Jiří Baťa
1. 3. 2017
Přečetl jsem si článek Gabriely Hubáčkové v HaNo, pojednávající o problematice nakupování svačin a občerstvení ve školních bufetech. V poslední době se kolem toho vedly dlouhé, bohužel ne vždy plodné diskuze, které v svém konečném efektu, podle mého soudu, nic nevyřešily, spíše přinesly více problémů, než byly předtím. Nesleduji nijak zvlášť tento problém, po přečtení článku mě však zaujala jedna věc a sice, zda vůbec víme, co jíme.
Ve školních bufetech, ale stejně tak školních jídelnách, se dostávají ke spotřebě potravinové produkty a zboží, dodávané buďto přímo od výrobců z mlékáren, pekáren, jatek apod., nebo běžných dodavatelů z velkoobchodu např. zeleninou, ovocem atd., tedy zbožím, které jde běžně na pult v supermarketech nebo jiných obchodech s potravinami. Pro školní bufety nebo jídelny zcela jistě neexistují žádní speciální dodavatelé, kteří by dodávali potraviny v nezávadné pro děti či žáky škol. Z toho vyplývá, že i když ve škole bude uzavřen bufet a děti si budou nosit svačinu z domova, nebo si ji koupí v obchodě, donesou si prakticky stejně (ne)kvalitní, tedy (ne)závadné potraviny, které by jinak koupili v bufetu. Stručně řečeno nečekejme, že si děti z domova donesou kvalitnější, tedy nezávadnou svačinu, než kterou koupí ve školním bufetě (cena je věc druhá), nebo že ve školní jídelně vaří z lepších potravin, které jsou zdravotně nezávadná, protože stejně všechny pocházejí ze stejného zdroje, jako když je kupuje spotřebitel pro domácnost.
Tím se však již ministerstvo asi nezabývá. Hlavně, že jsou z obliga tím, že zabrání dětem či žákům v nákupu „nekvalitních“ potravin a nápojů v bufetu, což nejen nic neřeší, jen to dětem či žákům komplikuje jejich průběžné stravování či občerstvení a jedna či dvě prodavačky přijdou o práci. Ministerstvo si tímto opatřením kryje záda v domnění, že tím uchrání děti či školáky před konzumací zdravotně nevhodných potravina tím chrání jejich zdraví. Co a zda kvalitní a nezávadné děti jedí doma, je již nezajímá. Přitom by by měla paní ministryně bušit na dveře ministerstva obchodu, resp. kontrolních orgánů a požadovat, aby celková kvalita zboží a jeho zdravotní nezávadnost, především potravin, byla na takové úrovni, aby nebylo nutné dělat např. zvláštní opatřením zákazem prodeje ve školních bufetech, čímž se vůbec nic neřeší, protože jiné, než stejně (ne)kvalitní a (ne)závadné potraviny a produkty stejně nelze jinde koupit. Pokud snad ano, jako např. bioprodukty a spec výrobky a pod., pak ale za vysokou cenu, což ne každý žák by si mohl dovolit.
Kvalita a nezávadnost potravin je vůbec problém současnosti a společnosti. Na co dnes člověk sáhne, to má nějaké negativa v podobě pesticidů, Eček, Béček, umělých přísad, tužidel, různých náhražek atd., takže skutečně je značný problém nakupovat kvalitní a nezávadné potraviny, jako tomu bylo dříve, za totality. Nebyl sice takový výběr, ale kvalita rozhodně převládala nad kvantitou. Chléb byl chlebem, mléko mlékem, sýr sýrem, máslo bylo máslem, med byl český a takto by bylo možné dál pokračovat. Pravda, chléb sice nevydržel týden (protože se stačil sníst), mléko se muselo převařit (pokud se včas nespotřebovalo), máslo se dalo krásně a lehce namazat, vajíčka byla čerstvá (a ne půl roku chlazená), salám a klobásky byly samé kvalitní maso, zelenina za hubičku a z domácích polí a limonády s přírodním sirupem a bez různých extraktů, které v dnešních nápojích sice dodají na chuti, ale o to více jsou zdraví škodlivá.
Téměř všechny potraviny a potravinové produkty se nějak „vylepšují“, hlavně tím, že se např. prodlužuje trvanlivost, nahrazují umělými přísadami, umělými tuky, maso v salámech a uzeninách se nahradí strouhankou, rozemletými kostmi nebo kůží, obohatí želatinou a věrohodně obarví umělými barvivy a spotřebitel, protože je to na pohled, ale i chuťově přijatelné ani neví, co s prominutím, sežere. Je samozřejmé, že nám spotřebitelům, ale hlavně a především dětem a mládeži takové potraviny nesvědčí. Je otázka, čím lze tyto stávající nevhodné potraviny nahradit, resp. jejich výrobě a prodeji zabránit. Tím, že se zavře školní bufet určitě ne.
Stručný komentář redaktora (Ivan David):
Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co opravdu vědí. (Karel Čapek)
Chápu dobrou snahu autora, který má pravdu, pokud platí premisa, že ve školních bufetech má být jídlo a pití “zdravotně nezávadné” a autor tím míní různé umělé přísady a domnívá se, že jsou nezdravé, až dokonce nebezpečné. Pak je pravda, že jídlo přinesené odjinud nebude lepší (ani horší).