Evropou obchází strašidlo – strašidlo ruského hackera

Avatar
Původní autoři


Natalija Meden
28. 1. 2017    zdroj
Strašidlo v podobě ruského hackera, který si klade za cíl zničit západní demokracii, se potuluje po evropských médiích. Poslední informace o jeho nejbližších úmyslech přišla od expertů v Bruselu, kteří varují, že nepřítel se zaměřil na vměšování se do procesu voleb spolkového kancléře Německa.
Experti v Bruselu zahájili svůj průzkum v létě roku 2015 jako součást skupiny “Strategická komunikace Východu”, která měla za úkol posoudit ruská média a zjistit, jak manipulují se zprávami. Úkol byl splněn: byla předložena zpráva, která uvádí, že Kreml za účelem dosažení svých politických cílů pravidelně šíří zkreslené informace. 

 
Experti nešetřili úsilí a vyhledali dva tisíce (!) příkladů “zkreslených informací” v 18 jazycích. A co je nejzajímavější: skupina “Strategická komunikace Východu” zároveň zjistila, že hlavním objektem generálního útoku ruské propagandy byla zvolena paní Angela Merkelová. Zdá se, že další na řadě je zpracování plánu “Východ”, který má čelit ruské informační agresi.

Toto “zjištění” potvrzují závěry německého Úřadu pro ochranu ústavy (kontrarozvědka), který se ukázal být ostražitější než experti v Bruselu. Již v prosinci loňského roku šéf úřadu Hans-Georg Maassen varoval spolkovou kancléřku a spolu s ní členy vládního kabinetu, poslance a stranické aktivisty před možností, že Rusko má nepřátelské úmysly. Dříve, v květnu 2015, Maassen obviňovall ruské hackery z útoku na ústředí CDU a na vnitřní komunikační síť Spolkového sněmu.

Hysterická kampaň, v jejímž středu je přízrak ruského hackera a ruská média, která dezinformují naivní evropské společenství, ztrpčuje politický život v Německu ne první rok. Je však třeba Němcům učinit zadost: příznakem jejich veřejného zdraví je fakt, že mnozí vnímají tyto zprávy se stále stejnou skepsí. Například zveřejnění Maassena v on-line verzi Frankfurter Allgemeine vyvolalo příval komentářů čtenářů. Uvádíme ty, které získaly nejvíce lajků:

“Politici, kteří se zdiskreditovali, musí být odhaleni. Je škoda, že to vyžaduje hackery, zatímco novináři nejsou schopni to udělat (nebo nemohou)”;

“Znovu Rusové … Obama, samozřejmě, nikoho nešpehoval”;

“Pokud obyčejný člověk mluví o teorii spiknutí, v lepším případě se mu vysmějí. Ale když stát preventivně upozorňuje na možném nebezpečí kybernetických útoků, tisk přijímá tato varování vážně”;

“Rusové jdou! Bez paniky, nejedou na tancích, ale přes internet. Je pravda, že nikdo nic neví, ale je dokonale známo, že se Rusové objeví na volbách do Spolkového sněmu”.

A zde jsou komentáře k závěrům expertů Evropské unie:

“EU se obává, že německý národ nezvolí frau Merkel”;

“EU by chtěla zakázat Putina nebo Rusko a vytvořit ministerstvo pravdy, abychom věděli, co je to “pravda” doopravdy”;

“Podle mého názoru je propaganda o možné dezinformaci ta největší dezinformace”.

Samozřejmě že neexistují žádné důkazy na ministerstvu vnitra. Při jejich absenci německé ministerstvo vnitra uvádí, že “existují domněnky [! – N.M. ], že ruské zvláštní služby se mohou pokusit ovlivnit průběh voleb do Bundestagu kybernetickými útoky”.

Takže existují domněnky, že někdo se může pokusit, jak ironicky poznamenal čtenář na fóru Frankfurter Allgemeine, zabránit německému národu počtvrté za sebou zvolit kancléřkou Angelu Merkelovou. Hlavní je vyřknout tuto domněnku – a pak už vstupují do hry média, která odstraňují z těchto formulací jejich charakter domněnky a roztáčejí hlasitou kampaň. Proti Rusku, samozřejmě.

V roce 2016 byla v Rakousku vydána kniha historika Hannese Hofbauera “Rusko jako nepřítel. Historie démonizace”, v níž autor analyzoval hluboké historické kořeny negativního vnímání “barbarského Ruska” Západem.

Vytváření obrazu nepřítele vůbec není neškodná věc, je možno to chápat jako provokaci. Existují k tomu i historické příklady. Například v roce 1875 se jen díky energickým akcím ruské diplomacie podařilo skoncovat s provokováním vojenského konfliktu s Francií, kdy německá média podle pokynů říšského kancléře Bismarcka rozpoutala hlasitou kampaň a obviňovala Francouze z přípravy na válku s Německem (tzv. vojenský poplach).

V současné době existují v Německu významné síly, které se snaží odolat provokativním pokusům o démonizaci Ruska. Nejedná se o okrajový směr veřejného mínění, ale informační politika “velké koalice” si klade za cíl zabránit jeho rozšiřování.

Během posledních dvou let neztratil na naléhavosti otevřený dopis “Nová válka v Evropě? Ne naším jménem”, v němž je proti výzvám ke konfrontaci s Ruskem postavena výzva k dialogu. Dopis iniciovali zástupci tří politických sil v Německu – Horst Teltschik (byl poradcem Kohla při jednáních o sjednocení Německa), bývalý náměstek ministra obrany Německa Walter Shtyutsle (SPD) a bývalá místopředsedkyně Spolkového sněmu Anti Vollmer (Strana zelených). Dopis byl podepsán 60 německými politiky, novináři, podnikateli a pracovníky kultury. Mezi nimi je bývalý kancléř Gerhard Schröder, bývalý předseda SPD Hans-Jochen Vogel, bývalí šéfové vlád Berlína a Braniborska Eberhard Diepgen a Manfred Stolpe, bývalý prezident Německa Roman Herzog, který zemřel před několika dny. Je pozoruhodné, že při smutečním obřadu, který se konal 24.ledna v berlínské katedrále, hlava evangelické církve Heinrich Bedford-Strohm hovořil o Romanu Herzogovi jako o politikovi, který velmi přispěl ke smíření Německa s jeho východními sousedy. Podpis pod otevřeným dopisem byl jedním z posledních politických kroků tohoto uznávaného německého politika, v jistém smyslu jeho politickým odkazem.

“Dopisu šedesáti” se však nedostalo široké publicity. Ti, jimž je určen, jej i nadále ignorují. Kromě toho noviny Welt považují výzvu obsaženou v dopise za “nevhodnou”. Jenom bych se chtěla zeptat: nevhodnou pro koho? Pro ty, kteří nejsou schopni nést břemeno demokracie a nejsou schopni vést dialog s těmi, kteří mají jiné názory?

Může ještě Německo, které se blíží k všeobecným federálním volbám, překonat takovou “nevhodnost”, jako je existence alternativního názoru, vzít v úvahu hlas rozumu a učinit správnou volbu mezi konfrontací a dialogem s Ruskem?

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová