Náš stát je vážně nemocný, bez zásadní změny terapie mu není pomoci

Jaroslav Tichý
5. 4. 2017                Czechfreepress
Náš stát je nemocný, jeho nemoc bez naší společné pomoci může být smrtelná. Za posledních cca 25 let v něm bylo rozvráceno vše, často i to, co fungovalo. Zdálo se, že k tomu došlo díky tomu, že pod heslem „odborníci na svá místa“ vetřeli se na vedoucí místa diletanti, hochštapleři, lidé, kteří nikdy nepracovali, žvanilové, kariéristé. A v neposlední řadě často i zloději a defraudanti. Využili prostě příležitosti a nepozornosti většiny z nás.


Při detailnějším vyšetření pacienta ale zjistíme, že příčiny této nemoci jsou hlubší. Z možná lehce nemocného prohlášeného za pacienta byl záměrně vyroben těžce nemocný s naordinováním naprosto špatné léčby „zahraničním specialistou“. A to v době, kdy jsme ještě nadšeně vítali každou iniciativu ze Západu nám pomoci. A důvod? Snaha tohoto zahraničního „lékaře/odborníka“ dostat pacienta, tedy náš stát a jeho obyvatele, zcela pod svoji kontrolu a závislost. Na něm a na jeho lécích, které bez ohledu na zhoršující se výsledky léčby setrvale ordinuje. A aby toho nebylo málo, tento cizí „lékař“ nás po dobu upoutání na lůžku připravil i o značnou část našeho majetku, o zbytek nás připravili naši spolubydlící v domě. Zbavil nás též imunity (potravinové soběstačnosti) a učinil nás závislým na svých „lécích“ (dotace z našich peněz odváděných do jeho pokladničky). Většina z nás tehdy ještě netušila, že jde o pomoc „zatlačit nám oči“.

Již dávno mu nevěříme, naše podezření, že nejde o náhodu nýbrž o úmysl z jeho strany, se stalo již jistotou. Chceme ho proto opustit a vrátit se k léčebným prostředkům, jež se nám osvědčily v minulosti. V tuto chvíli se proto tento zahraniční „lékař“ uchýlil k tomu, že nám vyhrožuje následky takového kroku pro nás. Mimo jiné i tím, že i po našem odchodu od něho budeme povinni ještě další 2 roky užívat jeho „medicínu“, platit do jeho pokladničky a že nám současně znemožní brát léky jinde. Dává nám jako pacientovi ale možnost volby. Demokraticky, jak jinak. Tou druhou možností přitom je, že se k nám nastěhuje do pokoje a zintenzivní svůj dohled a dosavadní aplikaci své medicíny, včetně důsledné kontroly nás jako pacienta.

Vyvstala tak před námi, vážení spolupacienti, otázka, jak dál. Možnosti výběru jsou dány. Jedna věc je ale již nyní zřejmá. Bez radikální změny léčby a lékaře se jako pacient dlouho při životě neudržíme. A pokud jde o výběr nového lékaře, buďme si svým vlastním lékařem! Určitě mnozí z nás znají několik obdobně postižených pacientů, jako jsme my, léčit bychom se mohli i společně. A nečekejme na to, až nám ten „zahraniční specialista“ naočkuje v rámci léčby nějakou smrtelnou chorobu, aby urychlil náš konec. A že jich teď ve světě je více než dost! O eutanázii z jeho rukou přece zájem nemáme!