Jiří Baťa
12. 3. 2017
Bohuslav Sobotka obhájil na sjezdu ČSSD v Brně svůj post předsedy strany. Podle něj je to bezesporu velký úspěch, protože může pokračovat ve své politické kariéře přesto, že zdaleka není, jak si zřejmě myslí a fandí, tím nejlepším, co jsme v politice měli. Nemám důvod mu gratulovat, protože jeho znovuzvolení není pro občany žádnou výhrou a nedává to důvod k nějakým oslavám. Jednoduše proto, že Sobotka nebyl ani dobrým předsedou strany, ani dobrým premiérem, kterým se stal z titulu předsedy ve volbách v tu dobu nejsilnější politické strany.
Myslím že nebudu sám, kdo bude mít stejný názor na B. Sobotku coby předsedu ČSSD, stejně jako na premiéra vlády ČR, jakkoli sám B. Sobotka o sobě, svém premiérování a úspěších vlády mluví v superlativech.
Je sice pravda, že zde byly horší vlády a horší premiéři, ale to neznamená, že B. Sobotka se s úspěchem zhostil obou funkcí, tedy jak předsedy ČSSD, tak předsedy vlády. ČSSD pod jeho vedením ztratila za poslední 3 roky nejen na počtu svých členů, ale utrpěla i výraznou ztrátu u svých voličů a sympatizantů, především díky neplnění slibů, které byly panem Sobotkou a i dalšími představiteli soc. demokracie proklamovány v posledních volbách a na které většina voličů reagovala a ČSSD dala své hlasy. Jedním z hlavních a dodnes nesplněných slibů mělo být řešení církevních restitucí. Ani mnohonásobné připomínky občanů nepřiměly B. Sobotku k tomu, aby se tímto slibem věcně zabýval.
Bohuslav Sobotka si je prý těchto skutečností vědom a bude dělat vše, aby se situace zlepšila. Ale to nejsou problémy jediné. B . Sobotka jako premiér se projevil jako měkota, bezpáteřní a úlisný člověk, který se neumí (možná ani nechce) postavit čelem k problémům, které ve vládě existují a po jejichž řešení volá většina občanů. Počínaje žabomyšími válkami s vicepremiérem A. Babišem a jeho ANO, proradným ministrem Hermanem, půtky s prezidentem Zemanem a do nebes volající kauzou OKD, byty a podvodníkem Z. Bakala konče. K těmto kauzám byl nesčetněkrát veřejností vyzýván, aby se k nim vyjádřil, aby je řešil. Jak známo, k věci se otočil zády, dělá mrtvého brouka a osud postižených občanů jej nezajímá. A to chce B. Sobotka, aby jemu a soc. demokracii voliči věřili a ve volbách jim dali hlasy?
Kromě výše zmíněných vnitrostátních problémů, kterým Bohuslav Sobotka věnuje jen proklamativní (řečnickou) pozornost (zdravotnictví, školství, doprava, důchody, minimální mzda, bezpečnostní a pohotovostní orgány a složky, mzdy nestátního sektoru, důchody a celá řada dalších), u kterých sice bylo dosaženo dílčích nebo sporadických úspěchů a řešení, jsou zde problémy vážnějšího, tedy mezinárodního charakteru. Mezi nejzávažnější lze považovat neschopnost B. Sobotky jako premiéra účinně se postavit nesmyslným požadavkům „ouřadů“ z Bruselu co se týká kvót na přijímání migrantů, neschopnost účinně a svrchovaně oponovat nátlakům německé kancléřky Angely Merkelové, neschopnost (či spíše nezájem) postavit se všem tendencím spojených s migrací a přijímáním muslimských, islámských uprchlíků do Evropy, stejně jako neschopnost a neochota racionálního odporu a argumentace všech negativních dopadů, případně následků, vyplývajících z přijímání migrantů na společnost atd. Ale také jeho zbabělá podpora ministra obrany v podlém úsilí v podpoře tendencí NATO a militantních záměrů USA v jejich zcela bezdůvodném, o to více nebezpečném obsazování pozic v blízkosti západních hranic Ruské federace.
