Vysokoškolský pedagog k oznámené kandidatuře – Václav Janoušek: Prezident Zeman souzní s drtivou většinou českého lidu…

Doufal jsem, že prezident Zeman bude opět kandidovat a nezklamal jsem se. Jedná se o velice důležitý mezník, zejména vzhledem k hrozbě islámského terorismu a migrační krizi. Prezident Zeman je jediný český státník, který má v této otázce dlouhodobě jasno, jeho postoj je pevný a neměnný bez ohledu na brutální a nenávistný tlak, kterému je dlouhodobě vystaven nejenom doma, ale i v zahraničí. Prezident je jediný český státník, který drží Českou republiku ve společenství Visegrádské čtyřky. Všichni ostatní v lepším případě jen dvojace lavírují, snaží se být hezcí i směrem k českému lidu, i směrem k Bruselu, nebo zastávají rovnou bruselsko – merkelovské postoje.

Migrační krize vstupuje, jak se zdá, do nové fáze. V západním světě se již pomaloučku polehoučku začínají ozývat realističtější postoje. Brexit, zvolení Donalda Trumpa, velké šance Marine Le Penové, to vše jsou příznaky toho, že se vítr začíná pomaličku měnit. A v této situaci udržet náš dosavadní kurs považuji za zcela životně důležitou věc.

V čem Miloš Zeman jako prezident české společnosti prospěl? A co dalšího by v příštích pěti letech mohl prosadit a dokázat, pokud by byl znovu zvolen?

Prezident Zeman má obrovskou zásluhu na tom, že migrační krize nás naplno nezasáhla. Jeho zásluha je především v této oblasti. On svými postoji souzní s českým lidem, nebo alespoň s jeho drtivou většinou. Přitom se nejedná o populismus, neboť tentýž neměnný postoj zastává už mnoho let.

Co by musel Miloš Zeman udělat, aby zklamal své voliče? Vadilo vám například, když se radoval nad vítězstvím Donalda Trumpa, či jak hovoří o migrantech?

I já jsem se radoval nad vítězstvím Donalda Trumpa a k migrantům a k jejich vítačům mám stejně „vřelý“ vztah jako prezident, takže mi to rozhodně nevadilo. Prezident Zeman by mohl zklamat své voliče, kdyby od těchto postojů pod nějakým vnějším tlakem začal ustupovat. Každý z dlouhé řady českých panovníků vzal na svá bedra obrovskou odpovědnost. Někteří z těchto panovníků této odpovědnosti se ctí dostáli, jiní bohužel méně. Duch českého národa se po celou dobu své historie utváří při vědomí toho, že se neustále v průběhu dějin pohybujeme na samé hraně fyzické existence a neexistence. Z toho vyplývá jednak naše potřeba silného vůdce, který by naši národní loď dokázal provést všemi bouřemi, jednak to utváří určitý národní postoj, který bych nazval pragmatickým realismem (mezi jehož vyznavače se sám řadím).

Mimochodem, kdyby mi někdo chtěl oponovat, že prezident přece není panovník – samozřejmě, že je. Feudalismus, republikánství, komunismus – to jsou z dějinotvorného hlediska jen dočasná technicko – administrativní uspořádání, která jsou pod rozlišovací schopností těžkého kroku dějin.