„Prolhaný pudl Washingtonu“, zhodnotil britský list The Daily Mail Borise Johnsona, o němž se vyjadřuje hanlivě, když jako ministr zahraničních věcí Velké Británie je prý jen šaškem i pro prezidenta USA Trumpa; důvod je nasnadě…

Břetislav Olšer

13.4. 2017
“Odsuzujeme ruskou obhajobu Asadova režimu i po útoku chemickými zbraněmi na nevinné civilisty,” uvedl Johnson, který před týdnem odložil cestu do Moskvy už podruhé.
Britský psychopat Johnson prostě označil za zločin Asadův nálet na teroristy IS v Sýrii, tleská ale Britům za zničení Drážďan na konci rozhodnuté 2. sv. války, aby oslabili ekonomiku SSSR, jemuž již Jalta na počátku roku 1945 určila pod jeho vliv NDR a východ Evropy…

Kdopak je ten duševně vyprahlý Johnson, kandidát na léčbu u dr. Chocholouška? Mírně řečeno jen opožděný bývalý starosta Londýna, jemuž dal na frak nedávno jeho muslimský sok Khan. Proto Johnson jako vyšinutý kariérista nedávno provedl Londýn demonstracemi, bouřemi a protesty během referenda o vystoupení V. Británie z EU, což mu vyšlo; brexit vešel v platnost, přičemž hlavní organizátor vzápětí dává alibisticky ruce pryč…

Napřed ale přišly silné řeči; Johnson připomněl, že jeho přičiněním „bude Londýn a celé Spojené království naopak i bez Evropské unie jen mocně vzkvétat… že Velká Británie posílá do EU 20 miliard liber ročně.
„Můžeme získat také kontrolu nad naši imigrační politikou. Tak, aby byli politici odpovědní za to, co se děje v naší zemi,“ hřímal do publika a pateticky pokračoval… „Vezmeme si zpět naši demokracii. Je šílené, že nám Evropská unie říká, jak výkonné mají být naše vysavače, jaký tvar mají mít naše banány a podobné věci. Tyto nepotřebné regulace stojí britský byznys 600 milionů liber týdně…“

A poté finta; zpátečka; napřed vše rozdmýchal a pak tohle; přiznal, že po konzultacích s kolegy a s ohledem na situaci v parlamentu dospěl k názoru, že nemůže být tím, kdo bude usilovat po dosluhujícím premiérovi Davidu Cameronovi o post předsedy Konzervativní strany a tím i o křeslo šéfa britské vlády.

Nečekaný krok označovali kritici za „zradu“ a samotného Johnsona označili za „generála, který utíká z boje“. Další konzervativní politik, který si ovšem nepřál být jmenován, se vyjádřil daleko peprněji: „Boris (Johnson) pro nic za nic zku*vil zemi.“

Zbabělec…? Omyl, jen vyčůránek… Velkohubě odmítl politické funkce, aby však vzápětí i přes své okázalé „ošívání“, vzal parádní politickou trafiku v podobě šéfa britské diplomacie; má se přece čím pyšnit, třeba britskou porážkou nacismu zničením Drážďan, kam se prý chtěl z Berlína přesunout i Hitler…

Má tento nýmand Johnson vůbec nějaké ponětí o historii? Ví, že Jaltská konference rozhodla už 11. února 1945, že Drážďany v rámci NDR a země východního bloku připadnou pod vliv Sovětského svazu, proto byly v březnových dnech 1945 podniknuty zcela zbytečné ničící nálety Spojenců v čele s USA nejen na Drážďany, ale též na Československo.

V době, kdy si 2. světová válka vyžádala v Sovětském svazu již skoro 27 milionů obětí, začaly v noci z 13. na 14. února 1945 nejkontroverznější a nejzbytečnější smrtící nálety této války, které zastínily i bombardování a totální zničení Hirošimy a Nagasaki. Proč Drážďany, Praha, Plzeň…? Oslabit ekonomiku SSSR a zemí jeho vlivu…

Před dvěma měsíci jsme si připomněli Spojenecké bombardování zápalnými bombami německého města Drážďan, které bylo městem velkých uměleckých děl a sanitárním městem, silně přelidněné uprchlíky; válka byla prakticky u konce. V noci na 14. února britské bombardéry Lancaster svrhly na saskou metropoli ve dvou vlnách 2600 tun zápalných a trhavých pum a nazítří dílo zkázy dokonalo 311 amerických bombardérů B-17. Na ploše 15 čtverečních kilometrů zbyly ze „saské Florencie“ jen zříceniny, v nichž zahynulo 25 až 35 tisíc lidí.

