Možná jste si nevšimli, ale Trump a Putin obnovují silnou vojenskou alianci

Lawrenc Solomon
28.3. 2017   Zvědavec
 Západní tisk je zaneprázdněn démonizováním Ruska. Je nám říkáno, že Rusko, prostřednictvím svého nástroje Wikileaks, může u Hillary Clinton za prohrání voleb; že Rusko napadlo americké servery, účinně dosadilo za prezidenta Donalda Trumpa; že Rusko vydírá Trumpa přes sexuální skandály a tajné obchodní dohody; že Trump neuveřejňuje svá daňová přiznání, protože ta ukazují příjmy z Ruska; že Rusko a jeho ďábelští spojenci, Írán a Sýrie, jsou nepřáteli Západu na smrt; že Putin chce opětovně obnovit sovětskou říši; že Putin dělá z Trumpa blbce, v krátkosti, že Rusko je historickým nepřítelem USA, kterého je třeba si vždy držet od těla zbraněmi.


Některé z těchto dohadů by mohly být snad dokonce i pravdivé. Ale dohadem není, že v současnosti dochází k dramatickému oteplování vztahů, k vzájemnému respektu a k vytváření vojenské aliance, kterou Rusko a Amerika neviděly desítky let.

[Prezident ...]
Prezident Donald Trump mluví po telefonu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v Oválné pracovně Bílého domu. 18. leden 2017. Na obrázku jsou rovněž, zleva, personální šéf Bílého domu Reince Priebus, vice-prezident Mike Pence, hlavní stratég Bílého domu Steve Bannon, tiskový mluvčí Sean Spicer a poradce pro národní bezpečnost Michael Flynn.

Jedním z mnoha šokových překvapení je, že americké jednotky dnes bojují v Sýrii, v rámci společné věci a za koordinace s Ruskem. Oteplování vztahů mezi dvěma vojenskými velmocemi začalo téměř bezprostředně po Trumpově inauguraci, kdy se ministr zahraničí Rex Tillerson – který dostal od Putina ruský Řád přátelství – setkal se svým ruským protějškem, ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem, 16. února v Bonnu. „Tillerson potvrzuje, že USA jsou ochotny řešit své problémy s Ruskem – Lavrov“, to je titulek s TASS, ruské tiskové agentury. “Zdůraznili jsme, že máme společné shodné zájmy, především co se týká rozhodného boje proti terorismu“, řekl Lavrov, který si stěžoval, že vztahy mezi Ruskem a USA „byly za Obamovy vlády vážně podkopány“.

Toto diplomatické setkání na nejvyšší úrovni doplňovalo vojenské setkání na nejvyšší úrovni téhož dne v Baku v Ázerbájdžánu, kde se sešel generál Joe Dunford, náčelník amerického generálního štábu, a generál Valerij Gerasimov, náčelník ruského generálního štábu. Pak se tito dva generálové setkali opět 7. března, tentokrát v turecké Antalii, spolu s tureckým náčelníkem generálního štábu.
Kulbisn, sobota 14. března 2016, fotografie páru, který se líbá před graffiti s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, vlevo, a  republikánským prezidentským kandidátem Donaldem Trumpem, na zdi baru ve starém městě litevského Vilniusu.

Tato setkání demonstrovala kompetentnosti Trumpovy vlády a  nekompetentnost jeho předchůdce. V říjnu, během syrské krize v Aleppu, došlo k prvnímu vážnému střetu mezi USA a Ruskem od Kubánské krize v r. 1962, kdy se Rusko postavilo proti Obamově rozhodnutí zaútočit na syrskou armádu a kdy řeklo, že sestřelí jakékoliv americké letadlo, které bude ohrožovat ruský personál v Sýrii. Obama pak ponižujícím způsobem ustoupil – nedokázal položit základy pro rusko-americkou vojenskou spolupráci, aby se předešlo náhodným úmrtím, a to navzdory četným prosbám znepokojeného Dunforda, který usiloval o svolení setkat se s Rusy, aby se vyhnul vysoce rizikovým konfrontacím, pokud by tyto dvě země byly aktivní ve stejných válečných zónách.

Obama nikdy toto svolení nedal, ale Trumpova vláda velmi briskně, což vedlo ke spolupráci, ke které nyní mezi těmito dvěma silami na zemi v Sýrii dochází
.
Druhé vojenské setkání, svolané, aby se probralo, jakým způsobem budou v Sýrii probíhat operace, bylo ještě důležitější, avšak tentokrát kvůli tomu, kdo byl a kdo nebyl pozván. Přítomno bylo vrchní velení turecké armády, coby regionální mocnosti, a vrchní velení z USA a Ruska, ze dvou globálních velmocí. Írán, spojenec Sýrie, a dle názorů i  spojenec Ruska, pozván nebyl. Trumpova vláda během několika týdnů zatlačila Írán do pozadí a oslabila, ne-li zcela rozbila, rusko-íránskou alianci.

Takto to viděl i Írán. „Role Íránu v oblasti vývoje v Sýrii je eliminována,“ napsala íránská diplomatická stránka o čtyři dny později a  poznamenala, že Američané a Rusové koordinují, a hořce komentovala, že ruský spojenec je opustil. „Ruské přísloví říká: „Když nesedíte u stolu, jste u stolu požíráni“. Írán u stolu v Antalii nebyl.“To, že Rusko staví své zájmy více k USA, než k Íránu, není žádným překvapením. Rusko je přirozeným spojencem Spojených států, bez ohledu na temná desetiletí 20. století, kdy upadlo pod komunistickou diktaturu. Ruští carové se identifikovali se Západem a byli spojenci Západu; Západ obdivuje ruskou literaturu, ruskou hudbu a ruské umění. Rusko sdílí se Západem žido-křesťanský odkaz, a, spolu s dalšími západními zeměmi, ochraňovalo posvátnou zemi. Írán, v kontrastu s tím, je přirozeným nepřítelem Ruska – tyto dvě země vedly v minulosti řadu válek a íránští šíité byli historickými nepřáteli mnoha sunitských muslimů Ruska, stejně jako křesťanů.

Prezident Obama slavně doufal v „ruský reset“ s Amerikou, ale místo toho, během osmi let, obnovil mezi těmito dvěma velmocemi nepřátelství. Prezident Trump, během svého prvního měsíce v úřadu, tento reset dokončil a během druhého měsíce oddělil Írán od Ruska. Jeho Ruskem posedlí kritici by možná měli přidat tato fakta o Rusku na seznam, který vytváří.
You Probably Didn’t Notice, but Trump and Putin are Rebuilding a Mighty Military Alliance