24. 2. 2017 zdroj
„Podle mého soudu se může Zeman jen těžko vyhnout rozhodnutí, že kandidovat bude. Je-li někdo jediným, kdo cítí odpovědnost a může, pak musí. Miloš Zeman ve funkci prezidenta ukazuje, co je to síla osobnosti. Má značnou neformální autoritu,“ tvrdí o hlavě státu exministr zdravotnictví a bývalý ředitel Psychiatrické léčebny v Bohnicích Ivan David. Kromě toho se zamýšlí nad konáním Donalda Trumpa a nad rozpínavostí islámu.
PL: Prezident Miloš Zeman se rozhoduje, zda bude podruhé kandidovat. Je jeho rozhodnutí, a pak i výsledek volby, důležitý mezník, který určí další fungování této země, nebo vzhledem k významu jeho funkce fakticky o nic nejde?
Pan prezident vyslechne úvahy, rady a doporučení a rozhodne se sám. Podle mého soudu se těžko může vyhnout rozhodnutí, že bude kandidovat. Je-li někdo jediným, kdo cítí odpovědnost a může, pak musí. Miloš Zeman ve funkci prezidenta ukazuje, co je to síla osobnosti. Má značnou neformální autoritu, ačkoliv je funce prezidenta Ústavou ČR koncipována jako víceméně ceremoniální. Naše současnost se zdá být klidná, ale je dobou pozvolného rozkladu a rostoucí bezradnosti a z toho vyplývajících rizik.
Ukazuje se, že prezident Zeman spojuje zdravé síly společnosti. Je integrující osobností, jakou společnost v současném stavu potřebuje. Je to tedy přesně naopak, než vykřikují jeho, no řekněme „oponenti“. Posloucháme-li tyto výkřiky, vzpomeneme si na Zemanův oblíbený aforismus S. J. Lece: „Nedivte se, že vám trpaslíci okopávají kotníky, výš nedosáhnou.“ Myslím, že Miloš Zeman bude muset kandidovat. Není v tom touha po moci. Navštěvoval jsem ho v Novém Veselí a vím, jak tam byl spokojený. Těm, kteří ho přemlouvali, aby kandidoval, dal několik podmínek, za nichž by byl eventuálně ochoten kandidovat. Řekl mi pak: „Všechny podmínky splnili, tak co mi zbývá?“
PL: Nejobecněji řečeno, v čem Miloš Zeman jako prezident republiky prospívá české společnosti, a v čem jí škodí? Vadilo vám například, když Zeman dal veřejně najevo radost nad vítězstvím Donalda Trumpa, či jak si počíná v tématu migrace? A co jeho podpora vůči ministru financí Andreji Babišovi?
Jak jsem řekl, Miloš Zeman prospívá tím, že je integrující osobností. Pražskou kavárnu nikam integrovat nelze. Lidi exhibující s vyčtenými „moudrostmi“ filozofů Frankfurtské školy mezi racionálně uvažující a ke společnosti odpovědné vklínit nelze. Můžeme škrtnout i sugestibilní jedince, kteří bez kritiky přijímají žvásty z mainstreamových médií a samozřejmě vynechme lidi, které další směřování společnosti a národní komunity vůbec nezajímá. Od Miloše Zemana ovšem nemůžeme očekávat, že bude aktivně organizovat lidi, kteří by mohli pomoci. Na to je příliš velký solitér. S chutí bojuje proti přesile, ovšem pokud možno sám.
Od Donalda Trumpa neočekávám zázraky; na jeho zvolení je nejdůležitější poznání, že se někdy lze úspěšně vzepřít „hlubokému státu“. To vzepření Miloši Zemanovi imponuje, sám je těžko ohebný a obtížně řiditelný. Může se zdát, že Zeman i Trump „přehánějí“, jenže obecenstvo chápe teprve v nadsázce a v metafoře. Navíc, pokud chcete odklonit trajektorii zaoceánské lodi o pár stupňů, musíte otočit kormidlem mnohem víc než o pár stupňů.
Islám je nebezpečný. Začal jako malá agresivní sekta, a kde je dnes? Migrace v existující míře a kvalitě je ohrožující. Poučme se z míst, kam už migrační vlna došla – a nečekejme, až budou tady. Starejme se o sebe a chtějme, aby se oni starali také o sebe. Státník s velkou odpovědností nemůže být plachý a přecitlivělý, hledá řešení i v něčí neprospěch. Řešení nepřinese zoufalec s duší úředníka čekajícího na instrukce z Bruselu, Berlína nebo Washingtonu. Pokud jde o vztah Miloše Zemana k Andreji Babišovi, nehledal bych v prvním plánu, šachista myslí na nakolik tahů dopředu. Vztahy jsou jistě jiné, než se zdají být. V politice se přátelství nehraje a spojenectví je vždy účelové.
