,,Můžete být zdvořilí, profesionálně jednající – ale vždy musíte mít plán, jak na své cestě kohokoli zabít”, řekl ministr obrany James Matis v Trumpově týmu… S kým se USA chystají válčit?

Avatar
Původní autoři

Napsal/přeložil: mbi
8.2. 2017   Eurasia 24 

 Jestřábi a další dravci z Pentagonu.
Obchodní válku mezi USA a Čínou lze považovat za téměř hotovou věc. Zároveň Peking zcela vážně předpokládá, že hospodářskou konfrontací to nemusí skončit. Vysoce postavený člověk z čínské armády prohlásil – a bylo to i zveřejněno na oficiálním webu čínského ministerstva obrany –, že „riziko války se Spojenými státy v tomto prezidentském období není žádný slogan, ale skutečná realita“.

Současně tento vysoký důstojník vyzýval k posílení vojenského kontingentu Číny ve sporných oblastech Jihočínského moře a k rozmístění protiraketové obrany na ochranu korejského poloostrova.

Skutečný protivník USA

Obrat pozornosti americké vojenské mašinérie směrem k východní Asii proběhl ještě za Obamova prezidentského mandátu: postupná koncentrace přítomnosti americké flotily, výstavba nových a rozšiřování stávajících vojenských základen, obnovení vojenské přítomnosti USA v Austrálii, na Filipínách a jinde, snahy o uzavření nových vojenských dohod (hlavně s Indií a s Vietnamem), snaha torpédovat proces vzniku pročínského bloku – ve světle těchto událostí vypadá konfrontace s Moskvou jako improvizovaná „odbočka“ washingtonské zahraniční politiky, která jen odvádí Bílý dům od skutečné konfrontace s klíčovým protivníkem v této oblasti.

Nejde o nic překvapivého. Již před pěti lety předstihla Čína USA v objemu průmyslové výroby (když dosáhla 19,8% podílu na celkové světové výrobě proti americkým 19,4 %). Její podíl na světové produkci se v řadě oblastí přibližuje nebo i přesahuje 50 %. Kupříkladu ve stavbě lodí připadá na

Čínu 45,1 % světové výroby, v produkci cementu 60 %, ve výrobě solárních panelů 80 %, ve výrobě počítačů 90,6 % atd. Ruská ekonomika, a to přes vysoké umístění ve světovém žebříčku, vypadá vedle čínské jako „trpaslík“ (srovnatelná hodnota HDP Číny je po devalvaci rublu zhruba 8krát a parita kupní síly 5,5krát vyšší než ruská).

V této souvislosti je třeba chápat, že pozice Ruska jako druhé nejsilnější vojenské velmoci světa není za daných okolností rozhodující. Při současném vztahu ekonomik nestojí otázka tak, zda se i v této oblasti dostane Čína na 2. místo ve světě, ale kdy se to stane. Zároveň existuje i dostatek důvodů se domnívat, že ono „kdy“ nastane poměrně brzy.

Ani Washingtonu už ve skutečnosti nezbývá příliš mnoho času na to, aby dostatečně efektivně zvyšoval tlaky na svého existenčně důležitého protivníka.

Americké chrastění zbraněmi na Středním a Blízkém východě a ve východní Evropě vypadá v těchto souvislostech jako zbytečné plýtvání silami.

Hrozba války bez ohledu na ekonomiku

Význam hospodářských styků a vztahů mezi Pekingem a Washingtonem, které jsou prý schopné blokovat „silový scénář“, se často přeceňuje.

Podíl USA na čínském exportu v roce 2015 představoval 17,62 %. Je to hodně, ale není to žádná katastrofa. Stupeň (ekonomické) závislosti řady prozápadních postsovětských zemí na Rusku je kupříkladu mnohem vyšší. Je také pravdou, žádné dvě země spolu nesoupeří tak silně, jako právě rozhodující obchodní partneři.

Například v roce 1913 bylo největším obchodním partnerem Ruska Německo a největším partnerem Německa naopak Rusko. V roce 1853 byli Britové klíčovým obchodním partnerem a dlouholetým spojencem tehdejšího Ruského impéria, navíc ještě silně závislým na dodávkách strategických surovin pro své námořnictvo.

Jinak řečeno silné obchodní vazby nejsou pro válku překážkou, ale naopak jejím předpokladem. Ekonomicky vzájemně závislé země se mají „o co dělit“.

Vzteklý pes a Rusko

Je tedy možná další protiruská „válečná odbočka“ USA? Na první pohled ano. Generál Barry McCaffrey uvádí, že klíčovým autorem Trumpova vojenského programu se stala konzervativní The Heritage Foundation (Nadace Dědictví) – spoluautor zahraničně-politické doktríny Ronalda Reagana, tedy programu urychlení výstavby protiraketové obrany a speciálně SDI (tzv. Strategická obranná iniciativa, známá pod názvem Strategie hvězdných válek – pozn. překl.) a propagátor operace „Pouštní bouře“.

Jinak řečeno jde o klasické „jestřáby“, pro které je válka s „říší zla“ příhodná a zisková aktivita. Jak se dalo čekat, zmíněná nadace – bez ohledu na Trumpa – prohlašuje, že Rusko je hlavní hrozbou pro americké zájmy, a to spolu s Íránem, Čínou a s teroristickými skupinami.

