Jaroslav Tichý
21. 3. 2017
Zaujal mne článek doc. R. Valenčíka z 10. 3. tohoto roku pod názvem „O volbách ve Svobodném rádiu“ zde, který se týká přípravy podzimních voleb a předpokladů k dosažení dobrých výsledků těch politických stran, které budou schopny příčiny našich stávajících problémů nalézt a navrhnout jejich řešení. Nechci s vyslovenými předpoklady nikterak polemizovat, neboť jsem sám toho názoru, že má-li dojít (obecně) k nějaké nápravě, je třeba nejprve problém pojmenovat, poté zanalyzovat a pak navrhnout řešení vedoucí k jeho nápravě. Jsem ale již poněkud skeptický k představě autora o nevolitelnosti těch stran, které tak neučiní, neboť zatím, jak známo, stačilo některým českým voličům výrazně méně k tomu, aby některou ze stávajících parlamentních stran volili.
Tu kytička, jinde kobliha, tam zase teplý buřt či pivo se slevou. A s produkcí různých umělců, toť se ví. Bez toho by dnes nešlo odpoutat pozornost voličů od vyprázdněného vlastního programu dotyčné strany. Dochází tak buď k tomu, že předvolební programy stran jsou odbyté či nereálné, příp. jen proklamativní (budeme žádat, nesouhlasíme, chceme, budeme podporovat, zjednodušíme, urychlíme, vyřešíme apod.). Pěkné a pro někoho na první pohled možná i působivé, avšak bez návrhů konkrétních řešení jednotlivých bodů (slibů) uvedených v programu. A často i bez reálných představ, jak tyto proklamace uvést v život, neboť jde přece „jen o program do voleb“, nikoliv o program po volbách. Volby se tak mění ze souboje idejí a návrhů k řešení různých problémů společnosti a státu na souboj peněz a jednorázových pokusů o uplacení voliče. A je pak již problémem voliče, že namísto toho, aby se pídil po programu, který mu zajistí, aby měl na tu koblihu či buřta denně ze svého, tak dá přednost těmto „specialitám“ jednou za 4 roky. Vždyť jsou přece zdarma či alespoň se slevou. Je to tedy „výhodné“, jak nás všechny učí reklamy v cizích supermarketech u nás.
Dalším problémem, který v této souvislosti spatřuji, je ten, že zejména parlamentní politické strany dávají před volbami jen plané sliby nejen proto, že nevědí, jaké jsou příčiny současných problémů, jak autor uvádí (či že od počátku nehodlají své sliby po volbách uvádět v život), nýbrž někdy i proto, že:
– to naopak vědí velmi dobře, avšak přiznat to nemohou. Problém totiž spočívá v praktikách těchto politických stran a jejich sekretariátů (způsob dodatečného zajišťování peněz do stranických pokladen), kšeftaření s hlasy poslanců jednotlivých stran (někdy bez vědomí příslušného stranického sekretariátu, jindy mezi jednotlivými stranami navzájem stylem „něco za něco“, prosazování zájmů některých finančně silných firem či skupin v parlamentu atd..);
– tyto návyky si zástupci těchto stran v parlamentu již natolik osvojili, že jejich škodlivost a amorálnost v posledním období často ani nevnímají nebo
– vědí, že směrem k voličům navyklým volit zvykově a často bez dostatečného porovnání předvolebních slibů s povolební praxí to ani potřebovat nebudou.
Autor článků vychází přitom z premisy vzniku velké „naštvanosti“ mas a razantní změny jejich přístupu k volbám. Ač tomu tak při podzimních volbách nepochybně bude, nelze čekat, že takto obrození voliči přijdou v téměř 100 %ním počtu k urnám a že jejich nadpoloviční většina bude volit nově či přistupovat k volbám jinak než dosud. Až takovým optimistou nejsem. Lze totiž předpokládat, že ač ty parlamentní „strany, jejichž hlavní rolí, které se podujaly, je být fíkovým listem ke krytí různých lumpáren, budou nevolitelné“, jak autor uvádí, voleny určitým procentem voličů přesto budou.
Reakcí na hlavní příčiny současných problémů uváděné v citovaném článku z 10.3..r. naváži ve druhé a současně závěrečné části tohoto zamyšlení.