Předvolební kampaň se pomalu rozjíždí, voliči mohou očekávat příval různých slibů a ujišťování. Většina politiků, usilujících o jejich přízeň, v to počítaje i politiky ČSSD včetně B. Sobotky přitom budou spoléhat na to, že voliči trpí ztrátou paměti, nemají přehled, resp. že jsou nositeli nízkého IQ. V zájmu svého vítězství nebude ani B. Sobotka a jeho ČSSD váhat znovu slibovat, lhát a mystifikovat své voliče s cílem, dovést svou ČSSD ve volbách do vítězného konce. Nepochybně je to velké, neřku-li až zbožné přání, jenže ani Sobotkovo znovuzvolení neznamená žádnou jistotu ani záruku, že ČSSD vyhrají volby. Ostatně je jedno, jestli soc. demokracie ve volbách vyhraje nebo ne, protože v případě vítězství je zřejmé, že by zcela jistě nevládli sami a že by byli nuceni vytvořit „nějakou“ koalici. Žádná koalice ČSSD s jinou levicovou politickou stranou než s KSČM nebo SPD však nedává smysl. Na druhé straně je otázka, zda by koalice s KSČM byla pro voliče vůbec přijatelná vzhledem k dosud platnému usnesení Bohumínského sjezdu. Jiná koalice, např. s ANO, KDU, ODS či TOP 09 má nepochybně stejné předpoklady „úspěšného“ vládnutí, jako je tomu za současné koalice.
Mgr. Bohuslav Sobotka je nadmíru sebevědomý, sebejistý, domýšlivý neskutečně naivní člověk když o sobě prohlašuje, že „má dost silný mandát na to, aby bojoval za vítězství ČSSD“. Tím chce vlastně říct, že ve vítězství ČSSD věří, že je o něm zcela přesvědčen. Je sice chvályhodné, má-li člověk vůli dosáhnout úspěchů, nesmí to však být na úkor reálných možností. V tomto případě jsou však šance na vítězství velmi nepravděpodobné. Panu Sobotkovi v dosažení vítězství musí pomoci vedení strany, které si sám určil a kterému bezmezně důvěřuje. „Oranžové, jednohlasné (loajální) vedení“ by pak mělo v intencích Sobotkovy vize usilovat o toužebné vítězství ČSSD. Musí prý lidem vysvětlovat, co pro ně ČSSD udělalo. Nemyslím, že to na lidi a voliče zabere a že je to skutečně přesvědčí. Jednak těch úspěchů není moc a lidé mají se soc. demokracií za poslední roky řadu špatných zkušeností více než dost. Nicméně se vedení strany (ale i poslanci) budou určitě snažit, protože k tomu mají velmi zajímavou motivaci: jen vítězství ČSSD jim může do budoucna zase zajistit současná koryta, relativně pohodlný politický život a příjmy, o kterých se lidé a jejich voliči mohou nechat zdát.
Takže se bude opakovat scénář předešlých voleb a sice sliby, že můžeme očekávat příděly zlatých vajec, bezpočet létajících holubů do huby, německé platy a důchody, stejně jako německou či rakouskou kvalitu potravin a výrobků a spoustu dalších nesmyslných proklamací, slibů a očekávání, jako sliby na zvyšování mezd u státních zaměstnanců (nestátní zaměstnanci jsou Sobotkovi zřejmě u pr.ele), řešení našeho školství a zdravotnictví a sociálních případů, atd., atd. Máme se na co těšit, protože to zase bude fraška, která ač se bude zase opakovat, přece bude zase v něčem jiná. Jiná v tom, že až bude sociální demokracie ve volbách potit krev, k jejímu vítězství ji to letos zcela jistě nepřivede.