PL: U Zemana se střídaly z hlediska důvěry veřejnosti průšvihové periody – evergreenem se staly zvláště kauza Peroutka, či Mynářova bezpečnostní prověrka. Později to byla aféra s neudělením vyznamenání pro pana Jiřího Bradyho a kauza údajného vydírání hradního protokoláře Jindřicha Forejta. Číhá podle vašeho soudu někde na prezidenta průšvih, který mu případnou kandidaturu může totálně zbortit?
Velcí mužové vrhají dlouhé stíny. Miloš Zeman není bezchybný. Psal jsem o tom už dávno (http://blisty.cz/art/18771.html, http://bl isty.cz/art/22284.html ). Miloš Zeman bezvýhradně spoléhá na svoji paměť, ale ta je jen devětadevadesátiprocentní. Jeho omyl pokud jde o Peroutkův článek byl naprosto bezvýznamný, ale trpaslíci spustili kanonádu. Podobné je to i s dalšími „kauzami“, které věcně neznamenají nic. Vyznamenání neudělili ani prezidenti Klaus a Havel, ačkoli byl Brady rovněž v širší nominaci. V momentě, když Bradyho nevyznamenal prezident Zeman, antizemanovci vytáhli druhý metr, který měří jinak. O „údajném“ vydírání nemá cenu mluvit.
Zajímavé je, že se v češtině používá slova „údajný“ právě tam, kde chybějí věrohodné ověřitelné údaje. Zeman je prostě „sprostý podezřelý“. Myslím, že další „údajná“ pochybení jsou připravena, nebo se na nich usilovně pracuje. Příliš mnoho lidí cítí, že když se prostřednictvím odstranění Zemana nezbaví jeho vlivu na lidi, půjdou od válu. Jenže atentáty, i kdyby byly úspěšné, většinou stejně nestačí.
PL: Venkov má Zemana raději než město, ti starší spíš než ti mladší, ti chudší spíš než ti bohatší. Co pro ty, kteří mají Zemana rádi, prezident znamená? A které skupiny spíše mohou ,,přemluvit” ty druhé? A mimochodem, co často sdílené obavy Zemanových voličů, že přijde „majdan“ a prezidenta svrhne?
Venkov, starší a chudší mají blíž k reálnému světu. Bohatí a humanitně vzdělaní často „žijí“ ve světě idejí. Nezřídka blbých. Tak to bylo, jest a bude. Pro velmi mnoho lidí znamená Miloš Zeman jako prezident naději. Není to úplně dobře, ale bývá to tak, že lidé hledají naději v lidech, hlavně v jiných lidech, hlavně velikánech a celebritách, místo aby ji hledali v sobě a spojovali se. Ale tak to je.
Má smysl se argumentací zaměřovat na lidi, kteří mají vliv a autoritu. Tzv. „opinionmakeři“. To nemusejí být ti, kteří mají nejvyšší postavení a funkce, to jsou lidé, na jejichž úsudek lidé spoléhají. Jsou to lidé, kteří vnímají, aby pochopili – a předávají dál svoje interpretace jevů.
Kdyby měli antizemanovci a jiné opory stávajících pořádků, kteří jsou na cestě to ztracena, takový vliv, „majdan“ by už proběhl. Jenže po „slavné“ oslavě 28. října v Horáčkově režii, která byla totálně neúspěšná, ztratili naději. Ale budou to zkoušet. Bez naděje.
PL: Máte pocit, že by se měnil vztah médií k Miloši Zemanovi? Platí ještě vzorec „Zeman řekne něco skandálního, média rozjedou cirkus a Zeman se jim směje“? Anebo už to novináře přestalo bavit?
Za vším je třeba vidět člověka. Jestliže se mainstream snažil Miloše Zemana nejdřív tupit a pak ignorovat, utrpěl tím více mainstream než Miloš Zeman. Lidé, kteří o Miloši Zemanovi nebudou chtít číst žlučovité ptákoviny, budou ignorovat mainstream, který zvolna přestává být „main“, tedy hlavní. Lidé budou opouštět nechutné zdroje manipulací a dezinformací. Útočit za cenu takové ztráty je skutečné Pyrhovo vítězství mainstreamu. K čemu je Bakalovi Economia se ztrátou 150 milionů ročně a s prodaným nákladem Hospodářských novin pod 25 000. To i Nová republika má větší čtenost a bez ztráty, a Parlamentní listy uvádějí 350 000.
