Tereza Spencerová dodává, co nikdo neřekl k masakrům tohoto týdne. A jde dál: „Asadova čubka“. Západ letos přišel o všechno

Avatar
Původní autoři

rozhovor s Terezou Spencerovou
24. 12. 2016   ParlamentníListy

Putin si ještě více připoutá k sobě Erdogana. Pozice Merkelové je velmi nahnutá a pokud prohraje volby, je to jen její vina, shrnuje dopady poněkud drsného předvánočního týdne editorka Literárních novin a analytička Tereza Spencerová. Ta se ještě v rámci svého pravidelného přehledu týdenních událostí na ParlamentníchListech.cz vrací k okolnostem své cesty do Sýrie a pouští se do předpovědi příštího roku.

Kdo se těšil na začátek vánočního klidu, byl tento týden zklamán. Nejprve v Ankaře, s prominutím, odpráskli ruského velvyslance. Zezadu, zblízka. Co říci k samotnému „provedení“ a hlavně, co říci k reakci Ruska? Jakoby Putin říkal „Zlobíme se na vás, Turci, že u vás máte nepořádek, ale věříme, že jste to neudělali schválně“. Co je dnes mezi Moskvou a Ankarou jinak než po sestřelu ruských pilotů, kdy byla reakce Rusů hněvivá? Může Erdogan ze strachu z Putina udělat ústupky v Sýrii a ještě víc se otočit zády k Evropě?

Osobně bych ony uplynulé týdny „neklidu“ poněkud rozšířila. A začala bych 28 oběťmi pumového útoku na hlavní koptskou katedrálu v Káhiře, přidala bych ještě střelbu a braní zahraničních turistů jako rukojmí v Jordánsku, střelbu v Curychu, lokálního velitele Al-Káidy, který své dvě dcerky, sedmiletou a devítiletou, poslal s pásy výbušnin odpálit se na policejní stanici v Damašku, po čemž teprve následoval atentát na ruského velvyslance a „Berlín“. To všechno jsou totiž oběti těch samých islamistických teroristů. Pokud si budeme dál nalhávat, že existují „hodní“ teroristé, kteří zabíjejí „proti Asadovi“, které je proto třeba podporovat a mediálně a politicky krýt, a možná jim dokonce i poskytovat politický azyl v Evropě, zatímco nás přece zabíjejí jen ti „zlí“, nebudeme s to se terorismu ani postavit, natož s ním účinně bojovat. Hydru islamistického terorismu nelze jednou rukou fackovat a druhou rukou krmit.

Atentát na ruského velvyslance je zajímavý hned z několika hledisek. V první řadě popírá samotné učení koránu, který zakazuje zabíjení „poslů“ a velvyslanci jsou vnímáni jako moderní obdoba téhož. Za druhé, atentátník podle dostupných zpráv sloužil přímo v Erdoganově osobní ochrance, což znamená, že turecký prezident po letním potlačení pokusu o puč sice „převoral“ půlku země, ale je dál otázkou, do jaké míry vlastně drží moc ve svých rukou a jak moc se mu nyní třesou kolena. Čili i s ohledem na nekončící sérii teroristických útoků po celém Turecku je stabilita země hodně diskutabilní. Za třetí, ačkoli se k atentátu přihlásila – a v zápětí se i rychle odhlásila – syrská frančíza Al-Káidy, tedy Fronta al Nusrá, není třeba spěchat s konečnými závěry, protože Al-Káida i Daeš mají ve zvyku se hlásit k jakémukoli vražednému aktu kdekoli, nejspíš ve snaze posílit píárově svou moc a „krvelačnou pověst“. Turecká média mezitím ukazují na svého „obvyklého podezřelého“, Fethullaha Gülena, jehož kurzy vrah celé roky navštěvoval, a tím i na CIA, která ho v azylu v USA chrání. Uvidíme, jaký byl skutečný motiv a co ukáže vyšetřování – jestli například odpoví i na otázku, zda policisté teroristu zastřelili v sebeobraně, nebo aby ho umlčeli. Za čtvrté, většina západních médií okamžitě akceptovala atentátníkovy výkřiky a cudně se přitom vyhýbají pojmu „terorista“ a upozaďují jeho skandování „Alláhu akbar!“ „V Turecku zastřelil policista ruského velvyslance v odplatě za Aleppo,“ napsal v titulku jeden český zpravodajský portál, jako by tím málem chtěl říci, že je tato vražda pochopitelná až obhajitelná. Umíte si představit stejný titulek v souvislosti s vraždou amerického velvyslance Christophera Stevense v libyjském Benghází? Dostal to „v odplatě za Libyi“? Za páté, na blízkovýchodních sociálních sítích nad atentátem na ruského velvyslance sborově zajásali vesměs jen lidé od našich spojenců, tedy z Perského zálivu, což opakovaně nutí k úvaze na téma „řekni, s kým se kamarádíš, a já ti řeknu, kdo jsi“. No a za sedmé, ať chceme, nebo ne, ruský velvyslanec podlehl atentátu v členské zemi NATO, což je samozřejmě neuvěřitelný průšvih pro celou Alianci, která do omdlení omílá mantry o ruské agresivitě. Následovaly bleskurychlé kondolence z Bruselu, jako že my s „takovými“ teroristy přece nemáme nic společného…

