Napsal/přeložil: Andrej Kovrin
11.3. 2017 Eurasia24
Politika Evropské unie, zaměřená v posledních letech na zachování a udržení jednoty, nemá podle soukromé americké zpravodajské a analytické agentury Stratfor perspektivu.
Událostí roku 2016 se stal Brexit, situace v Řecku je dlouhodobě nestabilní a v rozhodujících státech Evropy získávají stále větší popularitu euroskeptici. Neexistuje jednotný názor na pokračování protiruských sankcí, které řadě členských států přinášejí ekonomické ztráty. A úspěšné výsledky nejbližších konkurentů EU – Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS) a Eurasijské hospodářské unie (EAHU) – vyvolávají nelibost evropských politických elit.
Podle řady analytiků bude rok 2017 pro budoucnost EU rozhodujícím. Hlavními událostmi se v jeho průběhu stanou volby v Nizozemí, Francii a Německu. Ty totiž rozhodnou nejen o dalším zaměření vnitřní a zahraniční politiky těchto států, ale také o budoucnosti eura jako společné měny EU.
Hlavním ohniskem a argumentem euroskepticismu zůstane jako dosud Řecko. Bez ohledu na svoji ekonomickou závislost a závazky vůči věřitelům provádí tamní vláda takovou sociální politiku, jejímž důsledkem se mohou stát mimořádné volby – a s nimi bude s největší pravděpodobností nastolena otázka dalšího členství země v evropském společenství.
Pokud k tomuto scénáři dojde, mohou příkladu Řecka následovat Itálie a Španělsko, ve kterých je velká část voličů připravena hlasovat pro opuštění eurozóny. Mimochodem největší popularitu a sympatie mají v těchto zemích politické strany prosazující vystoupení z EU.
Pokusy propočítat si další postup v případě pro EU negativního výsledku voleb již probíhají v Nizozemí. Tamní úřady provedly letos průzkum týkající se vztahu Holanďanů k euru. Formálním důvodem pro zahájení průzkumu se staly obavy z možného dopadu politiky Evropské centrální banky (ECB) na nizozemské vkladatele a penzisty.
Nemalou roli v otázce budoucnosti EU hrají také protiruské sankce. Zvláště aktivně vystupují proti prodlužování sankcí jižní státy evropského společenství. Podporu tyto státy nalézají i ve Francii, kde tamní politici v souvislosti se sankcemi stále častěji mluví o jejich nesmyslnosti. Německo, disponující v EU největší ekonomickou autoritou, však zatím nedává těmto státům možnost, aby (tlakem na zrušení sankcí) chránily i své ekonomické zájmy.
Zatímco v Evropě se vede vzrušená diskuse o vhodnosti protiruských opatření, Rusko tím, jak plánovitě upevňuje staletou spolupráci se svými sousedy, pokračuje v budování ŠOS a EAHU. Obě organizace se vydaly cestou posilování vzájemné výměny zboží a jsou tak schopny zajistit a nabídnout v jednotlivých státech potřebnou produkci, a to na úkor obdobné produkce západní.
I to je důvod, proč se stále větší počet politiků EU přiklání k obnovení a posílení spolupráce s Ruskem. Kupříkladu ve Francii mají mezi lidmi největší sympatie kandidáti, kteří podporují navázání strategického partnerství s Ruskem. Pokud některý z nich ve volbách zvítězí, vlna euroskepticismu zaplaví Řecko, Španělsko i Itálii – a Německo ztratí nad dalším vývojem kontrolu.
To znamená, že EU musí pozorně sledovat vývoj a obávat se o vlastní budoucnost. Rostoucí vlna nespokojenosti hned v několika zemích EU neustále přibližuje možnost, že se scénář jejího rozpadu naplní. Při pohledu na úspěchy Ruské federace a jejích strategických partnerů v ŠOS a EAHU nevidí členské státy EU mnoho smyslu v další existenci eurozóny.
Vzhledem k tomu se hlavní evropské státy již dnes morálně připravují na negativní důsledky realizace takového scénáře a počítají ztráty, ke kterým dojde v případě jejich odchodu od společné ekonomiky a měny. Celá politika EU potřebuje kvalitní restart respektující současnou realitu. Pokud se jí to nepodaří, je její budoucnost víc než šedivá.
Andrej Kovrin
Zdroj: Politikus.ru