Zamyšlení před blížícími se celostátními volbami – část II.
Navazuji tímto na I. část mého „Zamyšlení před blížícími se celostátními volbami“ s tím, že považuji
za potřebné zastavit se dále u hlavních příčin současných problémů uváděných v článku doc. R. Valenčíka z 10.3.t.r. s cílem ukázat na jejich propojenost:
a/ do institucionálních struktur státu, jež mají chránit stát a jeho obyvatele před rozkladem, prorůstají struktury sestávající z osob, které na sebe „něco vědí“. Tyto osoby jsou pak spolu nejvíce solidární. Dochází u nich k vzájemnému krytí při porušování obecně přijatých zásad;
b/ zrychlení bohatnutí „bohatých“ na úkor zbytku společnosti, která na to doplácí. Současně s tím se tak zrychluje chudnutí „chudých“, do této kategorie postupně propadá i střední vrstva, v minulosti vždy opora společnosti. V současnosti to nabylo rekordních parametrů. V důsledku toho dochází k nárůstu ekonomické a sociální nerovnosti a z toho vyplývající segregaci;
c/ propojení zpravodajských služeb USA, jež jsou dnes mimo jakoukoliv kontrolu, se strukturami ad a/ a ad b/. Na rozdíl od minulosti, kdy tajné služby využívaly kompromitujících informací na příslušné osoby k budování své zpravodajské sítě, dochází v současnosti k tomu, že tyto služby pomocí zkompromitovaných osob vytvářejí „viditelnou část“ současné globální moci, dosazují do ní své slouhy a slouhy slouhů.
Pokusme se nyní převést si shora uvedené příčiny současného stavu do stávající praxe:
K bodu ad a/
Mají-li občané skutečný zájem o zjednání nápravy, musí volit jinak než mechanicky, zvykově. Tedy s rozmyslem, s přihlédnutím k programu příslušné strany a k navrhovaným řešením a k jejich konfrontaci s vlastními zájmy. Tedy ne k pouhým proklamacím příslušných stran či k návodu jak volit ze strany mainstreamu. Občané/voliči si musí být přitom vědomi toho, že volit ty, kteří měli čas na nápravu 25 let, aniž v tom cokoliv udělali, je bezúčelné a chybné. Bez ohledu na jejich nová hesla a rozsah podávaného občerstvení či drobných suvenýrů, příp. zpěváků na pódiu. Volby jsou vážná věc, nikoliv lido-vá veselice za účelem odvedení pozornosti občanů od podstatných věcí k věcem nepodstatným.
Prosazení prvků přímé demokracie pro stanovení zodpovědnosti poslanců, senátorů, ministrů, jejich náměstků, hejtmanů, primátorů atd. pak při stanovení jasných pravidel pro jejich případné odvolání vč. stanovení majetko-právní odpovědnosti by mělo k nápravě pomoci. Ovšem při současném splnění předpokladu uvedeném v bodě ad c/. Jinak nebude v praxi fungovat.
K bodu ad b/
Společnost nerozdělil prezident M. Zeman, jak někteří v současnosti s oblibou nesprávně uvádějí, ta byla rozdělena již dříve. A rozdělil ji majetek. Zatímco do r. 1989 byli občané zvyklí na rovnoprávnost, v dnešní době ji ztratili a často se stali existenčně závislí na některých spoluobčanech, o jejichž přičinlivosti a schopnostech pochvalně hovoří někdy M. Kalousek. Existenčně závislí občané přitom často vědí své o tom, jak ti „přičinliví“ tak zázračně zbohatli. A ten, kdo nekradl včas, když banky před jejich přechodem do cizích rukou u nás rozdávaly na základě politického zadání vesměs nevratné úvěry, které pak zbytek národa po léta splácel, má dnes smůlu. S poctivostí v tomto státě opravdu nikdo daleko nedošel. Čestné výjimky, které se vypracovaly vlastním umem a přičiněním, nechť prominou. Bez včasného zajištění financování své činnosti to ale nešlo a jít ani nemohlo. To namítal na jaře r. 1994 i prof. Zelený z USA s tím, že kapitalisty si u nás vytvořit můžeme, kapitál ale ne. I ten nakonec byl. Z vytunelovaných bank. A po převedení těchto našich bank zahraničním bankám dosud nezavedené subjekty úvěry na nové projekty bez své značné kapitálové spoluúčasti a záruk již získat nemohly.
