Helsinské desatero a zablácené holínky vítězů

Avatar
Původní autoři

vlk
20.4.2017 Kosa zostra čili vlkovobloguje.wordpress.com

Čtvrteční článek Lea K. byl pro mne studenou sprchou a  zároveň inspirací k  dnešnímu textu. Protože člověk zapomíná. A to i věci, které bijí do očí, respektive – i takové, jež by nikdy zapomenout neměl. Ve svém nejvlastnějším zájmu. A přece se tak stalo! Jsem velmi vděčen panu Leovi za jeho včerejší řádky, zejména pak za tuto pasáž:

O úrovni zastoupení ve třetí fázi KBSE rozhodovali účastnické státy před ukončením druhé fáze konference. Předem bylo stanoveno, že konference příjme závěrečné dokumenty KBSE na slavnostním zasedání. Poté, co byly skončeny jedny z nejobtížnějších jednání celé KBSE, se nejvyšší představitelé zúčastněných států sešli ve dnech 30. července až 1. srpna 1975 v Helsinkách k podepsání Závěrečného aktu. V první části Závěrečného aktu, častěji označovaném jako první koš, bylo ustanoveno deset principů, kterými se řídí vztahy mezi státy, které se účastnili KBSE a přistoupili k Závěrečnému aktu.

Těchto deset principů je často označováno jako Dekalog evropské bezpečnosti.

1. Svrchovaná rovnost, respektování práv vyplývajících ze svrchovanosti,

2. Zdržení se hrozby silou a použití síly,

3. Neporušitelnost hranic,

4. Územní celistvost států,

5. Mírové urovnávání sporů,

6. Nevměšování se do vnitřních záležitostí,

7. Respektování lidských práv a základních svobod včetně svobody smýšlení, svědomí, náboženství a přesvědčení,

8. Rovnoprávnost a sebeurčení národů,

9. Spolupráce mezi státy,

10. Svědomité plnění závazků podle mezinárodního práva.

V principech tedy bylo vyjádřeno, že státy vzájemně uznají svoji svrchovanou rovnost a budou ji respektovat, zároveň se zdrží hrozby silou a použití síly společně s nevměšováním se do vnitřních záležitostí států.

Podpis Helsinských dohod v roce 1975 – americký prezident Gerald Ford a sovětský vůdce Leonid Iljič Brežněv

Když jsem tuhle část jeho článku četl, bylo mi, jako bych dostal pořádnou ránu do hlavy kladivem – zkrátka obrovské BUM! Až se mi mozek otřásl. Kdyby vám náhodou unikalo proč, pak se vraťte o těch pár řádek zpět a znovu si ten Dekalog evropské bezpečnosti pozorně přečtěte…. Ale nevěřím, že je to nutné! Nejspíš je u  nyní každému kosířovi (viz čtenář Kosy zostra -pozn.NR) zjevné, co mám na mysli.

Ano v roce 1975 bylo slavnostně deklarováno, jak a podle jakých principů se do budoucna mají formulovat vztahy mezi státy a mocenskými bloky, jichž jsou tyto státy členy, na evropském kontinentě. A do roku 1990 to také tak fungovalo. Troufnu si říci, že to bylo bezprecedentně nejbezpečnější období evropských a možná i světových dějin. Koncem roku 1989 se sovětský blok, díky Gorbačovovi – rozpadl. Demokracie vyhrála. Diktatury odnesl proud času do zapomnění. Takže měl začít fungovat zlatý věk demokracie a  nejen Evropa, ale celý svět mohl automaticky převzít pro regulaci vzájemných vztahů to, co bylo v roce 1975 podepsáno v  Helsinkách. Měl….

Nicméně nemusíme to Helsinské desatero novodobých mezinárodních vztahů ani trochu podrobněji zkoumat, abychom mohli konstatovat, že dávno nemá ani cenu materiálu slavnostně podepisovaných exemplářů, které jsou dnes součástí státního archivu účastnických zemí natož sběratelskou cenu autogramů tehdejších signatářů!

Můžeme říci – nic nového v  lidské historii. Máme zde přece už přes 2 000 let universální lidské desatero a  kdo ho neporušuje? A  kdo si z  jeho porušování neudělal byznys nebo výnosný kšeft? A  mezinárodní smlouvy? Tak ty jsou dodržovány jen potud, pokud se to signatářům hodí. Tohle říká historie. A  Helsinky a  Helsinské dohody to znovu dokumentují v  plné nahotě.

