a prodal 1,8 milionů zapalovacích svíček! Ruský trh je pro naše výrobky stále perspektivní!
Kromě Moskvy a Sankt – Petersburgu působíte již více než deset let i v Jekaterinburgu. Tato Sverdlovská oblast byla a je historicky nám Čechům vždy velmi blízká, když vše začalo v době občanské války v roce 1918…
Již za carského Ruska byl Ural místem jedněch z nejtěžších bojů občanské války v Rusku. Československé legie zde bojovali u Jekatěrinburgu, Nižního Tagilu, Něvjansku a padlo zde mnoho legionářů. Československé legie v červenci 1918 ovládli Jekaterinburg a postupně zde bylo umístěno velení tzv. Uralského frontu, spousta týlových útvarů, ale i pobočka Československé národní rady. Československé legie kontrolovaly prakticky celý region středního a jižního Uralu. V Jekaterinburgu byli pohřbíváni i padlí legionáři. S Jekaterinburgem je spojeno i zastřelení carské rodiny, a to týden před obsazením Jekaterinburgu československými legiemi. Československé legie zde vládli téměř rok, až do léta 1919…
Po 2. sv. válce, v šedesátých a zejména v sedmdesátých letech byla uzavírána nová “družba” mezi vybranými sovětskými a československými regiony a městy. Jaký měla tato spolupráce průběh?
Sverdlovská oblast jako jedna z nejprůmyslovějších oblastí tehdejšího Sovětského svazu a po jeho rozpadu i Ruska, kromě toho je velmi bohatá i na suroviny, navázala družbu se Západočeským krajem a město Jekaterinburg s Plzní. Jedním z výsledků této družby bylo dodání cca 650 tramvají výrobce ČKD Praha do Jekaterinburgu a Nižního Tagilu v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století a několik tisíc elektrických lokomotiv ze Škody Plzeň, pod označením lokomotivy ČS, a řada technologií pro uralský těžký průmysl (hutě, a pod.). V Jekaterinburgu dosud jezdí cca 400 tramvají ČKD pod označením T-3 “Tatra”, a tyto tramvaje, i když je jim čtyřicet i více let, stále tvoří hlavní městský dopravní prostředek. Kromě toho do místních podniků těžkého průmyslu byly dodány stovky českých obráběcích strojů značky “TOS”, a další technologie…
Tyto dobré vztahy minulosti daly základ navázání kontaktů na nejvyšší místní politické úrovni i po vzniku Ruské Federace. Jak se vyvíjely…?
Již v devadesátých letech, kdy zde byl dlouhodobě v čele vlády Sverdlovské oblasti gubernátor Eduard Rossel, který si pamatoval velmi dobrou spolupráci s československými podniky z minulosti, navštívil několikrát Českou republiku a Sverdlovská oblast se tak fakticky stala po roce 1990 jedním z mála ruských regionů, které měli a mají stále zájem o těsnou hospodářskou, ale i kulturní a sportovní spolupráci s ČR. Dnes je v čele Sverdlovské oblasti talentovaný gubernátor Evgenij Kujvašev, má rovněž velký zájem o pokračování spolupráce, zejména pak s Jihočeským krajem. V současnosti jde zejména o již zmíněnou modernizaci tramvají ČKD T-3 “Tatra” podle vzoru Pražského dopravního podniku (v Praze jich bylo modernizováno téměř pět set a stále tvoří polovinu tramvajového parku Prahy), na Urale mají rovněž velký zájem o české moderní technologie pro energetiku ( české kotelny, elektrárny, teplárny, o obráběcí stroje (např. TOS Varndorf), o vzduchotechniku ZVVZ Milevsko a další české technologie.
Kromě podnikání jste s přáteli založil v roce 2002 v Praze společenskou, nepolitickou organizaci, kterou jste nazvali “KLUB RUSKO”, jehož jste prezidentem, který sdružuje několik set českých občanů, řada z nich je i podnikatelů, kteří mají k Rusku, k Rusům, k ruskému jazyku, k ruské historii, ruským sportovcům i k ruské současnosti přátelský vztah. Co obnáší tato vaše činnost?
Každý rok pořádáme společné podnikatelské konference, společenské a kulturní akce, organizujeme zájezdy pro mládež, pořádáme již dvacet let pro veterány 2. světové války ke dni 9. května a 6. října vzpomínkové akce. (veteránů zůstalo živých nyní jich opravu jen pár). V roce 2005 jsme postavili v Křenovicích u Slavkova na památku padlých vojáků v bitvě u Slavkova sochu maršála Kutuzova (nocoval v Křenovicích před bitvou ze 4. 12. na 5. 12. 1805), spojeneckým armádám bohužel nevelel! Bylo ale jeho zásluhou, že základ poražené carské armády bylo organizovaně vyvedeno zpět do Ruska, aby pak v letech 2012-2013 se významně podílel na definitivní porážce Napoleona, když vítězné bitvy se však nedočkal (zemřel 28. dubna v Boleslavci…
Jaký máte dnes pocit z této své práce?
Mohl bych o svých třiceti letech v Rusku a v dalších postsovětských zemích napsat romány, ale to asi již málo koho dnes zajímá. Pro mě je nejdůležitější, že žiji v zemi, která je po mé rodné vlasti mému srdci nejbližší…
Tragédie postihla Rusko, když se zřítil letoun i s členy Alexandrovců. Mohl byste komentovat následující vyjádření? „V ruském letadle zemřeli převážně představitelé ruských ozbrojených sil na cestě do válečné zóny, ve které má ruská armáda na svědomí masivní a v poslední dekádě bezprecedentní vyvražďování civilistů ve stylu vyvražďování Čečenska. Západní svět, včetně jinak k Moskvě dost tolerantních Francouzů, mluví o válečných zločinech,“ napsal Janda z Evropských hodnot. „Nebyly to žádné nevinné babičky na vánočních trzích, ale představitelé ruských ozbrojených sil. Sami se rozhodli sloužit ruské vojenské mašinérii. Při její vojenské operaci zemřeli,“ uzavřel Janda. Europoslanec Štětina dodal: „Alexandrovci jsou vojáci. Letěli do války. Zahynuli. Ve válce vojáci umírají. Byli osudem ušetřeni potupy tance na hrobech mrtvých z Aleppa. Těch mrtvých, které zabili jejich kolegové ve zbrani.“
Pan Štětina a jemu podobní si zřejmě “léčí “své černé svědomí z minulosti? Jiné vysvětlení pro tak cynický komentář nemám! Pana Jandu neznám a vůbec mi to nechybí! Oběma chybí pokora, úcta k životu a k práci jiných. Nic jiného než štvát proti Rusku asi neumí!
