Yekta Uzunoglu
7. 2. 2017
Umíte si představit rok 1918? Poslední rok I. světové války a obzvlášť jeho druhou polovinu? Když už bylo jasné, že Německo, Rakousko-Uherská říše a Osmanská říše válku prohráli? Umíte si představit druhou polovinu roku 1918 na Balkáně? Balkán, kde byl kdejaký národ stovky let potlačován Osmany s nepředstavitelnou brutalitou? Umíte si představit vztek a pomstychtivost temperamentních balkánských národů právě v tom hysterickém období války, kdy emoce jako vždy ke konci válek vedly lidi ke krutostem vůči utlačovatelům?
V Mariánských Lázních byl jsem na jaře roku 1972 v jazykové a přípravné škole UK pro lékařskou fakultu a naše třida měla jet autobusem někam na výlet. Vedl nás náš třídní, profesor matematiky pan Kelner.
Všichni jsme se na všechny výlety těšili, během týdne jsme se směli z internátu vzdálit jen do 18 hodin, žili jsme téměř ve vojenském režimu. Ředitelem školy byl tenkrát údajně bývalý plukovník armády. Neměl to lehké, patrně měl na starosti během té doby i naše pozorovaní, včetně vyhotovení patřičného posudku či zprávy. Jisté je, že během jazykové a odborné přípravy nebylo výjimkou, že někoho přes noc sebrali a vyhostili mimo ČSSR.
Jeli jsme do lázeňského města Karlovy Vary, pro nás všechny bylo to mimořádná událost, ty kolonády, ty nádherné stavby a ta příroda kolem…. Náš profesor, tedy třídní, byl tak trochu škodolibec, pořád musel do někoho šťourat či ho popichovat.
Když jsme šli kolem hotelu Pupp, otočil se na mně a opět svým jízlivým tónem pronesl: “tam naproti v té budově pobýval váš Atatürk”. Jsem byl mladý a horkokrevný, tak jako kurdský mladík, nezůstal jsem mu dlužen a razantně jsem mu odsekl “žádný Atatürk není můj, natož pak váš”. Ale přesto mně jeho jizlivá poznámka nenechala v klidu, když jsem “zchladl”, zeptal jsem se ho, kde a kdy tedy byl Atatürk v Karlových Varech. Když viděl můj zájem a jelikož také mezitím zchladl, tak nás jako třídu vzal před budovou, kde na stěně visela tabule, že v tom domě žil Atatürk v červenci roku 1918! Zůstal jsem stát v rozpacích, protože do té chvíle jsem si myslel, že životopis Atatürka znám a že ho znám dobře, přece jsem měl přečtené i ty nejrozsáhlejší knihy o něm, četl jsem je než jsem přijel do Evropy, včetně proslulého autora životopisů tureckých osobností Sevket Süreya Aydemira “První Muž – Tek Adam” a nikde jsem nenarazil na to, že by Atatürk byl někde v Evropě právě v roce 1918, natož v Karlových Varech. Od té chvíle jsem přemýšlel, proč všichni historici, kteří popsali “každý detail ” Atatürkova života, utajili skutečnost, že byl v Karlových Varech. Od toho okamžiku jsem vždy, když byla možnost a příležitost, pátral a pátral a pátraní trvalo nejméně 30 let. Ale i po revoluci, kdy už byla větší možnost se dostat do různých archivů, moje pátraní pokračovalo. V Turecku se stále o pobytu Atatürka v Československu mlčelo. S výsledky svých pátraní jsem se obrátil na kdejakého “liberálního” tureckého novináře či politika a všichni mlčeli, nechtěli o tom vůbec nic slyšet.