1. Svrchovaná rovnost, respektování práv vyplývajících ze svrchovanosti,

O tom by mohlo vyprávět bývalá Jugoslávie, a  zejména Srbsko! Však to pamatujeme. Nejdříve na něj ukázali jako na jediného univerzálního hříšníka násilí na Balkáně a pak mu vzali svrchovanost!

2. Zdržení se hrozby silou a použití síly,

Opět – má smysl mluvit o Srbsku? Ve světle pár dní starého bombardování Sýrie?

3. Neporušitelnost hranic,

Zajímavá věc! Troufl by si někdo v  roce 1975 předvídat neporušitelnost hranic s  tím, že se klidně dají na cestu bez pasů a  víz miliony běženců a  nějaké hranice je nezajímají a  státy – signatáři tomu jen přihlížejí, protože už dávno ztratily schopnost a  odvahu hájit svoje vlastní teritorium, což ovšem stejným zemím nebrání vojensky, navíc bez vypovězení války, zasahovat v  daleké cizině!

4. Územní celistvost států,

A co takhle Kosovo? Jak obstojí ve světle Helsinských protokolů? Jistě, patří sem i Krym, ale kdyby nebylo Kosova, nebyl by ani Krym! Kosovo byl první precedens, který zrušil poválečné hranice v  Evropě jako nepotřebný krám a jež bude v  Evropě legitimovat každou další změnu hranic násilím.

5. Mírové urovnávání sporů,
—10. Svědomité plnění závazků podle mezinárodního práva.
Nevěřím, že tím mírovým urovnáváním sporů mysleli tehdejší účastníci slavnostního podepisování humanitární bombardování nebo nevypovězené války a válečné akce kvůli neexistujícím zbraním hromadného ničení

6. Nevměšování se do vnitřních záležitostí,

Může být, že už tehdy byly připravovány plány na něco, co jsme později poznali pod jmény barevné revoluce, Majdan a  tak podobně. Vyloučit se to nedá. Ale spíš si myslím, že něco takového tehdy nikoho ani nenapadlo. To vše až po celosvětovém vítězství demokracie….

7. Respektování lidských práv a základních svobod včetně svobody smýšlení, svědomí, náboženství a přesvědčení,
V podání Patriot Act? V podobě agresivního chování minorit vůči většinám? V podobě kontroly internetu a ministerstev pravdy?

8. Rovnoprávnost a sebeurčení národů,

Opravdu jsou si národy rovny? A  mohou se dožadovat sebeurčení? Jako třeba Katalánci? Skutečně si je Nepál nebo Nauru rovný se Spojenými státy?

9. Spolupráce mezi státy,

že bylo tehdy myšleno v  rámci NATO?

10. Svědomité plnění závazků podle mezinárodního práva.

viz těch 9 výše!

Je to děsivá bilance. Jak to, že to 25 naprosto dokonale fungovalo. Přirozeně v mezích tehdejšího antagonismu a nepřátelství? Ale je nepochybné, že vztahy mezi státy byly lepší, bezpečnější a  jejich chování jasně předvídatelné? A  druhých 25 let je už jen bilancí hrůzy a katastrof mezinárodní politiky?

Odpověď se vnucuje sama – schází zde vypočitatelný a  jasný nepřítel. Který krotil nezřízené vlastní ambice pozdějších vítězů a  nutil tehdy jeho elity chovat se odpovědně a rozumně! A  to nejen v mezinárodní, ale i  ve vnitrostátní politice. A dokonce onen vnější nepřítel měl vliv i na ekonomiku a  její zodpovědné fungování v  druhém táboře! Určitě není náhodou, že velké ekonomické krize Západ v podstatě do roku 1990 nepamatuje. To až v  druhých 25 letech. Prostě s odchodem nepřítele pyšní vítězové ztratili jakékoli zábrany, vnitřní sebereflexi, stud a  bohužel – i  zdravý rozum!Takže závěrečný protokol z Helsinek se stal onucí o  kterou si vítězové otírají svoje zablácené holínky, když se vracejí z  nějaké křížové výpravy!

– – –