Jiří Baťa
9. 1. 2017
„Není to tak, že bychom se neodvážili, protože je to těžké; těžké je to proto, že (nám) chybí odvaha“ (Seneca). Jaká odvaha, to nechť si čtenář dovodí sám.
Koncem měsíce října 2016 jsem čtenáře informoval o podání trestního oznámení (ze dne 29. října 2016) na ministra kultury Mgr. Daniela Hermana pro podezření ze spáchání trestných činů poškozování cizích práv dle § 181 tr. zákoníku a trestného činu pomluvy dle § 184 tr. zákoníku. Dne 7. ledna 2017 jsem obdržel vyrozumění státní zástupkyně OSZ pro Prahu 1, ze kterého jsem si učinil názor, jak je uvedeno v titulku.
„Není to tak, že bychom se neodvážili, protože je to těžké; těžké je to proto, že (nám) chybí odvaha“ (Seneca). Jaká odvaha, to nechť si čtenář dovodí sám.
Koncem měsíce října 2016 jsem čtenáře informoval o podání trestního oznámení (ze dne 29. října 2016) na ministra kultury Mgr. Daniela Hermana pro podezření ze spáchání trestných činů poškozování cizích práv dle § 181 tr. zákoníku a trestného činu pomluvy dle § 184 tr. zákoníku. Dne 7. ledna 2017 jsem obdržel vyrozumění státní zástupkyně OSZ pro Prahu 1, ze kterého jsem si učinil názor, jak je uvedeno v titulku.
Že vyrozumění bude a je obsahově nejen mnou, ale jistě mnohými čtenáři očekáváno jako negativní, něco na způsob „nic se nestalo, jedeme dál“, asi nikoho nepřekvapí. Chci alespoň stručně informovat čtenáře, jak bylo mé podání OSZ pro Prahu 1 posouzeno. Paní státní zástupkyně ve svém vyrozumění mj. sděluje, že…
…..Prostudováním trestního oznámení nebylo shledáno podezření ze spáchání (mnou) uvažovaných trestných činů. Zároveň nebylo zjištěno ani podezření ze spáchání jiného trestného činu, uvedeného ve zvláštní části trestního zákoníku.
…..K (mnou) uvažovanému trestnému činu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 tr. zákoníku nebyly (mnou) uvedeny žádné skutečnosti, které by mohly vést k závěru, že byl spáchán tento trestný čin. Setkání Mgr. Hermana přímo na půdě ministerstva kultury s tibetským dalajlámou, lze hodnotit jako politický krok, který může být některými osobami vnímán jako nevhodný či dokonce poškozující zájmy ČR, nicméně v žádném případě není možné toto jednání řešit prostředky trestního práva a lze jednoznačně učinit závěr, že tímto jednáním nebyly naplněny zákonné znaky trestného činu a kdy řádným způsobem nebylo prokázáno, že by Mgr. Herman tím, že přijal tibetského dalajlámu, překročil svou pravomoc.
…..Rovněž nelze tímto ustanovením postihnout ani další jednání (která uvádím), neboť nebylo zjištěno, že by se Mgr. Herman dopustil nějakého takového jednání, kterým by překračoval svou pravomoc coby ministra kultury ČR, nebo ji vykonával v rozporu s právními předpisy nebo neplnil nějaké povinnosti, vyplývající z jeho pravomoci v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch, nebo způsobit nějakou škodu.
…..tuzemské soudy již vícekrát v souvislosti s ochranou osobnostních práv uvedly, že vyjádření učiněná na adresu osob veřejně činných, kterou prezident ČR beze sporu je, podléhají v evropském kontinentálním společensko-právním systému nižšímu stupni ochrany, než jaký je poskytován osobám soukromým, působícím mimo veřejný život, přičemž tento přístup lze dovozovat z jejich dobrovolného vstupu do veřejného života, který je v centru zájmu občanů a médií.
Nebudu více rozvádět obsah tohoto irelevantního vyrozumění, který je plný právnických výrazů, kliček a evidentní snahy zdůvodnit, že pan ministr kultury Herman je nevinnost sama, čistý jak lilie a také to, jak se hluboce mýlím když se domnívám, že se pan ministr Herman dopustil nějakého nezákonného jednání a pod. Protože se zaslaným vyrozuměním zásadně nesouhlasím, využívám svého zákonného práva a postupuji vyřízení svého podání k přezkoumání Městskému státnímu zastupitelství v Praze. Uvidíme, jak mé připomínky posoudí a hlavně, v čí prospěch.
