Eric Best
9. 12. 2016 Friday Edition
Dnešní Final Word pochází z roku 2009, kdy jsme poprvé začali psát o rozkrádání státního rozpočtu jako o posledním růstovém sektoru v byznysu. Hraní si s daňovými sazbami se stejně jako tehdy dnes stává politickým tématem, skutečným problémem ale je, jak zabránit plundrování rozpočtu. Proč by jinak rozpočtové výdaje měly příští rok růst o 5 %, když ekonomika poroste o 2 %?
České volby nemělo rozhodovat něco tak přízemního, jako jsou daňové sazby. Během krize nemůže posun v sazbách o 1 až 2 procentní body, nebo dokonce ani o 10 až 12 procentních bodů, nahradit strmý propad výnosů z daně z příjmu právnických osob. Nějakou dobu se zdálo, že to politici chápou. To už ale neplatí. Ministr financí Eduard Janota otevřel debatu o možnosti zvýšit DPH o jeden procentní bod či více a ČSSD se hned přidala s geniálním nápadem zvýšit odvody na sociální pojištění, které už nyní dosahují rekordních výšin. Janota v rozhovoru pro Rádio Impuls připustil, že je důležitější vykazovat aktivitu před voliči než vybrat pár miliard navíc na daních.
A přesně o to v současné debatě o daních jde. V celém západním světě se prosazují dva nezvratné trendy a čeští politici jsou velmi opatrní, aby se nedostali do křížku ani s jedním z nich. Prvním trendem je růst vládních dluhů, které se stávají nezvladatelnými a nesplatitelnými. Druhou tendencí je snaha přiblížit stát k soudnému dni rozkrádáním státního rozpočtu, což je skoro posledním růstovým sektorem v byznysu. V podpoře obou zmíněných trendů se čeští politici stávají světovou extratřídou a tlachání o daňových sazbách od toho jen šikovně odvádí pozornost.
Občas se zde v pátek budeme ohlížet do minulosti a přinášet vám v češtině Final Wordy, které mají co říct i dnes. Článek původně vyšel 29. července 2009 v angličtině pod názvem Two irreversible trends.
