Shawn Helton8.3.2017 21th Century Ware překlad NWOO
V průběhu minulého měsíce bylo více než 12 milionů odtajněných dokumentů CIA údajně zveřejněno online. Zatímco dokumenty zpravodajských služeb prý vrhají světlo na utajované válečné programy, psychologické výzkumy a éru studené války, rovněž obsahují další důkazy, potvrzující symbiotický vztah mezi CIA a americkými médii. Na konci ledna britský časopis Guardian uvedl, že samotná CIA uveřejnila miliony dokumentů online:
„CIA uveřejnila více než 12 milionů stran odtajněných dokumentů online, takže spisy za celá desetiletí činnosti amerických zpravodajských služeb jsou snadněji přístupné a lze v nich lépe hledat.
Agentura v úterý zveřejnila zhruba 930 000 dokumentů, které jsou součástí databáze Prohledávání záznamů CIA (Crest). Zveřejnění dokumentů online bylo poprvé oznámeno na webu BuzzFeed News.“
„Přestože byly do úterý všechny dokumenty, které jsou v programu Crest, součástí veřejných záznamů, mohly být osobně shlédnuty pouze při návštěvě Národního archivu v Marylandu. Pokud někdo navštívil archiv, byly k dispozici jen čtyři počítače, které měly přístup ke Crestu, a to pouze v běžné pracovní době. Na základě soudní žaloby ze strany vládní transparentní neziskové organizace MuckRock byla CIA vyzvána, aby zpřístupnila dokumenty online. Další tlak na zveřejnění dokumentů přišel od advokáta a novináře Michaela Besta, který začal dokumenty pravidelně jeden po druhém skenovat a nahrávat do počítače.“
Guardian uvedl, že „CIA také uchovává spisy a dokumenty o mediálních organizacích a jednotlivých novinářích.“
V roce 2014 Michael Best z organizace MuckRock podal žalobu na základě zákona Freedom of Information Act (FOIA) s cílem přimět CIA, aby zveřejnila všechny své dokumenty online. Zároveň Best údajně získal pomocí crowdfundingu více než 15 000 dolarů na to, aby „vytiskl a poté veřejně uploadoval záznamy, jeden po druhém, a tím vyvíjel tlak na CIA.“
Ačkoli některá mainstreamová média CIA poněkud chválí, mnoho zveřejněných spisů bylo hodně redigováno.
Na začátku 50. let CIA řídila rozsáhlý program s názvem Operation Mockingbird (Operace Drozd), o němž se říkalo, že infiltroval konkrétně do amerických sdělovacích prostředků, které veřejně šířily propagandu prostřednictvím různých čelných organizací, časopisů a kulturních skupin.
V posledních letech, od doby, kdy američtí zákonodárci 2. července 2013 s okamžitou platností prohlásili za zastaralý zákon Smith-Mundt (tj. federální zákon pro podporu šíření informací o USA ve světě z r. 1948, pozn. překl.), vyšla celá řada bizarních a neskutečných novinových zpráv, jak uveřejnila agentura RT níže:
„Až do začátku tohoto měsíce bylo na základě dlouholetého federálního zákona nelegální, aby Ministerstvo zahraničí USA v tuzemsku sdílelo novinové zprávy, které byly napsány zevnitř a odeslány do Američany spravovaných sdělovacích prostředků, vysílajících po celém světě. To vše se změnilo 2. července, kdy Rada pro vysílání (BBG) dostala povolení, aby umožnila americkým domácnostem naladit si i jiné programy, což bylo předtím možné jen mimo Spojené státy.“
„Zákon Smith-Mundt po celá desetiletí zajišťoval, aby vládní média, určená pro zahraniční publikum, nekončila na rádiových stanicích, které vysílaly uvnitř USA. Novela, přičleněná k zákonu, který schvaluje národní obranu (National Defense Authorization Act),tento zákaz letos odstranila.“
 |
| Dnešní noviny vám přináší Velký Bratr |
Nově odtajněné dokumenty ukazují, že zvláštní agent CIA a zástupce ředitele vedení zpravodajských služeb úzce spolupracovali s novináři a majiteli mnoha největších sdělovacích prostředků:
Senátem zvolený Výbor pro studium vládních operací s ohledem na aktivity zpravodajských služeb shledal, že v roce 1975 předkládala CIA příběhy americkému tisku:
Wikipedie přidává detaily:
Po roce 1953 měl celou síť pod kontrolou Allen W. Dulles, ředitel CIA. Do této doby měla Operace Drozd velký vliv na více než 25 novinových redakcí a telegrafních agentur. Obvyklá metoda spočívala v tom, že zpravodajské služby vytvořily zprávy, které potom CIA poskytla bystrým či naopak nedůvtipným novinářům. Tyto zprávy poté opakovali nebo citovali předchozí novináři, kteří byli následně citováni prostřednictvím mediálních telegrafních služeb.
Úřad pro koordinaci směrnic (OPC) byl financován na základě odčerpávání prostředků, určených na realizaci Marshallova plánu [tj. americký plán obnovy Evropy po 2. světové válce]. Část těchto peněz byla použita k uplácení novinářů a vydavatelů.
V roce 2008 New York Times napsal:
V prvních letech studené války byli [významní spisovatelé a umělci, od Arthura Schlesingera ml. až po Jacksona Pollocka] podporováni, občas štědře, ale vždy tajně, agenturou CIA, a to jako součást propagandistické války proti Sovětskému svazu. Šlo možná o nejúspěšnější použití „měkké síly“ v americké historii.
