Washington Post: americká média nesmí považovat Donalda Trumpa za svého nepřítele

1. 2. 2017   zdroj a zdroj WP
Není možné se snižovat ke lži při objasňování činnosti nového prezidenta USA. Ať se stane v příštích čtyřech letech cokoliv, zbraní amerických novinářů musí zůstat tužky a notebooky, fakta a objektivita.
Není nic bezprecedentního na tom, že Bílý dům považuje média za svého nepřítele – “za stranu opozice”, jak je nazval poradce prezidenta USA Donalda Trumpa Stephen Bannon. Je však velmi důležité, aby se americká média touto stranou nestávala, píše Fred Hiatt ve svém článku v The Washington Post.


Autor konstatuje, že po prvním týdnu Trampa v úřadu, který byl vyčerpávající a často vyvolával znepokojení, mnozí začali novinářům říkat, že pokračovat v práci ve stejném duchu již není možné…

Bylo poukazováno na to, že je nezbytné, aby novináři přestali vysvětlovat prezidentovy příspěvky na Twitteru, namísto toho je třeba začít nazývat ničím nepodložená tvrzení administrativy lží. Pokud poradci Bílého domu demonstrují bezcharakternost, je třeba přestat uskutečňovat s nimi rozhovory. Pokud takové portály a kanály jako Breitbart a Fox prosazují Trumpovu propagandu, ostatní mají stanout na opačné straně.

Podle autora je tento přístup nesprávný a odpovědí na nepravdivost a neobjektivitu žurnalistiky nemůže být ještě větší nepravdivost a neobjektivita žurnalistiky, což pouze ohrozí pověst médií a možnost rozumné diskuse ve společnosti. Reakcí na urážky administrativy nemůže být transformace médií na to, z čeho jsou obviňována. Ne, odpovědí médií USA musí být profesionalismus a vykonávání práce v souladu s nejvyššími standardy.

V případě, že prezident učiní prohlášení, novináři ho musí vysvětlovat. Pokud bude nepravdivé, je třeba uvést důkazy o jeho nepravdivosti. V případě, že kritici nového šéfa Bílého domu říkají, že je totalitní vůdce, je to také nutné objasnit. Pokud bude takové prohlášení přehnané, je třeba i o tom předložit důkazy. A stále provádět aktivní investigativní žurnalistiku.

Zatím, domnívá se autor, list The Washington Post nastavuje standardy této nejednoduché práce. V posledních dvou letech varoval USA před zvolením Donalda Trumpa a poukazoval na to, že není vhodný k plnění takových funkcí vzhledem ke komplikovanému charakteru, absenci zkušeností, omylům v mnoha otázkách a proto, že je nebezpečím pro demokratické normy. Nyní vznikla taková situace, kdy mnozí doufají, že se ukáže, že tato varování byla chybná.

První dny Trumpova prezidentství nebyly, mírně řečeno, příliš povzbuzující, ale to neznamená, že úkol listu se změnil. Je nutné rozlišovat mezi slovy a činy nové vlády. Je nutné oddělit dobré od špatného. A v politické kultuře, která má tendenci posuzovat jakoukoli negativní akci jako potenciál pro příchod konce světa, je nutné rozlišovat mezi tím, co je pouze politováníhodné, a tím, co může skutečně uškodit. To se zase musí oddělovat od těch kroků, které mohou vést k nenapravitelným následkům.

Takže když Donald Trump zablokoval snížení úrokové sazby pro ty, kteří si vzali federálně pojištěnou hypotéku, učinil opatrný a skromný krok pro ochranu federálních financí a nešel do války s prostými pracujícími USA. Když dal Trump pokyn k vytvoření správy na pomoc obětem nelegálních migrantů, jeho krok se stal bezdůvodným signálem o převážné většině těchto trestných činů, ale správa sama o sobě těžko povede k negativním důsledkům.

Ale svým zákazem vstupu uprchlíků z válkou postižených zemí a skutečnost, že postavil jedno náboženství nad jiné, ​​nový šéf Bílého domu zmrzačil demokracii USA. Tento zákaz se stal zradou tradiční americké velkorysosti a tolerance, s níž se tato země v minulosti někdy rozcházela, čehož pak vždycky litovala.

Autor zdůrazňuje, že se nesnaží se smířit s Trumpem, protože není nic normálního nebo zdravého na tom, když poradce Bílého domu říká médiím, že mají na nějakou dobu “zavřít ústa”, stejně jako není normální prezident, který se zacyklil na sledovanosti, pronásleduje své “nepřátele” a nazývá novináře “jedněmi z nejnečestnějších lidí na světě”. Tento postoj musí vyvolat obavy všech občanů USA, nejen představitelů médií.

Autor však činí závěr, že média si nemohou dovolit snižovat se na tuto úroveň a míchat se do “rvačky na nože”. Ať se stane v příštích čtyřech letech cokoliv, zbraní amerických novinářů musí zůstat tužky a notebooky, fakta a objektivita.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová