Vláďa z Brna
22.4. 2017 Posláno redakci NR
Před více než týdnem, ve čtvrtek 13. 4., byl na Eurasia24.cz a na Nové republice zveřejněn článek „Pro všechny, kteří si myslí, že Trump zaútočil, aby se jestřáb nažral a Sýrie zůstala celá“ od Geo. S mnoha věcmi v článku jsem nesouhlasil a reagoval jsem na ně bod po bodu následující den, ale moje vývody na Nové republice z nějakých důvodů nezveřejnili včas a později už se mi to nezdálo vhodné. V podstatě ale dodnes nemusím měnit nic na tom, co jsem před týdnem napsal, a naopak mezitím byl můj výklad událostí do jisté míry potvrzen. Z toho důvodu a také proto, že zůstává nadále důležité aspoň zhruba chápat Trumpovo jednání, rozhodl jsem se znovu se k těmto událostem vrátit.
Než budu pokračovat musím vložit podstatnou poznámku, která charakterizuje můj pohled na věc a jak se teď ukázalo, i ve shodě s Pjakinem, kterého vlastně budu parafrázovat: to, co Trump různými způsoby v minulém roce avizoval, že se o to bude snažit, je přeformátování státu, které ale bude mít zákonitý nepříjemný dopad na státní elity, jejichž odpor je proto nyní obrovský. Trump se nemůže pokoušet tento odpor zlomit v čelním střetu, protože v něm by neměl šanci. Pokud tedy nemá tento boj rovnou vzdát, musí postupovat mnohem složitěji a v dílčích krocích i proti svým vlastním deklaracím.
To, co pozorovatele údálostí v Sýrii a údálostí navazujících asi nejvíc znepokojuje, je neočekávanost, zmatenost a neuchopitelnost toho, co se stalo. Právě tohle si ale musíme uvědomit jako Trumpův účel a pro nás je to jednou z indicií, že nějaké přímočaré uvažování si nemůžeme moc dovolit. Nemůžeme si ani dovolit se nějak přehnaně soustředit na některé další věci, které jinak jsou jistě důležité, jenomže zvrhlé cynické západní hráče takovýchto geostrategických her a ani dobře zpracované americké publikum nikdy příliš nezajímala kvanta nevinných obětí, nebo zvyšování hrozby třetí světové války.
Celá Syrská (a následná) show byla vypočítána na mnoharozměrný efekt, který slouží pro mnohorozměrné a mnohovrstevné krytí, kde vzájemné očividné rozpory jsou záměrem a výhodou.
Byl jsem velmi skeptický k názoru, že použití Tomahawků nejnovější řady by mohlo ruskou obranu nějak významně znevěrohodnit a zdá se, že skutečnost je ještě víc ve prospěch ruské obrany. Berme to s opatrnou rezervou, ale vypadá to, že systém S-400, který dokáže najednou zlikvidovat až 36 cílů, jich v Sýrii 36 zlikvidoval. No coment.
Takže samozřejmě, že vycvičení vojáci profesionálové z Pentagonu nedostali příkaz „udělat všechno proto, aby se úder nevydařil“, jenomže už jenom samotný rozkaz k útoku Tomahawky nové řady úspěšnost útoku už dopředu prudce zlimitoval.
Nepochybně Trump chtěl minimalizovat ztráty na lidských životech a především na ruském personálu, ale důvodem určitě nebyl jenom prostor k jednání s Rusy. Ve skutečnosti tohle byla jenom show, z vojenského hlediska bezúčelná, možná i hůř. A díky této show nyní Trump dostal mnohem víc než kdy předtím měl, má mnohem víc prostoru k jednání s Rusy, takže ano, nejspíš Rusové byli předem varováni podle domluvy. Trump vzdoruje silám tlačícim na rozpoutání války s Ruskem aktivně, ale ne přímočaře a už vůbec ne pasivně a zoufale. Geo napsal, že to, „že se žádnému Rusovi nic nestalo“ není omluva. To teda jistěže není, je to totiž jenom jeden z parametrů celého manévru.