Z hlediska regionu jsou dopady atentátu na ruského velvyslance zásadní. Je velmi pravděpodobné, že Erdoganovy případné plány kolem syrského Aleppa nebo proměny syrského Idlíbu v nárazníkovou zónu vezmou nejspíš za své, protože bude muset – chtě nechtě – sklopit zrak, přestat se „světovládnými“ idejemi a začít si řešit domácí problémy dřív, než mu zcela přerostou přes hlavu. Atentát je vlastně jen dalším důkazem, že se blízkovýchodní krize v té nejostřejší formě přelila i do Turecka – namísto loutkovodiče, který bude manipulovat džihádem, rozhodovat o okolních zemích a snít o obnově Osmanské říše, se Erdogan stal obětí své vlastní politiky. Rusko má navíc páky v podobě energetických kontraktů i otevření ruského trhu, bez nichž ekonomicky upadající Turecko utrpí další ránu. Ankara v době zhoršování vztahů s Evropou potřebuje nové aliance a Rusko s Čínou se zdají být právě onou nadějně vyhlížející alternativou, ale i v tomto ohledu se mu nyní manévrovací prostor zmenšuje. Je očividné, že Putin – na rozdíl od sestřelení stíhačky – nevnímá atentát na velvyslance jako atak Turecka a bude bez ohledu na zvýšené napětí ve vzájemných vztazích ochotný nějakou formou Erdoganovi pomoci stabilizovat situaci v zemi, potažmo „očistit“ ji od nejradikálnějšího islámu. A ještě víc si ho tak zavázat a připoutat, aniž by z něj ovšem udělal nějakou svou loutku…

Co naši pozornost zaměstnalo, bohužel, mnohem víc, je teroristický útok v západním Berlíně. Jak na vás působí způsob útoku, poměrně chaotické vyšetřování a přihlášení se k odpovědnosti ze strany Daeše? Jak z toho vyjde Merkelová? A mimochodem, jak hledíte na strach řady našich spoluobčanů chodit na obdobné vánoční trhy? Padla poznámka, že zatímco Al-Káida zaspala tím, že se snažila shánět lepší a lepší zbraně, Daeš si uvědomil, že útočit na davy lidí je vlastně jednoduché… Je to správný postřeh? 

Přiznám se, že onu záplavu zpráv z chaotického vyšetřování nijak důkladně nesleduji a už jsem zmínila, že se Daeš hlásí k čemukoli, co se mu hodí do „krámku hrůz“. Důležitější je samozřejmě dopad teroristického útoku na postavení Angely Merkelové, která – tak nějak současně s Erdoganem – ztrácí půdu pod nohama. Oba, Merkelová i Erdogan, se zamotali do uprchlické krize, byť každý jinak, a tu máš vlastně shodné výsledky. Kancléřka může jen těžko obhajovat své dosavadní postoje, ale současně podle mého nemá moc reálných, prakticky proveditelných možností, jak celou situaci zvrátit. Nevěřím na výzvy jejích stranických kolegů i konkurentů typu „přišel čas vyhlásit válku“, protože není jasné, proti komu vlastně bojovat, nebo lépe, jak v té hromadě uprchlíků zjistit, kdo je vlastně kdo. Mluvím tu o stovkách tisíc lidí, kteří dorazili s falešnými doklady. A jak vzít všechny ty uprchlíky a někam je odvézt, když navíc ani nevíme kam?

Možná by mohla pomoci třeba syrská strana, která bude mít o lidech, kteří k nám přinejmenším z jejího směru proudí, mnohem lepší přehled. Ale proč by Evropě pomáhala, když proti Damašku EU dál potvrzuje sankce, dál hájí „umírněné“ teroristy a aktuálně zdůrazňuje, že se nebude podílet na obnově Sýrie, dokud bude Asad u moci? Takovou unijní zaslepenost v době, kdy nutně potřebujeme pomoc, fakt nechápu. Ale koneckonců, spolupracovat potřebujeme taky s Libyí, ale tam není s kým, protože jsme to tam rozbili na cimprcampr, s Irákem, který po rozbití ale stále ještě neví, jestli je vůbec pořád jednotný stát, a tak dále a podobně. A co víc, v Berlíně prý beztak útočil Tunisan, kterého prý úřady měsíce sledovaly. Takže, teď, babo, raď. A tím rozhodně nemyslím paní Merkelovou…