Agent CIA řekl v rozhovoru s Philipem Grahamem, majitelem Washington Post… o ochotě novinářů rozšiřovat propagandu CIA a podávat zprávy:
Mohli jste sehnat novináře levněji, než nějakou dobrou prostitutku, za pár set dolarů měsíčně.
Slavný novinář Carl Bernstein, který psal o aféře Watergate, v roce 1977 uvedl:
Více než 400 amerických novinářů… v posledních dvaceti pěti letech tajně vykonávalo úkoly pro CIA, jak vyplývá z dokumentů, uložených v ústředí CIA.
***
V mnoha případech dokumenty CIA ukazují, že novináři byli zapojeni do plnění úkolů pro CIA se souhlasem managementu předních amerických zpravodajských organizací.
***
Mezi vedoucí pracovníky, kteří se propůjčovali ke spolupráci se CIA, byli šéfové CBS, Time, New York Times, Louisville Courier-Journal a Copley News Service. Další organizace, které spolupracovaly se CIA, jsou [ABC, NBC, AP, UPI, Reuters] Hearst Newspapers, Scripps-Howard, časopis Newsweek, Mutual Broadcasting System, Miami Herald a starý Saturday Evening Post a New York Herald-Tribune.
***
Existuje dostatek důkazů, že přední američtí vydavatelé a šéfové ze zpravodajství umožňovali sami sobě i svým organizacím stát se pomocníky zpravodajských služeb. „Nevybírejme si nějaké ubohé novináře, proboha,“ prohlásil jednou William Colby před vyšetřovatelem církevního výboru. „Pojďme přímo k vedení.“
***
CIA dokonce v 50. letech organizovala formální vzdělávací program, v němž se agenti učili, jak se stát novinářem. Zpravodajští důstojníci se „učili vyjadřovat jako novináři“, vysvětloval vysoký úředník CIA, a poté byli přiděleni do velkých zpravodajských organizací, kde jim vedení pomáhalo.
***
Jednou za rok se v průběhu 50. a raných 60. let korespondenti CBS (tj. americká komerční televizní síť, pozn. překl.) scházeli s vedením CIA u soukromé večeře a na briefingu.
***
Allen Dulles se často přimlouval za svého dobrého (již zesnulého) přítele Henryho Luceho, zakladatele časopisů Time a Life, který ochotně dovoloval některým svým zaměstnancům, aby pracovali pro CIA a souhlasil s tím, že poskytne pracovní místa a novinářské průkazy dalším agentům CIA, kteří postrádali novinářskou zkušenost.
***
V 50. a raných 60. letech se zahraniční korespondenti časopisu Time zúčastňovali „briefingových“ večeří, podobných těm, které CIA pořádala pro korespondenty CBS.
***
Podle zdrojů CIA víme, že když magazín Newsweek zakoupila společnost Washington Post Company, byl vydavatel Philip L. Graham představiteli CIA informován, že agentura příležitostně využívá časopis pro účely krytí. „Všeobecně se vědělo, že Phil Graham je někdo, kdo vám rád pomůže,“ řekl bývalý zástupce ředitele agentury. „Frank Wisner s ním jednal.“ Wisner, zástupce ředitele CIA od roku 1950 až do roku 1965 (do doby krátce před tím, než spáchal sebevraždu), byl hlavním organizátorem „špinavých“ operací, do nichž bylo mj. zapojeno mnoho novinářů. Wisner se rád chlubil svým „mocným Wurlitzerem,“ úžasným propagandistickým instrumentem, který sestavil, a na který hrál za pomoci tisku.
***
V listopadu 1973 [poté, co CIA tvrdila, že program ukončila] William Colby řekl novinářům a vydavatelům z New York Times a Washington Star, že agentura má „zhruba tři tucty“ amerických novinářů „na výplatní listině CIA,“ včetně pěti dalších, kteří pracují pro „všeobecně rozšířené zpravodajské organizace.“ Dokonce i přesto, že Senátní výbor pro zpravodajskou činnost prováděl v roce 1976 vyšetřování, jak uvádějí zdroje CIA, tak CIA i nadále udržovala spojení se 75 – 90 novináři ze všech odvětví – se šéfy, novináři, příležitostnými dopisovateli, fotografy, fejetonisty, kancelářskými úředníky a techniky, zajišťujícími vysílání. Více než polovina z nich byla stažena ze smluv CIA a výplatních listin, přesto byli vázáni jinými tajnými dohodami s agenturou. Podle nepublikované zprávy výboru Sněmovny reprezentantů pro zpravodajské služby, jemuž předsedal Otis Pike, vyplývá, že nejméně patnáct zpravodajských organizací stále poskytovalo krytí agentům CIA i v roce 1976.
***
Ti, kteří byli v této věci nejlépe informovaní, tvrdí, že uváděné číslo 400 amerických novinářů je ještě nízké číslo…
„Zastoupení bylo tak velké, že kdyby se tento materiál dostal ven, některá velká jména v novinařině by byla pošpiněna…
Odborník na propagandu během soudního řízení vypovídal pod přísahou, že CIA nyní zaměstnává TISÍCE novinářů a VLASTNÍ mediální organizace. Ať už je jeho odhad přesný, či nikoliv, je jasné, že mnoho prominentních novinářů stále podává zprávy CIA.
Čtyřdílný dokumentární seriál BBC s názvem „The Century of the Self“ ukazuje, že jistý Američan – Edward Bernays, synovec Sigmunda Freuda – vytvořil moderní obor manipulace veřejného vnímání a americká vláda do velké míry používala jeho techniky.
