Břetislav Olšer
Od 27. června 1953, kdy byla podepsána dohoda o příměří mezi bojujícím severem a jihem Koreje, se vše odehrávalo, dalo by se říct v relativně pokojném rytmu života, pokud neprovokovaly USA a nebuzerovala OSN. Dnes opět pro výstrahu a na ukázku své síly zde kotví vojenská flotila Spojených států…
Severní Korea totiž slaví 105. výročí narození zakladatele komunistického režimu Kim Ir-sena. Vojenské přehlídky na centrálním Kim Ir-senově náměstí v Pchjongjangu se zúčastnil nynější severokorejský vůdce a Kim Ir-senův vnuk Kim Čong-un a KLDR při této příležitosti podle agentury Reuters poprvé ukázala své balistické střely odpalované z ponorky.
A USA “nečekaně” umístily k břehům Jižní Koreje skupinu vedenou atomovou letadlovou lodí Carl Vinson, uvedla informační agentura Jonhap. Trump učinil to, co Obama před lety, ten Obama, jehož Trump obvinil z nekompetentnosti. Podle agentury se útočná skupina amerických lodí ke Korejskému poloostrovu blíží ze Singapuru, podle původních plánů se měla zastavit v Austrálii. Kromě letadlové lodi Carl Vinson do skupiny patří dva torpédoborce a jeden křižník se řízenými raketami na palubě, které jsou schopné zneškodnit balistické rakety…
Že by se historie znovu opakovala? Když to bylo šedesát roků od skončení první války s US Army v Koreji, vypověděla Severní Korea k 8. březnu 2013 všechny dohody o neútočení s Jižní Koreou z roku 1953 a hovořila o reálné možnosti rozpoutání druhé korejské, resp. 3. světové války. Komunistický režim také přerušil přímé telefonické spojení mezi Pchjongjangem a Soulem. Zároveň uzavřel hraniční přechod se svým jižním sousedem. Proč…?
KLDR totiž dostala vyhrůžku, když odpálila v prosinci 2012 raketu dlouhého doletu, což OSN označila za zástěrku pro zakázaný test balistické raketové technologie. (Kdekdo má dnes jaderné zbraně, proč tedy ne Severní Korea, kdy islamistický Pákistán ano…?) Pak 12. února provedla v pořadí třetí podzemní jaderný test a byly z toho pro Pchjongjang nové sankce OSN i Kimovo zrušení příměří z roku 1953.
Jako by říkal: „Tam, kde jsme skončili, budeme pokračovat…“ Poselství ujišťuje, že jakmile se severokorejské síly zapojí do akce, „obrátí během tří až čtyř minut v prach všechny základny krys a provokatérů“, čím by mohla být myšlena Jižní Korea s vypočítavým našeptávačem USA. (Více než 28.000 amerických vojáků je přítomno na 85 základnách v Jižní Koreji, kde jsou od roku 1957…Kolikpak asi mají v KLDR vojenských základen Rusko a Čína? Nula od nuly pojde…)
Specialisté na výrobu jaderných zařízení předpokládají, že Kimova Korea má prý sice dostatek jaderného materiálu na několik hrubých bomb, ale zatím by Pchjongjang údajně nedokázal vyrobit jadernou hlavici na své rakety. Přesto přišlo vážně varování – Spojené státy uskutečnily na Obamův povel cvičný přelet svých bombardérů B-52 Stratofortress s atomovými hlavicemi nad Korejským poloostrovem. Byla to „neomluvitelné provokace“, uvedl mluvčí severokorejského ministerstva obrany a dodal: „USA zatahují prostředky strategického jaderného úderu na Korejský poloostrov v době, kdy se situace posouvá na okraj války…“
Jak vůbec došlo v 50.letech k válce mezi jihem a severem Koreje? Po „atomové konsolidaci“ vztahů s Japonci po 2. světové válce (zničením Hirošimy a Nagasaki) si USA uvědomily, že pokud chtějí být i nadále světová velmoc, musí zastavit pronikání komunismu a postavit se mu čelem. Východní Asie se tak stala rozhodujícím místem střetu dvou světových ideologií. Tzv. Dullesova pyramidová teze, že padne-li za oběť komunistického tažení další země, vyvolá to lavinovou reakci, jejíž konec by měl pro světovou stabilitu nedozírné následky.
Nastínil ji jeden z vysoce postavených státníků v USA. Prohlášení CIA se týkalo ochrany jihu Koreje, který se tak stal akutním ohniskem boje proti komunismu. Hranicemi nově vzniklých území měla být 38. rovnoběžka, která dělila Severní Koreu, výspu stalinistického režimu, a Jižní Koreu, vychovávanou západně orientovanými státy.