Dokonce jsem vzal svého přítele Ismet Sezgina, jednoho z nejvýznamnějších liberálních demokratů v tureckých dějinách během jeho návštěvy v ČR, jakožto místopředsedy vlády Turecka a ministra obrany, do Karlových Varů, a jsme se ubytovali v Hotelu Pupp. Večer při procházce jsem ho vedl kolem domu s pamětní deskou na Atatürka, dům stál na druhé straně říčky Teplé, téměř proti hotelu Pupp směrem k divadlu. A když jsme stáli před domem a já jsem mu sdělil, že Atatürk v tom domě pobýval v červenci roku 1918, poslouchal mně pozorně, pak chytil moji ruku a téměř razantně mně odtáhl od toho domu a během toho mně říkal, že se míchám do věcí, které můžou přinést jen neštěstí. Víc jsem z něho nedostal. On byl erudovanou osobou na novodobé turecké dějiny, obzvlášť na Atatürka, jelikož Atatürk mimo jiné vysídlil jeho rodinu z Kurdistánu do tureckého města Aydin v západní části Turecka. I tato reakce mého blízkého přítele mne ještě více vedla k tomu, že jsem nejen nadále pátral, ale i publikoval, hlavně po té, co se internet dostal do našeho života, mohl jsem tak částečně prorazit absolutní embargo a tabu kolem tohoto tématu.
Dokonce jsem vzal svého přítele Ismet Sezgina, jednoho z nejvýznamnějších liberálních demokratů v tureckých dějinách během jeho návštěvy v ČR, jakožto místopředsedy vlády Turecka a ministra obrany, do Karlových Varů, a jsme se ubytovali v Hotelu Pupp. Večer při procházce jsem ho vedl kolem domu s pamětní deskou na Atatürka, dům stál na druhé straně říčky Teplé, téměř proti hotelu Pupp směrem k divadlu. A když jsme stáli před domem a já jsem mu sdělil, že Atatürk v tom domě pobýval v červenci roku 1918, poslouchal mně pozorně, pak chytil moji ruku a téměř razantně mně odtáhl od toho domu a během toho mně říkal, že se míchám do věcí, které můžou přinést jen neštěstí. Víc jsem z něho nedostal. On byl erudovanou osobou na novodobé turecké dějiny, obzvlášť na Atatürka, jelikož Atatürk mimo jiné vysídlil jeho rodinu z Kurdistánu do tureckého města Aydin v západní části Turecka. I tato reakce mého blízkého přítele mne ještě více vedla k tomu, že jsem nejen nadále pátral, ale i publikoval, hlavně po té, co se internet dostal do našeho života, mohl jsem tak částečně prorazit absolutní embargo a tabu kolem tohoto tématu.
Až po té, co moje příspěvky na internetu k tomuto tématu v tureckém jazyce nebyly k zastavení, nemohl už turecký stát tuto skutečnost již v takových rozměrech utajovat, jakýsi “historik” se na objednávku v biografii o Atatürkovi o tom zmínil, ale jen účelově, tak, aby skutečné důvody jeho pobytu byly překryty s šikovným popisem pobytu.
Umíte si představit rok 1918? Poslední rok I. světové války a obzvlášť jeho druhou polovinu? Když už bylo jasné, že Německo, Rakousko-Uherská říše a Osmanská říše válku prohráli? Umíte si představit druhou polovinu roku 1918 na Balkáně? Balkán, kde byl kdejaký národ stovky let potlačován Osmany s nepředstavitelnou brutalitou? Umíte si představit vztek a pomstychtivost temperamentních balkánských národů právě v tom hysterickém období války, kdy emoce jako vždy ke konci válek vedly lidi ke krutostem vůči utlačovatelům?
V tomto období, kdy každý příslušník balkánských národů zabíjel nejen osmanské vojáky, ale všechny, kdo s nimi kolaborovali, si osmanský Paša si sedne do vlaku se svým důstojníkem, svým služebníkem a jede vlakem skrze celý Balkán až do Vidně a odtamtud až do Prahy a následně do Karlových Varů? Proč? Oficiální verze zní: “na rehabilitaci”!? Který generál válčících armád by si během války mohl dovolit jet až na druhý “konec světa” za účelem rehabilitace, která měla trvat jen jeden měsíc? Oficiální verze je velice nepravděpodobná!
Skutečnost je ale jiná, dost vážná a dramatická i pro islámský svět, poznamenala a poznamenává i v současnosti další vývoj islámu.