Co se týče ochrany vánočních trhů v Praze, tak jen zírám. Nechápu totiž, proč by měl nějaký terorista kopírovat akci, která už se odehrála někde jinde. Vždyť davy lidí nejsou jen na trzích, no ne? Chápu to všechno především jako snahu vlády uklidnit největší strachy obyvatel, a potud je to v pořádku. Tím spíš, že terorismu – jak očividno – beztak nezabrání ani tak „profízlovaný“ stát, jakým je současné Německo. A posílené hlídky v ulicích Prahy taky ne. Ač to říkám nerada, nejspíš jsme se ocitli ve fázi dějin, kdy se budeme muset naučit s hrozbou terorismu prostě žít. Většina z nás jeho projevy – bráno čistě statisticky – na vlastní oči naštěstí nejspíš nikdy ani nezahlédne, a tak bude nejdůležitější naučit se zvládat onen strach, který hrozbu terorismu provází. Nepoložit se. Jak na to? To přesně nevím, každý člověk přemýšlí jinak.

Ohledně hledáním rozdílů mezi Al-Káidou a Daešem si nejsem moc jistá, zda to má nějaký praktický smysl. Existují sice drobné rozdíly ideologické, píárové i taktické, ale z mého pohledu je to pořád jedna a ta samá „parta“. A jestli se v něčem liší, tak ve „výkazech své činnosti“ nikoli. Jsou za nimi jen dlouhé řady mrtvých lidí po celém světě.

Opět se strhla lavina politických prohlášení následujících těsně po masakru. Jedni tvrdí, že vinna je Merkelová spolu s elitami EU, které neumí ochránit Evropu. Druzí říkají, že se za lídry EU musíme naopak semknout… Protože jinak naši jednotu naleptá Putin! Mnozí dokonce naznačují že za podobnými útoky by mohl stát… ano, správně, Putin. Aby naleptal pozici Merkelové před volbami… 

No, vezměme to po pořádku. Čím to začalo? Zničeným Afghánistánem? Zničeným Irákem? Zničenou Libyí? Snahou o zničení Sýrie? Všechny tyto kroky západní politiky – v čele s NATO, a tím i EU – generovaly davy uprchlíků; a když už byly ty davy na světě, tak se kdesi začaly hromadit, až se nevyhnutelně dostaly do Evropy. Částečně byli možná vpuštěni ze ziskuchtivých úmyslů k podpoře ekonomik, částečně z nějakého možná i humanitárního puzení, ale záhy se vše beztak vymklo z rukou a jsme tam, kde jsme. Uprchlíků spousty a nikdo přesně neví, co s nimi, a to teď ani nemusíme mluvit o teroristech mezi nimi nebo o migrantech ze subsaharské Afriky. Za Irák, Afghánistán nebo Libyi nikdo nebyl potrestán, protože prý šlo o „politická rozhodnutí“, která nepodléhají běžným měřítkům. Když ale vidíme drtivé dopady těchto „politických rozhodnutí“, možná bych – pro formu – tento přístup přehodnotila, přinejmenším alespoň jako varování pro generace budoucích politiků, aby si své kroky opravdu dobře rozmysleli.

Je jasné, že se z toho všeho lze ještě aspoň na chvíli vykroutit hozením viny na Putina. Organizuje totiž teroristické útoky vždy od dvou odpoledne, zatímco ráno, od sedmi do desíti, okupuje Pobaltí a Švédsko, a pak, před obědem, ještě dvě hodinky – než začne ruským sportovcům osobně rozdávat doping – hackuje americké demokraty a jejich Hillary… To vždycky zmáčkne „Entěr“ a tváří se u toho prý náramně spokojeně.

Bez legrace, pokud paní Merkelová prohraje volby, bude si za to moci sama, ostatně stejně jako ta korupcí prolezlá Hillary, která si ze státu udělala dojnou krávu. Osobně doufám, že ony unijní „elity“, které za vším vidí Putina a při každé možné i nemožné příležitosti ho neopomenou zmínit, alespoň v soukromí vědí, jaká je realita a zkoušejí s tím v tichosti něco dělat. Protože pokud tomu samy i věří, tak pánbu s náma a zlý pryč.

Čtenáři se nás stále ptají, jak je to s těmi zajatými americkými důstojníky v Aleppu… A zatroleně, západní média k tématu svorně mlčí. Smíme vás požádat o co nejobšírnější exkurs, kdo tedy byl a nebyl zajat, co tam dělal a kolik jich bylo? 

Informace jsou skoupé, ale není důvod jim nevěřit. Syrský velvyslanec při OSN oficiálně mluví o 14 příslušnících americké „koalice proti Daeši“, přičemž nabídl i jejich jmenný seznam. … … …. (celý text rozhovoru ZDE)

Foto: stopy po atentátu v káhirském křesťanském chrámu 11.12.2016