(John Foster Dulles byl americký diplomat a politik, v letech 1953–1959 za vlády presidenta Eisenhowera ministr zahraničí Spojených států. Byl rozhodným odpůrcem komunismu a jedním z hlavních architektů studené války…)
Důvod rozdělení byl prostý; zatímco jižní část Koreje byla zbavena fašistických armád spojeneckými jednotkami, jejich severní soused byl osvobozen Rudou armádou a čínskými polovojenskými jednotkami. Smyslem války bylo sjednocení Koreje, v nekomunistický poloostrov. Z iniciativy Sovětských vůdců ale došlo po třech letech krvavých bojů naštěstí k několika mírovým schůzkám znepřátelených stran – Severní a Jižní Koreje. Z nich vzešla 27. června 1953 dohoda o příměří, byl z toho však jen smír, nikoliv mír, který ve své křehkosti trval až do zmíněných dnů roku 2013, než ho Kim zrušil na protest proti sankcím OSN.
Prezident USA Trumen se však nemohl smířit s touto porážkou a navrhoval použití atomových zbraní proti ČLR, nebo její mohutně bombardovat. Naštěstí k tomu nedošlo, Prezident Trumen trpěl v té době srdeční slabostí, špatnou funkci ledvin a zažívacími problémy, přesto povolil generálu MacArthurovi použití jaderné zbraně také v Koreji, avšak jen za přesně definovaných okolností (start nepřátelských letadel apod.), což se naštěstí nestalo. Z tohoto pohledu je jediný státník na světě, který třikrát kladně rozhodl o použití zbraně hromadného ničení – Korea (ČLR), Hirošima a Nagasaki.
A válečné ztráty bojů, které k ničemu nevedly, protože sever zůstal komunistický a jih proamerický? (Na rozdíl od pozdější války ve Víetnamu, který se po jejím skončení stal komunistický celý, resp. z hlediska Spojených států šlo o trapně kontraproduktivní efekt Dullesovy pyramidové teze…)
USA přišly o více než 50 tisíc vojáků, Jižní Korea o 1 250 000, Severní Korea ztratila na 500 tisíc bojovníků, Čína 900 tisíc a OSN skoro o tři tisíce; celkem padlo přes 2,7 milionů vojáků. SSSR rovněž přiznal ztrátu 120 pilotů… Jaké by asi byly ztráty po použití atomové bomby…? A kdo by asi zvítězil…?
Severní a Jižní Korea se ale zatím ani po více než šesti desítkách let nesmířily, stalinista Kim pořád ovládá sever nešťastného poloostrova. Vojenské napětí je zde proto na nejvyšší úrovni za poslední roky. Washington na severokorejské hrozby reagoval mimo jiné posílením stavů pozemních protiraketových střel na Aljašce a v Kalifornii.
Současnost je jako přes kopírák, i s tehdejším napětím. Jsme svědky nastupující další fáze studené války, v 50. letech přezdívané „válkou červených knoflíků“, což bylo odvozeno od spouštěčů balistických raket s atomovými hlavicemi? Nastala opět doba očekávání a nejistoty, co přinesou další týdny…?
Svět se zmítá v nebývale velkém množství válečných ohnisek. Válka v Koreji se před čtyřmi lety „odložila; na řadě byla napřed libyjská „bezletová zóna“, dnes to samé v Sýrii. NATO v čele s USA už spekuluje, jak na to… Naštěstí včera pokus s balistickou raketou Kimovi nevyšel ani na počest výročí narození jeho otce… Odloží se i nyní válka znovu…?
Americký Radar v brdských lesích…
Jedno z posledních hlášení rozhlasu v závěrečném dílu proslulého seriálu M. A. S. H 4077:
„Teď jsou dvě hodiny, přesně ze osm hodin korejská válka oficiálně skončí. Je čas na pohled zpátky a tohle jsou nejčerstvější informace, jaké máme. Náklady války pro Spojené státy byly spočteny na 22 miliard dolarů. Co se týče lidí, stálo nás to mnohem víc. Jednotky OSN utrpěli následující ztráty: zabito v boji 71.500, zajatých a pohřešovaných 83.263, zraněných 250.000, dohromady tedy 404.763 zabitých, zraněných a zajatých. Z komunistické strany bylo zraněno a zabito 1.347.000, ve válce taky zahynulo 400.000 korejských civilistů. Pokud to všechno sečteme, vyjde vám více než 2.000.000 zabitých nebo zraněných lidí. Navíc jedna čtvrtina všech Korejců zůstala bez domova a je tu více než 100.000 sirotků…“
Inu, jak ztratil 45. americký prezident USA Donald Trump svůj glanc zachránce USA, když naopak jako politický jestřáb-amatér poslal vojenskou flotilu k břehům Korejského poloostrova, čímž podřezává větev nejen své existence; dočkáme se dalšího seriálu M.A.S.H 4077, včetně Radara O´Reillyho alias Garryho Burghoffa, byť od první klapky legendárního komediálního seriálu o mobilní vojenské nemocnici v Koreji uplynulo skoro půl století a z charismatického Hawkeyho je šedivý pán s brýlemi, zbělal i Libanonec Klinger; čas se snaží pomocí plastických operací zastavit zase Margaret Houlihanová…
