Dmitrij Něrsesov
11. 2. 2017 zdroj
Nedávno se v Moskvě konala rusko-afghánská jednání na úrovni ministrů zahraničních věcí. Na základě jejich výsledků učinil šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov prohlášení, které by se klidně mohlo stát senzací: Rusko považuje za účelnou účast hnutí Tálibán ve vnitroafghánském urovnání. Po té následovala nervní reakce Washingtonu. Velitel sil USA v Afghánistánu prohlásil, že Rusko, Pákistán a Írán podporují radikální hnutí Tálibán, čímž podkopávají stabilitu v zemi.
Proč se najednou Moskva začala tak blahosklonně chovat k organizaci, která byla doposud považována za teroristickou? Co je to, projev “bezcharakterní poddajnosti” nebo “zdravého pragmatismu”?
Skutečně, vzniká pikantní situace: hnutí Tálibán bylo v roce 2003 zahrnuto ruským soudem do oficiálního seznamu teroristických organizací. Vyvstává otázka, jak může v tomto případě ruské ministerstvo zahraničí mluvit o možnosti práce s Tálibánem?
Jde o to, že Tálibán je od 90-tých let minulého století nedílnou součástí politického prostředí Afghánistánu. Tálibové byli u moci (přesněji, kontrolovali většinu Afghánistánu, včetně hlavního města Kábulu) od roku 1996 až do agrese USA v roce 2001. Avšak ztráta Kábulu a ústup do příhraničních oblastí s Pákistánem nevedly k porážce a zničení hnutí.
V současné době zůstávají tálibové významnou politickou, vojenskou a etnickou silou a v Afghánistánu nelze čehokoliv dosáhnout, aniž by se vzaly v úvahu jejich zájmy. V loňském roce byli schopni rozšířit své území díky citelným porážkám vládních sil. Toto potvrdil našemu listu šéfredaktor časopisu “Problémy národní strategie” Ajdar Kurtov.
Nakonec je zde ještě jeden důležitý detail. Do Afghánistánu pronikla a začala se tam upevňovat další síla – teroristická skupina DAEŠ (v Rusku zakázaná).
Právě touto okolností je třeba začít podrobnější analýzu. Neboť maximálně adekvátně popisuje skutečnou situaci: DAEŠ je absolutní zlo a vítězství nad ním je úkol číslo jedna. Tálibán je také zlo, které mělo být zničeno již dávno. Ale nebyl zničen. A teď je možné zkusit toto zlo použít v boji proti DAEŠ. Když se to neudělá, když se nevyužijí rozpory mezi Tálibánem a DAEŠ, mohou se spojit. A to by bylo tou nejhorší možnou variantou.
O jaké rozpory jde, nakolik jsou vážné? Nejsou obě skupiny stejného ražení? To je právě to, Tálibán a DAEŠ nejsou, přinejmenším zatím, totéž.
Tálibán je převážně národní hnutí Paštúnů, oblečené do islámského oděvu. Povaha DAEŠ je úplně jiná, je to hnutí islámských globalistů, jakási “islámská teroristická internacionála”. A rozpory mezi oběma hnutími jsou podobné jako rozpory mezi Stalinem a Trockým nebo mezi Trumpem a Obamou, chcete-li. Stalin a Tramp jsou stoupenci vzorce “má vlast, můj národ v první řadě”. Trocký a Obama jsou přesvědčení bojovníci proti jakékoliv národní vymezenosti, za “štěstí na celém světě”, tak to chápou.
Pro Stalina, Trumpa a táliby jsou nepřátelé všichni, kteří jsou proti svým národním či státním hodnotám a zájmům. Podle Trockého, Obamy a DAEŠ jsou nepřátelé ti, kteří se starají jen o svůj “kořistnický”, národně omezený zájem. Logiku činů těch prvních lze popsat takto: “Nepleť se do mých záležitostí, nechám tě na pokoji”. Logika druhých: “Nenechám tě na pokoji, dokud nepřijmeš mou víru”.
Jak nesmiřitelný může být rozpor mezi těmito dvěma světovými názory, je velmi dobře známo z historie. A právě o tuto nesmiřitelnost je možné a nutné se opřít při budování “sanitárního kordonu” proti DAEŠ na přístupech k bývalé sovětské Střední Asii.
A o to právě jde, vždyť teroristé DAEŠ ztrácejí své pozice v Sýrii a Iráku a aktivně hledají místa k vytvoření nových základen. Afghánistán je pro ně jedním z nejlákavějších míst. Pokud se jim podaří se tam “uhnízdit”, nějak se včlenit do místní rovnováhy sil, budou mít téměř dokonalý odrazový můstek pro akce proti středoasijským republikám bývalého SSSR a také proti Pákistánu, Indii, Íránu, Číně.
Toto nelze připustit. Toto, mimochodem, určitě jasně chápou v Pekingu. Stojí za zmínku, že jednání Lavrova s Afghánci se konalo několik dní po rusko-čínských konzultacích o Afghánistánu. Dá se předpokládat, že v jejich průběhu byl nový přístup k Ruska k tálibům projednán, a je pravděpodobné, že byl schválen. V každém případě, jak bylo potvrzeno vedoucím sekce orientálních studií Vysoké školy ekonomické Alexejem Maslovem, Čína nebude mít námitky proti tomu, aby se Moskva věnovala navazování kontaktů s táliby.
Tálibán v současné době nejdůsledněji vyjadřuje nacionalismus Paštunů. A jako takový může a měl by být zapojen do protistání vůči “internacionalistům” z DAEŠ. Koncem roku 2015 už o tom hovořil zvláštní zástupce ruského prezidenta pro Afghánistán Zamir Kábulov. Takže výroky, učiněné Sergejem Lavrovem, nijak nelze nazvat neočekávanými nebo nedomyšlenými.
Není žádným překvapením ani reakce na ně ze strany USA. Naprosto předpokládaně se Američané snaží obvinit Rusko ze “spolupráce s nepřítelem”, který, jak říkají, překáží “dobrým hochům” přinést mír a stabilitu afghánskému lidu. A nenápadně se snaží žádat Kongres o zvýšení amerických sil v Afghánistánu, o navýšení finančních prostředků.
Zároveň z nějakého důvodu zapomínají, že v dubnu 2016 tehdejší ministr zahraničí USA Kerry sám vyzýval Tálibán k jednání. A předtím, v roce 2013, se Američané vůbec pokusili navázat přímé kontakty s táliby v hlavním městě Kataru Doze. Jenomže ani v roce 2013 ani v roce 2016 se jim nic nepodařilo.
Proto vypadá nynější “pobouření” jako záchvat žárlivosti: skutečně ti “hrozní Rusové” dokážou udělat to, co bylo nad síly “nejmocnějšího národa na světě?!” Jaká záludnost – navázat meziafghánský dialog za zády Washingtonu, podle využít neúspěch americké diplomacie! To se nestane! Pošleme do Afghánistánu další vojska a zmaříme úsilí Ruska. Když jsme nebyli schopni nic udělat, nikdo nesmí být chytřejší než my!
Takže “Velká hra” kolem Afghánistánu pokračuje.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