Není žádným tajemstvím, že Atatürk, jinak Mustafa Kemal, patřil k francouzskému křídlu ultranacionalistických tureckých generálů. Ve Franci byl také vyškolen a jistí historici tvrdí, a mají na to důkazy, že se ve Francii během svého pobytu stal i členem Svobodných zednářů francouzské lóže. Ale jelikož moc měli generálové z německých škol, kteří vtáhli Říši s Německem do války, poslali všechny generály a důstojníky z francouzských škol na frontu daleko od centra moci, to jest z Konstantinopolisu (Istanbulu), proto i Mustafa Kemal alias Atatürk byl během této války poslán do Libye na frontu v Tripolisu a následně do Bingazi. Rozhodně generální štáb, složený z Pašů z německých škol neměl zájem, aby právě nějaký generál z francouzských škol se sebral a jel do Karlových Varů na rehabilitaci a to v tak dramatické a osudové době války! Kdo a jaká tajemná síla tedy zařídila, aby Paša, v skutku “diskriminovaný” generálním štábem, se dostal do Karlových Varů na rehabilitaci právě v osudovém období říše, kdy říše potřebovala nejen Pašy, ale každého, kdo ještě mohl držet zbraň v ruce?
V té stejné době se intenzivně pracovalo na nové podobě Evropy a Středního východu, ale též severní Afriky. Kniha T. G. Masaryka “Nová Evropa” jakožto koncept pro vyjednavače Spojených států o nové podobě Evropy, byla už na světě. Další předloha sloužící jako koncept francouzských a anglických diplomatů k vyjednávání o budoucí podobě Středního východu. Už v květnu roku 1916 měli podepsanou dohodu v zastoupení Mark Sykes a Francois George, která do dějin se zapsala jako Sykes-Picot.
Problém byl v tom, že osmanský Sultán nebyl jenom sultánem, ale Chalífou a v tom byl veškerý zádrhel. Jak se zbavit Chalífy. Pro spojence po porážce Německa či Rakousko-Uherska vyhnat císaře do vyhnanství či zabít, to nikomu nedělalo žádné vrásky, ale islámský Chalífa byl černou můrou všech. Zabít Chalífu a mít na věky islámský svět proti sobě? To si nikdo z nich nechtěl vzít na triko.
Právě proto se dle všeho Mustafa Kemal dostal na neuvěřitelnou cestu do Karlových Varů, bylo potřeba, aby se Chalífy zbavil muslim a nikoliv křesťan a k tomu účelu byl vybrán Mustafa Kemal.
Místem, kde byl vyškolen a úkolován, byly Karlovy Vary.
Problém byl v tom, že osmanský Sultán nebyl jenom sultánem, ale Chalífou a v tom byl veškerý zádrhel. Jak se zbavit Chalífy. Pro spojence po porážce Německa či Rakousko-Uherska vyhnat císaře do vyhnanství či zabít, to nikomu nedělalo žádné vrásky, ale islámský Chalífa byl černou můrou všech. Zabít Chalífu a mít na věky islámský svět proti sobě? To si nikdo z nich nechtěl vzít na triko.
Právě proto se dle všeho Mustafa Kemal dostal na neuvěřitelnou cestu do Karlových Varů, bylo potřeba, aby se Chalífy zbavil muslim a nikoliv křesťan a k tomu účelu byl vybrán Mustafa Kemal.
Místem, kde byl vyškolen a úkolován, byly Karlovy Vary.
Jakou roli v tom konkrétně hrála česká Mafie, nevíme, v archívech jsem nenalezl vůbec nic a budu vděčen každému, kdo by v tom mohl osvětlit nejen mně.
Jaký měl T. G. Masaryk vztah k české Mafii, to nevím a také nevím, zda je pravda, že T. G. Masaryk byl také členem lože Svobodných zednářů, jak tvrdí historici i o Atatürkovi. Jestli tomu tak ale je, pak by se to mohlo vysvětlit, proč byl vybrán Atatürk a proč došlo k jeho školení v Karlových Varech.