Úder BYL dopředu pečlivě naplánován a předpřipraven, jestli i společně s takzvaným chemickým útokem v Chán Šajchúnu není až tak rozhodující. Vytvořila se mnohem nebezpečnější situace, to ale především při pohledu zvenčí, pokud opomeneme všechny ty signály, že existuje nějaká míra dohody mezi Trumpem a Putinem (, na druhou stranu to, že by Putin byl byl přímo zasvěcen do plánu, to je také vyloučené z mnoha důvodů a nepřipadá to v úvahu). Omezit příčiny jenom na zbrklého „Trumpa, jako aktivátora vzorce chemický útok = automatický úder na Asada“, to je absolutní zjednodušení a úplné opomenutí všech souvislostí, prostě, je to dokonale hloupé zjednodušení.
Stejně tak pomýlené jsou výroky, že „Trump je nevyzpytatelný a důvěřovat mu znamená velký hazard“ a že „jak napsal The Saker, konečně se ukázalo, zda je Trump opravdový, nebo falešný“, tyto výroky neadekvátně reagují na to, že úplně nerozumíme tomu co se děje a samozřejmě, že tomu rozumí málokdo, ale znovu nám nezbývá, než přiznat si, že Trump musí velmi složitě a až obludně konspirovat, protože nic jiného mu nedává šanci.
Souhlasím (s Geo), že krvežíznivost bohužel není cizí ani Trumpovým voličům, že Asad překáží některým americkým a Trumpovým plánům, že v předvolební kampani se Trump profiloval jako tvrďák, že klíčem k pochopení amerického angažmá proti Sýrii je ten správný plynovod, tzn. ten Katarský a ne Íránský. Ano, západní oligarchická moc vládne bezohledně a nemilosrdně, cukrem a bičem, státy si podřizuje jako protektoráty (satelity), bez skutečné politické moci, kdyby USA měly volnější ruce, asi by šli i po Egyptu, jenomže teď jsou na příliš mnoha frontách.
Právě tohle jsou ale všechno taky důvody, proč byl Trump zvolen, aby změnil dosavadní vývoj. Jenomže naivní nadšenci by chtěli, aby vše změnil hned, protože si asi myslí, že “nejmocnější muž planety” má všechno na povel na lusknutí prstu.
Se všemi těmito skutečnostmi Trump musí pracovat, a nebude například na závadu připomenout si také, že velkých pokroků mezi USA a Sověty, jak je známo, se dosahovalo při “tvrďáckých” republikánských prezidentstvích, nejprv vždy rychlá eskalace napětí a potom velká jednání, často nakonec výjimečně úspěšná.
Trump má velmi mnoho důvodů, proč v nějaké míře spolupracovat s Ruskem a posuzovat sérii událostí z předminulého týdne přehnaně zjednodušeně, to může dobře posloužit k Trumpově dehonestaci, ale určitě to především zamlží skutečnost, co a proč se doopravdy děje.
Trump musel jistě také zvažovat, že celou akcí některé zklamané naivní květinkové voliče ztratí a jiné příjemně překvapené stejně tak naivní, ale cyničtější voliče zase získá. Co ale především potřebuje převážit na svoji strany a co bylo hlavním cílem celé komplikované operace, jsou horní patra systému.
Možná, že „útokem na suverénní Sýrii Trump vytvořil extrémně nebezpečný precedent“, spíš ale ne, míra té „extrémní nebezpečnosti“ totiž závisí na tom jak dobře byla operace promyšlená a předpřipravená. Útok na Sýrii byl sice manévr velmi riskantní a těžko pochopitelný, ale určitě nikoliv manévr nepromyšlený, nebo něco, co by Trumpa apriori dehonestovalo.
Další kroky jsou možné různé, ale vzniklá situace může například nahrávat i tomu, že Trump už napětí kolem Sýrie nebude chtít eskalovat ještě víc, možná ne hned, chvílemi si ještě možná přes hlavy zastřílejí, ale postupně převáží jednání. To samozřejmě neznamená, že celou složitou situaci mají jenom ve svých rukou tihle dva pánové, Trump s Putinem, zdaleka ne.