Trpaslíci nejen nad kotníky nedosáhnou, ale také nic jiného, než okopávat, nedovedou. Představa, že prezidenta Zemana lze před občany úspěšně potupit nebo dokonce utajit, je slabomyslná. Bojkotu využíjí alternativní média, to je jasné. A lidé si najdou, co je zajímá.
PL: Není zrovna málo sportovců, herců, umělců, ale i vědců, či intelektuálů, kteří se proti Zemanovi veřejně ohrazují. Jen v poslední době to byli například Jan Kraus, Vavřinec Hradílek, Gabriela Koukalová, Leopold König, ale i další. Čím to je?
Někteří jedinci se domnívají, že povyrostou, když se budou vymezovat proti prezidentovi. Asi to mají zapotřebí. Ono jich není mnoho, protože ti, kteří nenadávají na Zemana, nedostanou prostor v mainstreamových médiích. A někteří nadávají, aby ten prostor získali. Výhrady bývají nevěcné a tedy hloupé. Většinou jen opakují, co četli ve svém oblíbeném mainstreamovém zdroji. Více nejsou schopni. Myslím, že Gabriela Koukalová toho ví o politice asi tolik jako Miloš Zeman o lyžování. Příležitost k veřejnému ztrapňování seba sama patří k demokracii. Tolik jí tu ještě máme.
PL: Zeman, Babiš a ČSSD – to je jistý politický trojúhelník. Podpoří Babiš Zemana tak, aby ho přitom nestavil do popředí jako svého kandidáta? Jak to vidíte svou optikou – podpoří ČSSD Zemana, anebo ho bude chtít spíše „zapřít“? Skončí ČSSD takovým volebním průšvihem, že ji převezmou Zemanovi lidé?
Žádný trojúhelník nevidím. Babiš Zemana podpoří, pokud mu nic jiného reálného nezbude. Umí kalkulovat. ČSSD jako strana Zemana nepodpoří. K tomu chybí formát osobnosti – tedy představitelům ČSSD. Zemana podpoří drtivá část voličů, ale i členů ČSSD. ČSSD jako strana tím utrpí včetně těch, které tato strana živí. Zeman nemá takové lidi, kteří by mohli převzít ČSSD, která nezadržitelně jede po trajektorii ODS. Ničí ji malost vůdců a korupce.
PL: Miloš Zeman se raduje, že má dobré vztahy s prezidenty Ruska a Číny a teď, navíc, i s prezidentem USA. Raduje se právem? Může návštěvu USA obrátit ve svůj triumf? Změní se do konce roku např. vztah USA k Rusku tak, že Zeman se bude smát kritikům „vidíte, já vám říkal, že mám pravdu“?
Ono má svůj význam i to, když ti pánové vědí, kdo je Miloš Zeman. Už to je na velikost naší země utopené v EU relativně silná pozice pro jednání. Navštěva v USA nebude trimf, protože ji tak skoro nikdo nebude interpretovat, ale může mít samozřejmě nejen symbolický význam. Tak jako jedna vlašťovička jaro nedělá, ani americkou politiku nedělá jen prezident. Mají na něj páky a mohou jednat za jeho zády. Pokud „hluboký stát“ v USA věří, že vyhraje válku s Ruskem, jsme ztraceni bez ohledu na to, ke které straně se hlásíme.
PL: Prezidentští kandidáti, kteří se hlásí nebo se o nich mluví: Michal Horáček, Marek Hilšer, Jiří Drahoš, Martin Stropnický, Jaroslav Kubera. Koho z nich se má Zeman obávat?
Uznání, že každý je za hranicí své odbornosti laikem, patří ke zralé osobnosti. Politika je také odborná sféra. Pokud si někdo myslí, že ho schopnost psát pěkné písňové texty a vydělávat na hazardu kvalifikuje do politické funkce, je naivní. Naivní je myslet si, že soudní voliči budou takové přesvědčení sdílet. Totéž platí o kvalifikaci v chemii a akademických funkcích nebo o pohostinském vystupování v roli organizátora cizineckých legií.
Jaroslav Kubera je inteligentní, vtipný a zábavný, ale má jen okresní formát, ti ostatní ani to. Marka Hilšera neznám ani já. Nikoho z nich se Zeman neobává, o tom vás mohu ujistit. Miloše Zemana nemohou v přímé volbě zradit spolustraníci, může ho zradit zdraví. Soupeř pro Miloše Zemana se teprve hledá. Zdroje jsou. Tedy peněz na kampaň proti Zemanovi.
Za Parlamentní listy rozhovor vedla Olga Böhmová