Mustafa Kemal Atatürk se po svém příjezdu do Karlových Varů ubytoval v hotelu dnešním jménem CARLSBAD PLAZA Mariánskolázeňská 223/25, Karlovy Vary. O jeho pobytu víme to, že se ve dne pohyboval v civilu a přijímal svoje bezejmenné osmanské hosty, se kterými jednal. K tomuto účelu měl v hotelu vyhrazenou svoji vlastní místnost (místnost byla vyhrazena výlučně po dobu pobytu Atatürkovi pro jeho jednáni, fungovala jako jeho jednací síň). K večeru se Atatürk oblekl do vojenské uniformy se všemi vyznamenáními a vždy šel do Hotelu Pupp. Kdo na něj čekal v Hotelu Pupp a s kým vším tam jednal, to opět nevíme, ale víme, že se ve stejné době v Karlových Varech pohybovala řada vysokých důstojníka-agentů spojeneckých sil. Vše směruje k tomu, že patrně česká Mafie zorganizovala setkání těchto osob i v Karlových Varech a dle všeho i s Mustafou Kemalem Atatürkem, se kterým jednali o strategii, jak odstranit Sultána a následně vyhlásit Tureckou republiku na území nejméně sedmkrát mešním, než Osmanská říše.
Poté se Atatürk se vrátil opět po vlastní ose přes celý Balkán do Konstantinopolisu. Po té už nebyl poslán na žádnou frontu, ale umístěn přímo u Sultána. Kdo a jak mu pomohl, to si můžeme odhadnout.
Na konec kapitulovalo Německo a Rakousko-Uhersko, někdy 30. října roku 1918 i Osmanská říše a hlavní město Konstantinopolis, tedy Istanbul, byl obsazen anglickou armádou. ALE nikdo si nedovolil překročit práh sultánského paláce a nějak mu ublížit, byl to přece Chalífa. Jak dopadli německý a habsburský císař, je známé, ale podobný osud Chalífovi nehrozil.
Generální štáb osmanského sultána – Chalífy, ti, co zahájili válku po boku Německa a Rakouska, se rozutekli, hlavně do Německa. Atatürk najednou se stal důvěrníkem Sultána.
Někdy v květnu roku 1919 pod záminkou, že ve východním Turecku jsou nepokoje, Atatürk jel do východního Turecka, to jest do Kurdistánu se zvláštním povolením anglického generála jakožto náčelníka okupačních sil v Konstantinopolisu. Tam zahájil svoje tažení proti Sultánovi, ten už ale neměl ani armádu, ostatně armádu dle kapitulačních podmínek ani mít nesměl.
Mustafa Kemal se těšil nejen podpoře svých školitelů, ale i dokonce Lenina, který mu poslal až tam zlaté mince v sudech.
Když se Atatürkovi podařilo vyhnat Sultána – Chalífu z říše, vyhlásil v Ankaře Tureckou republiku. Je zřejmé, že oním katem Chalífátu se stal on sám, to jest muslim a nikoliv křesťané.
Jaké dopady a jaký vývoj měl islám po likvidaci chalífátu, opět víme, a pociťujeme to i dnes, kdy kde jaký šílenec sám sebe vydává za chalífu tak, jako tzv. Abubakir Al Bagdadi z ISIS a kdejaký šílenec jako Usáma bin Ládin, vyhlašují svatou válkou. V případě existence institutu Chalífátu by se tito úchylové z nemohli stát členy Chalífatské rady.
Proto se není čemu se divit, že jak Atatürk, ale též jeho následovníci vždy dbali, aby vztahy Turecka s Československem byly privilegované a to i v době hluboké totality, kdy Atatürk už nežil, a obě země se nacházely v polarizovaném světě postaveny proti sobě. Při nejlepší vůli nelze toto vnímat jako běžný vztah.
Je na českých historicích, aby vybádali v rámci možností (jestli se vůbec ještě nějaké dokumenty zachovaly), o tom, co se odehrávalo tehdy v Karlových Varech. Z Atatürkova deníku se to nedovíme, jelikož toto období není popsané, jako jediné období jeho života.
Fotografie:
– Cedule o Atatükovým pobytu v Karlovarskem Hotelu
– Atatürk ve civilu
-Atatürk ve vše vojenské parádě
– Karlovarsky Hotel kde pobýval Atatürk
– Pracovna Atatürka v karlovarském hotelu
– Záznam o členství Atatürka u Svobodných zednářů
