Informace a dezinformace: Prouzovy lži a boj proti “nebezpečnému myšlenkování”

Avatar
Původní autoři

Miroslav Polreich
31. 1.  2017     Vasevec
Již bylo řečeno, že hlavní obranou proti dezinformacím jsou prověřená fakta. Chci se však zamyslet také nad funkcí a účelností dezinformací – tedy jaké je pozadí jejich tvůrců. Jde o závažnou klamavou manipulaci, a ta je vždy účinnou formou jednoduchého vládnutí, hlavně pokud je spojena s exekutivní mocí. Pro příklady nemusíme jít do daleké minulosti, všichni je známe, ale zůstaňme v současnosti. Myslím, že se mohu odvolat na myslícího člověka, jakým byl spisovatel Ludvík Vaculík. Cituji: „Moc strany a vlády nebyla nikdy tak velká, jako je nyní moc peněz.“


A máme odkryto pozadí servility, či služby sluhů sluhům. Oni dobře vědí, že fakta jsou nebezpečná.

Tím jsem napověděl, kdo stojí za lží a manipulací s pravdou. Jsou to neocons se svým politickým nazíráním na společnost.

Není podstatné, ve kterém stranickém dresu působí. Nehledají odpovědnou pozitivní perspektivu. A k tomu vystačí s nižší morálkou, neodborností, a jak jsem naznačil, servilitou. Ta se dle našich zkušeností vždy vyplácela.

Tím je dán smysl dezinformace, důvod proč zamlčovat fakta a vést k nenávisti a nepřátelství. A k popření jakéhokoliv myšlení, natož kritického.

Karel Havlíček Borovský zdůvodnil své nekonformní přístupy k Vídni, církvi, ale i carskému dubisku jako naší záštitě, svému bratru Františkovi: „Své postoje jsem nasál v době studií kdysi na německobrodském gymnáziu, kde se v té době pěstovalo „nebezpečné myšlenkování.“

Máme takové školy, a chceme je vůbec?

Vraťme se však do našich všedních dnů. Pokusím se ilustrovat, o co v podstatě jde. Asi před týdnem v Lidových novinách brojil státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza proti dezinformační kampani. Jeho uvažování je velice zajímavé a odpovídá výše uvedené charakteristice obhájce „své pravdy“.

Pro přesnost jej budu raději citovat:

„Koniáš, Orwell, ČÚTI – slova, která poslední týdny zaplevelují veřejný prostor v souvislosti se vznikem analytického útvaru ministerstva vnitra, který má upozorňovat na útoky dezinformačních kampaní. Rázem se ozývají všechny potrefené husy.“

Říkám si, chudák pan prezident…

Dále se dozvíme, že v České republice fungují zhruba čtyři desítky dezinformačních projektů, které se tváří jako seriózní media.

Prouza přichází dokonce s důkazem, jak to s tou pravdou vlastně je. A v tom je podstata věci, jak on sám rozumí pravdě.

Napřed připomeňme, že v roce 2015, kdy již léta probíhala občanská válka v Sýrii, a víme, kdo ji inicioval, nám Prouza napsal o vlně uprchlíků, kteří zaplavují okolní státy a Evropu: „Uprchlíci neodcházejí, že v jejich zemích je válka, ale chtějí žít lépe.“

Avšak dnes píše na stejné téma: „Dvacet osm procent našich obyvatel je přesvědčeno, že ruská intervence v Sýrii pomáhá řešit migrační krizi v Evropě. Přitom jsou to právě ruské vojenské akce, které přinutily desetitisíce lidí, aby opustily své domovy.“

Všichni víme, kde jsou fakta. A pan Prouza to ví také. Prostě účelově lže – dezinformuje.

Sám však pokračuje: „Pokud se vzdáme demokracie, pokud začneme ignorovat fakta…… můžeme se jednoho dne zase probudit v zemi, kde je možný jen jeden názor.“

A nyní pozor, přítomní – a pane prezidente:

„Ti kterým by se návrat do minulosti líbil, se zaklínají cenzurou a hrají si na největší bojovníky za svobodu slova. Jejich cíl je ale přesně opačný a je potřeba se proti jejich snaze důrazně bránit.“

Na závěr nabízí velmi rázné poučení:

„Ukazujme na ně. Ať již jde o prokremelské trolly, operace Islámského státu, nebo politiky, kteří chtějí získat absolutní moc a ovládat poslušné stádo.“

Má však smůlu. Vyhrožuje někomu, kdo právě v tom minulém režimu již prokázal, že se nebojí.

Lze však tomu rozumět i jako velkému doznání. Pan Prouza totiž patří ke klientelizmu sociální demokracie, a tím pádem tu moc již dávno má.

Jen ještě jednu závažnou poznámku:

Před dvěma dny se pánové Putin a Trump m.j. dohodli na společných akcích proti Islámskému státu. Pan Prouza však stále vidí v Ruské federaci rovnocenného nepřítele, jako je ISIS. Jak dlouho ještě?

Dolores Ibaruri na obranu před fašizmem, ten termín není od věci, vytyčila heslo: „No pasarán!“