Už nikdy se nedozvíme přesný počet obětí, protože situace ve městě byla tehdy zcela nepřehledná – kromě půl milionu stálých obyvatel tam byly statisíce anonymních uprchlíků z východních území, především ze Slezska, a lidí nasazených na nucené práce. Město hořelo tři dny a tři noci. Obě první vlny trvaly necelou hodinu a bylo při nich zničeno přes 10 tisíc objektů, včetně takových architektonických skvostů, jako byl Zwinger, Opera, královský zámek a chrám Panny Marie. Zasažena byla i zoologická zahrada, z níž se zvířata v panice rozprchla na všechny strany. Drážďany byly od roku 1939 do konce roku 1944 ušetřeny náletů, jelikož šlo o kulturní centrum, „Benátky Německa“.

Ve městě nebyly skoro žádné továrny. V únoru 1945, v době zběsilého bombardování, byly ve městě většinou jen uprchlíci; ženy, děti a ranění, ustupující z východu v pokusu uniknout před postupující Rudou armádou. Nikdo proto přesně neví, kolik lidí v Drážďanech v době bombardování bylo. Ale oficiálně činil počet obyvatel tohoto města, ovšem, než začal hromadný příliv uprchlíků, 350 tisíc… Avšak s přílivem utečenců se tento počet zvýšil až na milion…

Přitom začátkem února 1945 na konferenci „velké trojky“ – amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta, britského premiéra Winstona Churchilla a sovětského vůdce Josefa Stalina – požadoval šéf sovětského generálního štábu Alexej Antonov, aby spojenci zničili dopravní uzly Berlín a Lipsko. Churchill se však údajně obával, že by Hitler se svým štábem mohl v tomto případě uprchnout na jih, například do Drážďan… Jen britská vypočítavost…

Zběsilou operaci řídil vrchní velitel britského bombardovacího letectva Sir Arthur Harris, který prosazoval názor, že je nutné rozšířit celoplošné nálety i proti civilnímu obyvatelstvu. Na podzim 1944 se tento „řezník“, jak se mu často říkalo, pochlubil, že z 60 důležitých německých měst jich bylo 45 zničeno.

„Útok na Drážďany považovali v té době za nezbytný daleko důležitější lidé než já,“ bránil se Harris po válce, když byl kritizován. „Harris neudělal nic víc, než že přispěl k bezpodmínečné kapitulaci Německa. Koncepce zkázy měst byla ostatně německou koncepcí, která byla velmi účinně uplatněna na Coventry,“ hájí britského velitele Paul Oestreicher, bývalý představený katedrály v Coventry.

Londýn…Snímek Břetislav Olšer

Harris upadl po válce u Churchilla v nemilost a teprve na začátku 90. let se mu dostalo opožděného uznání, když mu byl v Londýně přes protesty z Drážďan odhalen pomník. Obyvatelé saského města to britskému královskému dvoru nezapomněli. Když v říjnu 1992 přijela do Drážďan královna Alžběta II., házeli po ní demonstranti vejce. Mnozí obyvatelé Drážďan britského maršála dodnes nenávidí. „Němci byli po válce právem označeni za válečné zločince. Jedním z nich byl však i Harris,“ říká Hans-Joachim Freiershausen, kterému bylo v době náletu 14 let a patřil k organizaci Hitlerjugend… http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/5456-bombardovani-drazdan-jen-tezko-lze-utok-hodnotit-bez-emoci/

Následné bombardování Prahy je navíc označováno jako tragický omyl; piloti si prý spletli ve špatném mlhavém počasí Prahu s Drážďany. Ne náhodou je proto mnozí považují za zločince, kteří nesnesou žádnou omluvu. V žádné mlze, ale za jasného počasí totiž padaly bomby na místa, kde nebyla žádná vojenská technika ani žádný průmysl důležitý pro skomírající nacistickou armádu. Znovu začaly bomby padat na Prahu 25. března 1945. Bylo to za měsíc už podruhé – a lidé po minulé zkušenosti věděli, že Američané bombardují plošně.

Americká vojska však Prahu a další města bombami zasáhla i v čase, kdy bylo jasné, že se válka chýlí ke konci a fašistické Německo bude poraženo. Byla likvidace českých průmyslových a chemických podniků, či důležitých dopravních uzlů byla záměrem nebo omylem? Skutečný důvod? Američané chtěli zničit budoucí konkurenci, která se mohla dostat do rukou Sovětům. Bylo to pro mě náročné, prostudovat městské kroniky, historické eseje a dějiny osvobozování Československa.

Inu, tím vším zbytečným krveprolitím byl zpečetěn nejen osud saské metropole. Proč…? To bylo zdůrazněno na začátku – žádný Hitler, co už se v té době chystal se svoji Evou Braunovou ke společné sebevraždě, nýbrž z důvodu, které vešly v potaz nyní v rámci hesla: Znič vše, co má připadnout pod vliv Sovětského svazu; předehra dlouho plánované studené války, která dnes nabrala další směr a ne jen ten v podobě pouze záškodnických proklamací, ale přímo vojenskými zásahy v Iráku, Afghánistánu, Libyi a nyní i v Sýrii; za asistence Boriše Johnsona, prolhaného pudla Washingtonu…