Druhým hlavním antiruským strašákem v Trumpově týmu, kterého již schválil Kongres, je ministr obrany „vzteklý pes“ James Mattis, jehož je možno charakterizovat jako patologického rusofoba. Nicméně i jen povrchní vyhodnocení jeho projevů ukazuje, že Mattis ve skutečnosti nikdy neřekl to, co je mu přičítáno a že uvedená nadace doporučuje ve vojenské oblasti něco jiného, než co se od ní očekávalo.

Toto jsou některé úvahy, jak je Mattis pronesl v roce 2005 na základně v San Diegu:

– Můžete být zdvořilí, profesionálně jednající – ale vždy musíte mít plán, jak na své cestě kohokoli zabít.

– Přijedete do Afghánistánu a uvidíte chlápky, jak mlátí svoje ženy za to, že nechtějí nosit šátky. Nejsou to vlastně vůbec lidé. A tak je ďábelsky zábavné tyhle kriminálníky pozabíjet. Je zábava je postřílet. Budu vám držet palce.

– A žádám vás, nezastavujte se na své cestě. Protože jinak ti, co přežijí, budou dalších deset tisíc let psát o tom, co jsme zde dělali.

Jinak řečeno, tato postava a diplomacie – to jsou dvě rozdílné věci.

A nyní se pokusíme podívat, co vlastně ve skutečnosti řekl o Rusku – ne z hlediska formy, ale obsahu:

Toto je jeho nejznámější prohlášení: „Lidé se ptají, jestli se Putin rozběsnil, nebo jestli se zbláznil. Já osobně si myslím, že problém není jen Putin, ale samo Rusko. Říká se, že až Putin skončí, bude líp. Myslím si, že jsou to jen sny.“

A nyní podrobněji: „Situace s Ruskem je mnohem vážnější a mnohem složitější, než jsme si mysleli. Podle mne je nejnebezpečnější situace na Ukrajině (…) Mnoho lidí si myslí, že máme problém s Vladimirem Putinem, že pokud Putin odejde, bude už vše v pořádku. Ale to nebude. Rusko má nejdelší hranice na celém světě – a to je příšerná strategická pozice.“

„V Rusku je víc džihádistů než v kterékoli zemi s výjimkou zemí Středního východu. A to je pro Rusko těžký problém, když má kromě toho navíc ještě i problémy hospodářské. Po demografické stránce je to tam také špatné, mnoho mužů umírá v Rusku na tuberkulózu, AIDS a alkoholismus, takže se mužská část populace snižuje. Mnoho ruských žen prodělalo speciální operace, aby již nerodily další děti. Rusko již demografickou situaci v zemi nemůže napravit, takže země v určitém okamžiku ztratí nad svými hranicemi, a to včetně námořních, kontrolu. Rusko se dostalo do pasti a NATO vidí jako svoji hrozbu.“

A dále: „Ve střednědobém horizontu by oslabení ruského vlivu mohlo vést až k rozpadu Ruské federace, to ale není v našem zájmu. Nechceme způsobit rozpad Ruska, protože poté by se jeho jaderné rakety „rozběhly“ po celém světě. Je třeba najít nějaký způsob, jak takovému scénáři zabránit, na Západě však na tuto otázku není jednotný názor. Američané nějaký názor mají, ale Evropa prostě strká hlavu do písku.“

Z uvedeného je zřejmé, že „duchem“ zůstal Mattis v 90. letech (a popravdě – ze strategického hlediska bude nejlepší, když tam co nejdéle zůstane), ale celkově je jeho zpráva jasná: Rusko není pro USA existenční hrozbou, země je vnitřně oslabená, její strategická poloha je „příšerná“ (což je pravda) a NATO je pro Rusko hrozbou. Rozpad Ruské federace a následný chaos – to je pro USA ta pravá hrozba. Řečeno jinak – v politické praxi je Mattis velmi zvláštní „jestřáb“.

Plánované posílení

Podívejme se nyní na program The Heritage Foundation, což je vlastně program Trumpa. Nákladný program přezbrojení americké armády předpokládá posílení námořní flotily o 78 lodí (o více než čtvrtinu), zvýšení počtu bojových letounů o stovku a zvýšení početního stavu pozemní armády o 60 tisíc mužů, z toho o 12 tisíc příslušníků námořní pěchoty.

Reaganovi následovníci se chystají bojovat, ale ne tam, kde to vypadá na první pohled – tedy ne v Evropě a ne na Středním východě.

Zvláštní způsob, jakým Pentagon vnímá realitu, s sebou nese i významná rizika (i slabost je pokládána za provokaci). Situace je ovšem taková, že je pro Rusy lepší, když je soupeř podcení, než aby je přecenil.

To totiž dává Moskvě to hlavní – časovou rezervu, kterou je nutno efektivně využít. Pokud se však Rusko nechce stát bojištěm s geopolitickými dravci, bude Moskva muset popřemýšlet o vytvoření třetího mocenského centra.

Zdroj: EurAsia Daily