To, že dochází ke zrychlené polarizaci společnosti a jak k tomu dochází, uvádí sám autor. Často se o tom hovoří jako o dobývání renty.
Zbývající část společnosti:
– buď nemůže realizovat své projekty (chybí počáteční kapitál a podpora ze strany státu směřuje přitom k těm bohatým zahraničním firmám, které žádnou podporu nepotřebují, zatímco na české firmy si stát vzpomene až při placení daní. Ty od nich natvrdo vyžaduje od prvního okamžiku, ještě než se v rámci nových projektů mohou postavit pořádně na nohy. Těm velkým zahraničním firmám naopak poskytuje daňové prázdniny. Po jejich skončení tyto firmy odcházejí za stejným účelem jinam) nebo
– je odkázána na často málo kvalifikovanou a špatně placenou práci v cizích montovnách u nás. Tradičně kvalifikovaní čeští pracovníci tak přicházejí postupně o svoji kvalifikaci, další pracovníci jsou pak na podpoře. Buď proto, že práci nemají nebo proto, že dojíždění do vzdáleného zaměstnání je časově i ekonomicky pro ně nad jejich možnosti. Stát je svými špatnými strategickými rozhodnutími a chybnou a přehnanou privatizací připravil o zaměstnání, často i o životní perspektivu, někdy i o rodinu, aniž by se to dodnes snažil napravit. Špatně placená místa v montovnách či v cizích firmách, kde tito pracovníci často nemohou během pracovního procesu ani na WC, touto nápravou rozhodně nejsou.
Jinými slovy:
– bohatí jsou v této zemi státem podporováni a
– po chudých stát šlape. A ačkoliv od nich chce (na rozdíl od těch bohatých) daně, nepomůže jim ve skutečnosti prakticky vůbec v ničem. Ještě tak evidentně nepochopil, že je sám proti sobě (a nám všem).
ad c/
Bez vyřešení problematiky uvedené pod tímto bodem není dost dobře možné řešit ani problematiku uvedenou pod body a/ a b/. Je sice např. pěkné, že by poslanci, senátoři, ministři, jejich náměstci a další osoby ve funkcích podléhali prvkům přímé demokracie. Tu však nelze s úspěchem prosazovat v prostředí, kde platí zcela jiná pravidla a vlivy. Stačí se podívat na způsob opětovného dosazení Donalda Tuska do funkce předsedy Rady Evropy, ačkoliv jde původně o zástupce Polska, které po skončení jeho volebního období nominovalo jinou osobu. Marně. Z dobře míněných programových návrhů se tak bez souběžného řešení podmínek pro jejich realizaci mohou stát jen proklamace či v praxi nefungující opatření. K řešení těchto podmínek však body programu příslušné strany už nesahají.
K vyřešení této problematiky je přitom nezbytné od takového propojení se systémově oddělit. V praxi to znamená vystoupení ze struktur EU a NATO, k čemuž vedou i další důvody. Pokud takový krok neučiníme, nelze rozlišit „školení u spojenců“, na které jsou naši politici při svém nástupu do funkcí tak často do zámoří zváni, od příčin problémů uváděných autorem článku pod bodem c/. Nelze pak ani rozumně očekávat provedení nápravy při odstranění zbývajících příčin problémů, jež jsou v článku pojmenovány. Jednoduše proto, že k tomu nebudou vytvořeny potřebné podmínky.
V každém případě bylo potřebné tato témata nastolit a začít o nich otevřeně diskutovat. Věřím, že jak články doc. R. Valenčíka, tak snad i toto mé zamyšlení k tomu přispějí. Vzhledem k tomu, že tyto otáz-ky jsou předmětem volebního programu Aliance národních sil, která k tomuto účelu využívá i podně-tů ze strany občanů, je taková veřejná debata o těchto tématech o to důležitější. A v případě zájmu autora článku či některých alternativních médií se jí rádi i zúčastníme.
